«« »»

Seržant Clifford Stone (2. díl): Už jsi někdy viděl UFO?

2. díl seriálu: Seržant Clifford Stone. Doposud vyšlo 2 dílů.

Pentagon: „Začalo to hovorem s jedním z mých kolegů, vím že se jmenoval Jack. Pracoval v armádě pro Agenturu bezpečnosti armády USA (US Army Security Agency) a pak byl přidělen k Agentuře národní bezpečnosti, známé jako NSA. Nabídl se, že mě odveze autem na moji domovskou vojenskou základnu, jelikož ta jeho se údajně nacházela po cestě.

Tak jsme jeli. Po cestě jsme mluvili o různých věcech – rodina, armáda a podobné věci. Následně začal hovořit o tom, že měl nějaký incident, během něhož viděl UFO. A začal mě popichovat: „Už jsi někdy viděl UFO?“ A já řekl. „Ó, já viděl věci, které jsem nedokázal identifikovat.“

Víte, snažil jsme se trochu držet takříkajíc při zdi, a on říká: „No tak, můžeš mi to říct. Jsme kámoši.“ Začal jsem mu tedy říkat trochu víc. Pak mě vysadil u mé jednotky a za pár týdnů mi zavolal a řekl: „Hele poslouchej, ty jsi nikdy nebyl ve Washingtonu D.C., že? Nikdy jsi neviděl Pentagon a některá další místa kolem, která stojí za vidění, která běžně navštěvují turisté.“
Na to jsem odpověděl: „Ne.“
Pokračoval: „Tak co kdybych pro tebe poslal auto, aby tě vyzvedlo?“

Teď přemýšlejte. On je specialista stupně 5, to je v armádě E-5 ( seržant, specialista 2.třídy). To je stejné, jako seržant E-5. Rozdíl je v tom, že jste ve svém oboru specialista bez přímé velící autority.
Stalo se a on pro mě poslal služební auto. „Vysoce neobvyklé“ říkal jsem si, ale nic jsem si o tom nemyslel. Prostě jen:  „hej, NSA – co já vím?“

Nějaké auto zastavilo i s řidičem u mé jednotky a že mě berou na víkend, údajně někam pryč. Zajeli jsme do Fort Virginie, zavedli mě do budovy a já říkám : „To je přece ústředí NSA, tam kam jdeme.“  Zašli jsme přímo do Jackovi kanceláře.

Když jsme přišli dovnitř, Jack tam nebyl. Musel někam jít. Měl přidělený úkol, na kterém musel pracovat, ale později prý přijde, říkal jeden z chlápků kteří byli přítomni. Ten chlápek, který byl pravděpodobně jedním z Jackových přátel, najednou říká: „To není problém. Proč tě nevzít do Pentagonu…protože..aha, chápu…ty jsi nikdy nenavštívil Pentagon? Mohl bych tě tam vzít, podíváš se, co se děje kolem Pentagonu, a dostanu tě tam na návštěvu.“

Učinil tak a podal mi odznak. Říká: „Celou dobu tohle měj u sebe.“ Byl na něm nějaký obrázek. Pak to mělo na sobě různé barevné sekce značící kam jsem byl oprávněn jít, a kam jsem nebyl oprávněn jít. A přímo na spodku bylo něco napsáno: „Toto je velmi důležité, otevírá vám to všechny dveře. Mějte stále při sobě“

Jeli jsme do Pentagonu. Když jsme tam přišli, provedl mě a ukazoval mi nějaké kanceláře. V jednu chvíli ukázal na jednu místnost a povídá : „Tady, ta místnost zde je ta, kde 29. července 1952 probíhala tisková konference, zabývající se UFO, která v té době byla hlášena době nad Washingtonem, D. C.“

K obrázkům dodatek: Důkazy existence UFO neexistují? Proč se jimi tedy zabývali pánové v Pentagonu, proč o nich psali další den každé noviny na úvodních stranách, proč fotografie ukazují objekty přímo nad bílým domem? Kde jinde by se měly snímky objevit, abychom existenci cizích entit z vesmíru brali vážně… Snad nad Václavákem? 🙂

A on říká: „Víš, že v noci 18. srpna 1952 bylo zaregistrováno 68 ETV?“
A já řekl: „No jasně, o tom vím velmi dobře.“
Pak říká: „Víš, tím neunikátnějším případem – i když na publicitě získávají všechny – byl ten v noci z 19. na 20. července. Ten byl naprosto jedinečný. Většina lidí o tom nic neví.“ A přenesl rozhovor na podrobnosti.

