Egypt: Sfinga – strážce času

Sfinga

Robert M. Schoch byl prvním průkopníkem odhalujícím skutečné stáří Velké sfingy v Gíze na základě jeho rozsáhlých znalostí jako profesora geologie. Čtěte dál a dozvíte se fascinující detaily!

Eroze na zadní straně Sfingy mohla být způsobena pouze a výhradě srážkami, ale deště zde za posledních 5 500 let nespadlo ani zdaleka tolik, aby způsobil erozi, kterou dnes pozorujeme (v učebnicích se píše, že byla postavena Egypťany ze 4. dynastie Staré říše asi 2558–2532 př.n.l.).

Schoch se domnívá, že Sfinga by mohla být 10 000 let stará, nebo možná ještě více. On a další spolu s Grahamem Hancockem shromažďují po mnoho let důkazy o technicky vyspělé kultuře, mnohem starší, než jsou kultury, které považujeme za jedny z prvních. Jejich teorie poukazuje na katastrofickou událost, která se odehrála přibližně před 12 500 lety, kdy Zemi zasáhla za poměrně krátkou dobu výrazná změna klimatu.

Co je to s tou Sfingou? Kromě samotného stáří Sfingy tu nehraje řada dalších věcí:

1. Sfinga je gigantická socha velikosti malého parníku s malým kamínkem jako hlavou. Zdá se vám to správné? Pokud vůbec víme něco o starověkých Egypťanech a jejich sochách, pak je to fakt, že jejich sochy měly vždy správné proporce. Prakticky bychom mohli říct, že byli správnými proporcemi přímo posedlí. Proč by tedy vytesávali něco, co je dnes stále považováno za jednu z největších soch a udělali tomu špatné proporce?

2. Proč Sfinga sedí v díře? Kdybyste chtěli vytesat největší sochu na světě, tak byste ji umístili do díry v zemi? Dokonce i když byste trpěli nadměrnou skromností, nebylo by to neuctivé k bohům, aby posvátná socha ležela v jámě pod úrovní povrchu? Nebylo by logičtější se svou kamennou sochou chlubit, spíše než ji skrývat? Konec konců Velká pyramida není postavená v jámě, ale na kopci. Proč je tedy Sfinga tak skrytá, že ji od pyramid vidíte sotva trčet z díry?

3. Proč Sfinga, o které nám bylo vždy řečeno, že je lev, ve skutečnosti lva ani vzdáleně nepřipomíná? Vypadají takto lvy? Musíte si odmyslet lví tlapy, protože ty jsou záměrnou novější rekonstrukcí od lidí, kteří dělají tzv. „restoraci“. Nemáme tušení ,jak původní tlapy vypadaly, jelikož od římských dob byly zničeny k nepoznání. „Když jsme Olivia a já poprvé viděli Sfingu, oba jsme se cítili provinile, že jsme neměli tu samou očividnou schopnost, jako měli všichni ostatní lidé, tedy schopnost vidět lva,“ píše Graham Hancock. „Podívali jsme se jednou, podívali jsme se podruhé a ať jsme se dívali sebevíc, stále tam nebyl žádný lev.“ Ani další zírání nepomohlo. Není zde žádný velký hrudník, žádná hříva, prostě nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo lva.

15 Responses to Egypt: Sfinga – strážce času

  1. Gamplicius napsal:

    Smeti sem pada porad. To je fakt. At uz male kousky nebo velke to jsem nechtel aby bylo predmetem diskuse. A co si myslite Vy ostatni co se otazky stari a funkce sfingy tyka.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0 (from 0 votes)
  2. Gamplicius napsal:

    Ahoj Stando. Je možné že autor udělal chybu.   Přečti si dokument od Valerije Uvarova – Projekt Gilgameš.  Na rovinu uznávám, že jsem čerpal právě z použité literatury. Teď jsem to kontroloval, jestli jsem to špatně nepřečetl a opravdu tam má napsáno několik desítek kilometrů.  Jak jsem psal na konci. Nechci tvrdit že mám pravdu. Ovšem pravda je že za posledních pár desítek tisíc let jsme byli svědky nebeské  podívané:-)  Myslím lidstvo.:-D

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0 (from 0 votes)
    • Standa napsal:

      Například tady prý mluvil jen o 1 km. Takže to možná sám nemá ujasněné. Nebo to pro změnu napsali špatně přepisovatelé textu.

