Bolívie: Tajemství starověkých megalitů Puma Punku

138180x 26. 11. 2015 1 čtenář

Svět je plný záhad, které jsou výzvou pro současnou vědu. Historky o těchto jevech dokážou podnítit obrazotvornost a odhalit dříve neznámé možnosti. Rozhodnutí, zda jsou tyto příběhy pravdivé, je na vás.

Starověké megalitické město (nebo spíše jeho čtvrť) Puma Punku v Bolívii je jednou z nejzáhadnějších pamětihodností naší planety. Záhada zůstává nevyřešena jak pro zástupce akademické historie a archeology, tak i pro badatele z řad nadšenců, kteří zkoumají hypotézy o vyspělých pravěkých civilizacích nebo jdou po stopách mimozemšťanů v hluboké minulosti.

Puma Punku zaujímá značnou část velkého starověkého města Tíwanako a leží jihovýchodně od jezera Titicaca v Andách. Ve městě jsou patrné stopy přítomnosti Inků v této části jižní Ameriky.

Záhada spočívá v neobyčejné složitosti a přesnosti, které jsou charakteristické pro tyto stavby. Dovedně zhotovené dveřní otvory a kamenné bloky beze stop po tesání, které jsou zpravidla slícované s neuvěřitelnou přesností.

Jason Yaeger, profesor antropologie univerzity ve Wisconsinu, se domnívá, že město bylo již opuštěno v době, kolem roku 1470, kdy tato území dobyli Inkové. V každém případě, si Inkové připojením Puma Punku, a celého města Tíwanako, ke své říši, a poté i začleněním do své kultury, rozhodně nepohoršili.

Považovali toto město za místo, kde jejich bůh, Virakoča, stvořil první lidi, kteří se stali předky všech národů a byli rozesláni do celého světa, aby osídlili svá budoucí území.

„(Inkové) poněkud pozměnili konfiguraci existujících budov a přizpůsobili je vlastním rituálům, které odpovídaly jejich kosmologii“, píše Yaeger ve svém článku v časopise School for Advanced Research.  Inkové uctívali Tíwanako jako místo, kde Virakoča stvořil první páry zástupců všech národů, tím způsobem vytvořil různorodost a položil základy nadvládě Inků.

Yaeger je toho mínění, že Inkové vnímali zchátrané kamenné sochy u Puma Punku jako ztělesnění prvních lidí z jejich mýtů o stvoření světa. Dnes jsou pokládány za pomníky starověkým vládců města.

Skutečný původ a stáří megalitů zůstávají do dnešního dne předmětem sporů. Dle výsledků radiouhlíkové analýzy, provedené antropologem Williamem Isbellem z univerzity v Illinois, byly vybudovány přibližně mezi 500. a 600. rokem našeho letopočtu. Jiní vědci se domnívají, že radiouhlíková metoda není přesná a stavby mohou být o mnoho tisíc let starší. (Použitá metoda neumožňuje datovat kámen. Uvedená čísla jsou spíše z říše přání autora. Pozn. red.)

A. Posnansky

Arthur Posnansky

Arthur Posnansky, vědec a inženýr, jeden z prvních výzkumníků naší doby, který se zabýval tímto místem, položil vznik megalitů do období zhruba 15 tisíc let před naším letopočtem. Posnansky použil k určení stáří staveb jejich astronomické uzpůsobení. „Vybudovali chrám, který je gigantickými hodinami“, řekl Neil Steede v jednom z rozhovorů pro «Forbidden History».

V první jarní den vychází slunce přímo nad středem chrámu a paprsky prochází kamenným obloukem. Bod východu slunce se v průběhu roku pohybuje po linii horizontu. Posnansky  doufal, že ve dnech letního a zimního slunovratu se slunce objeví nad úhelnými kameny na druhé straně chrámu, nicméně se ukázalo, že se tyto body s jeho předpokladem neshodují.

Po provedení propočtů východu slunce před 17 tisíci lety ve dnech slunovratu, ale zjistil úplnou shodu s rohy chrámu.

Bolivijský archeolog, Osvald Rivera, souhlasí s názorem, že chrám byl postaven na základě astronomických výpočtů. Budovy byly úmyslně orientovány podle světových stran, prohlásil. Nicméně, stavitelé se dopustili chyby, kvůli které se slunce při slunovratech nenachází přímo nad úhelnými kameny.

Steede ale nesouhlasí s tím, že by se pedantičtí stavitelé mohli dopustit takové chyby. Kameny jsou natolik přesně sestavené, že nikde není možné vsunout mezi ně ani špičku jehly. „Obdivuji mistrovství, s jakým byly objekty postaveny, a domnívám se, že předpoklad o chybě, nepřichází v úvahu“, říká vědec. Měření Posnanského byla potvrzena mnohými současnými inženýry, jeho závěry jsou však přesto stále důvodem k diskuzím.

Mezi další zvláštnosti megalitické stavby patří také složitý závlahový systém s přesně vyvrtanými otvory a zavlažovacími kanály v některých kamenných blocích, které převyšují svým mistrovstvím možnosti Inků i ostatních tehdejších národů v této lokalitě.

Yaeger píše: „krajina a monumentální stavby tvoří harmonickou strukturu, představující lidskou zkušenost, znalosti a součinnost, které rozhodně nejsou náhodné. Tato ohromující místa jsou skutečným magnetem, podporují rozvoj různých myšlenek i představ, a stala se symbolem nahromaděného lidského poznání v průběhu věků“.

Podobné články

13 komentářů k "Bolívie: Tajemství starověkých megalitů Puma Punku"

Napsat komentář