US Air Force W.J.Pavelec: Černé operace, ET a čipová technologie

William John Pavelec byl bývalý počítačový operátor a programátor u speciálních sil US Air Force, který byl ve službě během šedesátých let první Nike Air Force Base a také ve Vietnamu. Na jeho výslovné přání jeho svědectví bylo zveřejněno až po jeho smrti.

Když jsem se poprvé v životě potkalo s UFO, přimělo mě to k novému způsobu myšlení. Bylo pozdě v noci, když jsme mladá dáma a já byli v lese přibližně 50 km jižně od Fayetteville (Severní Karolína). Tam jsme poprvé zaznamenali přítomnost ETV, které způsobilo naprosté ticho. Přestaly být slyšet žáby, cikády a jiné zdroje lesního hluku, jako když vypnete světlo v pokoji. Samotný objekt se před námi objevil o 20 až 30 sekund později ve výšce tak 70 až 100 metrů přímo před námi ve vzdálenosti 15 metrů. Mířil od jihovýchodu k severozápadu. Byl večer kolem 23:25. Poté, co zmizel přes malé jezírko, pokračovalo ještě chvíli ticho – přibližně 20 až 30 vteřin. Potom se žáby, cikády a další ruch lesa zapnul, jako když zapnete vypínač světla.

Ta událost byla dramatická spíše v mé hlavě, než ve skutečnosti. Donutila mne klást si otázky, co se to ve skutečnosti na tom světě děje.

Po té co jsem opustil armádu, požádali mne, zda bych šel vypomáhat do Rusco Electronics. V té době šlo o největšího výrobce a instalatéra zabezpečovací techniky na světě. Přešel jsem z korporátní úrovně v Denveru (která v té době rostla jak houba po dešti) zpět k práci pro armádu a státní správu. Získal jsem zpět své bezpečností prověrky a byl znovu aktivován do služby. To vedlo k tomu, že jsem dělal hodně práce pro státní správu. Během tohoto období jsem vyvíjel bezpečností systémy, které byly mimo zájmy národní bezpečnosti, a které sloužily velkým korporacím.

V roce 1979 jsem přešel ke společnosti North Glen v Coloradu, která vyvíjela implantovatelné čipy původně určené pro koně, protože tam byl velký problém se záměnou koní. Mohli jste mít dva koně, kteří vypadali úplně stejně. Neměli jste jistotu, jestli sázíte na toho rychlejšího nebo proti němu. Ta pilulka, pokud to chcete tak nazývat, byla už v té době dost malá na to, aby se dala implantovat koni pod kůži pomocí hypodermické jehly. Bylo mi ukázáno jak a fungovalo to. Dokázali jsme čip přečíst ze 2 až 3 metrů díky ruční čtečce.

Tohle byla ještě pořád primitivní technologie. V té době ale se v bezpečnostním průmyslu hodně diskutovala otázka sledování a lokalizace lidí, kteří byli uneseni. Obzvláště se to týkalo našich námořních důstojníků a v jednom případě i premiéra Itálie, kteří byli uneseni. Tito lidé byli připraveni o citlivé informace nebo mučeni anebo obojí. Jedním z cílů této technologie bylo umožnit nám je sledovat a rychle je lokalizovat.

Přinesl jsem tuto technologii na setkání SCIF (Secure Comunication Inteligence/Information Facility) ve Virginii. Schůzku sjednal kamarád ze CIA a můj dobrý kamarád Bob a ještě další přátelé ze Státní správy, abychom technologii představili (jak jsme si v té době mysleli) těm správným lidem, kteří by ji mohli zodpovědně použít.

Naše setkání bylo ve velmi těsné místnosti s mnoha lidmi, kteří nám nebyli vůbec představeni. Neřekli svá jména, natož odkud jsou. Musel jsem pouze věřit mým dvěma kontaktům, že pozvali ty správné lidi, aby byli ve správný čas na tomto místě, že všichni budou dostatečně zodpovědnými osobami.

Byl to omyl. Po setkání jsem se dozvěděl, že dva lidé zde vůbec neměli být. Oni o tom setkání dávno věděli. Věděli o čem to setkání je. Dokonce věděli, kdo má na tom setkání být. Pozdějším zkoumáním jsem zjistil, že jeden pracoval pro Oddělení zemědělství a druhý pro Oddělení financí. To co nás vedlo k tomu pátrat po původu těchto dvou lidí, byli jejich otázky, které pokládali nebo spíše to, co se skrývalo za těmito otázkami a za řečí těla… vše totiž nasvědčovalo tomu, že mají důvody využít naši technologii jiným způsobem, než bylo původně na setkání představeno. Ve skutečnosti jejich největší koncern byl natolik rychlý, že dokázal vyrobit miliardy čipů s naprosto unikátním číslem. Tato konkrétní pilulka [jako pilulka vypadající zařízení – čip] byla opravdu miniaturní. Měla velké rezervy v možnostech využití. Byl to vlastně přenašeč [informací]. Mohli jste do něj poslat signál a dostat z něj odpověď s unikátním číslem, které nešlo od výroby změnit. Bylo tu hodně možností, co by se dalo do čipu přidat, jako třeba měření teploty, tlak, puls nebo mozkové vlny. V té době to ale bylo teprve ve vývoji.

