Válka o kolektivní vědomí

Čím dál více mi z toho vychází, že tu hrajeme hru o kolektivní vědomí – stav mysli celé naší planety Země, kterou společně tvoříme. Záleží to jen na každém z nás, zda pojmenujeme věci, které s námi ladí a naopak neladí. Je na každém z nás, pro co se rozhodneme. Co chceme v sobě cítit a žít a co chceme sdílet s ostatními – posílat do světa jiné informační pole: mír, lásku, přátelství, harmonii na místo: strach, nenávist, utrpení, kapitalismus (= pomalé zotročení lidí).

Bytostně záleží na tom, čemu v životě věnujeme vědomě pozornost anebo zda vědomě přesuneme pozornost na věci, které jdou jiným směrem. Lhostejnost k utrpění druhých není na místě. Stejně tak není na místě ulpívání v utrpení a strachu. Je na místě vědomé rozhodnutí, do čeho investovat v životě energii. Je na místě pracovat s informacemi, které přichází. Rozhodovat se na jaké vlně se ve svém životě povezu.

Ukazuje se, že kapitalismus a s ním spojené peníze jsou jen jedním z nástrojů téhle divné hry na strach. Žijeme v tom už několikátou generaci, takže si ani nedokážeme představit, že by to všechno mohlo fungovat jinak. Jsme systematicky vychováváni k tomu, abychom chodili do práce, vydělávali peníze, utráceli je a spotřebovávali. Pro mnohé lidi je naprosto nepředstavitelné, že by tohle celé mohl být jen přelud, že by to celé mohlo fungovat bez peněz, bez koncentrace kapitálu a tedy bez koncentrace moci. Je třeba naplno procítit, že kapitalismus a hra s penězi je jedna velká pyramidová hra, ve které je většina lidí u dna a jen velmi malé procento disponuje podstatnou částí prostředků a jen ještě menší procento na vrcholu disponuje reálnou mocí nad celým kolosem.

Je třeba si uvědomit, že tohle není otázka desítek let. Bavíme se tu agendě a projektu, který trvá tisíce let, kdy jsme pozvolna systematicky degradováni z duchovních bytostí na pouhé biologické stroje, které se učí žít svůj krysí život v bubnu bez reptání a protestů.

Jsme dlouhodobě vychováváni k tomu, abychom žili ve stresu a napětí vystaveni neustále pocitu nedostatku a nutkání se za něčím hnát. To je aktuální stav našeho kolektivního vědomí. Narodíme se do toho a připadá nám to naprosto normální. Jsme systémově vychováváni k nevolnictví a odloučení od svobodného žití a myšlení. Jak to zastavit? Vystoupit z řady.

Všechno je to iluze. Vše je zinscenované a nalinkované proto, abychom žili v neustálém strachu a sami si ten strach ve svém životě i pěstovali. Všechny hry na téma terorismus, na téma imigranti, na téma špatní politici, kterým neustále dobrovolně propůjčujeme moc… atd. jsou jen iluzí o beznaději. Ne, není to otázka toho, že by se to nedělo. Děje se to, ale k tomu, aby se to dělo, musí být někdo, kdo to mu věnuje (ne)vědomě pozornost. Znovu se mi vrací příběh s Merlina, který říká Mab: „My už tě nepotřebujeme. My na tebe zapomene!“. Mab odporuje: „Ne, to nemůžete na mne zapomenout. Jsme spojení…“. Lidé ale přesto odejdou – přestanou jí propůjčovat svojí pozorností sílu a Mab (zlá čarodějnice zašlých časů) se rozplyne.

Ve škole nám říkali, že třetí světová válka bude vedena jadernými zbraněmi a bude na dlouho tou poslední, protože pak už nezbude nic a nikdo kdo by dokázal na tak zdevastované planetě žít. Budiž nám výstrahou Mars, který zjevně na něco takového doplatil. Je třeba vnímat, že jistá forma globální války již probíhá. Je vedena na poli informačním, zpravodajském a manipulačním. Je vedena primárně doposud nekonvenčními zbraněmi, kterými jsou media, (dez)informační kampaně a snaha o ovládnutí internetu. Je to válka ne proti nějakému státu, ale mezi top managementem v pozadí a masou lidí na druhá straně. Ti, co tahají za nitky, nepotřebují peníze, nebo nerostné bohatství. Mohou si skrze dlouhé ruce vzít cokoliv. Co obtížné vzít a čeho lze těžit temnou sílu, je zotročená lidská duše. Všímejme si, že teprve posledních pár let se pozvolna probouzíme do vědomí, že jsme tlačeni k věcem, které nedávají na úrovni otevřeného milujícího srdce smysl.

Stále zde existují mezi námi bytosti, které jsou svou povahou v pocitu nadřazenosti vůči většině lidí. Mají pocit, že jsou vyvolení, že mají dar od bohů, nebo že jim bohové dali pověření anebo dokonce, že jsou dávnými potomky bohů.

Je třeba jít hluboko do historie v řádu tisíců let na události a s nimi spojené informace, ke kterým je nám neustále odepírán přístup a jenž jsou uloženy v různých tajných archivech. Čím dál více ta celá skládačka začíná dávat smysl – a to jsme pořád jen na počátku klubka.

