«« »»

Egypt: Radiokarbonové datování stáří pyramid

Robert Bauval: Až do konce roku 1993 se obecně věřilo, že v pyramidách v Gíze nebyly nalezeny žádné artefakty, ani památky jakéhokoli druhu, které by mohly být ze stejného období jako výstavba památek a že v důsledku toho nebyl vědcům k dispozici žádný organický materiál, jako je dřevo, lidské kosti nebo textilní vlákna, které mohly být použity k datování pyramid radio karbonovou metodou uhlíku C14 (dále: datování C14)

Víme o jistých podezřelých artefaktech nalezených v pyramidách v Gíze, které, pokud by přežily, mohly být použity k datování C14. Abu Szalt, středověký arabský kronikář ze Španělska například ohlásil, že když Caliph Ma’amoun poprvé vstoupil do pyramidy v 9. století a vydal se do prostoru v tzv. královském sále, “…víko bylo násilně otevřeno, ale nic nebylo objeveno, kromě nějakých kostí, které se úplně rozpadly stářím.„[2] V roce 1818, když Belzoni vstoupil do druhé pyramidy (tzv. Chefre), našel uvnitř sarkofágu několik kostí, které zjevně patřily býkovi. Také během expedice Howard Vyse v roce 1836-7 byly nalezeny relikvie uvnitř třetí pyramidy (tzv. Menkaureho), skládající se z lidských kostí a částí víka dřevěné rakve. Ale datování C14 odhalilo, že kosti pocházejí z rané křesťanské éry a víko bylo určeno, že je z období Saite. Výprava Howarda Vyse také při zkoumání vnějších stran prostřední pyramidy objevila jiný podivný artefakt s výbušninami. Desku ze železa o rozměrech 26 x 8,8 cm a přibližně 4 mm tlustou. Přesto, že v železu nemůže být datován C14, je třeba připomenout příběh jeho objevu a testování z hlediska možných obrovských náznaků, které mohly nést věk pyramidy.

…vytrhat… a tak se dělala archeologie za pomocí násilí, krumpáče a dynamitu.
Železná deska nebyla objevena přímo Howardem Vysem, ale inženýrem jménem J. R. Hill, který byl Howadův zaměstnanec. Hill našel desku zasazenou ve spoji na jižní straně pomníku v blízkosti nebo pod vchodem do tzv. Vzduchového kanálu.  Hill byl přesvědčený, že železná deska musí být ze stejné doby jako konstrukce pyramidy, protože musel vytrhat dvě vnější vrstvy bloků, aby na ni dosáhl a vyndal ji z kamenného spoje poblíž nebo v ústí jižní šachty. Železná deska byla nakonec darována Britskému muzeu spolu s prohlášením Hilla a také ostatních, kteří byli přítomni tomuto nálezu. V roce 1926, Dr. A. Lucas tuto desku zkoumal a ačkoli nejprve souhlasil s panem Hillem, že je ze stejné doby jako pyramida, změnil později názor, když si uvědomil, že železo nebylo meteoritického původu. Obecně se předpokládá, že železo bylo v dobách pyramid známo a že jediný možný zdroj železa pocházel z železných meteoritů, které se skládají z asi 95% železa a 5% niklu [5].

V roce 1989 však dva metalurgové, Dr. El Gayar z fakulty Petroleum and Mineral v Suezu, Egyptě a Dr. M.P. Jones z Imperial College v Londýně požádali Britské muzeum o malý vzorek železa, aby mohli provádět úplné vědecké výzkumy. Poté, co El Gayar a Jones provedli na železné desce řadu chemických a mikroskopických testů, dospěli tito vědci k závěru, že: „Deska byla začleněna do pyramidy v době, kdy byla konstrukce provedena“, tj. byla ze současné doby s pyramidou[6]. Chemické a mikroskopické analýzy železné desky také odhalily velmi malé stopy zlata, což naznačuje, že deska byla zřejmě původně pozlacená. Skutečná velikost desky byla odhadnuta na 26 x 26 cm, což je zhruba stejná velikost hřbetu šachty, což zase naznačuje, že deska možná sloužila jako nějaký kryt nebo brána do šachty. El Gayar a Jones také poukázali na to, že rozměr desky 26 x 26 cm naznačoval, že byl měřen v královském loktu, což je míra užívána staviteli pyramid (polovina královského loktu 52,37 cm je 26,18 cm).

