Babylónská a Asyrská démonologie

18151x 19. 03. 2016 1 čtenář

Všechny kultury do jisté míry věří na existenci dobra a zla, nebo, chcete-li, na existenci dobrých a zlých duchů, potažmo démonů. Četné zmínky o těchto entitách nalezneme, jak v babylónském tak i asyrském náboženství, které je považováno za předchůdce judaismu.

Duchové a démoni se dělí do dvou hlavních skupin:

Duše zesnulých lidí – tito duchové jsou pozůstatkem energie lidí, kteří žili na naší Zemi. Mohou být přátelští či nepřátelští, záleží na tom, jakým způsobem zemřeli nebo jak a kde byli pohřbeni. Právě od těchto aspektů se odvíjí jejich povaha a také to, zda budou někoho pronásledovat. Pokud je tedy jejich existence veskrze negativní, mohou se zaměřit na své nepřátele, které během svého života měli nebo se připoutají k určitému místu a jejich pozornost se bude obracet na jakéhokoli člověka, jenž se v této oblasti vyskytne. Existují také případy, kdy je daná osoba ve svém životě laskavá a změní se až po své smrti, a to vlivem určitých okolností. Jindy zase může být jako duch přátelský ke svým známým, ovšem k cizím lidem zcela naopak. Nelze tedy logicky uplatnit konkrétní vzorec chování.

Duše, které nepocházejí z tohoto světa – mnohé národy světa věří, že existuje mnoho duchů či démonů, kteří nikdy dříve nebyli lidskou bytostí. I oni mohou být přátelští nebo nepřátelští a jsou schopni na sebe brát mnoho podob: ještěr, had, antilopa, gazela, opice, krokodýl, ještěrka, jestřáb a šakal. Dobrým příkladem je Apop, mytologická bytost ze starověkého Egypta, která na sebe bere podobu obrovského hada a představuje chaos, nebo biblické nestvůry Behemot a Leviatan, jenž mají své místo v židovském náboženství.

Démoni v babylónské a asyrské mytologii

Babyloňané a Asyřané měli pro neklidné a negativní entity mnoho výrazů: Utukku (duch nebo démon), Alu (démon), Lilu (duch, ženský ekvivalent Lilitu a Ardat Lili) a Gallu (ďábel).

Dle knihy Morrise Jastrowa: Religion of Babylonia and Assyria se démoni schovávají v místech, jako jsou hřbitovy, vrcholky hor a ve stínech starých ruin. Jsou aktivní v noci a do lidských příbytků se dostávají skrze různé škvíry a pukliny. Jsou zodpovědní za různé pohromy a neduhy, kupříkladu za vichřici, horečku a bolest hlavy, ale i také za hádky, nenávist a žárlivost.

MardukRozdělení démonů                                             

V sumerském folklóru se dělí démoni na tyto tři skupiny:

  1. Nehmotné lidské duše, které nemohou dojít klidu.
  2. Zčásti člověk a zčásti démon.
  3. Démoni, již jsou stejného původu jako bohové.

Rozdělení dle druhu entity:

Utukku – je, mimo jiné, duše mrtvého člověka, která po smrti bere na sebe podobu ducha, vyskytuje se mimo jiné i v eposu o Gilgamešovi, a sice jako entita jménem Enkidu, jež byla vyvolána bohem Nergalem, a to na Gilgamešovo přání. Do této skupiny se také řadí démoni, kteří se potulují na opuštěných místech a jsou schopni ublížit člověku.

Alu – je ekvivalentem sumerského Gallu, což znamená ve svém dalším významu i bouři. Jsou to zčásti lidské a zčásti zvířecí bytosti, jež se vyskytují v opuštěných ulicích města a v tmavých koutech. Alu je také názvem pro nebeského býka, kterého vytvořil vládce nebes Anu, aby pomstil svou dceru Ištar, kterou Gilgameš urazil tím, že odmítl její nabídku k sňatku.

Ekimmu – duch mrtvého člověka, který bezcílně bloudí po zemi, protože nemůže dojít klidu. Je také schopen opustit podsvětí, a to v tom případě, když není správně pohřben nebo mu jeho příbuzní neposkytli dostatek pohřebních obětí.

Gallu – démon, který se zjevuje v podobě býka a po setmění přebývá v ulicích města.

Rabisu – rád se ukrývá na různých místech, kde doslova číhá na své nebohé oběti, proto je často spojován s noční můrou.

Ilu Limnu (zlý Bůh) – je o něm známo pouze pár detailů. Může být spřízněný s pravěkým a prvotním jezerem Taiwaith, ze kterého se vše zrodilo.

Labartu – dcera boha Anu. Má hlavu lva a velmi ostré zuby. Živí se krví svých obětí a také je požírá.

Lilu – v babylónské mytologii bychom tři podoby této entity: Lilu pro mužskou verzi a Lilitu a Ardat Lili pro ženský ekvivalent této bytosti.  Zmínku o ženské verzi tohoto démona, jak se domnívá mnoho učenců, najdeme i v Bibli, kde je pojmenována jako Lilith, a to sice v Izajášovi 34:14: „Tam se budou potkávati spolu zvěř s ptactvem, a příšera jedna druhé se ozývati; tam toliko noční přeluda se usadí, a odpočinutí sobě nalezne.“

Šedim – zlý duch

Nejznámější bytosti babylónské a syrské mytologie

Nergal – bůh smrti a podsvětí, je zobrazován v mužské podobě, má dlouhou suknici, v jedné ruce třímá sečnou zbraň a v druhé palici s jednou nebo dvěma lvími hlavami.

The Exorcist

Pazuzu

Marduk – akkadský bůh moudrosti, zaklínání, léčitelství a osudu. Byl rovněž dárcem světla. Jeho svatyně byla v Babylónu, přičemž součástí tohoto komplexu byla i slavná babylónská věž.

Pazuzu – je to krutý a zákeřný démon mužského pohlaví. Je potomkem krále zlých větrů. Má na svědomí období sucha a nálety sarančat.  Tento démon má pitvorný obličej (psa nebo lva) s vypoulenýma očima, čtyři andělská křídla a hadovitý ztopořený penis – z dostupných pramenů lze také vyčíst, že démonova chlouba je v hnilobném stavu, a proto vydává nelidské skřeky a skřípe zuby, jelikož je sužován nepředstavitelnou bolestí. Nicméně přes všechna svá negativa je taktéž povoláván lidmi k zahnání jiných pekelných bytostí.

„Proslavil“ se také ve vynikajícím, kultovním a dosud nepřekonaném horroru The Exorcist z roku 1973. Zmínky o něm najdeme i v dostupných částech Necronomiconu, kde je popisován jako původce všeho zla. Posedne-li člověka, není mu již žádné pomoci.

Podobné články

Jeden komentář k "Babylónská a Asyrská démonologie"

Napsat komentář