Záhady severní země: Posvátná jezera a tajemství ukrytá pod zemí (3.díl): závěr

3. díl seriálu: Záhady severní země. Doposud vyšlo 3 dílů.

V prosinci roku 2008 Ruská ufologická výzkumná stanice RUFORS uskutečnila expedici na Kolský poloostrov. Jejím základním úkolem bylo hledání stop legendární Hyperborei, která se, jak opatrně říkají vědci v posledním letech, stala místem, odkud vzešla ruská národnost, a která zásadním způsobem ovlivnila rozvoj, vědu a kulturu jiných zemí…

Záhada posvátných jezer

Samotní Sámové říkají, že toto jezero vytvořili jejich předci a podle pověstí se z něj zmaterializovali obrovští velikáni, praotcové Sámů, kteří je pak učili zemědělství, chovu dobytka a celkově umění žít v harmonii s přírodou.

Sámové posvátně věří tomu, že Kolský poloostrov je vztažným bodem života všeho živého na zemi. Mnozí slyšeli o legendární Lapplandii (česky Laponsko, švédsky Lappland, finsky Lappi, rusky Лапландия, pozn. překl.). A právě tento poloostrov se v 15. století našeho letopočtu nazýval Lappie. Není to právě ona záhadná Lapplandie, země „potomků“ legendární Hyperborei? Je docela možné, že je to tak. Ne nadarmo jsou Sámové také nazýváni Lopary. To přímo potvrzuje to, že Sámové žili na této zemi ještě dlouho před objeviteli Kolského poloostrova. Středověcí zeměpisci psali, že sever Evropy je obydlen národy netvorů. Měli jedno oko, několik rukou a upadali do spánku stejně jako medvědi. Vyvstává tedy otázka: pokud je jejich popis správný, pak prakticky z 80% správně popsali zevnějšek božstva, které uctívali Sámové; znamená to tedy, že tyto bytosti skutečně existovaly? Z hlediska vědy je na to těžké odpovědět, ale Sámové tomu svatosvatě věří a tato víra není založena na slepém uctívání, ale na reálných znalostech, které využívají v každodenním životě. Jak sami říkají, tyto znalosti jim bohové předali v časech hodně vzdálených.

Tajemství ukryté pod zemí

V Lovozerské tundře se na východním břehu Umbozera (název jezera, Умбозерo, pozn. překl.) nachází tzv. Umbozerský důl, v nářečí Umba. Po několika desítkách let nepřetržité těžby rudy tu horníci doslova narazili na obrovské naleziště ussingitu, což je světle fialový polodrahokam. Co je na tom neobyčejného? Když horníci vytěžili ussigitovou žílu a pokračovali ve vrtání, pak to, co se objevilo před jejich očima, bylo prostě nepředstavitelné! Za ní se nacházela vrstva horniny, skládající se ze sedmdesáti čtyř různých minerálů! Vědci se ocitli ve slepé uličce! Z hlediska geologie je takové množství minerálů na jeden metr krychlový jednoduše neuvěřitelné! Ale to ještě není všechno. Jak se ukázalo, kromě sedmdesáti čtyř známých minerálů bylo na tomto místě nalezeno ještě dvanáct dalších absolutně neznámého složení! Jinými slovy – osmdesát šest minerálů na dvaceti krychlových metrech, to je prostě absurdní! Horníci a geologové toto místo po právu nazvali „Šperkovnicí“.

Výzkumná skupina RUFORS pozorně prostudovala materiály této šachty a v průběhu expedice sestoupila do hloubky 1,5 kilometru od povrchového vchodu, což je, jak vysvětlují samotní horníci, sestup do sto sedmdesátého horizontu. Každý horizont je vysoký přibližně deset metrů.

To, co se otevřelo před očima výzkumné skupiny RUFORS, se nedá nijak logicky vysvětlit. Jako by obrovská mohutná bytost ponořila do hory „lžičku“, promíchala všechny horniny a přidala do „misky“ koření z různého množství podivných minerálů. Ale doba průzkumu byla ve „Šperkovnici“ pro výzkumníky omezená. Souviselo to s tím, že mezi různými horninami tu byly také těžké prvky, včetně uranu. Průměrná radiace v samotném srdci hory, kde probíhal výzkum, byla pět rentgenů za hodinu! Vedoucí skupiny věděl, že pracovat déle než tři hodiny v takových podmínkách bude pro zdraví kriticky nebezpečné. Proto vymezený čas pro výzkum byl maximálně krátký a efektivní. Bohužel se skupině právě díky vysoké radiaci nepodařilo prozkoumat všechny štoly. Ale stanovili si to jako cíl do budoucna.