O mnoho let později jsem četl článek o tom, jak si žena z východu nechala odstranit čip ze svého těla – psal se rok 1999. Objevilo se to na internetových stránkách. Byl to nepatrně pozměněná verze čipu z Denveru s nějakými zlepšeními. Žena uvedla, že věří, že jí to dali někdy mezi lety 1980 až 1981.

Poznal jsem toho chlápka, který ten čip vytvořil. Už nikdy se nemusel strachovat o peníze. Bohužel někdo, koho jsme vůbec neznali, si tiše vzal podstatnou část z té technologie, kterou on vymyslel. Nejspíše v tom hrálo roli moje setkání ve Washingtonu D. C., protože jinak jsme s tím nikam nechodili. Prostě někdo jiný si to vzal – rozvíjel dál a my jsme se nikdy nedozvěděli, kdo to byl.

V roce 1984 jsem se setkal s profesorem na univerzitě v Novém Jižním Walesu, který objevil způsob, jak vytvořit mikroskopický čip z kovové slitiny lithia a niobu… Měl tam vysokofrekvenční vysílač a přijímač. Zjistil, že na některých frekvencích je schopen poslat paprsek energie do toho čipu, a že z toho dostane odpověď ve formě unikátního čísla.

Vzali jsme ho k nám do Denveru do naší společnosti, Systems Groups v Coloradu. Udělali jsme pár testů. Měl sebou pár opravdu jednoduchých verzí, které byly hodně malé – přibližně 3 milimetry a jen několik setin milimetru tlusté. Leptáním bylo možné je upravit tak, že každý měl vlastní specifický signál.

Sueneé: Může být zavádějícím mluvit o té věci jako o čipu. Máme totiž tendenci si představovat něco na principu integrovaných obvodů, které v sobě skrývají řadu součástek. Ta věc může být opravdu velmi jednoduchá a při dostatečném zvětšení byste o ní řekli, že je to vlastně jen kus kovu, který ale má fyzické úrovni dostatečně specifické vlastnosti, díky kterým jej lze použít jako jednoznačný identifikátor.

A tahle věc mohla mít teoreticky, v závislosti na velikosti a způsobu leptání, unikátní číslo v řádu miliardy na druhou. Ve skutečnosti test, který jsme udělali, potvrdil, že jsme sestavili vysílač a přijímač, který byl schopen pracovat s obyčejnou anténou ze střechy. Byli jsme schopní přečíst tu věc přilepenou na kusu lepenky vzdálenou od nás na stovky metrů tím nejprimitivnějším způsobem. Netušili jsme jakou frekvenci zvolit, takže jsme použili běžnou anténu, která projde [vyšle/zachytí signál] skrz běžné věci jako je třeba překližka.

Sueneé: Většina běžných amerických domů jsou dřevostavby.
Byli jsme tím znovu naprosto fascinováni. Cítil jsem, že tohle byla technologie, která skutečně měla nějakou hodnotu. Znovu jsem vzal tuhle věc (a tentokrát s ještě větší ostražitostí) na setkání ve Virginii do naší subdodavatelské společnosti, která dělala hodně pro tajné služby.

Tentokrát na schůzku přišel ředitel bezpečnosti všech státních oddělení společně s Bobem a mým dobrým přítelem ze CIA.

Opět se stalo, že na poslední chvíli do místnosti vstoupili lidé, kteří měli správná pověření. Lidé, o kterých jsme nevěděli, co přesně jsou zač. Měli velmi dobrá pověření, ale nebyli nikdy pozváni mými dvěma kontakty. Opět věděli o našich telefonátech; věděli přesně jaký čas, jaké místo a o čem si budeme povídat. Domníval jsem se, že moje telefonní hovory byly vedeny přes bezpečné telefonní linky…

Snažili jsme se zjistit, kdo byli ti dva pánové [na posledním setkání]. Co mne ale opravdu dostalo, byl ten profesor na univerzitě v Novém jižním Walesu, který náhle dostal obrovský grant. Jeho technologie byla přesunuta a on už do konce svého života nemusel pracovat.

Jeden z mých blízkých přátel ze San Francisca (kterému jsem se nenápadně zmínil o této technologii, protože se zabýval jinými aspekty Národní bezpečnosti a sledováním lidí) mi řekl, že dostal za úkol projekt na bezpečnostní zámky a kamery – všechno to mělo pracovat dohromady. Hlavní divize Evropské společnosti Siemens byla umístěna v Silicon Valley (oblast San Francisca). Řekl mi, že vyráběli miliardy čipů, které vypadali téměř jako ty, které jsem mu popsal.

