Byla Ašera manželkou Boha?

4287x 23. 10. 2019 1 čtenář

Někteří bibličtí archeologové věří, že nesčetné ženské sošky mohly představovat ranou židovsko-křesťanskou bohyni Ašeru, manželku Boha. Starověký přední východ oplýval ohromujícím počtem bohů a bohyní, co tedy objevení jedné další znamená pro naši historii? Inu, pokud božstvo, o kterém mluvíme, sdílelo oltář se samotným Bohem, pak můžeme 2000 let ortodoxe směle zahodit. Popravdě, pokud raně izraelské náboženství, z kterého se zrodily monoteistické židovsko-křesťanské tradice, zahrnovalo uctívání bohyně jménem Ašera, jak by se tím změnilo naše chápání biblického kánonu a tradic, které z něj vycházejí?

Mohla být Ašera skutečně manželkou Boha?

V historicky bohaté krajině nazývané Levanta – přibližně území dnešního Izraele, Palestiny, Libanonu a Sýrie – bylo odkryto nepřeberné množství dokladů toho, jakým způsobem žili lidé v některých z klíčových momentů historie. Mezi tyto nálezy patří i početné sošky žen pocházející z období zhruba od 10. století př.n.l do počátku 6. století př.n.l., kdy jižní království Judea padlo do rukou Babyloňanů, které mohou představovat manželku hebrejského Boha.

Tyto hliněné sošky přibližně kónického tvaru představují ženu, která si drží ňadra. Hlavy těchto sošek je možné podle druhu opracování a výzdoby rozdělit do dvou kategorií: první kategorie s hrubě tvarovanou hlavou a minimem obličejových rysů nebo druhá kategorie s vymodelovaným charakteristickým účesem a více propracovanými obličejovými rysy. Sošky jsou pokaždé nalezeny rozlámané a vždy v místě naznačujícím jejich odhození. Nikdo již s jistotou neřekne, k čemu tyto sošky sloužily, proč jich nacházíme takové množství, nebo proč byly záměrně zničeny – pokud vůbec byly. Mohly to být obyčejné světské předměty nebo dokonce dětské hračky. Převažující teorie však říká, že představují právě ta zpodobnění, která tak trápily proroky: manželku, královnu a družku Boha věech bohů, se kterým si byla rovna.

Soška odporuje dávným názorům

Přestože není pochyb o tom, že byl Judaismus v době sepsání Hebrejské Bible, monoteistický, představují tyto nálezy problém. Přítomnost ženského božstva, pokud, jak jsou někteří badatelé přesvědčeni, jej tyto sošky opravdu představují, odporuje totiž názoru, že starobylé izraelské náboženství bylo v zásadě neměnné a založené na náboženství předků až po Abraháma, který byl považován za reálnou historickou postavu. V obdobích jeruzalémských Chrámů připadala kněžská role výhradně mužům. Podobně, po většinu dějin rabínistické tradice byly ženy z kněžství vyloučeny. S výjimkou Marie, Ježíšovy matky, a učednice Máří Magdalény vyhrazovali křesťané ve svém kánonu posvátné role mužům. Rovněž Tanach, známý křesťanům jako Starý zákon, zaznamenává postupné následnictví jednotlivých historických patriarchů a mužských vůdců, vyjmenovává však v roli proroků i několik žen.

Ale možná rozšířenost uctívání Ašery by naznačovala, že tato náboženství nebyla vždy přísně patriarchální. Možná ještě významnější je fakt, že je sice židovsko-křesťanská tradice ve své dlouhodobě kodifikované podobě monoteistická, ale uctívání Ašery by poukazovalo na to, že taková nebyla vždy nebo že se jí stala postupně.

Co by Ašera znamenala pro monoteistické tradice?

Předtím než se v Izraeli dostal k moci přísný monoteismus, existovalo podle starších tradičních zvyklostí polyteismu praktikovaného Kananejci jedno ochranné božstvo, které bylo pouze jedním z nejmocnějších mezi mnohými bohy uctívanými v hebrejsky mluvící oblasti. V nejstarší hebrejské tradici bylo toto božstvo nazýváno „El‟, což bylo i jméno Boha Izraele. El měl božskou manželku, bohyni plodnosti Athirat. Když začalo být k označení hlavního Boha Izraele používáno jméno JHVH, nebo Jahve, Athirat byla převzata jako Ašera. Moderní teorie naznačují, že obě jména, El a Jahve, představují sloučení dvou dříve odlišných skupin semitských kmenů, přičemž uctívači Jahveho převažovali.

