«« »»

Edgar Cayce: duchovní cesta (15. díl): V každém okamžiku buď pomáháme, anebo škodíme

15. díl seriálu: Edgar Cayce: cesta k sobě. Doposud vyšlo 24 dílů.

Úvod:

Vítejte v tomto krásném Velikonočním čase u dalšího dílu Edgarových principů štěstí. Jestli jsou mezi Vámi ti, kteří se doopravdy snaží nějaký z principů uvést do života, měli by už cítit nový vítr v plachtách a s jarem štěstí, že jsou vůbec na světě. Protože tam, kde jsme teď, jsme správně. Kdybychom měli být jinde, tak tam jsme, kdybychom měli dělat něco jiného, tak to děláme. Co určuje směr našemu konání? Už jsem psala několikrát svůj názor, podle mých zkušeností při práci se sebou a s klienty jsou to právě nedokončené příběhy, které se potřebují dokončit, a potlačené síly, které ta situace nese. Síly volají po uvolnění, příběh chce být dokončen. Vítejte tedy na cestě „tréninku“ nedokončených situací. Koho který díl vnitřně osloví, měl by mu věnovat pozornost. Aby si ho pak pozornost nenašla sama. Jinými slovy: „Kdo nechce být veden, musí být vláčen.“

 Dnešní ošetření kraniosakrální biodynamikou vyhrává pan Mirek. Gratuluji a těším se na shledání. Pište, sdílejte. Na konci týdne odpovědi slosuji a jeden nebo jedna z Vás dostane terapii zdarma.

Princip č.15: „V každém okamžiku buď pomáháme, anebo škodíme.“

Neexistuje žádná neutrální půda. Cosi ve Vaší duši nejspíš říká: „Chci pomoci, chci být na straně pravdy.“ Nejspíš si přiznáte, že toto stanovisko nebudete schopni zastávat vždy. Ale toužíte po tom, aby Vaše činy – velké i malé –  byly kladné. Jak to ale můžeme udělat? Jak se k daným situacím postavíme jako moudrý pomocník? Mnohdy není snadné rozpoznat správný kurs. Výklady Edgara Cayceho nabízejí možnost:

  1. Musí nám být jasné, jestli se budeme v nejrůznějších situacích, jež vyžadují naši pozornost, angažovat.
  2. Je nutné se rozhodnout, co konkrétního můžeme vykonat. To je složitější, ale jestli máme upřímnou snahu pomoci, bude nám ukázána cesta. Cayce často doporučoval lidem, aby se zeptali sami sebe: „Co by chtěl teď Bůh, abych udělal?“ Zeptejte se touto otázkou dvakrát, třikrát, a potom čekejte na odpověď. Když budete aplikovat, k čemu jste vedeni, stanete se pomocníkem, jehož vliv je jak viditelný, tak neviditelný.

Naše tendence k neutralitě

Jaká je naše první myšlenka, když slyšíme, že se naši dva přátelé hádají? Hledáme okamžitě způsob, jak z tohoto konfliktu vyváznout? Co nám přijde na mysl, když vidíme ve zprávách obrovské přírodní neštěstí? Je normální, když máme pocit úlevy, že tam nežijeme?

Tyto reakce jsou typické, vyjadřují základní touhu se ochránit. Ale z duchovního hlediska utíkáme od svých příležitostí. Ve většině situací jsme v kontaktu s lidmi kolem nás. Naše činy, dokonce i myšlenky, ovlivňují zbytek stvoření. V každé situaci máme možnost výběru. Můžeme se pokoušet věci zlepšit, nebo je můžeme nechat tak, jak jsou. Ale každé rozhodnutí má vliv na průběh událostí. Jak říká jeden známý aforismus: „Když nejsi součástí řešení, jsi součástí problému.“ Jinými slovy: Neutrální postoj je nemožný.

Máme vůči druhým zodpovědnost
Když problémy vyžadují, abychom k nim zaujali stanovisko, proč není možné zůstat neutrální?

Není příběh, který by lépe ilustroval toto tvrzení, než život Alberta Speera, brilantního mladého německého architekta, začínajícího svou dráhu v chaotické době po první světové válce. Jako následkem zdánlivě nahodilých událostí byl zaměstnán jako první Hitlerův stavitel. Ve své autobiografii Uvnitř třetí říše píše Speer o téměř hypnotickém vlivu, který měl Hitler na lidi kolem sebe. V průběhu války byl Speer jmenován do funkce ministra zodpovědného za vyzbrojování, za produkci vojenského materiálu. Tato práce pohlcovala veškeré jeho fyzické i duchovní síly.

Ke konci války ho navštívil jeho přítel Karl Hanke. Speer ho dlouhá léta znal a považoval ho za člověka s vysokou morální integritou. Karl byl velmi rozčilen a neklidně seděl na své židli. Konečně Speerovi řekl: „Pokud bys někdy dostal pozvání k inspekci koncentračního tábora v Horním Slezsku, odmítni je.“ Svěřil se mu, že viděl věci, o kterých se nesmí nikomu zmiňovat a vlastně ani nebyl schopen je popsat.

