«« »»

Baalbek: Největší známý megalit. Kdo jej opracoval?

Největší megalit z Baalbeku

Baalbek je pradávný komplex chrámů nacházející se v nadmořské výšce přes 1500 metrů u úpatí oblasti pohoří Anti-Lebanon. Jedna z nejúžasnějších oblastí toho komplexu je Jupiterův chrám, který byl postaven Římany v 1. stolení našeho letopočtu. Patří mezi největší chrámy římské říše.

V základech tohoto chrámu se nacházejí nejméně tři megalitické kameny, kde každý váží minimálně 800 tun. Ještě působivější je ale nález megalitického kamene v kilometr vzdáleném lomu. Jeden z největších kamenů opracovaný lidskou rukou (určitě?) objevili zástupci Německého archeologického institutu na začátku prosince 2014. Kámen váží přibližně 1650 tun, má na délku 19,5 metru, na výšku 5,5 metru a na šířku 6 metrů.

Baalbek

Detail na jeden ze tří megalitů v Baalbeku

Protože chrám obsahuje malé kamenné bloky, které jsou ze stejného materiálu jako samotné megality v Jupiterově chrámu, převažuje v oficiální archeologii názor, že Římané až při samotné stavbě došli k závěru, že zvedání a manipulace s tak velkými kameny (1000 a více tun každý) je velmi obtížná. Též se dle oficiální teorie uvádí, že jeden z megalitů nebyl použit právě proto, že kvalita kamene na jednom z jeho konců byla špatná. Novinář, spisovatel a výzkumník Graham Hancock si není touto oficiální teorií tak jistý. Domnívá se, že Římané byli mnohem lepší projektanti, než-li se o nich v tomto případě uvádí.

Baalbek Jupiter Temple

Jupiterům chrám v chrámovém komplexu v Baalbeku

Hancock je toho názoru, že tyto megality byly opracovány mnohem starší civilizací datovanou někam do doby před 12000 lety. Římané pak už jen přišli ve své době k hotové platformě, na které vybudovali svůj chrámový komplex. Hancock je též s údivem poukazuje na to, že vznik těchto megalitů se časově shoduje s jiným megalitickým místem – Göbekli Tepe v Turecku.

Proč, ptá se Hancock, by se Římané pouštěli do tak obtížného úkolu s opracováním tak masivních bloků (megalitů) na místo, aby řezali rovnou malé bloky, se kterými nebyla práce tak namáhavá? Víme, že Římané použili na stavbu chrámového komplexu nad samotnou základovou platformou menší bloky. Pokud by uměli pracovat s megality, proč by těžili další kámen v lomu, když by mohli použít to, co už tu bylo?

Hancock uskutečnil výzkumnou výpravu do Libanonu v červenci 2014, aby se osobně podíval na tyto megality. Domnívá se, že megality nalezené v lomu byly pro Římany neznámé, neboť ještě donedávna byly překryté sedimenty.

Thunder Stone je základem bronzové jezdecké sochy Petra Velikého a nachází se v Petrohradu.

Uvádí se, že před svým opracováním vážil přibližně 1500 tun. Jeho původní udávané rozměry jsou 7 x 14 x 9 metrů. Kámen byl přepravován na vzdálenost 6 km. Pro jeho přepravu bylo využito (pro větší efekt) pouze lidí, kteří táhli kámen v zimě na speciálně vyrobených kovových saních, které klouzaly po kuličkách v kolejnicích o šířce 13,5 cm. (Celé to fungovalo podobně jako vynález kuličkového ložiska.). Přesun kamene zabral bez přestávek devět měsíců a bylo k tomu zapotřebí více jak 400 lidí. Každý den se jim podařilo zvládnout vzdálenost maximálně 150 metrů, protože kolejnice musely být vždy demontovány a znovu postaveny. Pro přepravu po moři musela být speciálně pro tento kámen zbudována obrovská nákladní loď.

Na své místo kámen dorazil v roce 1770. Celkem jeho přeprava zabrala 2 roky tvrdé práce.

Zdroj: Wiki

Připusťme teorii, že by Římané dokázali vytěžit, opracovat a přesunout ty tři 800 tunové kameny do chrámu v Baalbeku. Z nějakého důvodu už ale nebyli schopní manipulovat s jejich většími bratranci, které jsme v současnosti objevili v lomu. Nicméně stále zůstává záhadou, jak by dokázali pohybovat s tak velkými megality o váze 800 tun? To nedokáží vysvětlit ani zastánci oficiální teorie.

„Jsem si vědom toho, že ještě větší kameny než ty Baalbeku (např. tzv. Hromový kámen z Petrohradu) byly přesunuty a umístěny na rovné plochy (tj. na úrovni terénu) nedávné historii,“ píše Hancock. „Ale přesouvat a umístit tři 800 tunové megality do výšky 5,4 až 6,1 metru nad úrovní terénu, jako je tomu v Baalbeku, je problém úplně jiného druhu. Je třeba věc pečlivě zvážit, než-li jen jednoduše říci: „Římané to udělali“, jak se většinoví archeologové v současné době snaží.

Hancock píše: „Není pochyb o tom, že Římané mohli pohybovat velkými bloky kamenů. Není též pochyb o tom, že jsou odpovědní za klasický majestátní vzhled chrámu samého. V současné době ale pracuji s předpokladem, že svůj chrám postavili na vrcholu megalitické platformy, která tu stála již mnoho tisíc let před tím.

V současnosti je nám známo, že Féničané využívali dané místo přibližně v době před 7000 lety před naším letopočtem k uctívání trojice bohů: Ball-Šamaše, Anata a Aliyana. Přesto neznáme bližší informace o civilizaci, která byla schopna přesouvat těmito megality. Graham Hacock pokračuje ve svém výzkumu.

Mnoho záhad obklopuje toto místo a Hancock netvrdí, že bude kdy schopen všechny vysvětlit. Pouze uvádí, že zpochybňuje převládající oficiální teorii, a že i nadále pokračovat ve výzkumu na podporu jeho vlastní hypotézy.

3 Responses to Baalbek: Největší známý megalit. Kdo jej opracoval?

  1. S. S. napsal:

    Na otázku, proč Římané dělali velké monolity místo malých a pozdějíi otočili, by možná mohla odpovědět ekonomie.

    Nemohla se v průběhu času změnit technologie?
    Menší bloky znamenají opracovat více ploch.
    Nemohl se v průběhu stavby změnit poměr mezi cenou opracování plochy a cenou dopravy?
    A co možnost, že se změnil stavitel a s ním i preferovaný způsob stavby?

    • Sueneé napsal:

      Stando, to jsou jistě zajímavé myšlenky, ale uhýbáš jimi od podstaty věci a tou je logistika megalitů. Pokud by toho byli autoři, pak bychom se měli ptát, jak to dokázali dát tam kde to je a až pak proč od toho upustili.

      • S. S. napsal:

        Otázku dopravy lze asi řešit řadou ve starověku dostupných způsobů. Nevím, který byl použit. Chrám v Baalbeku je od lomu vzdálen jen několik stovek metrů, takže rychlost nebo kapacita přepravy asi nepředstavovaly problém. Prakticky stačilo, aby byli schopni s tím kamenem pohnout.

        To, že lze těžkými předměty pohybovat, dokazuje například zdokumentovaná přeprava a vztyčení 300 tunového obelisku v Římě počátkem 16. století.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.