Egypt: Sfinga ukázala egyptologům dlouhý nos

12167x 04. 07. 2015 1 čtenář

BBC Documentary natočilo téměř hodinový dokument o Egyptě se zaměřením na Sfingu v Gíze. V dokumentu se představí zejména Mark Lehner a jeho dlouholetý přítel Zahi Hawass.

Soudobý egyptský kameník (21:00) Fatuj Mohamed demonstruje jak je velmi obtížné stěhovat i relativně malé kameny a následně je opracovávat.

bscap0003

Stěžuje si, že má obavu, že jeho železné nástroje budou brzy opracováním kamene zničené. Všichni si proto kladou otázku, jak to mohli Egypťané zvládat, když neměli k dispozici moderní železné nástroje.

bscap0006
Egyptolog Mark Lehner a odborník na historické nástroje Rick Brown se rozhodli (21:58) provést rekonstrukci nosu Sfingy v měřítku 1:2.

Vycházeli z archeologických nálezů v hrobkách a jejich nástěnných maleb, že Egypťané používali výhradně měděné nástroje a kamenná kladiva.

Aby rekonstrukce byla maximálně autentická, rozhodli se nástroje vyrobit přímo pro televizi (22:55). V dokumentu jasně zazní, že: mnohem dříve, než-li byl vynalezen tvrdší bronz a železo, používali stavitelé Sfingy měděné nástroje. Měď byla dle Browna nahřáta v ohni, tvarována kamenným kladivem (koulí).

bscap0005

Výsledný nástroj (v tomto případě dláto) byl ponechán k vychladnutí. Výroba jednoho dláta podle filmové stopáže zabrala minimálně 3 minuty. Budoucí dláto bylo třeba opakovaně nahřát, aby jej bylo možné tvarovat do špičky (tvar špičatého jehlanu).

bscap0009
Zajímalo by mne, zda již v době Egypta bylo běžné používat uhlí, které použili protagonisté experimentu. Z komentáře Marka Lehnera totiž vyplývá, že používali dřevo.
V čase 25:00 se dozvíme o tom, že dalším klíčovým nástrojem bylo kamenné kladivo upevněné na dvou klaccích svázaných do tvaru písmene V.

bscap0008
O nosu Sfingy se traduje, že byl sestřelen Napoleonovou armádou, když Sfinga posloužila jako cvičný cíl dělostřelectva. Podle dobových kreseb byl nos Sfingy v době Napoleona již poškozen. Dva vrypy v oblasti nosu nabízí myšlenku, že nos byl odsekán již dávno v minulosti.

bscap0010
A jdeme na to (27:00) s využitím primitivních nástrojů se oba aktéři chystají na nový nos.

bscap0013

 

bscap0012

Již během 15 vteřin filmu dojdou k závěru, že je to opravdu namáhavá věc. V podstatě nemají žádný významný pokrok a hrot měděné dláta se po cca 5 úderech ohnul o 45° a ztupil – dláto bylo nepoužitelné.

bscap0015

Použití kamenných palic bylo naprosto efektivní. Komentátor říká, že několika hodinách byli k smrti unavení (a to jim přišel kdosi na pomoc – pracovali ve třech).

bscap0019
Dokumentaristé využili kouzlo střihu a rozhodli se raději odvést pozornost od fiaska jinam. K rekonstrukci nosu se vrací až ve 31:33. Po mnoha dnech práce byla měděná dláta a kamenná kladiva naprosto nepoužitelná. V čase 31:50 veškerá autentičnost vezme za své a nastoupí moderní technika – rozbrušovačka, současná železná dláta a sbíječka.

bscap0020

Brown obhajuje nastalou situaci slovy: Snažili jsme se používat dávné nástroje Egypťanů dlouhou dobu a pak jsme se rozhodli použít moderní nástroje pro zrychlení práce. I když moderní nástroje práci urychlily, razantní postup nenastal. Komentátor konstatuje, že i s moderními nástroji je obracování tak tvrdého kamene obtížná a zdlouhavá věc.
Mark Lehner vyčíslil, že sbíječka udeří přibližně 33x za sekundu. Proti tomu s měděným dlátem je možné udělat pár úderů za minutu. Brown uvádí, že měděné dláto je po odsekání přibližně 10 centimetrů materiálu naprosto nepoužitelné (je ohnuté a tupé). Do hry tedy nastupuje plamenová svářečka, kterou autoři experimentu urychlují narovnání měděného dláta do požadovaného stavu.

bscap0021
Brown objasňuje (33:00), že měděná dláta musela být opakovaně opracována v ohni, aby získala požadovaný tvar. Dláto se opět velmi rychle ohne.
Brown vysvětluje (33:30), že se měděná dláta velmi rychle tupí, proto se rozhodli výheň posunout blíže k rozpracovanému nosu. Snažíme se zrychlit proces nahřátí, vytvarování a zchladnutí dláta v potřebném tvaru, což je, dle Browna, nejspíše ten správný způsob jak to v dávných dobách dělali.

bscap0023

I po mnoha dnech je na kameni vidět jen malý postup. Je velmi obtížné si představit, že by z toho pokřiveného kamene mohl být někdy nos a to dokonce pouze poloviční velikosti oproti skutečnosti. O to hůře si lze představit, že by podobným způsobem byla opracována celá Sfinga, která je o velikosti fotbalového hřiště.

