Edgar Cayce: duchovní cesta (19. díl): Buďte iniciativní, nejlepší je dělat něco

3796x 27. 05. 2017 2 čtenáři

Mí milí čtenáři Edgarových principů štěstí, vracím se po krátké odmlce s dalším článkem „spícího proroka.“ Doba je plná změn, co se v dobách našich rodičů připravovalo a udávalo týden, dnes se stane během minuty. Jedna terapeutka toho má někdy plné kecky. A tak se další článek narodí až dnes. Téma, které přináší, známe všichni. O to více se těším na Vaše sdílení. Minulý článek byl hodně od srdce a hodně osobní. Vážím si všech Vašich reakcí a děkuji za ně. Ošetření kraniosakrální biodynamikou tento týden vyhrává paní Věra. Gratuluji a těším se na ni.

 

Princip č.19: „Buďte iniciativní, nejlepší je dělat něco.“

Během problematických období našeho života jsme často tváří v tvář vystaveni situacím, ve kterých se nedokážeme rozhodnout. Cítíme, že změna je nutná. V tichosti čekáme, kdy nám bude podána pomocná ruka. Slibujeme osudu, že když nás navede na správnou cestu, pak vykročíme vpřed.

„Rád bych se udobřil se svým otcem, ale nevím, co bych mu měl říct.“ „Chci začít dělat nějaký sport, ale žádný mě nebaví.“

Velmi často je nejobtížnější udělat první krok. Úkol se může zdát natolik obrovský, že si někdy vsugerujeme, že jsme ho už udělali, i když to tak ve skutečnosti není. Jde o určitý druh sebepodvádění, který dobře vykresluje příběh o chlapci, co se učil jezdit na kole. Kdykoli ho jeho starší bratr posadil na kolo a rozjel s ním kolo tak, že vedle něj běžel, chlapec jel na kole. Když kolo ztratilo rychlost, spadl z něj. Chlapec byl velmi nadšený a vyprávěl všem svým kamarádům, že se naučil jezdit na kole. Nenapadlo ho, že dokud se nenaučí uvést kolo do pohybu a pak ho i řídit, nemůže mluvit o tom, že umí jezdit na kole.

Co je iniciativa?

Slovo iniciativa je latinského původu. Znamená něco dělat s odvahou vykročit vpřed. Někdy nám mohou první kroky připadat nemožné. V nespočetných mýtech musí hrdina splnit nesplnitelné úkoly. Odměna přichází pouze tehdy, když vůbec začne konat. Vnitřní duchovní růst je závislý na vnějším tělesném úsilí. Život nás změní, jakmile začneme něco dělat.

 Učíme se děláním

Za Edgarem přicházeli tisíce lidí, někdy byly jejich problémy triviální, někdy závažnější. Je pozoruhodné, že nejčastější rady byly celkem jednoduché: „Dělejte něco.“ Anebo „Začněte nyní.“

Představte si, že vidíte vůz, koně a kočího. Vůz představuje tělo, kůň prezentuje city a kočí intelekt. Ale nic není tak, jak by mělo být. V souladu s obvyklým stavem typické lidské bytosti kočí je opilý a zapomněl na své povinnosti, je v baru a utrácí své peníze. Jeho kůň venku je hladový a nemocný a vůz potřebuje opravit. Než mu jeho pán může dát rozkazy, kočí se musí probudit, dát koně a vůz do pořádku a opět zaujmout své místo na kozlíku. Pán vozu symbolizuje naše skutečné já, tu část našeho já, která ví, kam směřujeme a jak se tam můžeme dostat, která zná náš osud. První část tohoto podobenství symbolizuje důležitost dát naše emoce, intelekt i tělo do dobrého stavu, aby náš pán přišel k vozu. Je tu však další významný aspekt. Dokonce i poté, co pán nasedne do vozu, nebude vydávat rozkazy do té doby, než kočí uvede vůz do pohybu. Když se tak stane, povinností kočího je pozorně naslouchat pánovým rozkazům.

Když podnikneme první krok a uděláme vše, co je v našich silách, pak se nám otevřou další možnosti. Takový je duchovní zákon. Tento zákon krásně obrazí příběh pocestného, který potká domorodce na své cestě pod kopcem a ptá se ho: „Pane, za jakou dobu dojdu na vrchol toho kopce?“ Domorodec se na něj dívá a mlčí. Muž tedy zopakuje otázku: „Ptám se vás, za jakou dobu dorazím na vrchol toho kopce?“ Starý pán stále mlčí. Pocestný mávne rukou a vydá se na cestu. Ujde deset metrů a muž za ním volá: „Když půjdeš touhle rychlostí, dojdeš tam asi za dvě hodiny.“

Co když udělám něco špatně?

Existuje přísloví, že špatná rozhodnutí neexistují, jen si za každé své rozhodnutí neseme zodpovědnost. V daný okamžik používáme všechny dostupné nástroje k tomu, abychom se rozhodli pro jednu z mnoha možností. Věřím tomu, že ve stejný okamžik se stejnými nástroji, podmínkami a moudrostí, která je nám zrovna dostupná, bychom se rozhodli vždy pro stejnou věc. S ohledem času můžeme namítnout: „Kdybych tenkrát mohl, rozhodl bych se jinak.“ Ano, dnes už ano. V té době jistě ne.

Podpořme svého kočího, ať sebere odvahu, vyjde z pomyslného baru, opraví svůj vůz a postará se o svého hladového opomíjeného koně. Pán v nás ví, jaká cesta je pro každého z nás nejlepší.

 

Cvičení:

Zvolte si oblast svého života, která vám dělá problémy.

  • Jakým způsobem se vaše nečinnost v této oblasti projevuje?
  • Jaké pocity jsou s ní spojeny? Strach? Bezmoc? Frustrace?
  • Rozhodněte se podniknout malé krůčky bez ohledu na to, jak dlouhá cesta vás čeká.
  • Po krátké době oceňte všechny akce, které se díky malým krůčkům rozjely a pomohly vám s daným tématem.

 

Krásné slunečné dny, mí milí. Těším se na další díl Edgara, těším se na Vaše sdílení a také na setkání. Pravidelné setkávání v čajovně Šamanka na I.P.Pavlova se Sueneém a milými hosty se malými krůčky blíží. O všem Vás budeme informovat.

S láskou

Edita Polenová – kraniosakrální biodynamika

Edita

 

Edgar Cayce: cesta k sobě

Další díly ze seriálu

Napsat komentář