Staří horníci vyprávěli, že v nejnižších úrovních existují opuštěné chodby, z nichž některé jsou dnes pevně zazděny. Hlavní příčinu zazdění těchto kdysi pracovních „průchodů“ lze vysvětlit nebezpečím sesuvů a závalů. Ale horníci také říkali, že v několika průchodných tunelech při horizontálním vrtání narazili na obrovské dutiny, ve kterých se ztrácel paprsek jejich čelových svítilen. Pro individuální použití byla jejich svítivost dostatečná, asi dvacet třicet metrů, ale tady protilehlé strany vůbec nedosáhly. Horníci do nich házeli kamínky a podle ozvěny určovali přibližný objem prostoru. Jejich velikost byla dostatečná na to, aby se tam vešlo pět železničních vagónů postavených vedle sebe. Takovéto dutiny jsou ale v dolech věcí relativně obvyklou. Nicméně tyto vyvolávaly v hornících uctivý strach a domorodí Sámové, kteří tu pracovali jako raziči, kategoricky odmítali chodit těmito tunely a zkoumat varianty pro nové vrty, přičemž se odvolávali na odplatu starověkých Bohů. Jeden z horníků si vzpomíná, že jakmile poslední vrstvy rudy spadly dovnitř, začal z tunelu vát teplý, lehce vlhký, ale ne zatuchlý vzduch. A když se horníci dlouze zadívali do temné dálky, přiznali se, že doslova cítili, jak se na ně odkudsi dívá něco obrovského, silného a mohutného a postupně v nich narůstal nevysvětlitelný strach. Stěny tunelu byly hladké, zvlněné, jako by byly opracovány nejdříve sbíječkami a potom vyleštěny vysokým teplem. Do očí okamžitě bil jejich umělý původ.

Členové výzkumné skupiny viděli několik takovýchto vyzdívek. Nebyly hermetické, protože byly postaveny ve spěchu s jedním jediným cílem: nedovolit, aby tudy kdokoliv prošel. Jednou za takovou zdí horníci uslyšeli silný rachot. Když stěnu rozebrali, viděli, že původně prázdná dutina je zavalená. No co, v horách se to stává! Zpevnili klenbu a znovu to vyzdili. Uběhlo několik dní. Brzy se v dole Umba stalo něco, co v těchto horách nikdo nečekal. Zhruba třicet procent celého severního porubu bylo zavaleno a přitom zahynuli lidé! Poté horníci začali stávkovat a šachta postupně upadala. Mezi horníky se mluvilo o prokletí starých noidů (šamanů), kteří chránili podzemní království starověkých civilizací. Platy se snížily a po poslední stávce byli všichni horníci propuštěni. Někteří za to, že nabádali ostatní hornické skupiny a směny k tomu, aby odmítly nastoupit do práce.

I přes svou jedinečnost byla těžba v dole Umba ukončena a důl byl zakonzervován. Můžeme se jenom dohadovat, zda jde o prokletí starých noidů, nebo jednoduše o shodu okolností. Ale opona tajemství Hyperborei se pokaždé stále více a více otevírá. Až doposud je „Šperkovnice“ unikátní v tom, že drží svérázný světový rekord v obsahu velkého množství minerálů koncentrovaných na jednom místě.

Dodnes nenajdete na naší planetě analogické místo, které by se jí alespoň trochu podobalo. Právě tato jedinečnost přitáhla pozornost výzkumníků ze skupiny RUFORS. Pokud budeme vycházet z hypotézy, že Hyperborea v této oblasti skutečně existovala, pak by se zázračná „Šperkovnice“ v horském masivu Agvundaschorr nezdála tak neskutečnou, ale sloužila by jako doplňující a dostatečně přesvědčivý důkaz toho, že v Lovozerské tundře Hyperborea skutečně existovala!

Letní expedice RUFORS

Za jeden ze základních úkolů letní sezóny považují účastníci Ruské ufologické výzkumné stanice RUFORS pokračování výzkumu Kolského poloostrova. Materiály, které získali při prosincové výpravě, ale také detailní analýza všech dostupných zdrojů o Hyperborei dovoluje učinit smělý předpoklad toho, že stopy této civilizace je třeba hledat nejenom na povrchu, ale i pod zemí a pod vodou. Právě proto jsou naplánovány ponory a bude se pokračovat v hledání vstupů pod hladinou na konkrétních místech, jež byla konkretizována po prostudování všech materiálů. Prohledány budou také svahy hor a to v těch místech, kde by se mohly dochovat jeskyně. Speciální zařízení umožní znovu provést georadarový průzkum podzemních dutin, které odhalily expedice Alexandra Barčenka a Valerije Demina.

Zdroj: Rufors.ru
Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 09370 a SS: 100.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.