Ayahuasca – Poselství Vesmírné moudrosti (2/3)

6952x 01. 02. 2015 1 čtenář

Když jsem se seznámili s DMT, ptal jsem se co v našich tělech tato látka způsobuje? Nebo přesněji: proč umí naše těla DMT produkovat?

Odpověď: Protože je to molekula duše.

Začněme okamžikem zrození. Pro matku je porod bez anestetik vysoce bolestivou psychedelickou záležitostí. Tím spíš pro novorozence. Je prokázáno, že už u novorozenců je DMT přítomno.

Egyptské i buddhistické texty a poté novodobá lidská embryologie učí, že lidské vývojové procesy trvají asi 65 dní. Už tehdy se DMT tvoří.

Když umíráme, dochází k silnému osvobozování od identifikace s tělem (dle poznatků těch, kteří zažili klinickou smrt) což je stejné i při užití DMT. Takže epifýza uvolňuje zvláštní netělesné obsahy vědomí a je v okamžiku smrti nejaktivnějším orgánem. Dalo by se tvrdit, že životní energie existuje právě díky epifýze. V důsledku smrti se v našem umírajícím mozku a jeho mysli odhrne jakýsi závoj, který za normálních okolností skrývá to, co by se dalo nazvat stavem či branou k věcem příštím. Molekula duše plní dál roli prvotního průvodce do světa na druhé straně, kde se staneme „sami sebou“. Proč právě v tomto nejdůležitějším případě?

ziva_hmota_vesmiru

Vnitřní – vnější vesmír

Je až neuvěřitelně, že tak jednoduchá látka jakou je DMT dokáže zprostředkovat takové spektrum reálných zážitků a vjemů od poklidných až po mimořádně dramatické. Od prozření až po setkání s mimozemskými bytostmi a cesty po galaxiích. Je to stejně fascinující, jako ptát se, proč příroda či stvořitel stvořili DMT? Jakou má tato látka biologickou resp. evolučně přínosnou vlastnost, že rostliny a živočichové umí tuto molekulu syntetizovat? O jaký jde záměr a čemu má sloužit?

V té jednoduchosti bude právě síla.

Pokračování mé cesty…

Hodiny přestaly tikat a já se propadl do prostoru. Had podobný živé formě DNA mnou prostoupil a Já cítím a vidím každou buňku svého těla. Prostor se rozzáří a přichází jakési praskání podobné otvírání dveří do nekonečna a Já slyším:“Ahoj, jsem rád, že jsi to udělal. Pojď a já ti ukáži to, po čem celý život prahneš.“ Otevřu oči a vidím bytost, která mě bere za ruku.

„Jak si myslíš, že se dá ve vesmíru (jak tomuto prostoru říkáte vy lidé) cestovat?“

„Myslím, že…“ vyřknu a bytost mě plynule doplní…

„No, vidíš jak jednoduché,“ udělá gesto zavřených očí a pokračuje, „myšlenka na vlně živé vesmírné energie je tou nejrychlejší a nejpodstatnější prvotní formou.“

Vesmirna_moudrost

Ayahuasca

„Myslel jsem si to, ale je těžké chápat pro pozemskou entitu smysl, když není důkaz. Proč mám tedy tělo na planetě Zemi, přestože má prvotní podstata žije jinde?“ bleskne mi otázka v hlavě.

Bytost se usměje a já v tu chvíli vidím celý vesmírný prostor jako jednu bytost. Tisíce „proč“ se změní na tu jednu nejdůležitější odpověď.

„Žijeme tady, právě teď a napořád.“ odpovídá.

„Hledej, pátrej a pravdu nalezneš jen ve svém nitru.“ říká mi něžně a přívětivě bytost. „Kdo myslíš, že jsem Já?“ zeptá se mě s úžasným úsměvem.

„Mám pocit, že Tě znám. Jako kdybych…“ odpovídám s pomlkou, „nejdřív jsem tě v tom úžasu bral jako kontaktéra či průvodce, ale teď mám představu že jsi…“ trochu se ve větě zastavím. Ona Bytost mě smysly pobízí, úplně to v sobě cítím a pak větu dopovím. „Ty jsi Já!“ vydechnu do prostoru těch pár fascinujících slov.

„No vidíš, jak jsi to pochopil.“ slyším její odpověď.

„Já jsem Ty a Ty jsi Já,“ vyřknu s úlevou a pokračuji slovy, „to je neuvěřitelné, ale vlastně Tě celý život pořád v sobě cítím.“

„Chceš ho vidět?“ zeptá se mě, respektive ptám se sám sebe.

„Myslíš Mars?“ odpovídám.

„Mars je jen vaše slovo, důležitější je pojem místa,“ usměji se sám na sebe.

„Jak to bude dlouho trvat? Lidské sondy tam letí půl roku.“ Bytost se usměje. „Aha, promiň už žádné divné otázky o smyslu času a rychlosti.“ odpovídám také s úsměvem.

V okamžiku cítím dotek ruky Bytosti, pak spojení v jedno tělo a slyším . .

„Jsme tady. Cítíš a vidíš Mars?“ ptá se mě.

A já užasle hledím na pláně pokryté…

Pokračování příště…

Podobné články

Napsat komentář