Archeologové nalezli v Izraeli „New York starověku"

4072x 18. 11. 2019 1 čtenář

Izraelští archeologové v těchto chvílích vyzvedávají z hlíny a písku olbřímí starodávné město z doby Bronzové. Město bylo úplnou náhodou nalezeno dělníky pozemních komunikací. K tomu všemu se pod městem nalézá ještě jedno město, dokonce ještě starší než to prvé.

Před 7000 lety (tedy v období mezi 5000 a 4000 př.kr.) se začalo vyvíjet osídlení v blízkosti pahorku Tel Esur v Izraeli. Toto osídlení mohlo podle všeho obývat až na 6000 lidí a bylo by se svou organizovanou silniční sítí a veřejnými budovami úctyhodné i na naše moderní poměry. Archeologové zapojení do vyzdvihovacích prací se nechali slyšet, že město je „New Yorkem doby bronzové, kosmopolitní a detailně navržené město s mnoha tisíci obyvatel.“

Tel Esur

Magazín Haaretz uvádí : „Při průzkumu suti odhadli archeologové práci přítomní město na vrchol rané doby Bronzové, zároveň se nechali slyšet, že město mohlo mít až na 6000 obyvatel a zastínilo by i města jako Jericho nebo Meggido, do té doby nejzářnější příklady rané urbanizace Jižní Levanty (Sinajský pol.).“ Archeologové jsou zvyklí nacházet drobnější osady, jejichž vyzdvihnutí a průzkum je pochopitelně nenáročnější. Osídlení Tel Esuru však zabírá plochu 160 akrů, ze kterých se týmu expertů zatím podařilo vyzvednout pouhých 10%. „Místo je 2krát nebo 3krát větší než nejrozsáhlejší námi nalezené památky osídlení té doby. S tímto gigantem nedají srovnávat.“ Řekl vedoucí týmu archeologů Yitzhak Paz stanici CNN.

Co víc, vyzdvihnutí ukazuje na to, že se jedná o dvě města postavená na sobě. To starší by mohlo být nedocenitelným zdrojem informací o období mezi pozdním Eneolitem (dobou Měděnou) a ranou dobou Bronzovou. „Rozsah vyzdvihových prací nám umožňuje určit charakteristiky této fáze Eneolitu,“ říká archeologička Dina Shalem. „Mohly bychom to nazvat kultura Tel Esuru. Rozdíly mezi pozdním Eneolitem a ranou dobou Bronzovou jsou markantní jak v architektuře, tak např. v keramice, ale mezi těmito obdobími máme mezeru, která není zatím prozkoumána.“

Tuto mezeru by bylo možno zaplnit pomocí nově nalezeného osídlení, které mohlo vzniknout dříve, než se před nálezem předpokládalo. „Poprvé bylo nalezeno město s každým myslitelným důkazem organizace: s opevněním, sídelním plánováním, systémem ulic, veřejných prostor atd.,“říká Paz. „Úsvit urbanizace je téma, které jsme nuceni neustále přehodnocovat. Její počátky jsme odhadovali na dobu kolem 4000 př. kr, ale možná nemíříme dost daleko do minulosti.“

Rané osídlení Izraele

Něco takového nebylo v Izraeli skutečně nikdy nalezeno, a protože zůstalo okolí pahorku Tel Esur hustě osídlené po dlouhý čas, věděli ti, kdo město plánovali, moc dobře, co dělají. „Město bylo hustě osídlené a dobře navržené, nacházela se tu sila k uskladnění potravy i síť ulic a uliček pokrytých kameny z důvodu minimalizace rizika záplav během období dešťů. Archeologové též odkryli veřejné budovy, mezi nimiž bylo dva metry tlusté opevnění s rovnoměrně rozloženými věžemi a hřbitov za městem složený z mnoha pohřebních jeskyní. „To město má všechno, pohřební jeskyně, ulice, domy, opevnění, věřejné budovy,“ říká archeolog Itai Elad. Jedná se o průhled do starověkého života, ale zároveň o důvod k přepsání Izraelských učebnic dějepisu. „Není pochyb o tom, že tato památka radikálně změní náš pohled na rané osídlení Izraele,“ shodují se Shalem i Paz.

