«« »»

David Wilcock: Čas je trojrozměrný

Někdy mluvíme o paralelních světech nebo paralelních vesmírech, kde je čas trojrozměrný. Ukazuje se, že kromě paralelních světů existuje ještě další princip, který tento Vesmír kategorizuje na různé hustoty vědomí. Hustota vědomí v tomto pojetí není to samé co dimenze, ve smyslu rozměru nebo paralelního světa. Hustota v tomto pojetí má souvislost s rychlostí oscilace částic na kvantové úrovni.

David Wilcock vysvětluje, že čím více se pohybujeme v materiálním světě na hrubo-hmotné úrovni, tím je oscilace částic pomalejší a tedy věci jsou hutnější – hustší – pevnější – hmatatelnější. Pokud půjdeme naopak opačným směrem, kde částice v atomech začnou oscilovat mnohem vyšší rychlostí, pak se dostáváme někam, kde svět má společné vlastnosti jako astrální a snové světy. Neplatí zde lineární čas a naše vědomí tvoří realitu rychleji než lusknutím prstů. Létání a procházení zdí je pak naprostou maličkostí.

Vícerozměrné světy

David Wilcock: Všechny hustoty jsou 3D – mají výšku, šířku a hloubku. V minulosti jsem se zmínil, že konvenční vědci přišli s fakticky nepodloženou myšlenkou vícerozměrných světů. To je matematicko-magický koncept, který nemá nic společného s realitou. Protože ať se pohybujete 3D prostorem jakkoliv, nemůžete se jen tak ocitnout v červí díře. Určitě můžete směřovat k černé díře, nebo vytvořit vědomě časoprostorový portál… Podstata ale zůstává, že všední každodenní prostor, kterým se pohybujeme, je 3D.

Náš Vesmír, ve kterém žijeme je sám o sobě Vědomým (vědomou bytostí), je živý a materiál, ze kterého je tvořen, vychází z fotonů, které tvoří světlo. To znamená, že fotony tvoří náš Vesmír. To zní divně, protože jsme zjistili, že fotony jsou pouze projevem něčeho, co někteří nazývají inteligentní energií, což je zase jen projev něčeho, co je označováno jako inteligentní nekonečno.

Inteligentní nekonečno chce mít zkušenost s dualitou. Má tedy snahu tvořit různorodé aspekty sama sebe, a těmto aspektům sebe sama dává svobodnou vůli. To znamená, že každý aspekt může mít svoji vlastní autonomii, a nemusí být kontrolován nějakým centrálním vědomím. Jedině takovým způsobem můžete získat skutečnou zkušenost ze společného tvoření – vzájemné spolupráce.

Touha po svobodě

Svobodná vůle je jedním z nejdůležitějších vesmírných principiálních zákonů a podtrhuje základy principů karmy. Je to podobné jako Americká ústava, která dává každému svobodu na mnoha úrovních. Víme sice díky různým whistleblowerům (jako je např. Snowden), že svobodu ztrácíme a jsme někým neustále sledováni, ale podstata zůstává zachována. Svoboda je především v nás – duchovní svoboda.

Stále více lidí volá po svobodě (fyzické). Nezáleží na vašem vyznání – zda jste ateista nebo věřící. Vaše karma je závislá na svobodné vůli, pramenící z kolektivního vědomí. Pokud ovládnu něčí emoce, ovládám jeho svobodnou vůli. Je tedy velmi důležité, jakým způsobem komunikujeme s ostatními.

Historie nám ukazuje, že se nás snažili rozdělit (rozeštvat proti sobě) tím, že nám říkali, v co máme věřit, jakou smíme mít sexuální orientaci, s kým smíme mluvit, jaká rasa nebo národnost je ta správná, atd. Tyhle manipulace byly historicky používány negativními silami k ovládání mas. Ve vesmírném měřítku je toto umožněno, protože my všichni jsme součástí jednoho sebetvořícího se matrixu. A když nechápete, proč tu vesmír existuje (jaká je jeho postata), je vám dovoleno dělat špatné věci.

Vše je o přístupu k druhým

Lidé, procházející hustotami vědomí, se učí zvládat různé duchovní lekce. My máme již nyní sílu na to, abychom postoupili do další úrovně. Klíčem k tomu není žádný mystický proces, ale je to především o přístupu k druhým, o síle vaší lásky, velikosti vašeho soucitu. Některým lidem toto může připadat směšné. Ať se vám to líbí nebo ne, je to přesně to, jak Vesmír funguje. Vesmír nás směruje k tomu, abychom se stali milujícími a soucitnými bytostmi. Cesta vede přes zpracování karmy.