Poslední úsvit duchovní moudrosti nastal zjevně v období před 36000 lety. Staré civilizace říkají, že tady je jejich počátek a je to též období posledního zlatého věku. (Jeden cyklus kalijugy je 26000 let.) 10000 let zpět zde došlo k tání ledovců a k mnoha globálním katastrofám. Takže se dá říci, že od té doby to jde s námi skopce až na dno, které skončilo 21.12.2012.

Co nám předkové zanechali? Velké množství indicií a moudrosti, které je ale obtížné porozumět. Zanechali nám tu pyramidy rozmístěné po celé Zemi, Marsu, Měsíci a dalších planetách sluneční soustavy, o jejichž hlubokém primárním účelu se stále dohadujeme. Zanechali nám tu jeskynní komplexy a podzemní města, která někdo v dávné minulosti obýval. Trpíme velkou ztrátou paměti způsobenou likvidacemi nepohodlných informací anebo blokováním přístupů do tajných archivů např. Vatikánu. Ztratili jsme kontext s minulostí a ztratili jsme schopnost být, tak říkajíc, nad věcí. 21.12.2012 je počátek nového cyklu, kdy se pozvolna probouzíme z vědomí úpadku do vědomí světla. Ale jak vidno jsou tu obrovské tlaky na to, aby byl tento proces zpomalen nebo dokonce nějakým způsobem pozastaven. Je to podobné jako vláda Mab, která se nechce vzdát své moci, protože jí v tom je dobře.

Můžeme si klást otázkou, komu to stojí za to, že se stále marně pokouší převrátit běh událostí, když vždy i za cenu téměř Pirhova vítězství slovy pana Halva: pravda a láska vítězí vždy nad lží a nenávistí. Je to něco, co se odehrává na úrovni elementární podstaty naší existence v tomto Světě – na úrovni kvantové fyziky. Vesmír (nebo přinejmenším naše Galaxie) má nejspíše v sobě program, který stanovuje:

  1. Vytvářet komplexnější struktury od jednoduchých ke složitějším provázané s vědomým bytím.
  2. Vytvářet bipolární realitu, ve které se nízké (temné?) energie mění na energii lásky a harmonie. Vše se pak opět noří do unipolárního světa – sjednocení. Je to jako nádech a výdech.

Pro nás je to v principu otázka toho, zda žijeme na vlně lásky anebo nenávisti. Jde o kvalitativně jiné vibrace, které nás lidi (a vše kolem nás) ovlivňují na kvantové úrovni. Lze tím utvářet naše kolektivní vědomí, ovlivnit chování, ovlivnit naši DNA, naše zdraví, náš životní styl, náš způsob myšlení…

Naše mysl je tím, která tvoří realitu. Vše kolem nás je projekcí toho, co si utváříme ve své hlavě – naše představy o tom, jak by měl svět fungovat a jak funguje. Je to silný program. Jsme my, kdo vlastně spolutvoříme tento Matrix kolem nás. A úplně stejně jako Neo ve filmu máme tu jedinečnou možnost se odpojit ze systému a začít hrát podle vlastních pravidel. Je to v hluboké podstatě jen o rozhodnutí změnit směr.

Aby to mělo globální efekt a pohnulo se s celým ledovcem, je k tomu zapotřebí velkého počtu lidí. Je třeba začít u každého sám za sebe.

Již několikrát byly provedeny experimenty s hromadně meditujícími a modlícími se lidmi. Jejich vliv přispěl ke statisticky měřitelným lokálním změnám v chování vnějšího kolektivu – pokud jde o úroveň strachu a násilí. David Wilcock uvádí, že podle jedné z těchto studií bylo vypočítáno, že zastavení toho celého nesmyslu by stačilo 65000 čistě meditujících a milujících lidí. (To je těch sto opic, které dokáží ovlivnit chování všech opic na celém světě.)

Nejde tu o další revoluci se zbraněmi v ruce, ale o vnitřní evoluci vědomí. Jakákoliv forma násilí a agrese vede ke stejnému jednání, které se vrací jako bumerang. Veškerá soutěživost, řevnivost, hra na to, že někdo je první a ti ostatní jsou druzí, vede jen k dalším formám strachu a nelásky. Pojďme se učit spolupráci, spolutvoření a vzájemné otevřenosti.

Je to dlouhodobý proces a hrajeme o čas, který neexistuje. Každý z nás má jedinečnou moc to změnit. Ponechme si ji a využijme té šance, kterou nám propůjčuje tento život TADY a TEĎ.

Jak moc podle vás hraje roli KOLEKTIVNÍ VĚDOMÍ v aktuálním dění?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...
Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 08490 a SS: 100.

One Response to Válka o kolektivní vědomí

  1. fero napsal:

    Venujte sa radšej tvorivej spločensky užitočnej práci. Tá je pozitívna a bude vás k pozitivnemu mysleniu ďalej formovať. Navyše vám dá slobodu myslenia a zmysel pre rovnováhu a spravodlivosť. To sú skutočné hodnoty, nie abstraktné myšlienky stojace hromadu času, za ktorý nič hmotné a užitočné nevytvoríte.
    Čím viac sa človek bude hĺbiť do seba, tým viac sa bude vzdaĺovať ostatným, až nakoniec zostane úplne sám.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.