«« »»

Anton Parks: Abzu, podzemní svět – 11.díl série

11. díl seriálu: Anton Parks: Studnice informací o dávné historii lidstva. Doposud vyšlo 12 dílů.

Během svých záblesků navštívil Parks ve změněném stavu vědomi, takže to vnímal jako realitu kolem sebe i podzemní svět Abzu. Dokonce hovoří o tom, že takový podzemní svět mají všechny planety, proto se to jeví spíše jako dimenze Kigal, která je z našeho světa nezjistitelná našimi smysly ani přístroji. Zanechal nám však podrobný popis, včetně obrázků, které později vytvořil za pomoci grafika.

Parks popisuje krajinu Abzu jako něco, co mohl vidět jako panoramatický film. Jevila se mu jako dutina se zajímavou perspektivou, protože kde se na Zemi na moři jeví obzor jako místo, kde rovina padá dolů a předměty mizí směrem dolů, tak v Abzu se mu zdálo, že obzor se stáčí směrem nahoru a předměty se ztrácejí jakoby v mlze. Měl vzpomínky na zářivé slunce, ale všechny předměty se mu zdály jaksi neostré. Podobně to popisuje Willis George Emerson ve své knize vydané v roce 1908, kterou najdete i na internetu: naše dutá Země – zakouřený Bůh

Problém je, jakou velikost může mít vnitřní slunce, když neznáme jeho vzdálenost od pozorovatele. Slunce ve Sluneční soustavě se nám jeví zhruba stejně velké jako Měsíc, obloukové velikosti asi půl stupně. (Proto je také možné úplné zatmění Slunce.)

Krajina   Parks pozoroval i mraky nad sebou a okolní pahorkatinu. Byly tam také pláně, řeky a jezera. Krajina byla podobná krajině na Zemi, což opět potvrzuje předpoklad, že to mohl být jen jakýsi průmět dimenze 3D. V krajině byly rovněž různé stavby, a krajina budila dojem obydlenosti. Tento vnitřní svět je těžké si představit jako dutinu v zemské kůře, do níž by byl vstup na zemských pólech velkými otvory, protože takové otvory za 50 let výzkumu Země z vesmíru, žádná družice neodhalila, a to už prý mají takové rozlišení, že z vesmíru jdou číst i noviny, které nesou chodci, kráčející po chodníku. Dobře známý je i kontroverzní příběh admirála Byrda, který takovým otvorem proplul dovnitř Země. Parks se tomuto problému věnuje i na svých stránkách.

Zajímavé jsou také úvahy, jak by se chovala gravitace v podzemí, kde těleso by bylo přitahováno do všech směrů a na jako na povrchu Země k jejímu středu. Takovéto prostory by způsobovaly zřejmě výrazné seismické anomálie, které by se projevovaly nejvíce na drahách umělých družic, což však dosud nebylo zjištěno. Problematické je také osvětlení těchto prostor nějakým zdrojem světla a tepla, průnik slunečního světla nějakým otvorem zřejmě nepřipadá do úvahy. Dr. Paul La Violette se to pokoušel vysvětlit na stránkách, pomocí jakýchsi částic, emitovaných z gravitační studny, ale spíše je pravděpodobná teorie elektrického slunce, kde takový zářící objekt je pouhý plazmový výboj, způsobený vysokým rozdílem potenciálů.

Llacerta   Připustit skutečnost, že vnitřek Země je obýván nějakou starobylou rasou Reptiliánů (plazi) je možné jen s velkou dávkou fantazie, i když ti, co četli příběh Jimy Bergmana o setkání s dívkou Lacerta, plazí rasy s podzemního světa to může připadat reálné.  Lacerta = ještěrka. Vzhledem k tomu, že podle mnoha legend o Zemi a v souladu s tradicemi Tibetu, Eskymáků a dokonce i Indiánů kmene Hopi z Arizony, že vnitřek Země je obsazen civilizací s vysoce rozvinutou inteligencí, která je součástí tradičních dávných obyvatel Země. Připustit takovou možnost by znamenalo změnu současného světonázoru a zánik mnoha dosavadních vědeckých teorií o historii planety a její civilizace.

Parks dále uvádí detailní popis hlavního města Abzu s názvem Šálim, který doplňuje obrázky dle svých vzpomínek. Na obrázku, který vidíte v úvodu článku, ukazuje pohled na vnitřní slunce, které se zdá být nízko nad krajinou, což je způsobeno zkreslenou perspektivou vnitřní dutiny. Na dalším obrázku vidíme krajinu, kde na kopci v pozadí je jeskyně ukrývající kopuli nad městem Šálim. V detailu to uvidíme na obrázku, který je dole na stránce.  Rozlohu tohoto města uvádí větší jako Paříže.

Hlavní bulváry byly prý široké 150 m. Parks popisuje dále přepravní lodě, podobající se UFO doutníkových i talířovitých tvarů, jaké můžeme často pozorovat na pozemské obloze.