Pokud nebudeme milovat, budeme útočit na svobodnou vůli druhých. Vše co do toho vložíme, se nám vrátí zpět do našeho života jako bumerang. To samozřejmě vede k tomu, že jsme odpovědní za to, co jsme stvořili. Tento proces se odehrává nejen na úrovni (lidských) bytostí, ale také na úrovni planetární.

Jinými slovy – jsou zde lidé, kteří zavírají děti za dveřmi svých domovů, vystavují je stresu a zneužívají je (někdy i sexuálně), a tváří se jako dobří lidé, kteří nevěří na nic zlého. Přitom za jejich dveřmi jsou jejich děti traumatizované, zneužívané, a trpí různými (psychickými) syndromy. Ti lidé, možná (ne)vědomě, tvoří temnou sílu – tajnou černou kabalu, když jsou nemilujícími bytostmi vůči svým dětem nebo svým mazlíčkům (psům, kočkám, atd.). Tito lidé na první pohled mohou vypadat jako dobří, ale když se podíváme pod povrch, uvidíme jejich temnou stránku.

V momentě, kdy tato skutečnost bude vyjevena širší veřejnosti, bude to nejspíš velký šok, protože hodně lidí si uvědomí, že nám lhali (vláda, vědci, ti druzí, co tahají za nitky…).

Informační média

V roce 1992 jsem chodil na kurz psychologie. Měli jsme tam profesora, který nám říkal, že dvě americké ropné/automobilové(?) společnosti financovaly Hitlerovy továrny na vývoj tanků. Když byly tyto továrny zničeny, spojenci, stejná parta, přispěla na jejich obnovu. A když jsme se zeptali, jak je možné, že o tomhle nikdo neví, odpověděl, že je to proto, že tytéž společnosti mají kontrolu nad informačními médii.

Když se o to začnete zajímat, zjistíte, že veškerá mainstreamová media na světě řídí přibližně 5-6 nadnárodních společností. Mnoho lidí si už teď začíná uvědomovat, že tu existuje mnoho politických lží, a že je tu za tím vším tajná agenda zájmových skupin.

Co jsme zatím neviděli, a to ani ve světě konspirací, je konspirace na úrovni vědy, která prochází napříč vším. Tohle není otázka jen systému vzdělávání, systému bankovnictví a ekonomie, velkých medií, farmaceutického průmyslu a není to ani o ropě, nebo o profitu z válek. Jedná se o úmyslné manipulace s poznatky uvnitř vědecké komunity. Pokud začnete publikovat vědecké články o technologiích, o kterých dnes budu hovořit, budete zesměšněni a dehonestováni. Pokud budete mít štěstí, budou se snažit vás pouze umlčet (vyloučit z konferencí a nepublikovat vaše články). Případně vás koupí, abyste se vzdali vlastní práce ve vyšším zájmu jiných.

Jak je to s patenty?

Slyšel jsem příběh, že když máte patent, který nechcete prodat a vojensko-průmyslový komplex má na vašem patentu zájem, nechají vás na tom sice pracovat, ale začnou kontrolovat další vývoj patentu. Nastane ale moment, kdy vás nenechají pokračovat.

Je zadokumentováno více jak 5000 patentů, které jsou utajovány v zájmu národní bezpečnosti, a to včetně patentů na volnou energii. Vše co by vybočilo z běžně používaných konceptů je automaticky zcenzurováno nebo označeno jako přísně tajné.

Pokud bychom měli vědu a vědce, kteří ctí své poslání, pak by něco takového bylo okamžitě zdiskreditováno, a utajování nebo cenzura na této úrovni by nebyla možná. Už dávno bychom například zrušili a přehodnotili model atomu tvořený částicemi.

Inteligentní nekonečno

Fyzika Deweye Larsona je ovlivněna prací od Law One. Když mluví o hustotách, říkají, že můžete mít atomy a částice, i když částice jak jsme o nich doposud uvažovali, to nejsou. Podle Law One vše začíná inteligentním nekonečnem. Z toho se tvoří inteligentní energie a ta se dělí na hustoty vědomí. Hustoty vědomí jsou vrstvy energie ve Vesmíru, který je všude kolem nás. Vždy existují fotony, které odpovídají příslušné hustotě. Fotony v tomto pojení mají schopnost stvořit život v závislosti na hustotě vědomí, ve které se nacházejí.

První úroveň hustoty vědomí

První úroveň hustoty vědomí je skutečně velmi elementární. Je to úroveň minerálů. První úroveň můžeme vidět i na této planetě. Kámen, voda, oheň, vzduch – to vše je na první úrovni. Minerály a základní elementy, které vidíme v periodické tabulce, jsou všechny tvořeny atomy, ale tyto atomy mohou mít různou hustotu vědomí.

