«« »»

Byl člověk stvořen v laboratoři na mořském dně?!

Kde byl člověk stvořen? Byli jsme stvořeni na souši? Nebo na mořském dně? A kdy, jak a kým? To jsou otázky, které lidstvo trápí od dávných časů.

K hlavním pilířům AAS hypotézy (archeologie, astronautika a hypotéza SETI) stále ještě patří ohromující znalost západo-afrického kmene Dogonů o soustavě Sirius.

Zeptáte-li se Dogonů, odkud například přesně vědí o oběžné dráze a gravitačních vztazích vzdáleného světa, tak odkazují na Nommo – obojživelné bohy, kteří přišli v dávné předhistorické době z hlubin vesmíru na Zemi a vyučovali o své nebeské domovině. Jsme vděčni lingvistovi Robertu Templeovi za exaktní výzkum, který je jedním z nejlepších důkazů pro naši AAS společnost. Znalost samotných Dogonů je víc než úžasná!

Jak je možné, že jednoduchému „přirodnímu národu“ byly známy nespočetné podrobnosti o soustavě Siria, které se mohly prokázat za zcela správné až díky nejmodernějším výzkumným metodám 20. a 21. století? A přitom je znalost Dogonů nejen stovky, ale jak dokazuje svatyně, tisíce let stará! Walter – Jörg Langbein.

Přišli tedy před tisíciletími mimozemšťani ze Siria na Zemi? Byli to obojživelní kosmičtí bohové?

Jestli ano, neměli by tito obojživelní mimozemští bohové z dávné doby zanechat své stopy také v jiných kulturách? Pokusil jsem se zachytit jejich stopu…

Záliba pro vody …. Jižního oceánu

Není pochyb: návštěvníci z vesmíru měli úžasnou afinitu k vodě. Přemýšlejme o fantastickém ostrovním světě Mikronésie. U Pohnpei (Ponape) byly v dávných dobách na zhruba stovce uměle vytvořených ostrovech postaveny obrovské budovy z obrovských kamenných sloupů. Hlavním dopravním systémem byl v Benátkách Jižního oceánu nespočet kanálů. Ale byly tu také založeny podzemní tunely na jednotlivých ostrovech, které se nejprve sbíhaly pod mořským dnem a končily někde na mořském dně.

Byli to nebeští návštěvníci, kteří připluli na Zemi v létajících lodích a přesně rozhodli, kde mají být umělé ostrovy vytvořeny. Byli to obojživelní bohové z vesmíru? Nadpozemští, božští prazakladatelé Nan Madolu žili, jak bylo známo z dávných tradic, v moři. Masao Hadley, respektovaný strážce Nan Madolu, „Než sem lid z Pohnpei přišel, bylo tu už město bohů! Na mořském dně!“ Tato obydlí hluboko pod hladinou moře by mělo být možné najít i dnes: přímo u „Nan Mwoluhsei“, což znamená „kde cesta končí“. O tom jsou místní ještě i dnes přesvědčeni. Jak se zdá na věčnost postavená zeď je ještě dnes 860 metrů dlouhá. Byla vytvořena tak, aby přetrvala zemětřesení. Jaká cesta zde končila? Bohů z vesmíru?

„Bohové“ Dogonů

Odvážní potápěči pronikli do těchto oblastí a spatřili zříceniny. Nikdo se dosud neodvážil prozkoumat tyto pozůstatky prastaré kultury. Má na nich spočívat božské prokletí a zabije prý každého, kdo se přiblíží k bývalým obydlím nebeských bytostí. David Hatcher Childress se nenechal odradit tímto strach nahánějícím výprávěním od potápění s některými místními přáteli. V hloubce od dvaceti do třiceti pěti metrů pod hladinou moře se opakovaně setkávali s kolmými monolity. Často se vyskytovaly ve dvojicích a téměř pokaždé byly zarostlé korály.

Childress:Některé z těchto kamenů mají rytiny, jako jsou kříže, čtverce, obdélníky, čtverce a čtyřúhelníky na jedné straně otevřené. Podobné znaky jsem viděl na neobyčejných ruinách v horách Bolívie, několik kilometrů od Tiahuanaca, u Puma Punku.  Existuje zde nějaké spojení?

Byly to první odkazy na město bohů? Childress a jeho kolegové zjistili, že nedaleko sloupů mořské dno dále klesalo, pravděpodobně o padesát až šedesát metrů. Neodvážili se jít do těchto hlubších oblastí.

