Edgar Cayce: duchovní cesta (24. díl): Boží přízeň a odpuštění

3816x 20. 08. 2018 1 čtenář

Milí čtenáři, naposledy dnes otevírám knihu Jak správně žít a posílám do světa pár slov plných víry, lásky a pravdy, tentokrát na téma: Boží přízeň a odpuštění. Několikrát jsem se na této dlouhé cestě musela zastavit, sklonit hlavu a s pokorou se zastavit, abych se za nějaký čas rozešla plna zkušeností, které tyto řádky přinesly.

S nejhlubším přiznáním a s kapkou sobeckosti je potřeba si přiznat: Psala jsem to pro sebe. Dokud si totiž sama neprojdu Světelnou bránou, dokud se nenaučím zpívat píseň sfér tak dobře, aby mě vynesla nad temnotu svých stínů, do té doby budou tohle všechno jen slova. To, co bych předala ze srdce Edit, které je stejně milující jako srdce Edgara nebo kohokoli z Vás, je jediné poselství:

Dělejte to!

Dokud o něčem jen čtu, mluvím nebo sním, nikdy se to nestane realitou. Čin je pojítkem mezi „Nemám“ a  „Mám“. Toužím po štěstí? Dovoluji si Teď zažít štěstí, teď, teď, teď, toužím po lásce? Dovoluji si teď milovat, teď, teď, teď. Tento okamžik je jediné, co mám. Pocit klidu je jediné, co mě dokáže doopravdy uklidnit a pocit bezpečí je to jediné, co mi dopřeje bezpečí. Není to složité, ale je potřeba to dělat.

Čekání na Boží přízeň a odpuštění

Ve starověkých hrách přicházeli na podium v posledních momentech představení Bohové, kteří měli možnost vyřešit neřešitelnou situaci rychlým a efektivním zásahem zvenčí. Většinou přijížděli v nějakých strojích a tak dostali přezdívku: „Deus ex machina“, neboli Bůh ze stroje. Dodnes jako bychom vnímali Boží milost jako zásah shora, který vše v okamžiku vyřeší a nastolí pořádek.

Každý z nás jistě slyšel příběh o muži, který byl postižen povodní. Byl silně věřící a byl si jistý, že ho Bůh zachrání. Vyšplhal na střechu domu a čekal na boží smilování. Po nějaké době k němu dorazil člun a záchranáři muže vyzvali, aby k nim nastoupil a zachránil se tak. Muž je ale poslal pryč s tím, že jeho zachrání Bůh. O hodinu později, když už voda dosahovala k okraji střechy, připlula loď a nabídla mu svoji pomoc. I tentokrát muž odmítl spoléhaje se na svou víru. Po dalších dvou hodinách když už muž seděl na komíně, přilétla helikoptéra a spustila muži na pomoc žebřík. Věřil, že Bůh jen zkouší jeho víru a proto odmítl vyšplhat na žebřík. Zanedlouho ho voda smetla a utopil se. Když se jeho duše probudila u perleťových vrat, žádal od svatého Petra vysvětlení: „Proč jste mě nezachránili?“ vyčetl mu. Popuzený svatý Petr odpověděl: „Pokoušeli jsme se! Poslali jsme Ti záchranáře, loď a helikoptéru!“.

Království Boží

Historka s povodní se zdá být úsměvná, podívejme se ale na své životy, kolikrát čekáme, že vyřešení přijde zvenčí. Čekáme na klid, mír, zdraví – kam se to všechno ztratilo, když to necítíme? A odkud to přijde, když to zase zavnímáme? Kde byl mír, když nebyl s námi? Nebo byl vždycky s námi? Co a kdo nám tedy brání ho zase cítit? Teď, teď, teď…ano, je tu bolest, namítnete správně, bezmoc, strach, závist, spravedlivý vztek, skrz něj se nedokážeme spojit s kvalitami klidu a míru uvnitř nás.