Druhá úroveň hustoty vědomí

Druhá úroveň hustoty vědomí – sem patří vše od jednobuněčných organismů po všechno, co není na principu humanoidního života. Organismy mají „warnes?“ ale nemají schopnost sebeuvědomění se. Podle Zákona jednoty, pokud si dokážete uvědomit sami sebe, pak se povýšíte na třetí úroveň hustoty vědomí. V dalším životě se můžete reinkarnovat do humanoidní formy.

Posun k vyšší úrovni hustoty vědomí

Podle Zákona jednoty jsou domácí zvířata schopná sama sebe identifikovat na rozdíl od divoké přírody. Domácí zvířata jsou schopná říci, mám hlad a chci, abys mne nakrmil.

Celý koncept chápání pojmu „já“ je dimenzionálním posunem zvířete k vyšší inteligentní bytosti. Když si uvědomí sebe, že dokáží skrze jídlo manipulovat s lidmi, aby je přiměli k tomu, že dostanou najíst, získávají tak sami schopnost vyšší úrovně vědomí, jakou má člověk na vyšší úrovni. Nic to neříká o kvalitách bytosti. Podstatné je, zda se dokáže identifikovat jako samostatná bytost. Pokud ano, pak je připravena na přechod do třetí úrovně hustoty vědomí.

Mám osobní příběh. Měli jsme milovanou kočku Candy. Když zemřela zjevila se mi ve snu jako nádherná žena. Dohnalo mne to k slzám. Kočka s námi žila zhruba 13 let a tohle byla pro mne nádherná zkušenost. O tomhle fenoménu jsem slyšel už někdy před tím. Zdá se, že by se mohla v příštím životě vrátit jako člověk.

Zákon jednoty

Podle Zákona jednoty všechny druhy v této galaxii mají tendenci vyvíjet se stejným směrem – k humanoidní bytosti. Humanoidní forma je branou k inteligentnímu životu a vyšším úrovním vědomí až po znovu sjednocení se Stvořitelem.

Třetí úroveň hustoty vědomí

Třetí úroveň hustoty vědomí tedy odpovídá humanoidní formě života, přičemž naše lidstvo se nyní přesouvá ke čtvrté úrovni.

Čtvrtá úroveň hustoty vědomí

Čtvrtá úroveň hustoty vědomí je úplně odlišná. Na této úrovni máte světelné tělo, máte nepřetržitou schopnost telepatie, a je naprosto nemožné způsobit nebo zapříčinit jakoukoliv disharmonii, a to jakýmkoliv způsobem, a hlavně máte možnost procházet časem.

Právě jsme na začátku přechodového období!

Podle Zákona jednoty po konci cyklu, který nastal v letech 2012 až 2014, nastane přechodové období. To by mělo trvat 100 až 700 let. Takže jsme právě na začátku tohoto přechodového období.

Ve své knížce Klíč, zvaný synchronicita, vycházím ze zdroje Zákon jednoty. I během přechodového období, kdy ještě máme fyzické tělo, můžeme aktivovat (urychlit) proces přechodu na vyšší úroveň hustoty vědomí. Je dost pravděpodobné, že pokud veškeré utajování, konspirace a černé/tajné projekty bude odhaleno, že pokud lidé otevřou svou mysl novým myšlenkám, pak se začne měnit podstata fyzikálních principů tak, jak je známe. Je třeba si uvědomit, že naše existence je tvořena (kolektivním) vědomím. Pokud se dostatečnému množství lidí posune vědomí, pak se změní fyzikální principy kolem nás ve své podstatě.

Moji informátoři mi řekli, že fyzika je velmi zvláštní věc, protože fyzikální zákony (jak je známe a definujeme) jsou závislé na pozorovateli. A to dokonce mnohem více, než si dokážeme myslet nebo představit.

Stačí věřit!

Představte si, že máte například někoho, kdo je schopen levitovat polévkový talíř nad stolem, poté co jste snědli právě oběd. Pokud bude v místnosti byť jediný člověk, který prohlásí: „Já nevěřím tomu, že ten talíř může levitovat!“, pak ten talíř nebude možné přimět k levitaci. Podobné je to s pozorováním duchů v křišťálové kouli nebo v zrcadle. Pokud vidíte v zrcadle ducha a celou místnost za vámi, pak ducha v místnosti neuvidíte, protože mysl vám to nedovolí. Duchové přeci neexistují. Naproti tomu někteří lidé v zrcadle nebo křišťálové kouli duchy vidí, protože vůči tomu nemají předsudky, a věří, že je to možné.