Jak již bylo řečeno, v desce nemohl být datována C14, protože neobsahovala žádný organický materiál. Navzdory zjištěním Gayera a Jonese, Britské muzeum stále předpokládá, že železná deska byla pravděpodobně kusem ulomeným lopatou, kterou používali Arabové ve středověku.

Dixonovy relikvie

Hák koule násada (pravítko)

Hák koule násada (pravítko)

V září 1872 byl britský inženýr Waynman Dixon, pracující v Egyptě, požádán Piazzi Smythem, královským astronomem ze Skotska, aby pro něj uskutečnil nějaké průzkumy uvnitř pyramidy v Gíze.[7] Zhruba v té době Dixon objevil otvory dvou šachet na jižní a severní stěně tzv. Královniny komnaty. V horizontální části šachet, které vedou do komory našel Dixon tři malé relikvie: malý bronzový hák, část “cedrového” dřeva a žulové koule. [8] Relikvie byly zabaleny do dřevěné dózy na doutníky a převezeny do Anglie Johnem Dixonem, Waynmanovým starším bratrem, také inženýrem. Byly zaslány Piazzi Smythovi, který je zaznamenal do deníku, poté se vrátily k Johnu Dixonovi, který nakonec zařídil publikace článků a nákresů relikvií ve vědeckém časopise Nature a v populárních londýnských novinách The Graphic.[9] Dixonovy relikvie pak záhadně zmizely. Překvapivě, i když objev šachty tzv. Královniny komnaty Waynmanem Dixonem byl ohlášen ještě Flindersem Petriem v roce 1881 a Dr. I. E. S. Edwardsem v roce 1946 a dále během několika let dalšími specialisty na pyramidy, Dixonovy relikvie nebyly nikdy více zmíněny a jejich existence byla zjevně zapomenuta. Jediná osoba, pokud to takto můžu napsat, která se o těchto reliktech zmínila poté, co byly publikovány v prosinci 1872 v Nature a The Graphic, byl astronom Piazzi Smyth. (viz níže)

William Flinders Petrie: kontroverzní egyptolog

Tady je to, co se skutečně stalo s relikty po prosinci 1872: přesně o sto let později, v roce 1972, jistá paní Elizabeth Porteous, žijící v Hounslow poblíž Londýna, byla upozorněna (pravděpodobně kvůli rozruchu ohledně Tutanchamonovy exhibice v té době), že její pradědeček John Dixon zanechal rodině krabičku na doutníky, ve které byly relikvie nalezené ve Velké pyramidě, kterou zdědila v roce 1970 po smrti svého otce. Paní Porteous pak vzala relikvie, stále v originální krabičce, do Britského muzea. Byly zaregistrovány panem Ianem Shore, poté asistentem Dr. I. E. S. Edwardse, kurátora oddělení Egyptských starožitností. Nicméně, pravděpodobně kvůli rozruchu vyvolaném výstavou Tutanchamon, byly Dixonovo relikvie založeny a zapomenuty.

V září 1993, když jsem narazil na komentář Piazziho Smytha v jedné z jeho knih[11], rozhodl jsem se zjistit, kde se Dixonovo relikvie nacházejí. Kontaktoval jsem Dr. I. E. S. Edwardse (tehdy odešel do důchodu z Oxfordu) a také Dr. Carola Andrewse a Dr. A. J. Spencera z Britského muzea, ale zdálo se, že ani jeden z nich o těchto relikviích neslyšel. Nakonec s pomocí Dr. Mary Bruck, životopiskyně Piazziho Smytha[12], jsem vystopoval osobní deník Piazziho SmythaEdiburghské observatoři a našel jsem jeho záznam o relikviích z 26. listopadu 1872, stejně jako soukromé dopisy, které obdržel od Johna Dixona v té době. Prostřednictvím těchto dokumentů jsem poté dohledal články publikované v Nature a The Graphic.

Zatímco jsem stále pátral po těch relikviích, vzpomněl jsem si, že to byl John Dixon, který v roce 1872-6 zařídil přepravu obelisku Thotmose III. (Jehla Kleopatry) na nábřeží Victoria v Londýně a, co je ještě důležitější, že pod jeho podstavcem měl John Dixon slavnostně uložit různé památky, včetně krabičky na doutníky! Samozřejmě mnozí z nás začali mít podezření, že by se mohlo jednat o tutéž krabičku na doutníky, která obsahovala starověké relikvie nalezené v šachtě tzv. Královniny komnaty ve Velké pyramidě. Naštěstí tomu tak nebylo.

