Cesta na Bali (2. díl): Přestupní stanice - Dubaj

6903x 04. 01. 2019 1 čtenář

Na cestě na Bali jsme museli zastavit v Dubaji, kde jsme čekali 15 hodin na další letadlo do vysněného cíle. Donutili nás, abychom opustili přepravní prostor letiště a tak se to stalo nepřímou záminkou k nahlédnutí do poněkud zvláštního světa.

Jako všude jinde jsme museli projít pasovou kontrolou. Ale tohle byl opravdu zvláštní zážitek… Všude vidím muže v těch zvláštních povětšinou bílých hábitech a naprosto zahalené ženy. Snad jediné místo, kde v jistém smyslu překvapí nepřítomný pohled žen s odhalenou tváří, je právě pasová kontrola. Sedí za přepážkou a naprosto bez jakéhokoliv výrazu a emocí. Říkám si, že je vlastně krásná a že je velká škoda, že se neusmívá, i když by bylo hezké kdyby mohla.

Jedu opravdu jen na lehko s malým batohem, ve kterém mám pár osobními věcí, nejnutněšjí oblečení, mobilní telefon, kameru a diktafon, abych mohla s vámi být ve spojení. Odtuším, že něco není úplně podle jejich představ. Kontrolují na scanneru můj batoh a dohadují se. Nerozumím úplně tomu, co se děje a jejich kamenné tváře a odtažitý přístup jsou mi nepříjemné.

Nakonec mi tajemná žena přeci jen dá do pasu razítko a propustí mne. Jen odtuším, že jim dělá starosti můj diktafon. Skoro jsem si říkala, že snad si nemyslí, že je to nějaká bomba?! Konečně můžeme s mými spolucestujícími přáteli společně vyrazit do víru města jménem Dubaj.

 

Je tu právě noc a místní svět se chystá ke spánku. Hodně zvláštní energie. Pro mne, jako ženu, hodně těžká až nepřístupná energie. Na jednu stranu velmi zajímavé až futuristické město s kulturou naprosto pro nás odlišnou. Mísí se tu v davech turisté z celého světa s domorodci, kteří působí jako lidé z jiné planety – s vlastním náboženstvím a společenskými pravidly.

Na každém kroku cítíte tu nesmírnou okázalost a neskrývané velikášství mužského ducha. Mám z tohoto místa velmi zvláštní směsici pocitů. Ve svém ženském bytí se mi zdá, jako bych byla hnána podvědomě někam do ústraní. V duchu přemítám, že ten pocit je možná jasným zrcadlem mých minulých životů, kdy jsem si nejspíše prošla něčím podobným jako se děje dnes místním ženám tady a teď. Svírá mě na hrudi a v mysli se mi objevují obrazy, které neznám, ale cítím, že jsou mi nějak blízké. Při nenápadné otázce mým spolucestovatelům, jak to vnimají, mně jeden z nich odpoví: “Všichni jsme si tím v minulých životech už prošli. Teď máš jedinečnou možnost ty věci uzdravit a nechat odejít.”

 

Město je vybudované vlastně na pokraji pouště. I přesto cítím vodu ve vzduchu na každém kroku. Zrovna se procházíme čtvrtí Shopping Mall. Na krátký okamžik mne uchvátí pohled na monumentální fontánu a za ní asi nejvyšší výškovou budovu ve městě, na kterou promítají barevná světla. Jsem tu jen vlastně naskok. Přesto se snažím nějak alespoň trochu pochopit místního ducha (genius loci).

Dubai Mall

Muži chodí v bílých, hnědých či černých hábitech. Ženy vždy zahalené od hlavy až k patě. Říkám si, čím to je, že mají různé barvy, zda je to třeba otázkou společenského postavení nebo stylu náboženského vyznání. Mám desítky zvídavých otázek, na které bych chtěla znát odpověď.

Další zvláštní zkušenost mne čeká v metru, kdy ženy mají vyhrazny vlastní vagóny. Nesmí totiž cestovat pohromadě s muži. Slyším i o dalších zvláštních zákazech: nesmí se žvýkat, pít nebo jíst na veřejnosti… Vše je trestáno pokutou 100 AED (přibližně 600 Kč).