Bibličtí bohové a jejich obydlí v moři

Mwari, prehistorický africký bůh, je popsán jako obojživelná bytost. Taková myšlenka se může zdát nám, křesťanským Evropanům, zvláštní. Nicméně nesmíme shlížet domýšlivě na exoticky – tajemné a působivé božské představy. Neboť pečlivé studium pramenů hebrejských textů, který je součástí založení křesťanství, dokládá: náš současný boží obraz spočívá na mystických a tajemných představách podobných Mwari.

Alespoň ve Starém zákoně existují jasné důkazy, že prehistoričtí bohové vytvořili první lidi v laboratoři na mořském dně. To je popsáno v textu, který je i teologům známý jako „obydlí bohů“! Křesťanství spolu s judaismem a islámem je jedno ze tří velkých monoteistických náboženství, které se soustředí na jediného, ​​všemocného Boha. Dřívější texty ze starověkého Izraele svědčí o tom, že dávní Židé v žádném případě neměli jen jediného Boha. Bylo jen striktně požadováno, aby všechna ostatní božstva nebyla uctívána.

Tímto nařízením nebylo pochyb o existenci jiných mocných bytostí. Ostatní bohové byli stále stejně skuteční jako jejich hlavní bůh. Úplně výstižně, „Encyklopedie starověkých kultur“ v této souvislosti konstatuje, že „nebyla zpochybněna existence jiných bohů, ale (pouze) jejich kult byl zakázán.“

Obojživelní bohové bydleli v moři

Toto je velmi zřetelné v Bibli, která je považována za přísně monoteistickou, například v Izaiášovi. Zde (kapitola 41, verš 29) čteme o cizích božstvech: „Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní věc jsou modly jejich.“ Je více než zajímavé, jak přesně definuje Mojžíš zákaz vytváření podobizen božstev. Protože tento příkaz měl být zdůrazněn v jeho základním významu, byl dvakrát zařazen do Pentateuchu.

Čteme ve druhé knize Mojžíše (kapitola 20, 4. verš) a v 5. knize Mojžíšové (kapitola 5, verš 8): “Neučiníš si sochy ani obraz nějakého věci, které je zvrchu v nebi, dole na zemi, nebo ve vodách pod zemí.“

Právě ve vodě, tedy v moři, podle starodávné tradice, bylo „obydlí bohů“. Jak čteme v Ezechielu (kapitola 28, verš 2), „Jsem Bůh, sedím na božském trůnu v srdci moří.“. Toto je doslovný překlad hebrejského verše, který jsem zpracoval. Obě slova, která jsou v tomto kontextu obzvláště důležitá, jsou hebrejsky „Moschaw Elohim“. Elohim je jednoznačně plurál. Moschaw lze přeložit jako „místo“,„sídlo“, „místo pobytu“ a „bydliště“, „obydlí“.

Protože zde máme mimořádně důležité prohlášení o bozích minulosti, které není známo ani mnoha znalcům bible, použil jsem značný počet různých vydání Bible ke srovnání. Bylo by víc než troufalé, kdyby chtěl autor tvrdit, že je jediný, kdo nabídl správný překlad této důležité pasáže. Mnoho překladatelů mělo potíže s výrazem „Moschaw Elohim“.

Martinovi Lutherovi byli bohové (množné číslo!) podezřelí. Nechápal, co znamená „bydliště“ nebo „umístění“ v moři. Přeložil proto takto– cituji, při zachování notace Luthera z vydání roku 1545: „Toto praví Panovník Hospodin: Sedím na Božském trůnu uprostřed moře.“

Dokonce i Martin Buber, jehož germanizace Starého zákona se velmi blíží hebrejským původním textům, má zjevně problémy s bohy (množné číslo): „Já jsem Bůh, vlastním božský trůn v srdci moří.“

Velmi podobný obsah patřil pravděpodobně tisíce let před vznikem Starého zákona náboženskému společenství v Mezopotámii! V mýtickém díle z Mezopotámie čteme, že Marduk, mocný bůh, vytvořil základnu pro nebeské bohy v „mořsky zeleném místě„, tedy pod mořem.

Za jakým účelem? Aby mohl být lid stvořen v jakési „zkušební laboratoři“! Lid měl sloužit bohům k otroctví.

Testovací laboratoř na mořském dně – byl zde opravdu stvořen člověk?

Vzpomeňme si na elipsovité „město bohů“ Zimbabwe v Africe. Archeolog profesor Hans Schindler-Bellamy upozornil na skutečnost, že podle starých tradic byl Bůh Mwari ve spojení se Zimbabwe. Mwari měl vytvořit inteligentní stvoření, které žilo „pod vodou“ – obojživelné stvoření?

