Glastonburské poselství z minulosti

Glastonburské poselství z minulosti

Tento příběh je zajímavý tím, že se odehrával v průběhu deseti let, a po celou tu dobu byli jeho hrdiny nejenom lidé, ale i duchové.

Vše začalo v roce 1907, když anglikánská církev koupila pozemek s ruinami Glastonburského opatství. Opatství má velmi bohatou historii a před sedmi sty lety se díky proudům poutníků, mířícím k hrobu krále Artuše, nacházelo na vrcholu svého rozkvětu.

V době získání opatství již ale nikdo nevěděl, kde se nacházela jeho nejdůležitější místa. Bylo nutné provést vykopávky, jejich provedením pověřila církev uznávanou autoritu v oblasti gotické architektury, 43-letého Fredericka Bligh Bonda.

Měl za úkol najít dvě kaple, jejichž umístění bylo v té době již téměř neřešitelnou záhadou. Vzhledem k tomu, že měl omezené prostředky a vykopávky probíhaly o mnoho pomaleji, než by si archeolog přál, rozhodl se Bond, který byl také vyznavačem parapsychologie, navázat kontakt se záhrobím pomocí automatického psaní.

  1. října 1907 odpoledne byl Bond se svým přítelem Johnem Allanem Bartlettem, který měl s automatickým psaním nemalé zkušenosti, ve své bristolské kanceláři aby se poprvé pokusil vejít v kontakt s dávno zemřelými.

Bartlett nechal ostrý hrot tužky klesnout na bílý list papíru a Bond se lehce dotýkal jeho volné ruky. Tužka bloudila chvíli bezcílně po papíře, a pak začala črtat obrysy, ve kterých Bond poznal půdorys Glastonburského opatství.

Pak tužka vyznačila obdélník ve východní části kláštera a po prosbě o sdělení podrobností, tužka (nebo ten, kdo ji skrze Bartletta ovládal), potvrdila, že se jedná o kapli krále Edgara, vybudovanou opatem Berem.

Poté tužka označila ještě druhou kapli, severně od hlavní budovy opatství.

Na otázku kdo předává informace, následovala odpověď: „Johannes Bryant, mnich a svobodný kameník“ (tzn. zednář). Po čtyřech dnech se jim podařilo vypátrat, že Bryant zemřel roku 1533 a byl strážcem kaple v době, kdy vládl Jindřich VII.

Frederick Bligh BondKromě Bryanta, navázali kontakt s Bondem a Bartlettem ještě i další mniši Glastonburského opatství. Každý z nich měl svůj osobitý rukopis, který Bartlett přenášel na papír.

V průběhu těch několika měsíců spiritistické komunikace sdělili dávno zemřelí mniši archeologovi a jeho příteli řadu velice užitečných informací ohledně výstavby opatství.

Nakonec, v květnu 1909, zahájil Bond vykopávky, ale ještě než s nimi začal, nějakou dobu váhal, zda se má řídit pokyny ze záhrobí nebo se prostě spolehnout na to, že bude mít štěstí. A Bond se rozhodl pro první variantu.

V určeném termínu, právě v místech, kde tužka nakreslila první obdélník, kopáči vyhloubili příkop a objevili vysokou zeď dlouhou 10 metrů, o jejíž existenci neměl nikdo ani ponětí. Další výkopy odkryly nosnou konstrukci stavby, která nemohla být ničím jiným než kaplí krále Edgara.

Čím déle pokračovaly vykopávky, tím více se Bond přesvědčoval o spolehlivosti automatického psaní. Duchové mu například sdělili, že střecha kaple měla zlatou a malinovou barvu. A opravdu, dělníci nacházeli ozdoby arkád se stopami zlaté a malinové.

Další příklad: mniši tvrdili, že okna kaple byla vyplněna modrým mozaikovým sklem, a uprostřed ruin byly nalezeny střepy, které odpovídaly popisu. Bylo to o to podivnější, že pro dobu výstavby kaple, bylo charakteristické používání jenom bílého nebo zlatého skla.

Bonda ještě více překvapila jejich tvrzení, že z kaple vedly dveře přímo ven a byly umístěné ve východní části. Těžko uvěřitelné už jenom z toho důvodu, že ve většině kostelů za oltářem vůbec žádné dveře nejsou. Kaple krále Edgara se však ukázala být výjimkou.

Duchové mnichů z opatství dokonce Bondovi sdělili rozměry kaple. Tato informace ale už překonávala všechna očekávání archeologa a zaujal k tomu dosti skeptický postoj. Ovšem mniši měli pravdu i v tomto případě…

Celých deset let tajil Bond zdroj svých znalostí a původ neobyčejné schopnosti“ vidět neviditelné“.

A netajil se s tím proto, že by se bál posměchu svých kolegů, důvod byl někde úplně jinde, anglikánská církev se totiž ke spiritizmu stavěla s hlubokým odporem.Glastonburské poselství z minulosti

Když pak Bond, v roce 1918, vydal svoji knihu „Brány k paměti“, kde podrobně popsal příběh své komunikace se „svědky“ historických událostí, bylo vše ztraceno a kariéra Bonda skončila.

Financování vykopávek bylo okamžitě ukončeno a 1922 byl archeolog z prací na Glastonburském opatství s konečnou platností uvolněn.

Zbytek života strávil Frederick Bligh Bond v USA a nezabýval se již archeologií, nýbrž spiritizmem. Zemřel v roce 1945 – v bídě, opuštěný a zatrpklý.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý príkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Variabilní symbol článku je 06643, specifický symbol: 100.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.