Sueneé: Měl jsem možnost 3x navštívit Egypt jako turista vždy na poznávací zájezd a pokaždé to bylo podobný pocit, jako když se vrátíte do své domoviny, kterou ale mezi tím někdo zpustošil. Je v tom směs kontrastů, která se těžko vysvětluje a ještě hůře chápe. Na jednu stranu mi bylo jasné, že je to dávná minulost (tisíce let) na druhou stranu s těžkostí po těle přijímám, že největší sláva a moudrost (genius loci) místa je dávno pryč…
Bouří ve mne velmi silné emoce. Je to opravdu makačka pracovat s těmi pocity, které se ve mne otevírají, i když je nedokážu blíže popsat. Je to mne jako zapomenutý svět mé staré duše. Možná jste to taky někdy zažili. Možná jste někdy přišli někam – na nějaké místo, kde se vám vrátila nesourodá směs pocitů: úzkost, vztek, radost, nadšení, prázdnota, strach z neznáma, euforie, děs i hněv… pocit jako by vás opět vrhli do jakéhosi nekontrolovatelného víru událostí… jako kdybyste se vrátili v čase někam, kde to bylo hodně odlišné na žití a bytí. Jak jste s tím pracovali? Máte s tím zkušenost? Nebo jste se to báli naplno procítit, že jste tomu ani nedovolili vstoupit do vašeho současného života?

Ženy jsou tu vnímané jako posvátné, ale nikoliv v úctě muže. Spíše jako věci, které muži mohou vlastnit a ovládat. Je to pro mne těžké chápat, že ještě v dnešní době jsou místa na naší planetě Zemi, kde něco takového stále platí…

Zbývá mi ještě asi 12 hodin na osobní práci – naučit se, jak svoji dávnou minulost nechat odejít. Držte palce – a nebo ještě lépe… Zkuste se nad tím také zamyslet. Zkusit to. Udělat to…! Hledám ta správná slova, abych dokázala najít vnitřní klid: Pokud jsem ti kdykoliv v minulosti (minulém životě) nebo současnosti ublížila, prosím, za odpuštění! Pokud jsi mi v minulosti nebo současnosti ublížil(a), s láskou v srdci ti odpouštím!

Historie

Dubai City

Dubaj je hlavní město stejnojmenného emirátu ve Spojených arabských emirátech a zároveň nejlidnatější město v zemi. Pro odlišení od emirátu se používá označení Dubai City. Nachází se na pobřeží Perského zálivu. Téměř veškerý hospodářský, sociální, kulturní i politický život emirátu se odehrává v jeho hlavním městě, kde žije přibližně 99% obyvatel emirátu. Mnoho obyvatel zaměstnaných ve městě bydlí z důvodu nižších nájmů v sousedním emirátu Šardžá, který přiléhá až k branám města.

Město leží na severním okraji emirátu. Je součástí aglomerace, tvořené srůstajícími městy Adžmánem, Dubajem a Šardžou, přičemž každé z těchto měst je metropolí některého emirátu. Město Dubaj se dělí na dvě části zátokou Dubai Creek, která je často mylně popisovaná jako řeka, ale je výběžkem Perského zálivu. Tyto části byly v minulosti samostatnými městy Deira na severní straně a Bur Dubai na straně jižní. Dnes se město Dubaj dělí na 14 čtvrtí…

Hlavním obchodním artiklem tohoto světa je ropa, která se vyváží do celého světa. Ta je tak největším hnacím motorem místní ekonomiky.

Zákaz letů na Mars

Kolonizace Marsu

Libor Budinský (iDNES.cz) uvádí jednu zajímavost: Přestože obyvatelé dubaje jsou velmi moderní, nesmí se vrhat do vesmírných dobrodužství, jako je třeba plánovaná cesta dobrovolníků na Mars. Centrum islámu v Emirátech totiž nedávno rozhodlo, že cesta na Mars je srovnatelná se sebevraždou, která je v islámu zakázaná a tak zapojení se do programu osídlování Rudé planety je pro všechny obyvatele Emirátů morálně nepřijatelné…

TaUra: Ještě jeden postřeh. I v tomto světa panuje cenzura. Nedařilo se mi připojit na wikipedii a některé webové stránky. Svoboda slova a šíření myšlenek je tu ještě stále omezována…

(04.01.2019 @ 05:26)

Cesta na Bali

Další díly ze seriálu

Napsat komentář