Jeden můj informátor, který pracoval pro obranu, mi řekl, že sháněl lidi, kteří dokázali dělat horké tvarování – tak to nazýval. Jednalo se tavení kovů pomocí vlastní síly vůle (vzpomeňte si na ohýbání lžic). Tento člověk zjistil, že je obtížné přimět každou lžíci, aby se ohnula. Je mnohem jednoduší, aby tito lidé se ptali lžic, která chce být ohnuta. A pokud lžíce s vámi začala komunikovat a dá vám k tomu souhlas, pak to začne fungovat. Důležité je, abyste byli přesvědčení o tom, že lze lžíci ohnout. Pokud budete mít sebemenší pochybnost nebo předsudky, pak to nebude fungovat. Podobné je to se základy podstaty současné fyziky. Pokud se změní naše vědomí, pak se změní i fungování fyziky, jak ji doposud známe.

Už v tento okamžik, když vás teď učím o základních principech fungování Vesmíru, vlastně měním naše kolektivní vědomí, a tím pádem i podstatu naší fyziky. Jakmile pochopíte, jak Vesmír funguje, můžete začít používat jeho universální principy pro vlastní užitek.

Prostor a čas jsou propojeny

Jak jsem říkal již dříve, Dewey Larson přináší velkou změnou díky Zákonu jednoty. Uvádí, že prostor a čas jsou propojeny. Čas sám o sobě není jednorozměrný, ale je ve skutečnosti trojdimenzionální. Prostor v našem vesmíru má reálně jen tři dimenze, v nichž se nacházíme. Tyto dimenze se nacházejí ve dvou paralelních realitách. Ty jsou vůči sobě úzce propojeny.

Základní principy

Pohyb (čas) energie zdrojového pole v jedné realitě představuje fixní pozici (prostor) energie ve druhé. Mezi těmito realitami funguje perfektně reciproční princip. Existuje zde konstantní výměna toku energie (jako kapalina).

Jak jsem říkal již dříve, Einsteinův konvenční model fyziky říká, že časoprostor je jako tkanina (mřížka). Jenže když se pohybujeme prostorem, pak se ve skutečnosti nepohybujeme po mřížce, protože gravitace nepůsobí jen na jižní pól, ale do všech směrů stejně.

Abychom napravili tento omyl, je třeba chápat časoprostor jako trojrozměrnou veličinu. Celé to vychází z toho, že i samotná planeta se pohybuje trojrozměrným prostorem. Proto čas musí mít tři dimenze. Musí, nemůžete učinit čas jednodimenzionální, nedává to smysl. Červí dírou můžete vstoupit do paralelní reality, ve které probíhá konstantní výměna s naší realitou. V Larsonově modelu vše, co existuje, i samotný prostor, je definovaný energií v pevném stavu.

Řekněme, že tato kostka představuje prostor a řekněme, že toto jsou jakoby přesýpací hodiny. Kostka se zužuje, když energie proudí dírou, a potom se opět rozšiřuje. Tak proudí to, čemu říkáme čas. Nahoře je jedna forma reality, dole je další forma reality. Atomy se neustále přelévají z jedné reality do druhé. A to je klíč k setování v čase. Řekněme si tedy něco více o podstatě časoprostoru.

Časoprostor

V běžném modelu máme čtyři dimenze. Kaluza a Klein ve své elektromagnetické teorii museli přidat pátou, aby fungoval elektromagnetizmus. Ale v základním Einsteinově modelu jsou čtyři dimenze vesmíru. To ale není úplně pravda. Larson ve svém modelu říká, že jsou dvě paralelní reality, které ve skutečnosti vůbec neexistují. Existují v nich pouze tři skutečné dimenze žonglující sem a tam. V naší realitě jsou zjevné 3 dimenze, a zdá se, že čas se pohybuje dopředu v přímé linii jako řeka, takže se můžeme pohybovat v prostoru, ale uvázli jsme v čase. Je to neustálý proud procházející touto paralelní realitou. V časoprostoru máme to, co se nám jeví jako tři dimenze času v naší realitě. Když jsme tam, a pohybujeme se z místa na místo, doslova se přemísťujeme v čase.

Čas a prostor

Je to velký posun ve vědomí, představit si, že čas a prostor jsou přesně to samé. Ale pamatujte si, jak máme energii – a prostor je energie bez pohybu a čas je energie v pohybu, vzpomeňte si na epizodu, ve které jsem vzpomínal Georga van Tassela a jeho setkání s mimozemšťanem a B.B. Smithem.

Vysvětlení mimozemšťana

Mimozemšťan řekl Georgovi van Tasselovi, že jediný důvod, proč na Zemi vnímáme čas, je, že se Země  pohybuje ve vesmíru. Čas samotný se nemůže pohybovat, je to jen náš zdánlivý pohyb skrz referenční rovinu toho, co se jeví jako prostor na různých místech, ale ve skutečnosti ani neexistuje. Proto se nám zdá, že čas plyne. Takže jak přejdete tam, jste v paralelní realitě, atomy jsou převrácené. Jsou stále tam, a je to tam stejné, můžete si prohlédnout místnost. Bude vypadat stejně. Až na to, že se tam běžně nikdy nedostanete bez poznání tajemství, jak se dostat do tohoto paralelního vesmíru. Když se tam dostanete, bude to stále vypadat jako prostor, jenže se tam budete pohybovat, a to, co byl prostor v naší realitě, je nyní čas.

