«« »»

Ceres: Záhadné skvrny na trpasličí planetě

Sonda Dawn se neúprosně přibližuje trpasličí planetě Ceres. Při své cestě za poslední měsíce už zhotovila snímky ostřejší, než jsou z Hubbleova teleskopu. Nejnovější snímek ale všech překvapila. Ne že bychom tam našli oceány s bujnujúcim životem, ale dvě prazvláštní jasné body vysokého albeda (odrazivosti slunečního světla).

19.února 2015 byla sonda Dawn vzdálena 46 000 km od Ceres a tehdy byly snímky pořízeny.

Vysvětlení původu těchto dvou skvrn může být od aktivní sopky (v naší Sluneční soustavě nic výjimečného, viz. Jupiterův měsíc Io či dusíkové gejzíry na Neptunova měsíci Triton), ale také to může být vysoká koncentrace ledu či hornin odráželo vysoké procento světla (např. různé druhy skla, sopečné horniny apod.). K identifikaci původu těchto skvrn sonda Dawn je daleko.

Cesta na oběžnou dráhu

Ceres s Vestou jsou dvě nejhmotnější tělesa v hlavním pásu asteroidů
Dne 6. března 2015 pomocí svého iontového pohonného systému mě být Dawn naveden na oběžnou dráhu kolem třešně. Princip ionového motoru v sondě Dawn je, že urychluje ionizované atomy xenonu ven do meziplanetárního prostředí, a tak vytváří pohyb objektu (sondy) pomocí zákona akce a reakce. Následujících 16 měsíců budou mít vědci z University of California v Los Angeles stále lepší a lepší výhled na geologické útvary trpasličí planety. Doufají, že získají hlubší poznatky z oblasti vzniku a následného vývoje Ceres.

Návštěva u planetky Vesta
Sonda Dawn v letech 2011-2012 navštívila obří asteroid (planetka) Vesta a přinesla o této pozoruhodné planetce mnoho informací. Pořídila až 30 000 snímků povrchu planetky. Také uskutečnila neocenitelné měření, které nám umožnily detailnější pochopit geologickou historii třetí největší planetky v hlavním pásmu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem.

Střední průměr planetky Vesty je 525 km, zatímco Ceres, největší objekt v hlavním pásu asteroidů, má 950 km. Ceres s Vestou jsou dvě nejhmotnější tělesa v hlavním pásu asteroidů a třetí nejhmotnější planetka Pallas má jen nepatrně větší rozměr než Vesta.

3 Responses to Ceres: Záhadné skvrny na trpasličí planetě

  1. MarHor MarHor napsal:

    Jen tak ještě pro zajímavost..nedávno jeden skeptik nevěřícně psal o iontovém pohonu.
    Nejenom že ho má výše zmíněná Sonda Dawn, ale i Eutelsat 155 a ABS 3A – dvě družice vynesené 2. března na dráhu přechodovou k dráze geostacionární. Družice, které jako první telekomunikační satelity v historii disponují pouze iontovými motory.
    Nebude to tak dlouho trvat a tyto motory se budou používat i v raketách s lidskou posádkou.

    • S. S. napsal:

      Doplnil bych jen, že tah iontových motorů na těch satelitech je 0,165 Newtonu.

      V satelitech s lidskou posádkou by to bylo velmi dobře použitelné pro stabilizaci.

      V raketách s lidmi, letících mimo Zemi je to ale dost sporné. Odhaduji, že ty zmíněné komunikační satelity se z GTO na GEO budou hrabat pomocí svých iontvých motorů minimálně půl roku (opravte mne, jestli se mýlím).

      Nejsem si jist, jestli by tahle rychlost lidem vyhovovala (například kvůli mnohoásobnému průletu radiačních pásů).

      Osobně si myslím, že výrazně věší šanci mají při pilotovaných letech plazmové motory. Minimálně do doby, než se púodaří dát do kupy nějaký supervýkonný kosmický jaderný reaktor.

      • M napsal:

        Konkrétně 8 měsíců. Tam, kde nám záleží na době letu, tedy tam, kde jde o absolutní výkon, jsou samozřejmě iontové motory nepoužitelné. A u pilotovaných letů na tom čase záleží zcela zásadním způsobem.
        U sondy, kde je nám v podstatě jedno, jestli se na GEO bude dostávat týden, nebo 8 měsíců, je iontový motor přínos ve snížení hmotnosti, potažmo nákladů. Vyvozovat z toho ale, že to nějak směřuje k používání iontových motorů jako pohonu při pilotovaných letech, je neopodstatněné.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.