Hák a koule

Hák a koule

V té fázi hledání jsem se rozhodl zveřejnit článek v britských novinách The Independent[13] v naději, že by si někdo mohl vzpomenout kde se nachází Dixonovo relikvie. Tato taktika zafungovala. Ian Shore, který registroval relikvie v roce 1972 v Britském muzeu, četl ten článek a vzpomněl si, že byly darovány paní Porteous. Okamžitě informoval Dr. Edwardse, který se obrátil na Dr. Viviana Daviese, kurátora Egyptských starožitností v Bristkém muzeu. Bylo zahájeno hledání a relikvie byly znovu objeveny v Britském muzeu ve druhém týdnu v prosinci 1993[14]. Naneštěstí chyběl malý kousek cedrového dřeva, a proto bylo nemožné datovat C14. Relikty jsou nyní vystaveny v Egyptské sekci Britského muzea.

Všichni si budeme připomínat, že v březnu 1993, německý inženýr Rudolf Gantenbrink prozkoumal šachty tzv. Královniny komnaty ve Velké pyramidě pomocí miniaturního robota vybaveného videokamerou. Byl ohromen zjištěním, že severní šachta byla zkoumána (pravděpodobně Dixonem) kovovou tyčí (sestavenou v sekcích z kovu), jejíž pozůstatky byly stále ještě vidět v šachtě.

Kovová tyč byla tlačena asi 24 metrů hluboko do šachty, dokud nedosáhla místa, kde se šachta prudce obrátila k západu a tvořila téměř pravoúhlý roh. Také v tomto rohu bylo vidět to, co se zdálo být dlouhým kusem dřeva, jehož tvar a celkový vzhled se zdál být stejný jako ten kratší kus, který našel Dixonův tým v roce 1872 na dně této šachty.

Zahi Hawass již není oficiálně generálním ředitelem Egyptských památek. Přesto jeho zákulisní vliv je zjevně stále značný.
Zdá se být téměř jisté, že tento delší kus dřeva (pokud je to dřevo) je ze stejné doby jako konstrukce Velké pyramidy. Jedná se tedy o ideální vzorek, ve kterém by mohl být datován C14, aby mohl poskytnout přesnou dobu konstrukce pyramidy. Zatím však tato dřevěná tyč nebyla získána. Dr. Zahi Hawass, generální ředitel památek v Gíze brání její vyjmutí, navzdory mnoha žádostem Rudolfa Gantenbrinka a dalších, aby se znovu prozkoumaly šachty tzv. Královniny komnaty.

Dr. Zahi Hawass: Intriky v pozadí egyptologie (1. díl)

Colovy relikvie
V roce 1946 byl britský chemik Herbert Cole, který byl umístěn u britských ozbrojených sil v Egyptě, vyzván, aby zajistil fumigaci druhé pyramidy v Gíze, která byla během války uzavřena. Cole si postavil své vybavení v Pyramidě tak, aby nohy mnoha extrakčních ventilátorů upevnil do otevřených kloubů původních vápencových bloků. Zatímco tak učinil, všiml si, že uvnitř jednoho z kloubů bylo zaseknuto několik kusů dřeva a kosti prstu[15]. Cole vzal ty relikvie zpátky do Anglie, kde zůstaly v jeho domě v Buckinghamshiru až do jeho smrti v roce 1993. O pár let později se jeho syn, pan Michael Cole, který četl o Dixonových reliktech v mé knize, rozhodl se mnou zkontaktovat a 5. října 1998 mi zaslal prst a kus dřeva. Od něj jsem zjistil, že jeho otec byl před válkou technickým ředitelem Londýnské fumigační společnosti, a na toto místo se po válce vrátil. V roce 1946 byl Herbert Cole umístěn v Alexandrii, kde byl odpovědný za fumigaci zásobovacích lodí Britských sil. Na konci roku 1945 nebo počátkem roku 1946 byl Herbert Cole požádán, aby zajistil fumigaci prostřední pyramidy. Podle jeho syna Michaela:

Fumigace byla prováděna použitím kyanidu vodíku čerpaného pod tlakem, aby byl zajištěn přístup do všech trhlin atd. Byly instalovány odsávací jednotky… Během instalace těchto jednotek, které zahrnovaly vložení podpěr do některých mezer mezi bloky pyramidy, kousek dřeva a kus kosti, která byla identifikována jako část prstu, byly ze dvou bloků vytaženy. Dřevo se okamžitě rozpadlo na čtyři kusy, z nichž tři zadržel můj otec. Kost a střední kus přikládám k tomuto dopisu. Můj otec tvrdil, že tyto byly nalezeny v pozici, která mohla být shodná se stavbou pyramidy. Jeho teorie je, že kost byla součástí ruky pracovníka, který byl uvězněn mezi bloky, když se stavěly na místo.