Pak jsme nastoupili do výtahu a najednou řekl: „Ukážu ti sklep pod Pentagonem. Lidé to nikdy neviděli. Musíme ale zpřísnit bezpečnostní opatření.“ což s ohledem na rizika té doby mohlo znamenat, že připravují nějakou budovu na jaderný útok. „Musíme zpřísnit Pentagon, abychom se ujistili, že lidé uvnitř přežijí událost v podobě jaderného útoku.“

Tak jsme jeli dolů. Když jsme tam dojeli, neměl jsem ani tušení kolik to bylo pater. Vystoupili jsme a bylo tam takové malé stříbrné „auto.“ Na pohled se nedalo říct, kde to má předek a kde zadek a kterým směrem vlastně byly sedačky.

Záhadné vozítko pod Pentagonem

Nastoupili jsme,. Zařízení  tvarem připomínalo střelu a on říká: „Tomu se říká jednokolejka, ale nepohybuje se po koleji.“  Uvnitř mi ukázal, předmět připomínající malou trubku, kterým bylo pravděpodobně možno zařízení řídit. Bylo to prý poháněno elektromagneticky. Nastoupili jsme. Ani nevím, jak dlouho jsme podzemím jeli. Snažil se mi ale během cesty vysvětlit, že Pentagon je ohromné místo. Během cesty mi ještě vysvětlil, že nemusím mít obavy z toho, že toto malé zařízení nikdo neřídí, zkrátka víte kam jedete…jsem si ale jist, že byl nějaký způsob, jak to lépe ovládat, ale nepamatuji si na to.

Byl jsem zaskočen a fascinován, protože tohle bylo poprvé, kdy jsem viděl něco takového. Dojeli jsme na nějaké místo, kde byly na boku dveře. Vystoupili jsme, a vešli do těch dveří. Táhl se tam dlouhý koridor – žádné dveře, jen dlouhý koridor. A tohle je údajně podzemí pod Pentagonem. Vím, že jsme jeli přinejmenším 20 minut. A když jsme šli tím koridorem, řekl mi: „Víš, mnoho věcí nevypadá tak, jak se zdá.“ Došli jsme na nějaký konec, nic tam nebylo. Rozhlížel jsem se a šel kousek zpátky. Nakonec jsem uviděl dveře a řekl jsem mu: „Co tím chceš říct?“
„Zkrátka, že mnoho věcí není tak, jak se zdají být.“
Zaklepal na stěnu a řekl: „Pevná zeď, že?“
A já řekl: „Jo.“ A pak jsem začal znovu: „Co tím chceš říct?“
Než jsem mohl cokoliv říci, on na to: „Není nutně pevná.“ A strčil do mě. A já prošel zdí. Chápete to, nic tam není, ale přesto, když jsem tam byl, vypadalo to, jako by to byla pevná zeď. A já prošel: „Co to sakra děláš?“ Ale než jsem se stačil vzpamatovat a cokoliv říct, všiml jsem si, že jsem v nějaké místnosti. Rozhlížel jsem se. Když jsem se ohlédl, bylo tam něco, čemu říkáme polní stůl, což není nic víc, než malý stůl. Za tím polním stolem seděl, jak ho nazýváme, „typický šedivák“ – mimozemšťan.

Gray v Pentagonu

A opět – lidé z toho budou rozrušeni – musím ale říct, že byl vysoký  něco kolem 130 cm až 150 cm. Seděl tak, že měl ruce položené na desce stolu a díval se přímo na mě. Byl jsem tam sám. Když jsem se postavil, rozhlídl jsem se a uviděl je, řekl jsem: „Co to sakra děláte?“ To co jsem řekl, si pamatuji dodnes.  Zastavil jsem se, když jsem je spatřil, okamžitě jako kdyby se mi v hlavě spustila cirkulárka. Padl jsem tváří k zemi. Ten mimozemšťan si vytáhl všechno z mojí mysli – přečetl si celý můj život. To je poslední věc, na kterou si pamatuji…

Probudil jsem se zpět v Jackově kanceláři. Bylo mi řečeno, že se nic nestalo. Že jsem musel snít. Nikdo mě nikam nevzal. Byli jsme tam celou tu dobu a já jsem se cítil unaven. Musel jsem asi usnout.

Jack se už nikdy neukázal. Dovedli mě do služebního auta a zavezli mě k mé jednotce, bylo mi řečeno, že ať měl Jack jakoukoli misi, je na ní stále, že to bude časově náročné a pravděpodobně bude pryč ještě týden, než se zase vrátí. Byl to poslední kontakt s Jackem…

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory a překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 15490 a SS: 100.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.