Ve své knize Speer přiznává, že v tomto okamžiku pocítil osobní zodpovědnost za zvěrstva v Osvětimi, protože byl postaven před dvě možnosti a on se zachoval, jako by nic neslyšel. Nedokázal se v té chvíli postavit na stranu dobra a slepě přivřel oči. Když Hitlera nakonec jeho stoupenci slepě následovali i za cenu zničení celého Německa, aby zpomalili postup spojenců, Speer se začal měnit. Otevřeně vládci oponoval a dokonce uvažoval o spiknutí. A když si uvědomil, že sám přemýšlí o vraždě svého přítele a lídra, došlo mu, že trávil léta ve společnosti vrahů.

Tento příběh jasně ukazuje, že nemůžeme stát pasivně stranou. Naše rozhodnutí se nemusí týkat otázky života a smrti, avšak duchovní zákony jsou stejné, nezávisle na závažnosti dané situace. Je nemožné poznat sílu jednoho laskavého slova. Nikdy nevíme, jaký vliv máme na druhé. Někdy i bezvýznamná událost může zásadně změnit naši budoucnost. Nebýt okamžiku, kdy Sueneé přišel na svou první terapii krania, nepsala bych dnes tento článek.

Z duchovního pohledu mají naše postoje významný vliv. Pak nemůžeme nikdy říct: „Pro tuto situaci nemohu nic udělat, to není moje zodpovědnost.“ Vždy můžeme něčím přispět.

Zákon rezonance
Další ze způsobů, jak porozumět vlivu, který máme na ostatní, je zákon souznění. Jev rezonance známe z přenášení vibrací dvou ladiček, stejným způsobem ale rezonují i vnitřní naladění lidí. Naše myšlenky a emoce v daný okamžik vyzařují ven a ovlivňují myšlenky ostatních. Stejně to funguje i naopak. Naše nálada, myšlenky i emoce jsou ovlivněny druhými. Neznamená to, že zodpovídáme za myšlenky druhých, ale za své vlastní ano. Ty mají vliv na naše okolí. Proto bychom se měli snažit kultivovat svou mysl a vysílat jak myšlenky, tak modlitby, které přispívají k pozitivnímu ladění. Byla provedena spousta pokusů s meditujícími skupinami. V době meditací viditelně klesla v blízkosti konání kriminalita.

Pro člověka, který častěji volí ve svém vnitřním prostředí mír, bude mnohem jednodušší zůstat i uprostřed velkého napětí spojen se svým klidem.

Co můžu udělat já?
V dnešním technickém světě se musíme smířit s tím, že se každý jako osoba nevyhne mírnému poškozování prostředí. Nepřestaneme používat ledničku, i když chemikálie z ní uvolňované ničí ozonovou díru, nepřestaneme jezdit autem ani používat mobilní telefon. Kde tedy začít, abychom víc pomáhali, než škodili? Edgar dává za příklad otočení volantem při jízdě autem. Když zatočíme jen o malý kousek, auto jede ve směru, který potřebujeme. Když zatočíme hodně prudce, způsobíme autonehodu. A jak aplikovat jemné otočení volantem? Co je vhodné pro jednoho, nehodí se pro druhého. Jeden člověk přestane jíst hamburgery, jiný je jen omezí, jeden začne chodit stanici autobusu pěšky, jiný pojede na kole a třetí začne používat kvalitnější benzín. Naše tělo se ke změnám většinou staví s přirozeným odporem. Pozorujme, co jsme schopni dělat téměř bez odporu a kde už bychom šli za svoje hranice.

Cvičení:
V tomto cvičení pozorně vnímejte, kdy jste několikrát denně postaveni do situace zachovat se konstruktivně nebo destruktivně.

  • Vyhraďte si jeden den na sebepozorování.
  • Všímejte si malých věcí kolem sebe a toho, jakým způsobem ovlivňujete svět kolem Vás.
  • Nebuďte k druhým lhostejní a všímejte si, jak reagujete na okolní situace.
  • Snažte se šířit svými myšlenkami, skutky a sebedůvěrou pozitivní ladění.

Mí milí, musím se přiznat, že tento díl mi přinesl hluboké sebezpytování a spoustu důležitých výzev. Několikrát jsem musela psaní přerušit a jít v tichosti zasednout a zůstat s pocity, které ve mně zanechalo. Věřím, že i Vám bude 15. díl přínosný a podělíte se se mnou o své prožitky v odpovědním formuláři pod článkem. Říkám si v duchu – dozrál čas, čas být sama se sebou. Chystám se na týden do tmy, moc jsem o tom slyšela, něco jsem četla. Budu to s Vámi vše postupně sdílet.

Edita Polenová – kraniosakrální biodynamika

S láskou Edita

Pokračování: Edgar Cayce: duchovní cesta (16. díl): Láska znamená, že respektujeme svobodnou vůli druhých [3776x]

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 11192 a SS: 100.

Napsat komentář