První věc, kterou jsem udělal, bylo, že jsem navštívil Michaela Colea, abych se podíval na ty zbývající kusy dřeva. Michael Cole mi pak přidělil prst a jeden kus dřeva, který mi poslal dřív, s tím, že se je pokusím testovat C14. O několik dní později jsem vzal památky do britského muzea a ukázal je doktorovi Vivianovi Daviesovi, aby zjistil, jestli by mohl zorganizovat testování C14. Doktor Davies navrhl, abych je vzal k Dr. Hawassovi v Egyptě.

Stáří materiálů pomocí datování C14 se provádí mj. srovnáním s referenčním vzorkem, u kterého znáte dobu vzniku. Hledá se materiál podobných kvalit, podobné lokality, byť může být z jiné doby.
Koncem října 1988 jsem letěl do Egypta, abych relikvie ukázal Dr. Hawassovi. Jelikož jsem zrovna natáčel dokument do televize, byla tato událost zaznamenána kamerami.[16] Dr. Hawass vyjádřil pochybnosti o původu relikvií a také o výsledcích datování C14. Neviděl proto žádný důvod k tomu, aby relikvie testoval. Proto jsem relikvie odvezl zpátky do Anglie. Tehdy kolega v Madridu, autor Javier Sierra, navrhnul vzít relikvie k vědci, kterého znal, Dr. Fernan AlonsoviGeochronologické laboratoře. Doktor Alonso laskavě nabídl svou pomoc. Díky němu a s financováním společnosti pana Sierry, byly nakonec Colovy relikvie odeslány do laboratoře National Science FoundationArizoně, USA, k testování C14.[17] Trvalo více než rok, než bylo dosaženo výsledků. Nejprve přišly výsledky kousku dřeva (označené jako A-38549), které se datovaly 2215 ± 55 BCE, které byly následně kalibrovány na 395 BCE až 157 BCE s 95% pravděpodobností. Tyto výsledky jsou zajímavé, jen pokud by vznesly otázky k tomu, kdy se poprvé znovu vstoupilo do prostřední pyramidy poté, co byla zablokována jejími skutečnými staviteli.

Herodotus, který navštívil Gízu v 5. století před naším letopočtem, zjevně neviděl žádné vstupy do této pyramidy[18]. Totéž ohlásil Diodorus Siculus (1. století před naším letopočtem) a Plinus starší (1. století nl)[19]. Proto bylo předpokládáno, že do prostřední pyramidy bylo poprvé proniknuto v dávných dobách, zřejmě v prvním středním období, a tak její vstupy byly nakonec zakryty a zapomenuty.[20] Mohla by však být pyramida ještě uzavřena, když Herodotus navštívil Gízu v roce 450 př.nl? A pokud ano, mohla být poprvé otevřena a vypleněnaPtolemajských dobách? Přesto, proč nebyly vstupy viděny Diodorem v roce 60 př. n. l.?

Prostřední pyramida

Je však s jistotou známo, že do prostřední pyramidy poprvé vstoupili Arabové, možná ve 13. století prostřednictvím vytesaného tunelu, který byl vyražen na severní straně monumentu nad původním horním vchodem.[21] Neexistují žádné záznamy o této události, kromě surových graffiti nalezených na stěnách obou komor.

Vstupy byly podivně znovu zapomenuty nebo zakryty, možná prasknutím obkladových bloků, které přineslo velké zemětřesení, které zasáhlo Káhirskou oblast v 13. století n. l. Arabský tunel a dva původní vstupy znovu objevil Belzoni v roce 1818, který vyčistil pouze horní původní vstup, aby mohl vstoupit do pyramidy. Později, v roce 1837, Howard Vyse vyčistil nižší původní vstup.

Je zajímavé, že výsledek testu C14 pro kost prstu, kterou našel Herbert Cole (označený jako A-38550), dává datum 128±36 BCE (bez srovnávací kalibrace) a po kalibraci ho zasazuje zhruba mezi 1837 až 1909 naší doby.  Nižší datum roku 1837 je zajímavé, neboť spadá přesně do doby, kdy Howard Vyse prokopal cestu do této pyramidy pomocí výbušnin, takže je zde silná možnost, že prst pochází z ruky jednoho z jeho nešťastných arabských dělníků.