Zapamatujte si, že tyto dvě dimenze ve skutečnosti v naší realitě neexistují. Existují jen tři skutečné dimenze, které jsou bez prostoru a bez času, takže střed vesmíru je všude, a to je bezpochyby jeden z klíčů k teleportaci.

Cestování v čase

Informace je jediné, co ve skutečnosti existuje v atomech a molekulách každého předmětu, a může být kdykoliv umístěná kdekoliv ve vesmíru. Informace se dá přemístit kdykoliv kamkoliv ve vesmíru. Takže se pohybujeme v čase, ale jeví se nám to jako další prostor, ve kterém jsme. Používáme to neustále, vesmír to vytvořil z nějakého důvodu. Je to místo, kde máme sny, astrální projekce, a samozřejmě můžeme v této realitě lehko vidět do budoucnosti, předvídat, co se stane v naší realitě. Vzdálenost, kterou procestujete v této paralelní realitě, se rovná cestování v čase.

To je další zajímavá myšlenka. Vzdálenost, kterou tam přejdete, se ve skutečnosti přesouváte v čase. Proto jsou vstupní a výstupní body velmi důležité. Vstupní a výstupní body, kterými procházíte, ovlivní to, kde se ocitnete.

Je legenda o zázračných kruzích. Existuje na Filipínách, stejně jako i v mnohých evropských mýtech. Tyto kruhy jsou vlastně kruhy v obilí. Mockrát se setkáváme s polehlou trávou ve formě kruhu. Zdá se, že mimozemšťané používají kruhy v obilí jako způsob označení otevření těchto bodů na Zemi v určitých lokalitách, které jsou výhodné z hlediska jejich energetických vlastností v daném čase.

Legenda o zázračných kruzích ve středověké knize zaklínadel říká, že když vstoupíte do kruhu, dostanete se do jiného vesmíru. Mnohokrát vidíme gnómy, víly, trpaslíky, elfy, skřítky atd. Tyto bytosti zjevně existují na Zemi, ale jak jsme říkali, existují různé úrovně, a to, kam vstoupíte a odkud vyjdete, rozhoduje o tom, co uvidíte. Tak máte možnost vidět různé věci, můžete procházet různými časovými obdobími. Můžete vstoupit do kruhu na této straně a vyjít na druhé straně, a jen tím, že náhodně vstoupíte na jinou cestu, můžete nakonec cestovat v čase.

Příběh na závěr

Tento obrázek je ilustrace události, která se stala v 18. století. Dva podnapilí muži v Anglii se potácejí domů z baru, jeden se jmenuje Rise a druhý Llewellyn (podle něj je pojmenované ezoterické vydavatelství). Rise zaslechne hudbu a říká: „Chci zjistit, co je to za hudbu.“ A Llewellyn s ním nejde, ale oba vidí v dálce kruh v obilí. Rise jde k němu, Llewellyn jde domov opilý, a Rise se domů nedostane. Čas plyne a začne vyšetřování vraždy.

Červí díra

Další den je Llewellyn ve vězení, protože lidé je viděli spolu odcházet z baru. Llewellyn se vrátí domů, ale Rise se nevrátí, jeho žena zuří a myslí si, že Llewellyn ho zavraždil a vzal mu peníze. Llewellyn je ve vězení, a jeden z vyšetřujících, expert na středověk, povídá: “Říkali jste, že jste viděli kruh? A říkáte, že jste slyšeli hudbu? To zní jako středověká legenda o zázračných kruzích. Vraťme se tam a přezkoumejme to!”.

Policie se vrátí zpět ke kruhu, a když Llewellyn vejde dovnitř, dostane se do té samé paralelní reality, a vidí Risa tancovat s malými bytostmi jako na obrázku. A potom, když se policisté dotknou Llewellyna, uvidí totéž. Rise tancuje a baví se při hudbě, ale netuší, že bytosti vevnitř jsou v jiném časovém rámci, takže když Risa vytáhnou, má dojem, že tam byl pár minut, ale ve skutečnosti to byly tři týdny.

Rise onemocní, je vyděšený z toho, co se stalo, a nerozumí tomu, jak to mohlo trvat pro něho tak krátce a pro ostatní tři týdny, a během několika týdnů umírá, protože se z toho zblázní.

Takže to je moderní příklad z 18. století o tom, jak fungují tyto znaky, zdokumentované očitými svědky.

