«« »»

Dvěstě milionů let stará gigantická stopa

Vědecká komunita má rozdílné pohledy na téma obrů. Existence člověka gigantických rozměrů je něco, co musí být ještě potvrzeno vědou hlavního proudu. Na druhé straně, existuje nespočet písemných záznamů, knih a studií provedených lidmi, kteří považují existenci obrů jako vědecký fakt spíše než fikci. Někteří věří, že důkazy k podpoře tohoto tvrzení se staly obětí potlačování, protože by to odporovalo konvenčnímu evolučnímu příběhu.

Podle mnoha autorů a zpráv, byly po celém světě nalezeny obří kostry, ale bohužel byly rychle ukryty před zraky veřejnosti. Pokud je to pravda, proč nám to tají?

Naštěstí pro nás, ne všechny důkazy leží pod prachem v muzejních sklepeních nebo vládních skladech.

Jedením z těchto příkladů je obří stopa v Jižní Africe, která se nachází nedaleko města Mpaluzi. Tato více než metr dlouhá stopa obtištěná ve skále vyvolala mnoho otázek mezi věřícími i skeptiky. Stopa jistě vypadá skutečná a poměrně stará. A co je ještě více překvapující, je věk geologické formace, kterou stopa obsahuje: někdy mezi 200 milióny až 3 miliardy let.

Podle fosilních důkazů, Adelobasileus, první primitivní savec pobíhal po lesích triasu před asi 225 milióny lety. Nedávné objevy moderních hominidů a existence jihoafrické obří stopy jistě dokazují kontroverzi, protože nezapadají do konvenční časové osy.

Na videu je Michael Tellinger.

zakazana archeologie

zakazana archeologie 2

11 Responses to Dvěstě milionů let stará gigantická stopa

  1. Sueneé napsal:

    Spíše bych se zeptal, kolik času musí uplynout, aby kámen získal tvrdost žuli? Případně nelze vyloučit, že autor stopy prostě šlápl do rozehřátého kamene.

    • S S napsal:

      Času musí uplynot právě tolok, kolik je jej třeba k ochlazení roztavené horniny ve velých hloubkách. Ten čas závisí na intenzitě chlazení, takže jej asi obecně nelze uvést.

      Co se týče šlápnutí do rozehřátého kamene:
      Žula tuhne při podobné teplotě jako železo nebo ocel. Zastánce teorie o šlápotě do rozehřátého kamene by asi správnost své teorie mohl prezentovat u právě zaplněné kokily v nejbližších slévárnách.
      Osobně mi to připadá jako nesmysl, ale nechám se samozřejmě přesvědčit experimentálními fakty.

    • M napsal:

      Obávám se, že i kdyby se někdo procházel po roztavené žule (což je samo o sobě dost problém, když žula je hlubinná vyvřelina) a nějak zařídil, že ta žula se hned po došlapu zchladila, aby se zas nezalila, tak už by taková stopa dávno zvětrala.
      Při množství útvarů na celé zeměkouli je naprosto nevyhnutelné, abychom každou chvíli nacházeli tvary, které něco něco připomínají, přestože vznikli náhodným procesem. Stačí si lehnout a koukat chvíli na mraky…

  2. S S napsal:

    Několik šťouravých otázek:

    1. Ten pán ve videu říká, že kámen je žulový.
    Mohl by některý ze zastánců teorie, že se jedná o otisk bosé nohy, prakticky ukázat vznik takové šlápoty v daném typu horniny?
    Podle mne je to dost nepravděpodobné, ale rád se nechám poučit. Žula je totiž vyvřelá hornina – tvárná je až při teplotách vysoko nad 1000°C.

    2. Proč ten pán udává tan obrovské rozpětí věku té skály? Vždyť to je o dost víc než polovina doby existence planety Země. Co jsem dohledal, tak podle standardních geologických odhadů je ta hornina stará kolem 3,1 mld. let (+- nějaký ten stomilion). Jakým způsobem on přišel na to, že je mladší a navíc s takovým rozptylem?

    3. Kde je na první z fotek koster úběžník osvětlujících paprsků? Pokud ta fotka není fotomontáž, měl by být jeden. Mně ale vycházejí dva – jeden pro kostru a jeden (jiný) pro postavu a některé šutry. (Připomínám, že směr paprsků se určí spojením konkrétních bodů na předmětu a stínů těch konkrétních bodů na místě, kam je stín vržen. Všechny takové spojnice by se měly protnout v jednom bodě (klidně mimo fotku), nebo být rovnoběžné – pokud je zdroj světla jen jeden, byl použit normální objektiv a není to fotomontáž)

    4. Kde má chlapík na druhé fotce čepel rýče?

    5. Proč chlapík na druhé fotce vrhá tak nezřetelný stín, když kostra vrhá stíny velice ostré? A opět: kde je úběžník paprsků?

Napsat komentář