«« »»

Fenomén xenoglosie: Když lidé začínají hovořit neznámými jazyky

Je to možná neuvěřitelné, ale mezi námi existují lidé, kteří mohou mluvit různými jazyky, aniž by se je učili. Tato schopnost se u nich objevuje znenadání a bez jakýchkoliv zjevných příčin. Nejpodivnějším na tom je, že mnozí z nich hovoří jazyky, které jsou mrtvé a s povrchu zemského zmizely již před několika staletími nebo dokonce i tisíciletími.

Tento fenomén se nazývá xenoglosie – schopnost mluvit „cizím jazykem“.

V současné době vychází najevo, že xenoglosie není žádnou vzácností. Dnes není potřeba utajovat své schopnosti, lidé o nich mohou otevřeně hovořit. Tyto případy vyvolávají často strach a obavy, někdy jsou ale i zdrojem pobavení.

Němečtí manželé se jednoho dne pohádali. Muž, sanitární technik, nechtěl jít v žádném případě na návštěvu ke svojí tchýni a rozhodl se ignorovat protesty své ženy. Dal si vatu do uší a odešel v poklidu spát. Mohlo by se zdát, že tím výměna názorů skončila; uražená žena a spící muž.

Další den se muž probudil a oslovil svoji ženu, ta mu ale nerozuměla jediné slovo. Mluvil naprosto neznámým jazykem a odmítal hovořit německy. Tento muž se nikdy žádný cizí jazyk neučil, nedokončil střední školu a nikdy nebyl dokonce ani mimo své město, Bottrop.

Jeho žena, nanejvýš rozrušená, zavolala záchrannou službu a lékaři konstatovali, že muž mluví čistou ruštinou. Bylo velmi zvláštní, že on ženě rozuměl a nedokázal pochopit, proč ona nerozumí jemu. Dokonce nebyl ani schopen si uvědomit, že hovoří jiným jazykem. Výsledkem bylo, že se muž musel začít znovu učit mluvit německy.

Zřejmě nejznámější případ xenoglosie se vyskytl v roce 1931 v Anglii. Třináctiletá Rosemary začala hovořit neznámým jazykem, sdělila přítomným, že se jedná o starou egyptštinu a tvrdila, že byla tanečnicí v jednom ze staroegyptských chrámů.

Jeden z přítomných, doktor F. Wood, člen Britské psychologické společnosti, zapsal několik frází, které Rosemary pronesla a předal je egyptologům. Výsledek byl ohromující, dívka opravdu hovořila starověkou egyptštinou, dokonale ovládala gramatiku a používala obraty, které se vyskytovaly v době Amenhotepa III.

Egyptologové se rozhodli podrobit dívku testům, aby zjistili, zda se nejedná o nějakou formu podvodu. Původně předpokládali, že se dívka naučila nazpaměť slovník staroegyptštiny, který byl vydán v 19. století. Příprava otázek jim trvala celý den a Rosemary jim pak rychle a bez zjevného úsilí dávala správné odpovědi. Vědci dospěli k závěru, že takové znalosti není možné získat pouze z učebnice.

Relativně často jsou projevy xenoglosie zaznamenávány u malých dětí. Nicméně začít mluvit starověkým jazykem a překvapit svými schopnostmi mohou i dospělí.

Přesné vysvětlení dodnes nemáme, ačkoliv je známo, že tento jev se vyskytuje již nejméně 2000 let.  Do této kategorie patří i biblický příběh, kdy učedníci Ježíše, začali 50. den (den Svaté Trojice) po jeho vzkříšení hovořit různými jazyky a rozešli se všemi směry, aby hlásali jeho učení.

Vědci jsou toho názoru, že xenoglosie je jedním z projevů schizofrenie, rozdvojení osobnosti. Podle nich se člověk kdysi naučil nějaký jazyk nebo nářečí, poté na to zapomněl a pak, v určitém momentu, mozek informace znovu vynesl na povrch.

Většina případů xenoglosie byla ovšem zaznamenána právě u dětí. Opravdu můžeme „podezřívat“ mrňata z rozdvojené osobnosti? Mohly se malé děti stihnout naučit několik starověkých jazyků a zapomenout je, aniž by o tom dospělí věděli?

Podrobně se tím problémem zabýval americký psychiatr Ian Stevenson a klasifikoval tento jev jako reinkarnační fenomén. Provedl celou řadu průzkumů, ve kterých se zevrubně zabýval jednotlivými případy a důkladně je studoval.

Jinak se na xenoglosii dívají různá společenství věřících. U křesťanů se jedná o běsy, kteří posednou člověka a řešením je exorcismus. A ve středověku posedlé ďáblem upalovali na hranici. Zdaleka ne každý člověk, který je vychovaný podle pravidel určité víry, dokáže „přijmout“ informaci, že je možné hovořit a psát jazykem Atlanťanů, starých Egypťanů, nebo dokonce i Marťanů. I takové případy byly.