Rozloučení

Toto byla první ze dvou částí. V další části uvidíme, jak to celé funguje na kvantové úrovni, co je tajemství dematerializace, teleportace a cestování v čase. Protože jakmile tomu porozumíte, a porozumíte tomu konceptu ve vaší mysli, budete vědět, jak vám myšlenkové pochody dovolí pochopit zákony vesmíru, a budete věřit, že je to možné. A když se naučíte věřit, bude větší pravděpodobnost, že tyto schopnosti rozvinete.

Toto byly moudrosti na tento týden, jsem David Wilcock z Gaiam TV. Děkujeme, že jste nás sledovali.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 05662 a SS: 100.

15 Responses to David Wilcock: Čas je trojrozměrný

  1. OKO OKO napsal:

    Je dobře, že letní automat resuscituje články spolu s komentáři, jako v tomto případě 🙂

  2. Standa Standa napsal:

    Vezmu to od konce:

    8. O konfrontaci svých vědomostí s novými věcmi. A o jejich porovnání a kontrolu podle pravidla padni komu padni.

    7. Měl jsem na mysli výsledky experimentů Fizeaua, Michelsona,  Sagnace, měření pomocí GPS signálů, měření na urychlovačích, mnoho dalších, ale s těmito bych začal.

    Pokud někdo vymyslel přesnější model a ten dává pro výsledky těch experimentů lepší předpovědi, sem s ním! Zajímá mne samozřejmě praktický model, jímž lze ty výsledky určit.

    6. To je samozřejmé, že neznamená. Vyvracel jsem jen nepravdivé tvrzení, že se jedná o novou představu.

    5. Souhlasím, že uvažovat nad blbostmi je ztráta času. Proč ale potom autor ztrácí ten čas uvažovváním a psaním o mřížce?

    4. Teorie relativity dává v každé inerciální soustavě číselně jiné výsledky (až na výjimky). Umožňuje počítat v libovolné z nich a přes lorentzovu transformaci ty výsledky přenést do libovolné jiné inerciální soustavy.

    Je to vlastnost, kterou měla už Newtonova fyzika s Galileovou transfotmací. I tam dostanete v různých inerciálních soustavách číselně různé hodnoty rychlosti, polohy, energie a hybnosti, které ale lze transformovat do jiných soustav. Je proto podle Vás špatná i Newtonova fyzika?

    3. Pokud někdo nebo zasahuje do děje, mělo by to jít změřit (jako porucha proti nezasaženému ději).

    2. S frekvencí obvykle hustota energie roste. Vy tvrdíte, že je to naopak. Silná tvrzení si vyžadují silné důkazy. Zvlášť když pro opačné tvrzení důkazy máme.

    1. Popis současné fyziky sice může být náčrtem, ale pokud vytváří slaměné panáky, je v tom popisu nebo popisujícím něco špatně.

  3. Standa Standa napsal:

    Několik poznámek:

    1. Článek se pečlivě vyhýbá konkrétním informacím a údajům. Například:

    – „Hustota v tomto pojetí má souvislost s rychlostí oscilace částic na kvantové úrovni.“ – Neprozrazuje ovšem jakou souvislost (jaké hodnotě hustoty oodpovídá jaká konkrétní rychlost oscilace – ať už na příkladech dvojic těch hodnot nebo ve formě obecného vztahu s uvedenými hodnotami konstant).

    2. Článek nedefinuje pojmy. Například:

    – „Hustota vědomí v tomto pojetí není to samé co dimenze, ve smyslu rozměru, anebo paralelního světa“ – tím sice popisuje, co ta hustota není, ale už neříká co ta hustota je.  Hustota je v obvyklém pojetí diferenciál (limita podílu) množství nějaké entity (látky, pole, záření, …) podle jednoho či více rozměrů. Autor ale neříká, jestli ta jeho „hustota vědomí“ zachovává tento úzus, nebo je to jen zaklínadlo, aby pojem navozoval zavádějící asociace.

    3. Článek tvrdí nepravdivé či zavádějící věci

    Například:

    – „Moji informátoři mi řekli, že fyzika je velmi zvláštní věc, protože fyzikální zákony (jak je známe a definujeme) jsou závislé na pozorovateli. A to dokonce mnohem více než-li si dokážeme myslet nebo představit.“

    Tak to mu asi ti informátoři řekli špatně.

    Fyzikální zákony závisejí na pozorovateli přesně změřeným a definovaným způsobem. Konkrétně to popisuje princip neurčitosti (který svazuje maximální současně dosažitelné přesnosti měření hybnosti a polohy) a teorie realtiviy (která přesně popisuje souvislost mezi souřadnicemi pozorovatele a pozorovanými jevy). Fyzikové si tedy dovedou docela dobře představit a především spočítat, kolik činí ten vliv pozorovatele.