Je těžké uvěřit všemu, co Anton Parks ve svých knihách popisuje. Jeho informace se netýkají jen historie Země, ale Šálimřady planetárních soustav nám známých sluncí a jejích obyvatel. Názvy souhvězdí uvádí pod starými sumerskými názvy, které můžeme nalézt i na tabulkách v muzeích se známými problematickými vyobrazeními. Mnohé jeho informace se však kryjí se současnými astronomickými poznatky, i když pocházejí od bytostí z dávné minulosti. Spíše to vypadá tak, že znovu objevujeme věci již dávno známé starým pozemským civilizacím, které je získali od návštěvníků z kosmu. Za všechny bych jmenoval aspoň indiány kmene Hopi, kteří své znalosti získali od Kačinů, jejich učitelů z vesmíru, jak to Josefu Blumrichovi popsal náčelník Bílý medvěd, a ten to zveřejnil v knize Kásskara a sedm světů.

Nacházíme se v průsečíku mnoha galaktických tras, Tiamate (Sluneční soustava) byla pojmenována Kadištu na počest Gina’abulské královny Tiamaty, která udělala mnoho pro mír v našem regionu vesmíru.

Gina’abul označují Ti-ama-te jako místo, kde se protínají soucit a život, protože tady existuje experimentální oblast, v níž žijí společně nespočetné formy života. Je to Země, jako hlavní centrum Gina’abul ve vesmíru. Od Gina’abul si Anunna vzali Zemi zcela do svých rukou, Země je zoologická zahrada nebo park, ve kterém Kadištu umístili soubor svých výtvorů. To vysvětluje, proč je zde taková rozmanitost druhů. Jak to dobře říká Barbara Marciniak, Země je jako živá knihovna. Naše Sluneční soustava je na křižovatce důležitých obchodních cest, kudy návrháři života cestovali od dávných časů. Je zřejmé, že o svoje výtvory pečují stále a nepozorovaně sledují, k jakému konci to dospěje. To ale záleží v podstatě hlavně na nás. Nemám však z toho dobrý pocit….

10.díl – Srovnání informací Antona Parkse a Zecharii Sitchina 

1.díl – Anton Parks: Studnice informací o dávné historii lidstva

Pokračování: Anton Parks - Hvězdné brány a vesmírné lodě [5477x]

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 07573 a SS: 100.

5 Responses to Anton Parks: Abzu, podzemní svět – 11.díl série

  1. Looper napsal:

    Áááá zase ty hloupé pověsti o duto-zemi.
    Pokud by byla země skrz na skrz tuhá a skrz na skrz chladná a skrz na skrz z pevného houževnatého materiálu, pak by teoreticky bylo možné, aby ve středu planety bylo nějaké velké jádro prázdnoty, třebas i 1000 kilometrů průměru.
    A pokud by ta dutina byla umístěná s přesném středu zeměkoule, tak by tam měla být velmi malá gravitace.
    A navíc by tato malá gravitace byla obrácená naruby, takže by lidé normálně mohli chodit po vnitřním povrchu planety.

    Ale tam ale pár ale:
    1. planeta není skrz na skrz chladná, ba právě naopak, je uvnitř velmi horká. (což lidé poznali na vlastní kůži a to se zatím nedostali moc hluboko)
    Jakékoliv dutiny ve velké hloubce by se nemohli udržet, protože hornina by byla vysokou teplotou natavená a tím by byla plastická a ztratila by pevnost
    2. už jenom samotné vnitřní slunce by značně rozpalovalo vnitřek planety a toto teplo by nemělo možnost uniknout volně do vesmíru, jako na povrchu planety – ohromná akumulace tepla i ze slabého zdroje
    3. Tu dutinu by musel někdo vybudovat a stejně tak by musel někdo vybudovat to umělé slunce, tedy výkonou výbojku jak se tady píše.

    Pochybuji že by byla Země dutá. Ale teoreticky může existovat jeskyně, která se vizuálně jeví jako daleko větší prostor, než kterým ve skutečnosti je.
    Píše se tu, že prostor byl zamlžený, mlha znamená krátkou výhledovou vzdálenost.
    Tedy ani v malé jeskyni nepůjde v husté mlze vidět na její konec. A ono slunce může být v té jeskyni prostě jen zavěšené, jakožto žárovna nebo lampa, a v husté mlze nepůjde vidět zavěšující drát.
    Takže jeskyně ve tvaru koule a o rozměrech 200 metrů průměru, která bude v hloubce jen jednoho kilometru pod zemí a bude tam velké množství vodních par (tedy mlhy) se může vizuálně jevit jako obrovské duté jádro zeměkoule, protože žádným směrem nebude možné dohlédnout na konec a člověk může ztratit představu o měřítku. Vzdálenost člověk obvykle odhaduje, aniž by si to uvedomoval, podle modrání dálek, které tam dole může být daleko intenzivnější, než tady nahoře.

     

  2. Tino napsal:

    Parks je fantasta nie ma kontakt a nie je kontaktnou osobou lúdi mimozemského pôvodu ako Billy Meier Svaciarska ktorý udržuje kontakty z Plejaren .A čo sa tika Parsk iste nie ma vo vedomí potrebne schopnosti aby mohol preniknúť vedomé do úložných  bank aby tam mohol získať potrebne informácie o ludoch a historii .Co sa tika Barbari Marciniak je to len pseudo kontakterká ktorá čerpala informácie od Billyho Meiera a Figui .

  3. Standa Standa napsal:

    Jen drobnost: Fotka označená „Lacerta“ ve skutečnosti zobrazuje digitálně vytvořenou postavu ze hry Mass Efect 2. Modelem pro postavu (a tedy i zde prezentovanou laceru) byla tahle herečka.

Napsat komentář