Poté došlo k tlaku na stranu následovníků Ela, aby se přizpůsobili jahvistickým postojům a opustili to, co působilo jako zpátečnické kananejské praktiky, jako například provádění rituálů u venkovních oltářů v hájích nebo na vrcholcích kopců, či uctívání vícero božstev. Ale četné nálezy odkryté v polovině 20. století naznačují pokračování obou kulturních skupin, která se projevovala například vírou, že jejich ochranný Bůh, vládce všech bohů, měl manželku. Pravdou je, že doklady těchto tradic sdílených Israelity a Kananejci odkazují na starší tradici, která mužům a jedinému Bohu připisovala méně výlučné mocenské postavení, alespoň v rámci zpodobňování, než se původně o tomto patriarchálním a monoteistickém náboženství myslelo.

Odhalování důkazů

V roce 1975 bylo na lokalitě nazývané Kuntillet Ajrûd, osídlené pravděpodobně na přelomu 9. a 8. století př.n.l, nalezeno množství kultovních předmětů, které zobrazovali Boha všech bohů, Jahveho, bok po boku pravděpodobně, jak mnozí badatelé zdůrazňovali, bohyně Ašery. Odkryty byly také dvě velké nádoby na vodu, neboli pithoi, a četné nástěnné malby. Archeologický výzkum vynesl na světlo rovněž značné množství keramických střepů nebo rozbitých nádob, které byly v době, kdy nebyla známa výroba papíru, běžně užívány na psaní. Protože to bylo nepraktické, setkáváme se na střepech jen s krátkými nápisy nebo náčrty.

Na dvou střepech z této lokality však byly zapsány dvě překvapivé zprávy:
„… žehnám vám jménem Jahveho Samarského a jeho Ašery.‟ (Nebo „ašery.‟)
„… žehnám ti ve jménu Jahveho Temanského a jeho Ašery“.

Význam místního názvu Teman , je nejistý, a luštění starověkých nápisů je náročné i pro studované vědce (Teman je spojován s nabatejským královstvím Edom, jehož hlavním městem byla Petra, pozn. překladatele). Ale význam této formule se zdá být celkem jasný. Podle archeologa Wiliama Devera, autora knihy „Did God Have a Wife?,‟ naznačuje tato zpráva, že Ašera, která byla v kanánském náboženství družkou Ela, mohla zůstat partnerkou Jahveho v době, kdy bylo jeho jméno převládajícím označením Boha všech bohů. Dever dále uvažuje nad tím, že jedna z postav nakreslených na střepech, která mohla být vyryta někým jiným než autorem textu, může být samotná Ašera sedící na trůnu a hrající na harfu. Je to opravdu zajímavá myšlenka, ale potřebovala by pro své potvrzení další podklady. Dever však poukazuje na to, že toto místo pravděpodobně sloužilo rituálním účelům, jak naznačují kultovní artefakty. Nicméně je pravděpodobné, že byla kresba nad nápisem přidána později a nemusela se tedy k textu vůbec vztahovat.

Kniha The Cult of Asherah in Ancient Israel and Judah

Na jiné lokalitě ze 7. století př.n.l., Chirbet el-Qóm, se objevují podobné nápisy. Archeoložka Judith Hadley přeložila tyto těžce čitelné řádky ve své knize The Cult of Asherah in Ancient Israel and Judah: Evidence for a Hebrew Goddess. Urijahú Bohatý napsal toto.

Požehnán buď Urijahú skrze Jahveho. Neb od jeho nepřátel, jeho ašerou zachráněn on byl Od Onijahú…Jeho ašerou…A jeho a[še]rou.‟

Některá slova se nedochovala, ale požehnání se zdá být založeno na stejné, tehdy běžně používané formulaci. Pokud se někde v archeologickém záznamu vyskytne delší nápis, může nám pomoci rozluštit, zda se jedná o rituální předmět nebo manželku Boha. Prozatím se odborníci neshodnou. Ale před 50 lety, když se objevily první fragmenty, se na toto téma nemluvilo vůbec. Je to zčásti z toho důvodu, že biblická archeologie vznikla jako obor zasvěcený sbírání důkazů podporujících Svaté písmo. Ale ke konci 20. století se zaměření bádání z velké části přesunulo k prozkoumávání světského života v době bronzové a rané době železné, dobám během kterých biblická paradigmata vznikala. Avšak artefakty, které by odrážely Písmo svaté, byly nacházeny méně často v porovnání s těmi, které odrážely každodenní život, a které navíc přímo odporovaly kánonu, jako v případě objevu možné manželky monoteistického božstva.

Takže kdo, nebo co, přesně byla Ašera?