Další vyšetřování
Vzhledem k nekonečným diskusím o přesném stáří a účelu pyramid v Gíze, stejně jako nejasná a nejistá historie toho, kdy a jak byly poprvé narušeny a vypleněny, mohou nám takové starověké či moderní relikvie, jak je popsáno výše, poskytnout mnohé informace, nejen díky datování C14, ale i pomocí dalších vědeckých technik, jako například analýza DNA a novými špičkovými forenzními metodami.

Ještě důležitější je, že v dosud neprozkoumané severní šachtě tzv. Královniny komnaty Velké pyramidy zůstává mnoho věcí, jak jsme viděli: dřevěná tyč, která tam skoro určitě byla zanechána původními staviteli.[22] A samozřejmě ještě zajímavější by bylo otevření tzv. dveří na konci jižní šachty, které byly objeveny v roce 1993 Rudolfem Gantenbrinkem [23]. Tato dvířka, která jsou vyrobena z vysoce leštěného vápence, má zabudované dva malé bronzové nebo měděné kousky, jejichž struktura se podobá bronzovému nástroji, který nalezl Dixon v roce 1872 na dně této šachty.

Co se za nimi nachází je otázka 64 tisíci dolarů pyramidové archeologie.


Sueneé: Dnes již víme, že se za prvními dveřmi se nachází menší prostor a další dveře. Z tohoto prostoru byly zhotoveny snímky pomocí malé kamery.

Poznámky Roberta Bauvala

Edgar Cayce jistě měl jistě přátelské úmysly. Díky svým vhledům pomohl mnoho lidem. Stejnojmenná nadace však má poněkud problematickou pověst lidí, kteří sice chtějí investovat do hledání Pravdy, ale současně vynakládají nemalé úsilí, aby nalezené informace zůstaly utajeny. Více v seriálu Zahi Hawass: Intriky v pozadí egyptologie
[1]Ve skutečnosti se jednalo o datování C14 organického materiálu, nalezeného v maltě spojů vnějších bloků pyramid, které byly provedeny při dvou příležitostech. První byl v roce 1984 financován Edgar Cayce Foundation a testován Dr. Herbertem Hassem na Southern Methodist univerzitě a také Eidgennossische Technische Hochschule laboratoři v Zurichu Dr. Wiliem Wolfim. Druhá byla v roce 1995, financovaná podnikatelem Davidem H. Kochem (viz ‚Datování pyramid‘ v archeologii, sv. 52, č. 5, září / říjen 1999).

[2] Citováno Markem Lehnerem v Complete Pyramid, Thames & Hudson 1997, str. 41

[3] Tamtéž. str. 124. Rainer Stadelmann se domnívá, že tyto kosti byly vloženy do sarkofágu jako nějaký „osirijský dar“ dlouho po narušení pyramidy. Pokud vím, v těchto kostech nebyl datován C14, aby tato hypotéza byla ověřena.

[4] I.E.S. Edwards, The Pyramids of Egypt, 1993 ed. str. 143. Dřevěné víko je v Britském muzeu.

[5]   A. Lucas, Ancient Egyptian Materials and Industries, publikace HMM Londýn 1989, str. 237

[6] El Sayed El Gayar a M. P. Jonesův metalurgický průzkum železné desky nalezené v roce 1837 ve Velké pyramidě v egyptské Gíze, v deníku Historical Metalurgy Society, sv. 23, 1989, str. 75-83.

[7]   C.Piazzi Smyth, Our Inheritance in the Great Pyramid, 4. vydání, str. 427-9. Velmi těsná a přátelská spolupráce mezi dvěma bratry Dixonovými a Smythem je viditelná v rozsáhlé korespondenci mezi nimi, z nichž většina byla uložena v archivní knihovně Edinburské astronomické observatoře. Viz též epilog The Orion Mystery (Heinemann 1994), kde je část této korespondence reprodukována.