Emoce a bolest jsou jen hosté

Požádám Vás o malé cvičení, které uděláte vsedě na pohodlné židli se zavřenýma očima. Někde na těle něco bolí, tahá nebo je v napětí. Důkladně si toto místo prohlédněte, věnujte mu minutu pozornosti a potom se zeptejte, jestli může ta bolest nebo napětí odejít právě teď. A pak už jen pozorujte. Nestalo se nic? Dále pozorujte a zeptejte se znovu: „Napětí, můžeš z tohoto místa odejít právě teď?“ A pak už jen sledujte úlevu a hlavně proud energie, který se skrýval za ním. Z něčeho to bylo, na tom zas až tak nezáleží. Je to pryč. A Vy můžete jít na procházku, dělat své lásce večeři nebo se mazlit se svými dětmi.

To je život, to je dar, který máme tady na Zemi a měli bychom si ho vážit každou vteřinou, projevovat vděčnost, děkovat, kdykoli se můžeme nadechnout a vydechnout. Nikdo nevíme, kolik nádechů a výdechů nám ještě zbývá a argument, že po smrti se budeme konečně cítit dobře je útěkem před bolestí, která by se mohla stát očistným plamenem. Edgar Cayce píše ve své knize příběh mladé židovky.

Svědectví Anny Frankové

6. července 1942 se v Amsterdamu v Holandsku schovala třináctiletá dívka spolu se svou rodinou před nacisty, aby unikla pronásledování židů. Dvacet pět měsíců byla Anna jednou z osmi osob, které se schovávali v několika pokojích nad skladem. Jejich neustálými společníky byl strach a nemožnost volného pohybu. Napnuté nervy a rodinné třenice byly na denním pořádku. Nakonec byla skupina několik měsíců před osvobozením Holandska objevena a až na Annina otce všichni zemřeli v koncentračním táboře.

Kde je Boží milost tohoto příběhu?

Když se Anna skrývala, trávila většinu času psaním deníku. Ten se jako zázrakem zachoval a od té doby měly možnost si ho přečíst miliony lidí po celém světě. Skrze deník se dozvěděli o krásách, které Anna dokázala i přes své vnější omezení pozorovat a o víře, s jakou doufala v lepší budoucnost.

15. července, měsíc před zajetím, napsala:

„Cítím utrpení miliónů, když se však podívám na sebe, myslím, že vše dopadne dobře. Objevila jsem, že stále existuje spousta krásných věcí v přírodě, sluneční svit, svoboda uvnitř nás samotných, ty všechny Vám mohou pomoci. Dívejte se na tyto věci, potom opět naleznete sami sebe a Boha, tak opět získáte klid a vyrovnanost.“

V březnu 1945 Anna zemřela v koncentračním táboře na tyfus. Jeden z vězňů, který byl svědkem jejího umírání, uvedl, že: „zemřela v klidu, jako by se jí nic špatného nestalo.“

Příběh Anny je dojemným svědectvím Boží milosti, které dokázala Anna využít. Nejen, že podpořila silou víry sebe, ale stala se inspirací pro jiné trpící lidí na celém světě.

Cvičení:

Prostřednictvím tohoto jednoduchého cvičení se můžete zbavit většiny svých omezení, ať už psychických, nebo fyzických. Jediné, co je potřeba je HO DĚLAT.

  • Sedněte si uvolněně na pár minut a zavřete oči. Ve vašem těle se po chvíli objeví napětí, které jen pozorujte. Pak se ho zeptejte, jestli může odejít právě teď. Když neodejde, zkuste to ještě jednou, dokud doopravdy neodejde. Buďte s ním, nehledejte rozptýlení ve vnějším světě. Jen Vy a Vaše tělo.
  • Spojte se s energií, která se uvolní do celého těla, když napětí odejde. Zaciťte ji v celém těle a potom ji běžte poslat dál, polibte svou lásku, pohlaďte svého psa nebo konečně opravte sekačku na trávu!
  • Život tady na Zemi je krásný, když si to dovolíme. Neulpívejte na nepohodlí příliš dlouho, vždy existuje někdo, kdo Vás potřebuje, vždy existuje něco, co můžete s láskou udělat. Žijte, smějte se, podporujte sebe i druhé. Království Boží nosíme každý v sobě.

S láskou a radostí se s vámi za celý team Sueneé Universe loučí Edit Tichá, na tomto světě terapeutka, matka, milenka, kamarádka. Bylo mi ctí prožít s vámi tolik týdnů ve spojení, které sice nebylo hmatatelné, ale já ho cítila. Posílám dál lásku.

Vaše Edit Tichá

Edgar Cayce: cesta k sobě

Další díly ze seriálu

Napsat komentář