    – „Jak jsem říkal již dříve, Einsteinův konveční model fyziky je, že časoprostor je jako tkanina (mřížka).“ – Ne. Einsteiův model je spojité čtyřrozměrné kontinuum. Mřížka se kreslí jen do poputlarizačních knížek, aby si to laikové snáze (nebo alespoň nějak) představili.

    – „Abychom napravili tento omyl, je třeba chápat časoprostor jako tří rozměrnou veličinu.“

    Ne. Časoprostor není ani veličina ani třírozměrný. Časoprostor je čtyřrozměrný neeukleidovský prostor. Veličinou může být určení něakého konkrétního bodu v tom prostoru, bnabo nějaký parametr toho prostoru. Sám prostor ale veličinou není a chápat jej tak je právě ta chyba.

    – „Je to veľký posun vo vedomí predstaviť si, že čas a priestor sú presne to isté“

    Jak se to vezme. V teorii relativity se tenhle pohled používá už přes 100 let (byť časový rozměr má některé zvláštnosti). Ale je fakt, že mnoha lidem dělá právě tenhle náhled problémy.

    – „a zdá sa, že čas sa hýbe dopredu v priamej línii ako rieka,“

    To se skutečně může někomu jen zdát.

    Ve skutečnosti plyne čas v různých místech různě rychle a navíc je to plynutí relativní vůči pozorovatelům. Přímá linie to tak úplně není. Když už řeka, tak se zákruty a různě rychlými proudy.

    – „Preto čas musí mať tri dimenzie“

    To z předchozí argumentace nijak nevyplývá. Proč by nemohl ten čas mít jibovolný jiný počet dimenzí, než právě tři? Stephen Hawking například navrhoval zavést dvourozměrný čas, čímž by se v kosmologii vyhnul singularitám.  A proč ne třeba čtyřrozměrný čas, což by elegantně odpovídalo matematickému prostoru kvaternionů?

    Jinak: pokud autor zavede třírozměrný čas, dostává šestirozměrný časoprostor. Prooč to v článku explicitně neuvede?

    Zbytek ponechávám k debatě ostatním. V těch partiích, které alespoň na amatérské úrovni ovládám, mi připadá ten článek dost zavádějící – jako by autor moc netušil, o čem mlví. Ale třeba to někdo vysvětlí. Nejlépe na konkrétních příkladech.

     

     

     

     

    • hmmh napsal:

      Standa, čo tým chcete dokázať? Vaša kritika je neoprávnená. Súčasná veda nemá dostatok vedomostí, aby dokázala v článku nové názory a pojmy opísať a pochopiť. Svojim názorom len zase pridávate do gulášu vedomostí…

      • Standa Standa napsal:

        Pokud jste si všiml, tak se věnuji především tvrzením, jimiž autor popisuje soudobou fyziku. Ty se dají  celkem dobře překontrolovat a věda na jejich popis stačí.

        Podle toho, jak dobře autor popisuje známé věci, se dá alespoň přibližně odhadnout, jak lze jeho tvrzením důvěřovat v oblastech, jež se překontrolovat nedají.

        Jinak: jazyk matematiky, jejž věda užívá, se dá samozřejmě použít i pro popis neznámých věcí.

        • hmmh napsal:

          Všimol som si, že autor súdobú fyziku nepopisuje, ale nadčasovú. Tá sa dnešnou vedou nedá prekontrolovať. A veda zďaleka nestačí na presný popis reality, jej vývoj je len na počiatku.

          Článok predsa nebude matematicky niečo dokazovať na nevedeckom médiu. Jazyk matematiky má značné nedostatky a i bude mať. Všetko sa nedá presne číslami vyjadriť napr. biológia alebo psychológia čiže vedomie človeka. A je chyba teóriu založenú na matematicky vyjadrenej fantázii prispôsobovať skutočnosti, čo sa v poslednej dobe vo vede bežne stáva…

          • Standa Standa napsal:

            Já si zase všiml, že soudobou fyziku popisuje (například: Einsteinův prostor je mřížka, fyzikální zákony jsou závislé na pozorovateli).

            Co se týče přesnosti vědy: ta svou (ne)přesnost uvádí a neustále kontroluje. Máte-li pocit, že výsledky jsou absolutně přesné, je dost možné, že čerpáte z novinářských nebo populárních, ale nikoliv přísně vědeckých zdrojů.

            Totéž se týká i přesnosti popisu biologie a psychologie.

            U té teorie s fantazií by asi bylo dobré, kdybyste uvedl konkrétní příklady. Píšete, že je to v poslední době časté, tak by asi výpěr příkladů neměl být problémem.

    • hmmh napsal:

      Tak konkrétne podľa zoznamu…

      1. Nebolo treba to detailne rozoberať. Článok neslúži ako vedecký dôkaz.

      2. Podľa mojich predstáv – čím väčšia oscilácia, tým menšia hustota. Porovnávať to s objemovou hmotnosťou nemá význam. Je to nová veličina, niečo ako „kvantová hustota“.