Biblické tvoření také probíhalo pod vodou: na mořském dně, v „sídle“, „bydlišti“ nebo„místě bydlení“ bohů. To, co se zdá jako vědecko – fantastická spekulace, není nic jiného než doslovný překlad nejznámějšího textu Bible. Ovšem, že zkomolený chybný překlad narušuje skutečný význam zprávy.

Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi“ Tato věta je známá téměř všem. Ve skutečnosti je to pravděpodobně nejčastěji chybně přeložený text Bible vůbec! Začíná to už „Na počátku“. Abych byl přesnější, muselo by to být přeloženo: „Od toho, co bylo na počátku…“.

Tím je teprve skutečný význam pochopitelný. Není tedy řeč o tom, že Bůh udělal něco z ničeho. Spíše už něco našel, z čehož pak něco vytvořil. A také není řeč o „Bohu“ v jednotném čísle, ale o Elohim v množném čísle: o těch bytostech, které podle Ezekiela měli „bydliště“, „místo“ nebo „sídlo“ v moři.

Bohové postavili nejprve kopuli na mořském dně. Louis Ginzberg poukazuje na to, že ve starověké židovské literatuře, v textech, které bohužel nebyly zahrnuty do kánonu Bible, lze nalézt konkrétní důkazy o této „klenbě“. Byla průhledná a pouze „tři prsty silná“. K tomu, aby unesla obrovskou tíhu vody, která na ni spočívala, byla tvrzena „silou ohně“.

Poté, co kopule stála na mořském dně, byla voda z klenby vyčerpána. Poté byly zasazeny rostliny a stromy do miniaturního světa na mořském dně. Na umělé obloze byla umístěna světelná tělesa, „dělte den a noc.“ Buďte znameními, (označujte) časy, dny a roky.“

Proč bohové vytvořili takovou stanici na mořském dně? Byl to druh testovací laboratoře. Stejně, jako si dnes vědci hrají na „Boha“ a vytvářejí geneticky upravená zvířata, která nebyla takto plánována přírodou, tak stejným způsobem bohové stvořili lidi. To, že to byli bohové (množné číslo), kteří byli velmi činní, je také zřejmé ze všech dnešních překladů (Genesis 1, verš 26): „Učiňme člověka k podobě naši!“

Zde je jasně řeč o bozích! Pozdější teologové interpretovali, že to znamená bůh otec, syn a svatý duch. Křesťanská doktrína o Trojici byla ale v době Starého zákona zcela neznámá. V té době ještě také nebyla tzv. „Pluralis Majestatis“, množná podoba císařů a králů středověku.

Pokud vezmeme doslova „hlášení o stvoření“, pak popisuje vytvoření inteligentního člověka jako výsledek vědeckého experimentu ve „výzkumné laboratoři“ na mořském dně. V tomto malém miniaturním světě mohli mimozemšťané cíleně, podle vlastního mínění, manipulovat s vnějšími okolnostmi a životními podmínkami svých “experimentů“.

Experimentovali na genech. Eva, říká se v Mojžíši, (Genesis 1, kapitola 2, verš 21) byla vytvořena bohy z Adamova žebra. Sumerovské klínové písmo pro „žebro“ se nazývá „ti“ – a také znamená „životní síla“ a ta má své místo v buňce. Zrodila se tedy Eva jako umělý výtvor založený na Adamových genech? Další zajímavý důkaz, který se odkrývá pouze tehdy, když čteme text v původní hebrejštině: Kain zabije Abela. Eva dostane další dítě. V Mojžíši čteme (Genesis 1, 25: 4) – „Poznal také ještě Adam svou ženu a ona počala syna, jejž nazvala Set řkouc: Nahradil mi Bůh jiným potomkem Ábela, jehož zavraždil Kain.“

V běžném překladu tohoto verše se zdá, že obsahuje brizantní informaci, ale v doslovném překladu: „A ona mu říkala Schet (sazenička), neboť bohové mi dali zvláštní semena za Abela, kterého Kain zabil. „Seth nebo „Sazenice“ byl tedy výtvorem umělého oplodnění bohy!

Časem byli bohové s experimenty spokojeni. Rozhodli se odebrat z testovací laboratoře ty nejlepší a nejpodařenější exempláře a osadit je na zemském povrchu. Bylo důležité přenést omezený počet tvorů z miniaturního světa pod kopulí na mořském dně do pravého světa. Méně podařené kusy však měly být zničeny. Tento postup hovoří o bezcitném experimentování se živými bytostmi, pro něž bohové neměli slitování. Bylo s nimi manipulováno a experimentováno. Nepodařené kusy jsou zabity, úspěšné přežijí.

