Sedm mudrců, U-Anna Adapa, Óannés

sumer-08

Kromě jmen nejstarších legendárních panovníků, která jsou známá především z tzv. „Sumersko královského seznamu“, jenž podává svědectví o přehledu dynastií panujících v různých mezopotamských městech od nejstarších časů, „když království sestoupilo z nebes“ až do doby vládců III. Dynastie z Uru a I. Dynastie z Isinu (21.-19. stol.př.kr.) se mytologicko-historické tradici dochovala i jména tzv. mudrců, jež Sumerové označovali jménem abgal a Babyloňané a Asyřané výrazem apkallu, který je zřejmou výpůjčkou ze sumerštiny. Na rozdíl od seznamu vládců, včetně oněch vládců legendárních časů před potopou jež vznikly na počátku 2. tis.př.n.l., jsou texty zaznamenávající mudrcovskou tradici poměrně pozdní. Dochovali se v podobě fragmentů pocházejících z Ninive, Aššuru a Uruku z období 1000 př.n.l.

Vetšinou se jednalo o úvodní zaklínání a rituály nesoucí název Bít méseri. Dům rituálního odloučení (uzavření) obsahující smírné rituály související s rituálem královským. Toto úvodní zaklínání se obrací k postavám sedmi mudrců, jejichž obrazy (v podobě sošek nebou kreseb mužů oděných do rybí kůže opatřené ještě rybí hlavou) sehrávali ochrannou úlohu.

Po jménech sedmi mudrců, kteří náleželi předpotopním časům, následují jména čtyř mudrců z časů po potopě a měli vztah k důležitým mezopotamským městům: Uruku a jeho vládci Emme(r)karovi, Kiši, Adabu a Uru s druhým panovníkem jeho tzv. třetí dynastie Šulgim (2094-2047 př.n.l.)

Překlad textu:

Zaklínání: U-Anna, jenž řád nebes a země ustanovil,
U-Anne-dugga, jenž velkým rozumem byl obdařen,
Enmedugga, jemuž by určen dobrý osud,
Enmegalamma, jenž v domě byl zrozen,
Enmebulugga, jenž na nivě vyrostl,
An-Enlilda, očišťující kněz (města) Eridu,
Utu’abzu, jenž na nebesa vystoupil
Sedm jich je, skvělých ryb, mořských ryb,
Sedm mudrců, již v řece stvořeni byli, již řád nebes a země střeží.
Nungalpiriggaldim, mudrc (krále) Enme(r)kara, jenž bohyni Ištaru
z nebes do Eanny nechal sestoupit.
Piriggalnungal, jenž v Kiši byl zrozen a jenž boha Adada
v nebesích tolik rozhněval,
že po tři roky v zemi o déšť a zeleň připravil.
Piriggalabzu, jenž v Adabu byl zrozen a jenž svou pečeť
kozorybě (na krk) zavěsil
a boha Eu v Apel tolik rozhněval, že pradlář ho zabil pečetí,
kterou měl na krku (pověšenou)
Čtvrtý je Lu-Nanna, (jen) ze dvou třetin mudrc,
jenž z (chrámu) Eninkiagnunna,
chrámu bohyně Ištary (krále) Šulgiho, velkého draka vyhnal.
Dohromady čtyři mudrci lidského rodu, jež Ea, pán,
obdařil velkým rozumem.

sumer-10Tento text je svědectvím nepochybně dávné tradice, jejiž kořeny tkví ještě v sumerském období mezopotamských dějin. Tradice nejen o sedmi mudrcích kteří byli pokládání za učitele lidstva, ale také tradice o hrdinech z časů po potopě, kteří se z různých zatím nejasných důvodů dostali do konfliktu se samotnými bohy, a o nichž, s jedinou výjimkou onoho prvního „předpotopního“ mudrce jménem U-Anna se neví takřka nic. Tento text by nebyl až tak zajímavý, pokud by neexistovali texty další, které poskytují doplňující informace a přispívaly k jeho zasazení do širších kulturně historických souvislostí.