O rok později se mého kamaráda zeptali, zda si chce svůj bezpečností systém odkoupit zpět, protože společnost rušila výrobu. Co mne na tom dostalo, byl fakt, že oni měli miliardy čipů a nikdo z nás nevěděl, co se s nimi stane – prostě zmizely.

Mezi tím se Bob nevzdával naděje a zkoušel zjistit, kdo byli ti dva chlápci, co nás šmírovali; pro koho pracovali a jaká byla jejich agenda. Já i on jsme spolu vedli dlouhé debaty o tom, co se to v té vládě děje, kdo kontroloval koho, jaké měl zájmy. Jemu se podařilo navázat několik kontaktů o tom, co se tu vlastně děje. Kontaktoval našeho společného přítele v CIA. Ten mi řekl: „Bob našel něco horkého. Vrací se zpět do businessu ve státech. Domluvíme setkání.“.

O několik dnů později – po té, co odvezl své dva kluky na soukromou školu v Nairobi, srazilo jej na světelné křižovatce auto. Šlo o boční náraz Land Roverem se zvýšeným výkonem. Byl na místě mrtvý. Brit, který měl být v sedm hodin ráno údajně opilý, byl odvezen do nemocnice, odkud okamžitě zmizel. Všechny informace, které uvedl do zdravotní dokumentace, byly falešné. Byl to úmyslný zásah.

Co mne vždy znepokojovalo, byl fakt, že Bob se nejspíše dostal hodně k pravdě – kdo stál v pozadí dalšího vývoje těchto implantovatelných čipů. Snažili jsme se zjistit, kdo na tom dělá bez vědomí naší vlády. Protože ať už to byl kdokoliv, měl schopnost se dostat kdykoliv, kamkoliv a mít o všem detailní přehled.

Zkoumal jsem tu záležitost od začátku 80. let a věřím, že jsou tady ve světě minimálně čtyři silové [vládnoucí] skupiny. Mají k dispozici bohatství přesahující naši představivost. Mají kontrolu nad nejrůznějšími programy – zejména nad černými programy (black ops.) včetně Ruské vlády a v Číně taky. Jejich chápání politiky není stejné jako u většiny lidí. Jejich agendy jsou úplně odlišné od těch vládních. Mají velmi podrobný přehled nad tím, co se kolem nich děje.

Dali jsme jim jména, ale nemělo to nic společného s tím, jak se jmenovali doopravdy. Říkali jsme jim jednoduše Čtyři jezdci. Byly časy, kdy tihle čtyři jezdci, pracovali spolu a byly také doby, kdy intrikovali jeden proti druhému. Šlo o neustálou bitvu na nejhlubší úrovni ve snaze být tím největším psem na světě. Jednou věcí, kterou měli společnou, byla absolutní touha po kontrole – všeho a všech; a každý z nich měl svoji vlastní filosofii – podstata této filosofie, která je nejspíše vedla k jejich akcím. Věřili jsme, že to byla příčina toho, co způsobovalo mnoho divných věcí, které se děli v Nevadě [kde jsme pracovali]. Ty podivnosti, které se děly i v souvislosti s tou čipovou technologií, kterou jsem osobně přinesl (jak se na to dnes dívám) špatným lidem ve vládě. Protože my jsme tu technologii nikdy nevyužili k tomu účelu, ke kterému byla zamýšlena.

Ti dva muži, kteří přišli na poslední setkání… oni měli NSA, NRO – pověření toho druhu. Když jsme si je později prověřovali – neexistovali. Jejich oprávnění byla nedostižitelná a to včetně různých přístupových identifikačních zabezpečovacích systémů, které jsme měli. Ať už šlo o biometrické údaje, otisky prstů, oční sítnice, byli všude včetně přístupových kódů. Věděli všechno; měli všechno;  měli to v lepší kvalitě, než většina agentur měla k dispozici. To osvětlovalo fakt, že měli neomezené rozpočty.

Spolupracoval jsem s většinou hlavních ropných společností; spolupracoval jsem s většinou hlavních počítačových společností; vyvíjel jsem vysoce sofistikované zabezpečovací systémy. Žádný z lidí v komerční sféře mi nikdy nedal nejmenší důvod ke znepokojení, že mají nějaké skryté zájmy nad rámec anebo v pozadí toho, co byl jejich veřejný korporátní zájem. Byli to pravdiví lidé z korporátního prostředí. Pokud tam byli nějací lidé, kteří za sebou skrývali jiné soukromé osoby, které stály mimo hlavní business, aby dělali nějaké tajné věci, nevěděl bych o tom.

