Beltane - noc plná oslav!

14170x 30. 04. 2019 1 čtenář

Beltane je jedním z osmi svátků Kola roku. V noci z 30 dubna na 1 května nás čeká noc oslav. Noc mezi těmito dvěma dny je oslavou života, radosti, lásky, jednoty a znovuzrození. Svátek probuzení a rozkvětu přírody. Oslava plodnosti, obnovy vitality, tvořivosti, lásky a sexuality.

Čas plodnosti

Během tohoto období dochází k přechodu od temné poloviny roku k světlé. V mnoha kulturách se toto období považovalo za zvláštní, protože nese silnou energii vitality, znovuzrození, transformace a tvoření. Vláda jara je na vrcholu, úroda je zaseta a nastává čas plodnosti. Všechno kolem kvete a lidé se těší na hojnost dárů Země.

Název svátku se obvykle překládá ze staré irštiny jako „oheň Bela“ nebo „zářící oheň“. V keltské tradici byl tento den zasvěcen bohu Slunce a plodnosti – Bele – který symbolizoval začátek světlé poloviny roku. Podle legendy, Bůh sestoupil v tento den k lidem, aby probudil přírodu. Ve slovanské tradici je to Velesova noc.

Tato noc je plná zvláštní magie… ohnivé kolo se prohání přes naše životy a vypaluje vše zastaralé… ať už je to bolest, zármutek, vztek a nebo iluze, které již zpomalují naši cestu. A o co víc se držíme, o to více oheň této noci pálí… Chceme nebo nechceme – je čas na oheň! Neodolávejme mu! Nechme ohně hořet a oslavujme život ve všech jeho projevech!

Vše kvete – oslavme to

Beltane – vrchol jara a symbol nadcházejícího léta. Během tohoto období vše kvete. Příroda se otevírá v celé své kráse. Svátek Beltane byl tradičně slaven v lese, pod baldachýnem zelených stromů. Oslavy Beltainu začinají zapálením ohně. Následuje tanec, zábava, zpěv, jídlo, rituály. Muži se shromáždili u jednoho ohně a ženy u druhého. Mužský oheň byl černý a ženský oheň byl bílý. Do ženského ohně se vhazovala toužebná přání, napsaná na březové kůře. Do černého ohně trápení, která měla odejít. Muži odhazovali svá trápení a ženy si přály, a poté si své pozice vyměnili. Když všichni odhodili svá trápení a požádali bohy o splnění přání, obcházeli své kruhy a v místě, kde stala májka, se překřížili a vytvořili souvislou osmičku. Vždy když se křížil muž se ženou, políbil ji.

My se dnes pod stromy líbáme, aby v nás neuschla láska, ale dříve, dříve lidé se pod stromy milovali. Tato milost je hluboké spojení a uznání celosti druhého člověka. Ve své esenci není odkázána pouze na fyzický akt – je to výměna energie, jemné výživy mezi dvěma lidmi. Skrze spojení s druhým se spojujeme se vším. Ráno 1. května bylo zvykem nasbírat rosu a umýt si obličej, aby byla zachována krása, mládí a zdraví. Oslavy pokračovaly celý den s jídlem, tancem a zábavou.

Beltane je sjednocení duše

Beltane zároveň symbolizuje sjednocení dvou aspektů duše – vědomí a nevědomí, vnitřního ženství a vnitřního mužství. Bůh a Bohyně se spojili coby božští milenci. Výsledkem tohoto spojení je Božské Já. Tento proces spojení byl alchymisty popisován jako proces splynutí Slunce s Lunou ve chvíli zatmění. Stejné téma je zachyceno v ústředním příběhu druidských legend, v příběhu o Ceridweně a Taliesovi, v němž Ceridrew spolkne jako lunarní bohyně slunečního boha,
který se proměnil v pšeničné zrno.

Je důležité chápat, že toto spojení se nevztahuje na fyzické pohlaví. A termíny jako Velký Rituál, ženství a mužství, alchymická svatba mají být chápáný hlavně ve svém vnitřním, nikoliv vnějším významu. Bohyně je ta, která krouží okolo. Bůh je to, co vyvstává vpřed, její zrcadlový odraz, její protipól. Ona je země, on je semeno. Ona je všeobsahující nebe, on je slunce, její ohnivá koule. Ona je kolo, on cestovatel. On je obětí smrti, aby život mohl pokračovat. Ona je matka a ničitelka, on je vše, co je zrozeno a zničeno…

Láska je jádrem života, jádrem lásky je volba, po volbě následuje naproste odevzdání se. Abychom mohli nalézt naplnění, vyšší smysl života, osvícení a moudrost a objevit plnou hodnotu sebe sama jako lidské bytosti, musíme pravidelně překračovat své vlastní hranice. Umět se odevzdát něčemu většímu než jsme my sami, něčemu, co nás přesahuje. V každém okamžiku máme možnost volby. Veškeré stvoření se zrodilo z lásky…

Čarodějky

Tato slova jsou pradávnou a jednou z nejznámějších „hymen“ čarodějek a vyznavačů Bohyně. Neví se, kdo je původním autorem, kdy přesně vznikla ani jak původní autentická forma zněla, ale tato slova jsou hluboce vryta do morfického pole nesčetným recitováním výzvy bohyně při jejích rituálech po staletí…

„Zpívejte, hodujte, tančete, hrajte a milujte se, vše v mé přítomnosti, protože má je extáze ducha a má je také radost na Zemi. Protože mým zákonem je láska ke všem bytostem. Moje je tajemství, které otevírá dveře mládí a můj je pohár vína života, který je Ceridweniným kotlem, jenž je svatou číší nesmrtelnosti. Dávám poznání věčného ducha a po smrti dávám mír a svobodu a setkání s těmi, kteří šli před vámi. Nevyžaduji počin obětí, neboť vězte, že já jsem matka všech věcí a má láska se vylévá na Zemi.

Já, jež jsem překrásnou zelení Země a bílým Měsícem mezi hvězdami a mystérii vod, volám Tvou duši, aby povstala a přistoupila ke mně. Neboť já jsem duše přírody, která dává vesmíru život. Ze mě povstávají všechny věci a do mě se zase musí navrátit. Ať je mé uctívání v srdci, které se raduje, neboť věz – veškeré akty lásky a potěšení jsou mými rituály. Ať se krása a síla, moc a soucítění, důstojnost a pokora, smích i úcta nacházejí uvnitř Tebe. A ty, kdož usiluješ o mé poznání, věz, že tvé hledání a touha ti nepomohou, pokud nepochopíš tajemství: jestliže to, co hledáš, nenacházíš uvnitř sebe, nikdy to nenalezneš venku. Neboť věz, že já jsem s tebou byla od počátku a já jsem to, čeho dosahuješ, když přestává tvé toužení…“

Podobné články

Napsat komentář