      3. Treba to chápať tak, že ľudské vedomie zasahuje do udalostí v okolí a podľa toho sa mení fyzikálny výsledok. K tomu veda momentálne nemá jasné poznatky. Ani používaná vlnová funkcia nedáva presný výsledok, ale len pravdepodobný. A špeciálna teória relativity je kvôli zachovaniu rovnocennosti inerciálnych sústav nepresná. Veda v tomto smere má značné nedostatky.

      – Einsteinová predstava gravitácie je geometrická. Gravitácia vzniká zakrivením časopriestoru a to sa mriežkou dá znázorniť.

      – Citát: „…je třeba chápat časoprostor jako tří rozměrnou veličinu.“ To bude preklep v článku. To sa vzťahuje na čas, ten by trebalo chápať ako trojrozmerný.

      – Relativita len znázorňuje závislosť času na rýchlosti telesa a na intenzite gravitačného poľa. Čas ako 3D priestor je nová predstava.

      – Momentálna predstava vedy považuje čas za jednorozmerný. Preto sa „čas hýbe dopredu v priamej línii ako rieka“, i keď rýchlosť toku je premenlivý.

      – Čas má toľko rozmerov, ako to komu momentálne vyhovuje, nakoľko to dokáže realitu presne opísať.

      Autor šesťrozmerný časopriestor neuvádza, pretože takýto súradnicový systém mu asi nevyhovuje. Priestor a čas nechce dávať dohromady ako Einstein.

      • Standa Standa napsal:

        1. Nejde o důkaz, ale o popis. Že něco s něčím souvisí, je poměrně málo sdělná informace, protože – dovedeno do extrému – vše souvisí se vším. Podstatný je proto charakter a velikost té souvislosti.

        2. Co přesně máte na mysli kvantovou hustotou? Operátor hustoty kvantového systému? Nebo hustotu pravděpodobnosti výskytu částice? Nebo něco jiného? Rád bych věděl, ke které z hustot, spojených s kvantovou fyzikou, to přirovnáváte.

        Není ani moc jasné, co máte na mysli „větší oscilací“. Větší frekvenci? Větší amplitudu? nebo něco jiného?

        3. Pro velké soubory se ta pravděpodobnost mění na konkrétní hodnoty (něco ve smyslu „tam a tam dopadne ze souboru tolik a tolik čáatic“). A to se měřit dá.

        4. Speciální teorie relativity je speciální právě proto, že zkoumá jen speciální případ. Rovnoměrně se pohybující pozorovatel, zanedbatelné působení gravitace. Čím větší je odlišnost od předpokladů, tím větší jsou i nepřesnosti výsledků. Ale to se ví a je známa i velikost těch odchylek.

        5. Mřížkou se to znázornit dá, ale mřížka to není. Podobně jako se Slunce ná při výkladu na stole znázornit sklenicí vína, ale skutečné Slunce sklenicí vína není.

        6. Vícerozměrný čas (přesněji řečeno komplexní) zmiňuje už Stephen hawking před mnoha desetiletími jako jednu z možností. Problém je jak ji prokázat.

        7. Pokud nedává dohromady prostor a čas, tak jak se dobere reálně naměřených výsledků, které ze spojení prostoru a času vyplývají?

    • hmmh napsal:

      1. Je to len hrubý náčrt a je to vývoji. Ja nepoznám, do akej hĺbky to majú prebádané.
      2. Niečo iné, preto je to v úvodzovkách. Oscilácia súvisí s kmitaním čiže s frekvenciou.
      3. To na presný opis nestačí. Vedomie zasahuje do deja, neuznaním toho sa presnosť nezvýši.
      4. To som vyjadril jemne. Špeciálna teória relativity je chybná, pretože výsledok lorentzových transformácii je vo všetkých vzťažných iner. sústavách rovnaká a preto ich zmeny navzájom nepozorovateľné.
      5. Samozrejme, že mriežka konkrétne to nie je, autor článku to tak ani nemyslel. Z čoho by ta mriežka bola zložená? Bola by to hmota? Uvažovať nad blbosťami je strata času.
      6. No a čo, že o tom Hawking uvažoval? To ešte neznamená, že o tom nebude uvažovať i niekto iný.
      7. Aké reálne namerané výsledky? Časopriestor je len teória a žiadnym experimentom nepotvrdená. Je to len model. Iný nekonvenčný vedec si vymyslí vlastný model, ktorý môže realitu opisovať presnejšie.

      O čo Vám v skutočnosti ide? O spoznanie nových veci alebo o exhibíciu vlastných nadobudnutých vedomostí?

Napsat komentář