[8]   Piazzi Smyth op.cit. str. 429. Potvrzení, že „cedrové dřevo“ a žulová koule byly nalezeny v severní šachtě a „bronzový hák“ v jižní šachtě je poskytnuto Johnem Dixonem v rozhovoru, který poskytl panu H.W. Chrisholmovi, Warden of the Standards, který nahlásil své svědectví v článku v NATURE 26. prosince 1872. Nicméně, v soukromém dopise Piazzi Smythovi, datovaném 23. listopadu 1872 poté, co popsal šachty v tzv. královské komoře, Dixon napsal: „Tyto nástroje jsme našli tady, v severní šachtě.“ Vzhledem k tomu, že John Dixon popsal bronzový hák jinde jako nějaký nástroj, existuje pochybnost o tom, ve které z šachet byl nalezen. John Dixon nebyl svědkem otevření šachet a objevů relikvií, které objevil jeho mladší bratr Waynman v září 1872. Bohužel podrobná zpráva, kterou zjevně Waynman předložil na konci roku 1872 Piazzi Smythovi, byla ztracena.

[9] NATURE, 26. prosince 1872, str. 146-9. GRAFIKA, 7. prosince 1872, str. 530 a 545.

[10] Podívejte se do The Independent 6. prosince 1993, s. 3. Dr. I.E.S. Edwards byl citován slovy: „Existence relikvií byla zapomenuta. Jsou pro mě úplnou novinkou. Nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo by o těchto věcech někdy slyšel.“ Tuto skutečnost mi potvrdili různí zaměstnanci britského muzea během speciální prezentace Rudolfa Gantenbrinka na BM dne 22. listopadu 1993 (také faxem ode mně adresovaným Dr. Carolu Andrewsovi ze dne 24. října 1993). Hledání relikvií začalo ve spolupráci s Dr. I.E.S. Edwardsem, Dr. M.T. Bruckem z Edinburghu a Dr. Carolem Andrewsem a Dr. Spencerem z Britského muzea. Relikvie byly nakonec vysledovány v prosinci 1993.

[11] Robert Bauval & Adrian Gilbert, The Orion Mystery, William Heinemann 1993, epilog.

[12] Mary T. Bruck a Hermann Bruck, The Peripatetic Astronomer, Adam Hilger, Bristol 1988. Stejně jako Piazzi Smyth před ním byl Hermann Bruck v šedesátých letech sám Královským astronomem.

[13] The Independent 6. prosince, 1993.

[14] The Independent 15. prosince, 1993, dopis od V. Daviese. Viz také Ibid. 29. prosince 1993 dopis R. Bauvala. Také Ibid. Jan.11, 1994, dopis paní E. Porteousové.

[15] Kost je z palce z levé ruky.

[16] M-Net TV z Jižní Afriky, producent a režisér D. Lucas.

[17] Pozůstatky byly testovány Dr. Mitzi De Martino na AMS Facility, Arizona University, Department of Physics.

[18] Herodotus, Historie, Kniha II, 127

[19] L. Cottrell, The Mountains of Pharaoh, Book Club Assoc. Londýn 1975, str.116.

[20]M. Lehner, The Complete Pyramids, Thames & Hudson 1997, str. 124.

[21] Ibid. Str. 49.

[22] Pochybnosti o původu tohoto dřeva byly vzneseny Dr. Hawassem, který tvrdil, že tam mohlo být umístěno v moderní době až po otevření šachty Waymanem Dixonem v roce 1872. To je však nepravděpodobné. Toto dřevo má délku asi 80 cm a obdélníkový průřez asi 1,25 x 1,25 cm. Leží naproti jižní stěně malé rohové délky severní šachty (asi 24 metrů vzhůru, kde se šachta točí prudce na západ, čímž dělá tuto malou rohovou délku a vyčnívá asi 30 cm do hlavní šachty, její konec je jasně odlomený. Tato pozice znemožňuje, aby tam byla umístěna v moderní době. Na horní části dřeva jsou také malé kusy vápence, což jsou samozřejmě odštěpky, které při stavbě spadly zedníkovi. Také záhadná podobnost tvaru tohoto dřeva s dílem o délce 12 cm, kterou nalezl Dixon na dně severní šachty, která má také obdélníkový kříž o rozměru 1,25 x 1,1 cm, který byl označen jako součástí délky měření) je téměř jisté, že oba kusy patří stejné tyči. Absolutní potvrzení této skutečnosti lze provést pouze vytažením tohoto kousku ze severní šachty a datováním C14. Toto nám může také určit přesné stáří Velké pyramidy.

[23] Podívejte se na R. Stadelmann, Die sogenannten Luftkanale der Cheopspyramide Modellkorridore fur den Aufstieg des Konigs zum Himmel, in MDAIK Band 50, 1994, str. 285-295.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 16218 a SS: 100.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.