Jedním z takových textů je tabulka W 20030,7³ pocházející z pozdně babylónského Uruku. Tato tabulka byla majetkem písaře jménem Anu-bel-šunu, syna Nidintu-Anua, uruckého kněze kalú boha Anua a bohyně Antum a údajného potomka slavného Sín-leqe-unníního, autora babylónské verze eposu o Gilgamešovi. Tato tabulka obsahuje seznam mudrců (abgall) a učenců (ummannu), kteří působili na dvorech různých panovníků od předpotopních časů až do období vlády asyrského krále Asarhaddona (680-669 př.kr.) Text tabulky zřejmě představoval jakousi mýtickou genealogii urské písařské rodiny, která svůj původ odvozovala od bájných mudrců předpotopních časů a vedle již zmíněného Sín-leqe-unníniho se hlásila k dědictví slavných písařů, jako byl Kabti-ilí-Marduk, autor mýtu o Errovi.

Z této tabulky vědce nejvíce zajímalo prvních jedenáct řádek kde se praví:

(Za časů) krále Ajjalua byl mudrcem U-an(na),
(za časů) krále Alalgara byl mudrcem U-An(ne)-dugga,
(za časů) krále Ammelu’anny byl mudrcem Enmedugga,
(za časů) krále Ammegalanny byl mudrcem Enmegalamma,
(za časů) krále Dumuziho, pastýře, byl mudrcem Enmebulugga,
(za časů) krále Enmedurankiho byl mudrcem Utu’abzu-
(Po potopě), za vlády (krále) Enme(r)kara, byl mudrcem Nungalpiriggal,
(jenž bohyni Ištaru) z nebes do Eanny nechal sestoupit a bronzovou harfu,
(jejiž……) z lazuritu je , se zručnosti Ninagaly
(zhotovil, v ……) ….. příbytku …… harfu před bohem Antem postavili.

sumer-09Ze srovnání úvodního zaklínání třetí tabulky Bít méseri s Uruckým seznamem vyplívá téměř naprostá shoda jmen sedmi předpotopních mudrců, značná podoba obou jmen prvního mudrce po potopě, jeho identická spojitost s bájným uruckým vládcem Enme(r)karem i naprostá shoda v popise jeho činu vztahující se k bohyni Ištaře. A stejná jména, nebo jejich varianty, jsou uvedena i na samém počátku seznamu sumerských vládců tzv. Sumerský královský seznam jehož dochované rukopisy pocházejí z 19.-17. století př.n.l. jako jména sedmi panovníků vládnoucích ve čtyřech nejstarších předpotopních městech. Jako střediska královské moci před potopou jsou jmenována v nejlépe dochovaném textu (tzv. Weld-Blundellův hranol) města Eridu, Bat-tibira, Larak, Sippar, Šuruppak.

Překlad textu zní:

Když království sestoupilo z nebes, království bylo v Eridu. V Eridu byl králem Alulim, vládl 28 800 let., poté Alalgar vládl 36 000 let. Dva králové vládli celkem 64 800 let.
Eridu padlo (a) království bylo přeneseno do Bad-tibiry. V Bad-tibiře vládl Enmenlu’anna 43 200 let, (poté) vládl Enmengalanna 28 800 let,
(poté) vlád Dumuzi, pastýř, 36 000 let. Tři králové vládli celkem 108 000 let.
V Laraku vládl Ensipazi’anna 28 800 let. Jeden král vládl 28 800 let. Larak padl (a) království bylo přeneseno do Sipparu.
V Sipparu vládl Enmenduranna 21 000 let. Jeden král vládl 21 000 let.
Sippar padl (a) království bylo přeneseno do Šuruppaku.
V Šuruppaku vládl Ubar-Tutu 18 600 let. Jeden král vládl 18 600 let.
V pěti městech vládlo osm králů 241 200 let.
Poté, když se přehnala potopa, království z nebes sestoupilo, (to) Království bylo v Kiši.