      O asteroidu kolem 1 km by se možná dalo uvažovat (i když i to mi připadá hodně – je to zhruba srovnatelné s globální jadernou válkou). Desítky km jsou ale podle mne nesmysl. Nezapomeňte, že ničivá síla roste přibližně se třetí mocninou průměru toho tělesa.

       

      VN:F [1.9.22_1171]
      Rating: 0 (from 0 votes)
  3. Gamplicius napsal:

    Oprava u seznamu literatury  “  Jiří Prosecký – Slova do hlíny vepsaná „

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0 (from 0 votes)
  4. Gamplicius napsal:

    Na téma sfinga a její původ či smysl bylo napsáno již mnoho zpráv a knih.  Jak se říká na každém šprochu, je něco pravdy.

    Povaha a účel sfingy nám bude i tak nadále skryta, a to proto, že neumíme zapojit mozek jinak než z pohledu moderního člověka a techniky.  Každá civilizace v minulosti a organizace v dnešní době se snaží o to aby jisté události nebyli zapomenuty.

    Toto je krásně shrnuto v knize od Immanuela Velikovského  „Ztráta paměti lidstva“ dále ve spise „Timaos“ od řeckého básníka Platona. Ten zde popisuje rozhovor mezi egyptským  knězem  Sonkim a Solónem.  Sonki zde vypráví pověst o Faethonovi,  kterou pak vysvětluje tím, že tělesa na nebi se pohybují po určitých drahách a jednou za dlouhé období,  odchylují se od své dráhy a že v dlouhých obdobích všechno na zemi velikým ohněm hyne. Dále zde říká, že “ sotva jest veřejný život opatřen písmem a všemi jinými obecně prospěšnými věcmi, pokaždé znovu na vás přichází v pravidelných obdobích jako mor prudký nebeský příval a zanechá z vás jen lidi neznalé písma a uměni, takže se zase ze začátku jaksi omlazujete a nic nevíte ani o naší ani o své vlastni minulosti. Tak také ty vaše genealogické zprávy, Solóne, které jsi právě přednesl, jistě jen málo se liší od dětských pohádek: vždyť za prvé se pamatujete jen na jednu potopu světa, ačkoliv jich bylo již dříve mnoho. “

    Sumerové nám dokonce zanechali údaj, o přesném časovém určení poslední potopy ve větě „Souhvězdí lva vyměřilo, hloubku vod“   Snad všichni znají jev nazývaný „precese“ proto jej nebudu zbytečně rozepisovat. Ale tento zmíněný časový údaj spadá do období  10817 – 8664 př.n.l.
            Dále pak všem známé mýty o potopě.
    Tento mýtus se nazývá „Atrachasís“ a je přelohou naší známé potopy světa z bible. Hrdina v eposu se nazývá akkadsky Utanapištim,  řecký Xiusutrhos,  sumersky (Ziusudra),  biblický Noe.   Dále pak v eposu o Gilgamešovi. 