Tento krutý proces je popsán ve Starém zákoně. V knize Mojžíšově se objevil v „hlášení o povodni“. Archa je postavena (Genesis 1, kapitola 6, verš 14): „Učiň sobě koráb;.. a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.“ Zvířata a lidé, kterým je dovoleno přežít, jsou na palubě. Pak bohové otevřou „zámky kopule“(Genesis 1, kapitola 7, verš 11 v doslovném překladu!) „V ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou. Voda proudí do podvodní kupole. Je zaplavena. Vodní masy se provalují zeshora dovnitř. Když je kupole konečně plná, archa se stává dočasnou „ponorkou“. O chvíli později plave na moři.“

Božští astronauti dosáhli skutečného cíle svými pokusy. Záměrně manipulovali s tvory vytvořenými v podvodní laboratoři a navrhli je podle svých přání. Nyní mohou osídlit „pravý“ svět! Kdo směl přežít a kdo musel zemřít, to bylo určeno návštěvníky z vesmíru podle kritérií, ať byly jakékoliv.

K těm, kdo přežili, patří také legendární Noe. Jak známe z tzv. „Lámechovy promluvy“, to je ze staro-zákonního apokryfního textu, který nebyl zaznamenán v kánonu Starého zákona, nebyl Noe lidská bytost jako vy a já, ale byl uměle stvořen „Strážci nebes“.

Bohové z Mahábalípuramu

Kosmické kontakty jsou také zobrazeny na pravděpodobně nejstarším a zároveň největším kamenném reliéfu na světě. Koneckonců, je devět metrů vysoký a 25 metrů široký. Najdeme jej v Mahábalípuramu, v zasněné rybářské vesničce přímo u moře. Jeho pohádkově vyhlížející symbolika se okamžitě odkrývá pozornému divákovi, jakmile si vzpomene na starověké indické nauky o kosmu: Vesmír byl vnímán jako obrovský „oceán“. Planety byly považovány za ostrovy.

Ve středu reliéfu je zřetelně vystiženo božstvo, které sestupuje z oblohy v „kosmické řece“. Tímto božstvem jsou obojživelné bytosti, stejně jako bohové jižních moří, Jižní Ameriky a Afriky. To je jasně vidět!

Bohové z Mahábalípuramu

Opodál, rovněž čistě vytesano do urostlé skály: několik půvabných a jakoby beztížných postav vznášejících se v prostoru. Jen pár metrů od obrovského reliéfu nás zve kamenný chrám ke vstupu. Není postaven z kamenů, ale spíše je vytesán zkušenými staviteli z masivního kamene. Nedaleko od vchodu se setkáváme s precizně vyobrazeným reliéfem „výtvoru“ indických bohů – napůl člověkem a napůl zvířetem. V přírodě se taková bytost vůbec nevyskytuje. Je to výsledek květnaté fantazie?

Faktem je, že podobné chiméry vznikly před tisíci lety jako výtvory bohů Egypta! Také tyto bytosti byly zvěčněny v sochařství a reliéfech, ale především byly také historiky popsány jako skutečnosti! Kritikové namítají: Co autor Langbein naznačuje za „předastronautické“, je ve skutečnosti způsobeno pouze nedostatečnou dovedností kameníka! Toto údajně rozumné vysvětlení je zjevně špatné! Neboť ten, kdo vyrobil obrovský reliéf, byl mistrem realistického umění!

Kromě fantastického zobrazení obojživelného boha a bytostí člověk – zvíře, existují mistrovská vyobrazení slonů, které jsou tak realistická, že by si člověk pomyslel, že tito sloni s velkýma ušima a silnýma nohama se v každém okamžiku vydají na pochod. Nedaleko kosmického scénáře vytesaného do kamene, přímo na pláži: pět božských vozů nazývaných Rathas, vytesaných z jediného kamene. Jsou navrženy zcela jinak. Jedno z těchto božských vozidel připomíná jednoduchou kamennou „chatku“. Druhé vozidlo je zdobeno nádhernými sochami.

Každý z nich je láskyplně vybaven až do posledního detailu. Třetí obývá božská bytost. Je to pilot? Nebo cestující? Čtvrtý je komplexnější než jeho „kolegové“ a hned několikapatrový. Oproti tomu pátý vypadá opět skromně. Všech pět chrámů, které jsou kouzelně krásné ve večerním světle zapadajícího slunce, jsou však kamenité létající vozy kosmických bohů Indie.

Vodní bohové – chápeme doslovně nebo symbolicky?