Opět je pozornost odkloněna jinam. Několik desítek minut se dokument zabývá otázkou, který faraón Sfingu postavil a jaká tvář je na soše vyobrazena. V této části stoji za zmínku 47. minuta, kdy se Mark Lehner dopouští astronomických korelací. Působí to dojmem, že se tiše inspiroval od lidí jako jsou Robert Bauval, Graham Hancock a nebo John A. West.
Nos je opět ve hře v čase 49:00. Nos je kompletně hotový.

bscap0024

Rick Brown pro kamery předvádí dokončovací práce pomocí měděných nástrojů a soudobé dřevěné palic. Je vidět, že vše je spíše už na filmový efekt. Nos je totiž profesionálně opracován. O tom, kolik profesionálních kameníků a kolik moderní techniky bylo použito se v dokumentu raději moc nemluví.
Na scénu přichází Mark Lehner a ptá se přítomných: Chlapi, zdá se, že vám to zabralo 2 týdny?
Brown: Jo, celé za dva týdny. Pracovali jsme každý den.
Lehner: To vypadá jako skvělá nosní práce. – Rád bych věděl, kolik času zabralo vyrobit tenhle nos, protože z toho můžeme odvodit, jak dlouho trvalo vysekat celou Sfingu.
Komentátor: Přestože se rozhodli použít moderní techniku, aby urychlili práce, rozhodli se spočítat, jak dlouho by to trvalo, kdyby použily historické nástroje.
Brown: Spočítali jsme, že jsme byli schopní udělat 200 úderů za 5 minut = 0,67 úderů za sekundu. Jednomu kameníkovi zabralo 40 hodin, aby odsekal 0,028 m3 materiálu.
Komentátor: Po dlouhých propočtech a hodně matematiky došli k závěru, že…
Lehner: Uvažujme 100 dělníků a 1 milion hodin práce.
Brown: To znamená 100 dělníků by to udělalo za 3 roky.
Komentátor: Podle Browna a Lehnera musela být na stavbu Sfingy použita armáda lidí, kteří se starali o výrobu a ostření nástrojů (včetně opakovaného obnovení nástroje), přepravu materiálu, dodávky dřeva, výrobu kladiv, …
Brown: … a tak dávní lidé postavili pyramidy a Sfingu. (Závěr jak z pohádky.)
Dokument dále pokračuje (51:47) obecným shrnutím gízské historie z pohledu oficiální egyptologie.

Závěr:
Nevím, co autoři dokumentu tímto představením zamýšleli, ale titul tohoto článku mi přijde jako vtipně podtrhující celou situaci: „Sfinga ukázala egyptologům dlouhý nos“. Dokument velmi elegantně ukazuje, že efektivní využití měděných nástrojů pro praktické opracování kamene na stavbách typu Sfinga a nebo pyramidy na Gízské plošině, je prakticky vyloučeno.
Matematické vývody v závěru dokumentu jsou natolik tajemné (a hlavně nadsazené), že do praktické aplikovatelnosti mají daleko. Pokud bychom se například drželi Brownovi teorie, že každých 10 minut potřebujete nový nástroj, znamená to, že po 400 úderech potřebujete nové dláto. Uvedených 10 minut je ale hodně nadnesených, protože v několika záběrech je jasně vidět, že dláto se ohýbá už po cca 5-10 úderech. Brown se to snaží obejít tím, že dláto otáčí, aby se začalo ohýbat na opačnou stranu. Tím, ale nezabráníte faktu, aby se po dalších 10 úderech stalo úplně tupé.
Máme tu tedy měděný nástroj, který vydrží namáhání 20-50 úderů. Při zručnosti Borwnem udávané rychlosti 0,67 úderů/sekundu potřebuje zkušený kameník 1 až 2 dláta za minutu! Představme si tu obrovskou manufakturu, která by něco takového musela zajistit… megalomanská spotřeba dřeva a lidské síly.
Jejich výpočty vychází pouze z extrapolace, protože sami nedokázali projekt dokončit metodami, které starým Egypťanům přisoudili.

Podobné články

Napsat komentář