Jedou z oblastí, o které bych řekl, že je naprosto divná, je vesmírný průmysl v naší zemi. Pracoval jsem pro mnoho společností zabývajících průmyslem pro vesmírné programy. Ať už šlo o fyzický design nebo přinejmenším konzultaci. Občas se mi dostali do cesty lidé, na kterých bylo vidět, že vědí mnohem více než já jsem věděl. Mnozí z nich byli velmi dobří v tom, jak kontrolovali svoji řeč těla, ale nebyli perfektní. Pracovali jsme pro spoustu společností. Zejména pro ty, které byly v oblasti Kalifornie a Denveru a měly běžící projekty. Dělali tajné věci, které byly mnohem dál než černé projekty, se kterými jsem byl obligátně obeznámen, takže dokážu mluvit o rozdílech…


Sueneé: Na internetu můžete na téma podkožních čipů najít řadu článků i v mainstream mediích. Posledním by mohl být třeba článek z Polska, kde nějaký nadšenec platí tímto způsobem za kafe ve vlaku nebo asi rok starý článek o přibližně 10 ajťácích z ČR, kteří si nechali ze zvědavosti implantovat čip. Mainstream vytváří oblak prachu v tom směru, že tato technologie je zatím takříkajíc pouze v plenkách a že jejímu masovému využití brání velikost a společenská netolerance. Opak je pravdou, což dokazuje nejen výše prezentovaný překlad rozhovoru. Porovnejte například běžně viděné RFIT čipy na zboží v obchodech (mohu mít tvar maličké samolepky) s trubičkovými čipy o velikosti do 1 cm. Jak píše WJP, toto všechno je zastaralá technologie, kterou vyvíjeli už v 70. letech minulého století. Současná miniaturizace pracuje s nanotechnologiemi a jak WJP uvádí, už v té době hledali způsob, jak přimět čipy, aby byly aktivními prvky v těle hostitele. O fenoménu tzv. čipové totality se mluví i v souvislosti s pokusy o plošné očkování, nebo chemtrails.

Zdroj: Steven Greer: Unacknowledged
Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 12110 a SS: 100.

5 Responses to US Air Force W.J.Pavelec: Černé operace, ET a čipová technologie

  1. Standa Standa napsal:

    Myslím, že čipovou technologii  je celkem zbytečné znovu a tajně zavádět, když si ji lidé sami rádi veřejně pořizují za své peníze, pečlivě ji opečovávají a vylepšují dalšími a dalšími čidly, které usnadní jejich šmírování.

    Ta technologie se nazývá „mobilní telefon“.

    • Martin Horus Martin Horus napsal:

      Čipují se domácí zvířata. Přímá paralela mobilního tel. k lidem.

    • Sueneé napsal:

      Kouzlo věci té je více než v pasivním měření hodnot. Jak popisuje WJP jejich čipy dokáží být i aktivními prvky. Mobilní telefon jistě už teď mikrovlnami ovlivňuje kvalitu života svého nositele. Je ovšem (pro mne) otázkou, do jaké míry by mobil mohl sloužit jako aktivní prvek řízeně ovlivňující jednání jednotlivce?

      Tedy vezmeš vysokofrekvenční pole a budeš působit na mozek se záměrem ovlivnit fungování jeho elektromagnetické pole. Tím ovládat lidi – ať už jim předat post hypnotickou sugesci a nebo je přímo ovládat tím, že přebiješ signály mozku a budeš je nutit jednat jako loutky.

      V tomhle směru mi přijde mnohem více zajímavé právě využití nanočástic a tzv. nanočásticového inteligentního prachu, o kterém mluví Harald Kautz Vella.

      • Standa Standa napsal:

        Jakým způsobem ovlivní mobil lidi? Co třeba hra typu „Pokémon“? Přiměje miliony lidí, aby se vydaly tam, kam tvůrci software určí.

        Druhou možností je využít dat z telefonu (poloha, záběr kamery) a dálkově ovládat infrastrukturu kolem vybrané osoby.

        Cílené ovládání pomocí mikročástic je podle mne prozatím za hranicemi použitelné technologie (tím neříkám, že to není v blízké budoucnosti dosažitelné).

         

        • Sueneé napsal:

          ad 1) souhlas
          ad 2) souhlas: pár let zpět byl mainstream článek o tom, že jistý řetězec menších obchodů vybíral fotky z facebook a porovnával záběry osob vstupujících do něj. Vzniklo tak spojení na cílenou reklamu. Princip je vidět ve filmu 6. den a možná i v Pluto Nash.
          ad 3) výchozím z toho, co je v článku a z toho v čem se pohyboval HKV. Oba zdroje uvádí, že nanotechnologie jsou na armádní úrovni dávno překonané. Pojem inteligentní prach je tedy reálný.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.