Město samosebou nevyrostlo přes noc. Naopak, rozrůstalo se na půl cesty mezi Tel Avivem a Haifou do své plné velikosti plných 1000 let. „Na konci 4. tisíciletí před Kristem se z osady stalo město,“ říká Paz a dodává, že Tel Esur byl možná 10krát mohutnější než legendární biblické město Jericho. Další právě vyzdvihované město se nachází blízko města Motza. Toto město z doby Neolitu sdružovalo přes 3000 lidí. Tel Esur dosahuje dvojnásobku tohoto města. „Takové město by se bez řídící ruky v podobě nějakého administrativního mechanismu jednoduše nemohlo vyvinout. Dokazují to mj. na místě nalezené egyptské nástroje či napodobeniny pečetí. Je to obrovské město, dokonce megalopolis v porovnání s městy dříve nalezenými, která sdružovala lidi živící se zemědělstvím, obchodující s okolními regiony či dokonce s jinými kulturami a královstvími. Tyto nálezy nám dovolují definovat kulturní charakteristiky obyvatel této oblasti ve starověku.“

Náboženství

Je zde například přehršel důkazů o náboženských praktikách, které stojí na figurkách na místě nalezených a na ozdobách fasád některých budov. „Budova dlouhá 25 metrů byla podepřena dřevěnými sloupy umístěnými na kamenných základech. V jejím nitru byla nalezeny důkazy náboženských praktik, například figurky ve tvaru lidí nebo pečeť ve tvaru válce zobrazující kultický výjev. Kolem budovy se našly dva masivní kamenné oltáře, z nichž jeden obsahoval zvířecí kosti, což podpořilo teorii, že toto místo sloužilo k náboženským obřadům. V okolí nebyly žádné podobné kameny k nalezení, což by znamenalo, že sem byly oba tyto kameny, vážící kolem 10 a 15 tun, dopraveny po jejich odtesání z místa vzdáleného i několik kilometrů, což poukazuje na důležitost této budovy a úsilí vyvinuté při stavbě celého města.“

Největší a nejlepší kameny byly často použity na stavbu nejdůležitějších budov, obzvláště religiózních staveb, například kostelů. podle všeho nebyl Tel Esur výjimkou. Ohledně opuštění města má Paz pár teorií, nechce si však být zatím ničím jistý. „Byl zde výzkum zabývající se právě tímto tématem, který zkoumal možné přírodní důvody, jako je nárůst vlhkosti spojený se zvýšením záplavovosti této pobřežní planiny,“ říká. „Je tu možnost, že celá oblast byla zatopená a utvořila se bahniska, která učinila život v těchto místech nesnesitelným. Je zde pořád mnoho co zkoumat.“ Jedná se o jeden z nejdůležitějších archeologických nálezů v Izraeli, který blíže osvětlí historikům dvě velká období historie a období mezi nimi, jakož i pohled na ranou urbanizaci a městský život ve starověku. Velká část památky bude bohužel navždy ztracena, až se silničáři vrátí do práce a položí přes něj zbytek nové dálnice.

Tip na knihu z eshopu Sueneé Universe

Chris H. Hardy: DNA BOHŮ

Chris Hardyová, badatelka rozvíjející revoluční dílo Zecharii Sitchina, dokazuje, že „bohové“ z dávných mýtů, návštěvníci z planety Nibiru, nás stvořili s použitím své vlastní „božské“ DNA, kterou nejdříve získali ze své žeberní kostní dřeně, aby později v tomto díle pokračovali milostnými akty s prvními lidskými ženami.

DNA BOHŮ

Podobné články

Napsat komentář