Anton Parks: Studnice informací o dávné historii lidstva - 2.díl série

11238x 24. 04. 2016 2 čtenáři

Anton Parks, je francouzský autor – samouk, který popsal v knize v Le Secret des Étoiles Sombres (Tajemství temných hvězd) jak bylo lidstvo stvořeno mimozemskou civilizací.

Parksova kniha je obtížně zařaditelná, neboť představuje základní informace o tom, co se dělo na Zemi před příchodem člověka. Je to sci-fi, fantasy nebo literatura faktu? Je to vyprávění člověka, který měl mentální kontakt s bytostí, žijící v té době.

Autor Le Secret des Étoiles Sombres zaujme čtenáře svým epickým vyprávěním o původu lidské civilizace. V této románové podobě Parks jen pomohl obnovit staré biblické informace o genesis, kdy objasnil podrobně to, co obsahují staré sumerské texty.

Nepředpokládám, že by na základě četby této knihy některý vědec připustil, že jsme jen bytosti stvořené nějakou vyspělejší civilizací, která je ostatně zodpovědná za všechny druhy živočichů na Zemi. Jsme jen jejich zoologická zahrada, kterou zkoumají a pečují o ni již statisíce let. Staré, dnes již zaniklé civilizace o tom věděli více, a mnohé informace lze nalézt na hliněných tabulkách z Mezopotámie i na hieroglyfických nápisech v Egyptě. Musíme to jen správně umět přečíst a přeložit. A právě tohle bylo Parksovi dáno, když dokonale porozuměl starým jazykům Babylonu, Sumeru a Akkadu.

Jeho knihu můžeme číst i jako historický román, napsaný za účelem poznání prastaré historie lidstva. Všechny své informace získával Parks z jeho vizí, jak říká záblesků, které se odehrávaly mimo jeho kontrolu. Prostě mu vstupovaly do vědomí odněkud z kosmické databáze (akáša?) a on je později podle svých vzpomínek zapisoval. Všechno uspořádat a pochopit mu trvalo několik let, něž se dokonale seznámil se sumerským jazykem. K přesvědčení, že tyto informace jsou pravdivé došel až potom, kdy je měl možnost porovnat se záznamy na hliněných tabulkách z muzeí a zjistil, že mnohé osoby a děje zde jsou rovněž popisovány, ale Parksovy informace byly mnohem podrobnější a barvitější.

Soška Gina'abulBytost, se kterou Parks komunikoval se jmenovala Sa´am a patřila k druhu plazích ras (Reptiliáni), sumersky nazývaných Gina´abul (ještěrky), což jsou právě ta božstva, popisovaná na sumerských tabulkách. Během svých záblesků Parks postupně pochopil jazyk Bohů, což mu umožnilo pravdivě interpretovat veškeré obdržené informace, které obdržel způsobem, který by se dal nazvat jako channeling. Vysílač a přijímač byly známé, ale způsob přenosu zůstával tajemstvím. Autor zpočátku nevěděl, jakou literární formu by měl dát své knize, aby to čtenáři přijali. Svou knihu napsal nakonec jako vyprávění Sa´ama, kterým se vlastně Parks během svých záblesků stával.

Pozoruhodné je zejména to, že informace přicházely v původním jazyku Sa´ama, ale Parks mu rozuměl, jako by to byl jeho rodný jazyk. Je zřejmé, že to je možné pouze v případě, kdy se Sa´am vtěloval do jeho vědomí, lékařsky bychom to popsali jako schizofrenii. Parks pochopil, že tento jazyk vyjadřuje různé významy slov podle toho, jak lze slovo rozložit na jednotlivé základy, které představují zvuky, s možnou různou výslovností. Například sumerské slovo Gina´abul lze rozložit jako GINA-AB-UL ve významu opravdový zářící předchůdce.

Vezměme si dále jméno Adam, které pochází z hebrejštiny ve významu, že adama je buď hrouda hlíny nebo adôm – červený. Parks si byl vědom, že sumerské Á-DAM  znamená zvířata, stádo zvířat, nebo instalace, kolonizace, vše zařazeno pod způsobit.

   Slovo Á-DAM tedy určovalo osoby, které byly jako zařazeny jako zvířata a dány do kolonií. Myšlenka zotročené bytosti, zcela podřízené bohům, je posílena ekvivalentem pojmem Á-DAM v akkadštině, což je Nammaššû, foneticky přeloženém do sumerštiny jako nam-maš-šû, t.j. částečně živý organismus. Mohlo by to být lépe a jednoznačně vyjádřeno?

Parks ve své knize dokázal podle tohoto sumersko-akkadského slabikáře rozložit všechna používaná slova a tím objasnit jejich význam. Tento způsob rozkladu na významové základy lze použít na mnoho slov i z jiných jazyků – čínštiny, hebrejštiny, řečtiny, latiny, i současných jazyků a indiánských dialektů. Pokud ovšem dokážeme správně určit význam slovních základů.

Jméno Gina'abul Gina´abul byly dvojpohlavní bytosti (některé druhy ve vesmíru jsou jednopohlavní a rozmnožují se například klonováním), a mužská a ženská část měly dokonce své vlastní jazyky. (To lze pozorovat i dnes, když se ženy nebo muži baví jen mezi sebou, druhé pohlaví zpravidla nedokáže pochopit, o čem to je.)

Ženský jazyk se jmenoval Emešá (základní jazyk), muži i ženy používali dříve jazyk Emenita. Během kosmické války muži zajaly ženy a ponižovali je, proto uvězněné ženy vytvořily různé hermetické obřady a jazyk Emešá, který používaly na tajnou komunikaci mezi sebou. Jeho použití bylo mužům zakázáno, proto komunikovali v Emenita, ze kterého se vyvinul sumerský jazyk.

Sumerský a akkadský jazyk se staly základem většiny současných pozemských jazyků. Co se týká písemného záznamu, je zřejmé, že klínové písmo a zápis do hliněných tabulek není vynálezem Bohů (o jejich způsobu budeme mluvit později, jejich technika byla podobná současně používané), ale byl to způsob používaný v té době místními obyvateli. Zdá se, že trvanlivostí se téměř rovnal písmu tesanému do kamene a tím předčil pozdější záznamy na papyrus, pergamen apod.

V Sumeru se původně mluvilo jen jedním jazykem, pozdější babylónské zmatení jazyků, tedy vytvoření mnoha dalších jazyků způsobil záměrně Enki, aby ztížil ovládání obyvatelstva místním panovníkem Enlilem, což lze nalézt i na jedné tabulce v Ashmolean muzeu v Oxfordu. (O sporech mezi Enkim a Enlilem budeme hovořit později.) Enki se sumersky jmenuje Mušda a jak nám rozklad tohoto slova MUŠ-DA říká, byl to mocný plaz. Tento tvor byl zodpovědný za naklonování lidstva a vytvoření jazyků na Zemi nebyl nikdo jiný, jako biblický had, který zmařil podle Bible plány Yahvého v Edenu. Starý zákon je tedy jen prací, vycházející ze starověkých mezopotamských a egyptských tradic, čehož si byli jeho autoři dobře vědomi, ale již 2000 let to před námi tají.

 

První díl – Anton Parks: Studnice informací o dávné historii lidstva

Třetí díl – Anton Parks:  Kódování prvních jazyků lidstva

Anton Parks: Studnice informací o dávné historii lidstva

Další díly ze seriálu

Napsat komentář