Slovo „Ašera‟ se v hebrejské Bibli objevuje celkem 40 krát v různých kontextech. Ale kvůli povaze starověkých textů je použití slova, které doslova znamená něco jako „šťastný,‟ nejednoznačné. Označovalo slovo „ašera‟ předmět, který představoval bohyni, třídu, do které bohyně patřila, nebo to bylo jméno samotné bohyně Ašery? V některých překladech odkazuje Ašera na určitý strom nebo háj. Toto použití vyvolává řadu asociací. Stromy, často spojované s plodností, byly považovány za posvátný symbol vše vyživující postavy Ašery. V přeneseném významu mohla „ašera‟m představovat dřevěný sloup, v podstatě náhradu za strom umístěnou uvnitř stavby. Ve skutečnosti v době, kdy už bylo méně vkusné uctívat rozličné bohy, používali uctívači bohyně Ašery sloup nebo ašeřin strom jako zástupný předmět ke kterému se tajně modlili.

Jedna z interpretací příběhu o Rajské zahradě může představovat projev odmítnutí ženských kultů plodnosti a mateřství a zakázané ovoce poznání může odkazovat k praktikám zasvěceným Ašeře. Tradiční biblické učení vysvětluje, že umístění ašery vedle oltáře Boha Izraele bylo zamýšleno jako znamení větší zbožnosti a bylo celkem běžné. Někteří odborníci skutečně interpretují tyto dvojité idoly tak, že odpovídají Jahvemu/Elovi a Ašeře. Nicméně i na to bylo postupem času pohlíženo jako na porušení náboženských předpisů a považováno za náznak polyteismu – i přesto, že byla ašera umisťována k uctění Jahveho a nikoho jiného. Je ale také možné, že to, co bylo zpočátku symbolem bohyně ztratilo postupem času svůj původní význam a stalo se posvátným předmětem.

V jiných částech hebrejského Písma svatého se zdá, že slovo „ašera‟ přímo odkazuje na zakázané kanánské božstvo. Většina znalostí, které o kanánaském náboženství archeologové mají k dispozici, pochází z místa nazývaného Ugarit, města nacházejícího se severně od území Izraele, ve kterém se mluvilo jazykem blízkým hebrejštině. V ugaritštině se „Ašera‟ psala „Athirat‟ a byla považována za bohyni a družku Ela, ochranného boha všech bohů kananejské polyteistické víry pravděpodobně zahrnující i boha Ba’ala, který sám později nahradil Ela na pozici hlavního boha kananejců.

Bohyně rovněž existovala ve složitých mytologických vazbách okolních kultur včetně Chetitů a v některých obměnách příběhů měla až 70 dětí. Ale myšlenka, že ašera – nebo hliněná soška ženy – mohla opravdu představovat bohyni Ašeru nezačala získávat na významu dříve než v 60. a 70. Letech 20. století a opírá se především o Deverovy objevy a analýzu.

Proč dnes židovsko-křesťanské tradice neuznávají manželku Boha?

Většina starověkých obyvatel Izraele byli zemědělci a pastevci. Žili v malých vesničkách společně s jejich rozšířenou rodinou, ve které mužští potomci zůstávali ve stejné domácnosti jako jejich rodiče. Ženy se po svatbě stěhovaly do jiné blízké vesnice. V porovnání s bohatými říčními civilizacemi v Egyptě a Mezopotámii byl život v polovyprahlé Levantě drsný. Žilo zde poměrně málo bohatých vlastníků půdy a většina lidí zkrátka přežívala. V období izraelských království se většina náboženských aktivit odehrávala v takovýchto vesnicích, venku v přírodě i doma. A stejně jako v dnešní době nemusela osobní víra nutně odpovídat oficiální doktríně, která sama podléhala změnám. Z toho vyplývá, že se Písmo svaté zaměřovalo především na vyšší třídu starověké společnosti: krále a jejich družiny, stejně tak jako na náboženskou elitu žijící ve významných městech, zvláště pak v Jeruzalémě samotném. A z vůle těchto vládnoucích elit přicházela rozhodnutí o tom, které náboženské tradice budou dodržovány a které budou zapomenuty.

Bible jako taková byla sama revidována a uspořádávána tak, aby odrážela převažující politické zájmy tehdejšího Jeruzaléma. Například kniha Genezis obsahuje spisy a revize z různých období, ne však podle toho jak byla postupně psána. Z toho vyplývá, že jak polyteismus ustoupil monoteismu, i když s nějakým přesahem, a uctívači Ela ustoupili následovníkům Jahveho, postupně se vytratilo i uctívání Ašery. Nakonec užívání ašery v Jeruzalémském chrámu a uctívání Ašery jako takové v průběhu 6. století zcela upadlo a ve stejné době končí i výroba hliněných sošek. Izraelské náboženství se stalo centralizovaným monoteismem až po dlouhém období regionálních odlišností. Mezitím se uctívání Ašery vytratilo z povědomí lidí do té míry, že i její odkaz zmizel na nějaký čas z historie. Ale představa, že Bůh všech bohů mohl mít ve monoteistické tradici manželku zůstává dozajista provokativní.

Podobné články

Napsat komentář