«« »»

Edgar Cayce: duchovní cesta (20. díl): Dejte, jestliže chcete dostat

20. díl seriálu: Edgar Cayce: cesta k sobě. Doposud vyšlo 21 dílů.

Mí milí, krásné počasí, které se zase nad Čechami rozhostilo, neláká ke čtení, ale k procházkám a výletům. Tedy hurá do přírody a až se vrátíte, čeká na Vás pokračování seriálu o „spícím proroku“ Edgaru Caycem. Možná si teď říkáte, že už jste o něm delší dobu nečetli, že jsem se odmlčela, aniž bych seriál dokončila…máte pravdu. Odmlka byla dlouhá. Mé léto zaznamenalo spoustu změn v mém osobním i profesním životě. Nejmenuji se už Edita Polenová, ale Edit Tichá, kraniosakrální terapie se už odehrávají v nové prostorné pracovně a i můj záměr pracovat s lidmi dostal nový kabát. Ale o tom snad někdy jindy. Jsem zpět a téma, které čeká na otevření, je doopravdy nepřehlédnutelné.

Dříve, než se rozepíšu, chtěla bych zpětně poděkovat všem lidem, se kterými jsem se mohla při svých terapiích díky psaní Edgara setkat. Vždy to bylo krásné potkání dvou otevřených srdcí. A proto nabízím tuto možnost i dál. Pište mi na přiložený formulář, sdílejte své zážitky s tématy Edgara, se životem, se sebou. Na konci týdne jednoho z Vás vylosuji a potkáme se v nové pracovně v Radotíně při terapii kraniosakrální biodynamiky.

Princip č.20: „Dejte, jestliže chcete dostat. Vlastníme pouze to, co rozdáváme.“
Hned v úvodu mi možná budete oponovat: „Z čeho mám rozdávat, když sám nemám?“

Hodně jsem o této otázce přemýšlela. Jdu po Václavském náměstí a narazím na žebráka. Dám mu dvacetikorunu. Za dalších sto metrů vidím druhého a než dojdu od Můstku k Václavovi, mám prázdnou peněženku. Takhle to tedy nefunguje. Nemůžu dát všem a nemůžu se rozdat za své hranice. Cítím smutek. Na tom samém Václaváku, kde jsou před mýma očima právě teď žebráci, potkávám i starší paní. Podívá se na mě a usměje se pohledem, který rozzáří celé mé srdce. Hned se také usměji a jdu dál, dívám se lidem do očí, moc se jich neusmívá, ale spousta jich můj upřímný úsměv opětuje. Před mýma očima je najednou poměrně dost krásných, srdečných lidí, kterým má spokojená tvář rozsvítila obličej. Co se stalo? Chtěla jsem dostat úsměv, tak jsem ho darovala.

Rozdíl mezi idealistou a úspěšným člověkem téměř vždy spočívá v činu, sebelepší plán nemá velké ceny, pokud mu nevěnujeme svůj čas, energii nebo peníze, abychom jej mohli uskutečnit. Není divu, že i za Edgarem přicházela spousta lidí s otázkami týkajícími se peněz a hmotných zdrojů. Cayceho odpovědi byly překvapivé a často připomínaly biblický princip: „Každé divoké zvíře je moje, dobytek na tisíci kopcích.“ (Žalm 50). Jinými slovy všechny formy hmotných zdrojů v konečném důsledku patří Bohu. „Co dáte, máte, čím více dáte, tím více bude plodů.“

V dnešním moderním světě se tato rada jeví celkem naivní. Kdokoli pracuje v obchodě, je si vědom toho, že když rozdá svůj majetek, nezbohatne. Tvrzení, že majetek můžeme získat rozdáváním, nejspíš moc lidí nevyslyší. Z dlouhodobého hlediska je ale dokázáno, že hromadění vede k nedostatku. I když se to zdá nelogické, tajemství dostatku spočívá v postojích sdílení. Dávání je totiž smysluplné ve světě jednoty. Vzhledem k tomu, že jsme hluboce spojeni s ostatními lidskými bytostmi, tak to, co dáváme druhým, dáváme i sobě.

Zákon přísunu hmotných prostředků
Mnoho představitelů New Age doporučuje proceduru představ pomocí vizualizace. Když chcete milión, představujte si, že už ho máte. Takhle to ale úplně nefunguje. Podle zákona „Duch je život, mysl je stavitel a tělesné je výsledkem,“ je Duch zdrojem všech věcí, včetně peněz a hmotných prostředků. Důležité ale je, k jakému účelu chceme případné prostředky využít, co je cílem, který přesahuje náš vlastní sobecký zájem.

Dávání otevírá dveře
Samotná znalost zákona a jeho pochopení nejsou zárukou, že pro nás bude pracovat. Je potřeba, abychom se sami přičinili. Když dáme, co máme, vytváříme nové možnosti výměny a ta představuje prostor k dostávání. To se ale musí udát z nesobeckých důvodů. Cayce uvádí příklad muže, který nemohl nikdy najít místo pro zaparkování svého auta. Rozhodl se tedy, že zaplatí za všechna auta, kterým už vypršela daná lhůta. Byl nadšený, protože nějaký čas se mu doopravdy dařilo lépe parkovat, ale protože jeho záměr byl sobecký, brzy pro něj místo na parkovištích opět nebylo. Pochopil na svém příkladu, že použil poměrně manipulativní způsob získání toho, co si přál. Dával jen proto, aby dostal a tak unikla podstata principu.

Co se počítá, je skutečná snaha podělit se s druhými, postoj štědrosti a soucitu.

Potřeby
Ve středověku slibovalo náboženství radostný život až v nebi. Chudoba, pohlavní zdrženlivost a poslušnost, byly považovány za ctnosti. Dnes někteří lidé věří tomu, že Bůh jim poskytne vše, o co požádají, když budou vědět, jak požádat.