Před více než třiceti lety se objevil první román Ericha von DänikenaVzpomínky na budoucnost„. Tato kniha se vyznačovala nespočetnými specifickými otázkami, které se dotazovaly na svět vědy. Nemohl by být tradiční obraz dějin původu člověka přece jen mylný? Neměli by být eventuelní návštěvníci z vesmíru zahrnuty do počtu?

Paleo-Seti výzkum vyvrací pouze tradiční vysvětlení a nabízí alternativní odpovědi. Tam, kde věda dogmaticky tvrdí, že je v držení jediné správné odpovědi, Paleo-Seti nabízí nové odpovědi. Takže pokud je např. u Dogonů řeč o obojživelných bozích z vesmíru, jsou tím opravdu míněny obojživelné bytosti?

Viracocha byl Zeus Jižní Ameriky. Byl jako jeho řecký kolega vybaven strašlivými zbraněmi. Jeho jméno je podnětné. Překládá se jako „vzduch-moře“. Před tisíci lety platilo u národu Jižního oceánu, ale také ve staré Indii přesvědčení, že je vesmír nekonečně veliký jako obrovský oceán. Tak, jako existují pozemské ostrovy v moři, tak je rozlehlost vesmíru přerušována jinými „ostrovy“.

Pozemské ostrovy v moři odpovídaly vzdáleným planetám ve vesmíru. Skutečnost, že na těchto jiných světech existovala jiná „lidstva“, byla pevným přesvědčením jak v jižních mořích, tak ve staré Indii. Podobnou představu odráží jméno Viracocha. Vesmír byl považován za moře, jako moře vysoko nad námi. Zde byly obydlené planety, ostrovy ve„vzdušném moři“. Viracocha byla bytost z vesmíru, ze „vzdušného moře“. Jeho jméno pocházelo z jeho rodového původu.

Když mluvíme o obojživelných bozích – nemohlo by to být myšleno také obrazně? Pokud vesmír označuje moře, pokud jsou vzdálené planetární systémy popisovány jako ostrovy v tomto moři … byl také pojem „obojživelní bohové“ míněn v tomto přeneseném smyslu? Jsou to „bohové z oceánu – vesmíru“ – a nikoli „obojživelné bytosti“?

První král Velikonočních ostrovů přišel z vesmíru. Za tento poznatek vděčíme současné výzkumné práci německého vědce, kterému se jako prvnímu podařilo přeložit některé starověké písemné tabulky Velikonočních ostrovů, které byly dříve mnoha učenci považovány za nepřeložitelné.

Egbert Richter Ushanas přináší díky své práci světlo do záhadné minulosti malého ostrova, který se stal světově proslulým svými obrovskými kamennými sochami. Tento jakykově nadaný muž překládá krátký text Velikonočních ostrovů takto:

HotuMatua přišel pádem skrz nebe ze vzdálené země do této země, a usadil se v nebeském pupku.

Podle dávných ústních podání navštívili kdysi Velikonoční ostrovy bytosti z vesmíru. Jak bychom si měli představit tyto kosmické hosty? Dosud přeložené texty o tom říkají stejně tak málo jako ústní vyprávění. Na Velikonočních ostrovech jsou nejen kamenní obři… ale také do kamene vyryté kresby, některé ve značných rozměrech.

Toto skalní umění se vyskytovalo pravděpodobně po celém ostrově. Většina těchto uměleckých děl byla během staletí zničena nepříznivým počasím a tendencí turistů úmyslně nebo neúmyslně způsobovat škody. Dnes, na počátku třetího tisíciletí po Kristu, jsou dokonce i „dobře zachované“ kamenné kresby obvykle těžko rozpoznatelné. Fotografické reprodukce odhalují málo nebo nic. Pouze pečlivé obkreslování uměleckých děl umožňuje jasný pohled na to, co je zobrazeno. K těm nejzajímavějším obrazovým znázorněním nepochybně patří obojživelné bytosti.

Kamenný obr na Velikonočních ostrovech

„Nejvyšším Bohem“ Velikonočních ostrovů byl létající MakeMake, který kdysi přivedl první lidi z jejich ke zkáze odsouzeného domova na Velikonoční ostrovy. MakeMake je tedy bůh nejčastěji znázorněný umělci. Často je zobrazena pouze jeho hlava. Mnohem vzácnější jsou „zobrazení celého těla“. Zřetelně ukazují, že se jedná o obojživelnou bytost.

Co však zůstává nezodpovězeno je, zda MakeMake skutečně vypadal jako obojživelník … nebo zda obraz vyrytý v kameni je třeba chápat symbolicky.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 19139 a SS: 100.

Napsat komentář