sumer-07Pořečtěná podoba jmen bájných sumerských „předpotopních“ panovníků a mýtických „mudrců“, prvních učitelů lidstva, kteří se zasloužili o povznesení lidského rodu, je zaznamenána i ve fragmentech první knihy řeckého spisu Babylóniaka, jeho autorem byl babylónský učenec jménem Béróssos. Tento chaldejský kněz babylónského chrámu Esagil boha Béla-Marduka se narodil pravděpodobně okolo roku 340 př.kr. a jako učený astrolog působil na dvoře seleukovských vládců Mezopotámie. Dá se předpokládat, že při psaní svého díla se Béróssos spíše než o arkadské prameny opíral o prameny sumerské.

S Béróssovým podáním se zcela jistě, ať přímo nebo zprostředkovaně, seznámil i slavný řecký spisovatel syrského původu Lúkiános ze Samomaty, Alexander Polyhistor, Ioseph Flavius, ‚Abydén, Eusebius z Kaisareie a další díky nímž se dochovalo Beróssovo aspoň v citátech. Beróssův spis Babylóniaka sestává ze tří svazků. První svazek pojednává o samých počátcích lidské kultury, stvoření světa a člověka, obsahuje některé astronomické a astrologické pasáže, jejichž autenticita je však zpochybňována. Druhá kniha zmiňuje deset předpotopních vládců, líčí potopu, vypočítává osmdesát šest dávných panovníků po potopě a zaznamenává historické dynastie až po babylonského krále Nabonassara (Nabú-násir, 747-734 př.kr.) Třetí kniha pojednává o období po Nabonassarovi až do konce perské nadvlády.

Chtěl bych zde mluvit o úvodní části první knihy, která vypráví o počátcích lidského rodu, moudrých netvorech, učitelích lidstva, kteří je seznámili se základy civilizace, a prvních panovnících až do časů velké potopy.

sumer-06V Babylonu žilo mnoho rozličných národů, které se usídlily v Chaldeji. Žily bez zákonů jako zvěř. Avšak v prvním roce se z Rudého moře (Perský záliv) vynořil v místech sousedících s Babylónií netvor „Óannés“ (U-An(na)). Celé své tělo měl rybí, nahoře pod rybí hlavou měl narostlou lidskou, jeho nohy byly lidské a vyrůstaly z rybího ocasu. Hlas netvora byl rovněž lidský. Jeho podoba se uchovává dodnes. Netvor celý den pobýval mezi lidmi, aniž by požil nějakého jídla. Vyučoval lidi vědám a umění a rozličným řemeslům, učil, jak zakládat města a chrámy, jak stanovovat zákony a hranice pozemků; rovněž jim ukázal, jak sít a jak sklízet úrodu a vůbec vše, co člověk potřebuje k dennímu životu. Od té doby již nebylo objeveno nic důležitého. Po západu slunce se Óannés ponořoval zpět do moře a noc strávil v oceánu; byl to totiž obojživelník.

Dále o mýtických „předpotopních“ králích píše toto:

Prvním králem byl Chaldej Alóros (Alulim) z Babylónu, vládl 10 sarů… Po něm vládl Alaparos (Alalgar) a Amélón (Enme(n)lu’anna), oba z města Pautibiblioi (Bad-tibira). Alaparos vládl 3 sary, Amélón 13 sarů. Po tomto vládl Chaldej Amménón (Enmenunna) 12 sarů. Za jeho vlády se z Rudého moře vynořil netvor Annédótos (U-An(ne)- dugga) Óannés, který měl podobu člověka a ryby. Poté vládl 18 sarů (A)megaloros (Enme(n)galanda) z městat Pautibiblioi a po něm pastýř Daónos (Dumuzi) z téhož města vládl 10 sarů. Za jeho vlády se objevili čtyři netvoři, kteří měli stejnou podobu jako dříve uvedení, totiž směs člověčí a rybí. Jmenovali se: Euedókos (Enmedugga), Eneugamos (Enmegalamma), Eneuboulos (Enmebulugga), Anémentos (An-Enlilda).