Většina z nás chce daleko víc, než doopravdy potřebujeme. Naše skutečné potřeby poznáme jen tehdy, uvědomíme-li si, jaké jsou naše cíle, co chceme vykonat pro druhé.

V roce 1936 požádala žena středního věku Edgara Cayceho o radu. Měla tak velký strach o materiální zabezpečení rodiny, že se to podepisovalo na jejím zdraví. Mimo některé medicínské rady jí výklady doporučovaly dělat co nejlépe práci, kterou má tady na Zemi svěřenou a to byla péče o druhé. Svou finanční situaci si zlepší, když se víc než na své starosti soustředí na svou práci.

Jak pracovat se zákonem hmotného zabezpečení
Cayceho strategie napravení hmotného zabezpečení nemá naprosto nic společného se sliby neomezeného bohatství. Ti, kdo ji použijí, můžou očekávat pokrytí všech svých potřeb, pokud se upřímně starají o blaho svých bližních. Jak můžeme pracovat se zákonem dostatku? Následuje šest doporučení, které nám usnadní aplikovat tento zákon tvořivým a smysluplným způsobem:

  1. Vyjasni si svůj cíl: Ujasněme si cíl, pro který potřebujeme hmotné prostředky. Není nic špatného na tom, přát si dům, auto, vyšší plat, ale důvodem by měly být věci přesahující naše vlastní sobecká přání. Jsme schopni vidět více majetku jako prostředek, který nám umožní pomáhat druhým? Jdu se svým přáním v souladu s posláním své duše, s naší službou světu? Jaké hmotné prostředky jsou potřebné k uskutečnění cíle?
  2. Proč nemám momentálně dostatek finančních prostředků? Stvořitel si je vědom našich potřeb někdy lépe, než my sami. Nepochybně potřebujeme určité finanční zabezpečení, také ale potřebujeme jisté životní zkušenosti, které nám pomůžou lépe chápat sebe i ostatní. Tyto životní lekce někdy předpokládají období nedostatku, který otestuje naši víru, nebo náš duchovní růst vyžaduje získání větší citlivosti k potřebám ostatních.
  3. Naučme se být vděčni za to, co máme: Příliš často ve své snaze vlastnit víc zapomínáme na to, co už máme. Ocenění toho tvoří základní krok, abychom jednali v souladu se zákonem hmotného zabezpečení.
  4. Dejte, co můžete: Dávat štědře, nutně neznamená loučit se s velkým obnosem peněz. Znamená to dávat to, co je v našich možnostech. Pochybná je výmluva: „Dám, až budu mít víc.“ Cayce varoval před tím, že jestli nejsme ochotni dát alespoň něco nyní, nedáme, ani když budeme mít víc. Nemůžeme dát deset procent? A co třebas desetinu procenta? Také je zřejmé, že peníze nejsou jediné, co můžeme darovat. Máme také svůj čas, energii a talenty. Která z těchto věcí by mohla někomu prospět? Mohli bychom půjčit své auto nebo byt nebo jinou věc, kterou zrovna tolik nepotřebujeme někomu, pro koho bude vzácná. Tím vytvoříme zdroje možného budoucího obohacení.
  5. Očekávejme a přijměme dobro, které k nám přijde: „Jestliže dáte, bude vám dáno,“ takový je duchovní zákon. Tento zákon však nespecifikuje, kdy se vám dobro vrátí a v jaké podobě. Americký spisovatel William Sydney Porter, známý jako O. Henry, nám k tomuto zákonu předal krásnou povídku. Jeho příběh „Dar mága“ se týká mladého manželského páru, hluboce zamilovaného, současně velmi chudého. Jejich bohatství čítají pouze manželovy kapesní hodinky a ženiny nádherné dlouhé vlasy. V příběhu se blíží Vánoce a ani jeden nemá peníze na nákup vysněného dárku. Žena chce koupit muži řetízek na jeho hodinky a muž ženě sadu sponek, které by dokonale dekorovaly její vlasy. Svátky se blíží a se vzrůstající nervozitou se muž rozhodne prodat své hodinky, aby mohl koupit své milé sponky, a žena si nechá ustřihnout vlasy a prodá je, aby měla peníze na řetízek. Zakončení příběhu přináší jak slzy, tak smích.
  6. Dávání přispívá k vytváření společenství: Rozvoj společenství je závislý na schopnosti dávat. Nejlépe ji ilustruje pověst o muži, který navštívil nebe a peklo. V pekle uviděl zoufalou situaci. Kolem stolu, na kterém bylo nepřeberné množství všech možných jídel, seděli obyvatelé pekla. Měli ovšem tak dlouhé lžíce, že se jimi nedokázali ani přiblížit ke svým ústům. Ať se snažili, jak se snažili, byli odsouzeni k neustálému hladovění a duchovnímu strádání. Při návštěvě nebe muži vyhrkly slzy do očí. Titéž lidé u stejného stolu se navzájem krmili dlouhými lžícemi, byli šťastni, nasyceni a spojeni.

Můžeme utvořit kousek nebe tam, kde jsme tím, že budeme s láskou dávat a přijímat, cokoli se nám vrátí. 

Cvičení:
Ujasněme si svůj cíl a trénujme šest zákonů tvoření hojnosti popsaných výše. K tomu všemu Vám přeji klid a mír v srdci. Kdo má chuť, ať mi napíše o svých cestách i necestách. Přikládám formulář.

S láskou vaše Edit Tichá

 

Pokračování: Edgar Cayce: duchovní cesta (21. díl): Ve jménu je síla [970x]

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 15621 a SS: 100.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.