    Dnešní astrofyzikové dochází k závěrům, že naše planeta se jednou za sto let srazí s kosmickým tělesem menším než sto metrů. S tělesem větším než sto metrů každých 5000 let a s asteroidem o průměru jednoho kilometru jednou za 300 000 let.  Jednou za milion let nemůže být vyloučena kolize s tělesem o průměru větším než 5 km.  Ovšem zachovalé historické záznamy a studie ukazují, že realita není tak optimistická. Během posledních 16 000 let dvakrát udeřily do Země asteroidy o průměru několika desítek kilometrů. 
                H.P. Blavatská se v knize „Dhyan“  odvolává na staré prameny, které vyprávějí o srážce Země s velkým nebeským tělese.  Důsledkem srážky prý bylo překocení Země provázené změnou směru otáčení. Byl zničeny a zatopený velké kontinenty. O srážce Země s nebeským tělesem se zmiňuje i Hesiodos v Théogonii.   Traktáty a letopisy z klášterů Bonn-po hovoří o prvním kataklyzmatu, které postihlo Zemi, velmi zasvěceně, což svědčí o bezprostřední účasti jejich autorů na těchto tragických událostech.   
        Existují další starověké texty, které se odkazují na tuto událost:

    Staroegyptské papyry:

    „„…..Celý svět se obrátil vzhůru nohama a hvězdy se posunuly na nebi. To vše stalo se proto, že velké těleso spadlo na Zem, a tak …. „srdce Lva dostihlo první minutu hlavy Raka….“.

     

    „….nebe se propadlo a země se otřásla v samotných základech. Nebe začalo padat směrem k severu, slunce, měsíc a hvězdy změnily směr svého pohybu. Vesmír jakoby vstoupil do obrovského zmatku. Během několika minut se mnohé změnilo….“.
     
    „……….Přišla zima v letních měsících a vše následovalo v obráceném pořadí. Nastal chaos“
    Čínské pojednání Huaynantsypopisuje tuto událost a posun zemské osy takto:

    „…………Obloha se protrhla a Země se počala otřásat. Obloha se naklonila na severozápad. Slunce a hvězdy se na obloze začaly stěhovat. Země na jihovýchodě byla rozlomená, a proto voda a bahno se valily do těchto míst.“

         V sumerském mýtu „Enuma Eliš  se také vypravuje o srážce s nebeským tělesem „Nibiru , Néberu, Marduk, Maldek, Tir“ 
       “ „I střetla se Tiamát a mudřec bohů Marduk, propleteni v zápase, spojení v bitvě………………. Rozprostřel pán svou síť, do té ji chytil, vítr zlý, jenž za ním stál, vypustil proti ní. Když Tiamát otevřela ústa, aby jej pohltila, vrh do nich vítr zlý, rty nemohla sevřít. Zuřivé vichry její nitro naplnily, život se nadmul, ústa široce otevřela. Vystřelil šíp, rozerval jí břich, vnitřnosti její proťal, rozpoltil srdce. Spoutal ji a její život uhasil. Odhodil mrtvolu a postavil se na ni.   ……….. Spočinul pán, na Tiamátinu mrtvolu hledí, ten kus masa rodělit chce a stvořit věci nádherné. Roztrhl ji vedví jako tresku. Přišlápl pán nohy Tiamátě, svou zbraní nemilosrdnou jí lebku roztříštil a proťal žíly její. Severní vítra pak krev na místa skrytá roznesl.

            Ovšem nechci zde tvrdit, že mám pravdu. Každý si musí udělat svoji představu jak to asi bylo. Jen pro ilustraci, když se mě dnes někdo zeptá kdy se stalo to a kdy se stalo tohle, a nebudu chodit daleko do minulosti, tak bych sám nevěděl do chvíle než bych zapnul chytrý internet a čerpal informace.  Všechno je jen nastíněná ilustrace jak to mohlo být.  Ovšem nikdo nemůže upřít starověkým civilizacím jedno. Nebýt vytesaných reliéfů a znaků do kamene a hliněných destiček tak nemáme žádnou představu o naší minulosti a budeme stále a stále znova tápat ve tmě.     

    Použitá literatura:    Valerij Uvarov – Projekt Gilgameš
                                         Zecharia Sitchin – Kroniky Země
                                         Ivo Wiesner – Bohové a apokalypsy
                                         Jan prosecký – Mýty staré mezopotámie
                                         H.P.Blavatská – Kniha Dhyan  

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0 (from 0 votes)

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.