Pak vládl Euedórachgos (Enme(n)duranna) z Pautibiblioi, a to 18 sarů. Za jeho vlády se objevil další netvor jménem Anódafos/Ódakón (Utu-abzu)… Dále vládl Amempsinos (Ensipazianna), Chaldej z města Laranchoi (Larak), 10 sarů. Následovat Óriartés (Ubár-Tutu) z téhož města, vládl 8 sarů. Pak po smrtí Óriarta, vládl jeho syn Xisúthros (Ziusudra, Utanapištim, Noe) 18 sarů… Za jeho vlády vypukla velká potopa.

Béróssos postavil mudrckou tradici do samých základů svého podání. Dávní mudrcové byli pro něho stejně důležití jako první předpotopní vládcové, považuje je nejen za učitele prvních lidí, ale i za tvůrce celé civilizační struktury, neboť jak sám dokládá, od té doby nebylo objeveno nic důležitého.

Odkazy na skupinu těchto mýtických mudrců (abgal, apkallu) se objevují tu a tam i v dalších klínopisných textech. Pro příklad uvedu mýtus o Errovi v němž jsou označení ústy samotného boha Marduka za bytosti znající tajemství zhotovení božských idolů, které po vykonání náležitých rituálů se přepodstatnily v bohy samé.

Překlad zní:

Ty mistry jsem do Apsú odvedl a nedovolil jim vyjít. Místo, kde roste strom mésu a kde se nalézá kámen elméšu, jsem změnil a nikomu neukázal… Kde roste strom mésu, tělo bohů, jenž králi veškerenstva patří, dřevo čisté, mládenec vznešený, jenž k panování má vlohy, jehož kořeny vodami širého moře sto mil do hlubin podsvětí sahají a koruna jeho moře se dotýká (Antova) nebe? Kde je sedmero mudrců z Apsú, čistých ryb, již jako Ea, pán jejich, velikou moudrostí obdaření jsou, a kteří (mé) tělo čistí.

Zmínka o nich se objevuje i v eposu o Gilgamešovi, kde se o nich hovoří jako o stavitelých slavné hradby města Uruku:

Vystup na vrchol urucké hradby, projdi se po ni,
prozkoumej základ, cihlu si prohlédní!
Cožpak to cihla pálená není
a fundament onen nekladlo mudrců sedm?“

sumer-02Z výše jmenovaných sedmi mudrců se v klínopisné literatuře nejčastěji objevuje jméno prvního z nich, jméno U-An(na) Adapa, které se vyskytuje v různých podobách: U-An(na), U-An(na) Adapa, Uma-Anum/Anim Adapa, Adapa. Je to zkrácená forma sumerského jména.

U-an-(na)-a-da-pa, jež snad lze přeložit jako „světlo, které se nachází na nebi“ ,“světlo, které se setkalo s Anem“, z nehož vznikla řecká podoba mudrcova jména Óannés. V jedné ze sumersko-akkadských lexikálních sbírek je výraz Adamu ekvivalentem sumerského spojení U-tu-a-ab-ba „zrozený v moři“ a je uváděn jako „moudrost“ v kontextu několika jiných arkadských adjektiv.

K moudrosti samotného Adapy přirovnávají svou moudrost asyrští vládcové Sinacherib (704-681 př.kr.) a Asarhaddon (680-669 př.kr.), Aššurbanipal (668-627 př.kr). Ti o sobě tvrdili že si osvojili jeho dovednost, dílo, poselství se zvláštním důrazem na písařské umění. Doslova, že umějí číst dávné písmo před potopou nebo dokonce že jsou označení za potomky Adapy. Adapa je tedy považován za mudrce, jenž lidstvu předal znalosti písařského umění a sám z podnětu bohů napsal některé důležité texty, vyzná se v magii a magickém písemnictví, je znalcem božích jmen a je chrámovým stavitelem.

Adapovská tradice se štěpí do dvou větví, z nichž jedna ho spojuje s prvním „předpotopním“ vládcem města Eridu jménem Alulim , Alulu, Ajjalu, Alóros a druhá ho staví po bok Enmerkara legendárního stavitele města Uruku. Spojení Adapy s Urukem a jeho vládcem Enmerkarem, dokazuje fragmentární záznam z jedné z babylónských kronik.

Enmekir, král Uruku, obyvatelstvo zničil,…… Mudrc Adapa…… ve své svatyni čisté uslyšel a Enmekir……… vládu nad všemi zeměmi jsem mu dal……… nebes skvěle zbudoval, v chrámu Esagil…… veškerenstvo nebes a země, nejstarší syn……..

sumer-01Kromě toho se dochovalo pět fragmentů (tři z Ninive, jeden ze Sipparu a jeden z Uruku) s textem epické skladby o Adapovi a Enmerkarovi, z jehož značně poškozeného a neúplného textu lze soudit, že Adapa s Enmerkarem otevřeli jakousi prastarou hrobku, kterou posléze Adapa přikázal pečlivě uzavřít. Nejdůležitější a bezpochyby nejznámější text, vztahující se k postavě Adapy je tzv: „Legenda o Adapovi“ nebo také „Adapa a jižní vítr“. Z tohoto textu lze odvodit, že bůh Ea/Enki stvořil Adapu jako následováníhodný vzor všech lidí a jehož obdařil moudrostí, která snad dokonce převyšovala moudrost některých bohů. Pouze mu odepřel, jako všem lidským bytostem věčný život. Pro někoho je legenda o Adapovi především oslavou města Eridu jako prastarého sumerského kultovního centra, pro jiného je Adapa nositel poslušnosti a neochvějné víry ve svého pána. Na první pohled se zdá, že slepě poslušný Adapa v mýtu je pouhou hříčkou v rukou mocných bohů Anua a Ey, v textu jsou však přítomy další, jemnější a méně zřetelné prvky, které začaly být odhalovány v dlouhém procesu jeho studia. Adapa náhodou okusil moc vyřčeného slova a bůh Anu ji chtěl před lidmi utajit. Proto byl Adapa povolán na nebesa, kde měl navždy přebývat a sním i jeho zkušenost, kdyby ovšem neuposlech Eových rad. Pro svou poslušnost se Adapa vrátil zpět na zem, obohacen o poznání, jakého se žádnému jinému smrtelníkovi doposud nedostalo.

Není ještě jisté zda lze deklarovat přímou souvislost mezi Adapou a něktreou z postav biblických praotců, respektive mezi Utu’abzuem, sedmým předpotopním mudrcem z časů krále Enmedurankiho, „jenž na nebesa vystoupil“, a Henochem, sedmým praotcem v řadě od Adama, jenž „chodil s Bohem“ a „Bůh ho vzal“. Přímý styk některých osobností s božskou postavou, jejich přechod do božské sféry (vystoupení na nebesa), „zrůdná“ podoba člověka a ryby některých jedinců, dávají tušit, že se tu zřejmě nejedná o pouhou náhodu.

Byli dávnými bohy mimozemšťané?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...

 

Zdroj: Jiří Prosecký: Slova do hlíny vepsaná (mýty a legendy Babylonu). ISBN978-80-200-1893-9
Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 05996 a SS: 100.

One Response to Sedm mudrců, U-Anna Adapa, Óannés

  1. Martin Horus Martin Horus napsal:

    Přesně tak. Když jsem studoval Sumerské, je to přesné popsání všech událostí které se stali, včetně další planety v naší Sluneční soustavě která se zas vrátí.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: +4 (from 4 votes)

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.