Ukazuje se, že schopnost mluvit různými jazyky, mezi nimi i mrtvými, je možné získat i pomocí rozšířeného vědomí. Podle svědků, jsou šamani schopni mluvit různými jazyky, pokud je to nutné. Tato schopnost k nim přichází právě ve stavu změněného vědomí (transu). Získávají dočasné vědomosti a schopnosti pro vykonání konkrétního úkolu. Poté vše zapomenou.

Byly zaznamenány také případy, kdy se média dostávají do stavu transu a začínají mluvit neznámým jazykem nebo změněnými hlasy. Nebudeme se zaplétat do popisů příběhů s médii, ale uvedeme analogický případ.

Mysl zatížená neznámými jazyky

Edgar Cayce, americký jasnovidec, předvedl schopnost získávat pomocí změněného vědomí dočasné znalosti libovolného jazyka. Jednou obdržel dopis v italštině. Tento jazyk neznal a nikdy se jej neučil. Dostal se do stavu rozšířeného vědomí, nechal si přečíst dopis a nadiktoval odpověď v italštině. Stejný příběh se odehrál i s německou korespondencí, Cayce promluvil v transu bez problémů v němčině.

Pokud se blíže podíváme na případy xenoglosie u dospělých, můžeme si všimnout jedné zákonitosti. Často jednalo o lidi, kteří se zabývali duchovními cvičeními – meditacemi, seancemi, dechovým praktikami a dalšími doplňujícími činnostmi. Je možné, že při svých cvičeních se dostávali na určitý stupeň vědomí a získávali své vědomosti a schopnosti z minulých životů…

Ale jak je to vlastně s těmi, kteří se podobnými věcmi nikdy nezabývali? Stejně tak jako hodně malé děti, které začaly teprve prozkoumávat svět? Teorií existuje spousta, ale ani jedna z nich nám opravdu nevysvětlí co a proč se ve skutečnosti děje.

Xenoglosie není neznámý fenomén – podobně jako telepatie. Víme, že existuje, ale podat vysvětlení nemůže nikdo. Církev, věda a skeptici se tento jev snažili objasnit a dospěli k závěrům, že se může jednat o působení genetické paměti, telepatie nebo kryptomnézie (obnovení vědomostí, i jazyků, získaných nevědomě nebo v dětství).

V minulosti se případů xenoglosie vyskytovalo nemálo, ale ani jedna z těch hypotéz je nedokáže vysvětlit úplně.

Podle názorů některých historiků se první zdokumentovaný případ xenoglosie vyskytl v souvislosti s již zmíněným příběhem dvanácti apoštolů v den Svaté Trojice. Pro ty, kdo nepovažují Bibli za důvěryhodný zdroj, tu jsou i další prameny ze starověku, středověku a současnosti.

Po hypnóze začala žena z Pensylvánie hovořit švédsky. Švédštinu se nikdy neučila. Když se nacházela v hypnotickém transu, mluvila hlubším hlasem a tvrdila, že je Jensen Jacobi, švédský rolník, který žil v 17. století.

Tomuto případu se podrobně věnoval doktor Ian Stevenson, bývalý vedoucí psychiatrického oddělení kliniky při Univerzitě ve Virginii, a autor knihy Nevyučený jazyk: nové výzkumy v oblasti xenoglosie (Unlearned Language: New Studies in Xenoglossy, 1984).  Podle slov doktora Stevensona se tato žena nikdy předtím do kontaktu se švédštinou nedostala, ani se ji neučila a mohla ji znát pouze v případě, pokud by si ji pamatovala z předchozí inkarnace.

Zdaleka se nejedná o jediný případ xenoglosie, který je spojován minulými životy. V roce 1953 objevil profesor Vysoké školy v Itačuně v Západním Bengálsku, P. Pal čtyřletou Svarilatu Mišru, která znala staré bengálské písně a tance, aniž by někdy s touto kulturou přišla do kontaktu. Hindská dívenka tvrdila, že byla dříve bengálskou ženou a tančit ji naučil její blízký přítel.

Některé případy xenoglosie je možné vysvětlit kryptomnézií, na jiné se ale uplatnit nedá.

Jedna z nejpodivnějších událostí se odehrála v roce 1977. Odsouzený Billy Mulligan ze státu Ohio v sobě objevil další dvě osobnosti. Jedna z nich se jmenovala Abdul a hovořila plynně arabsky a další byla Rugen a ovládala srbochorvatštinu. Podle slov vězeňských lékařů, Mulligan nikdy neopustil USA, kde se narodil a vyrostl.

Biolog Lyall Watson popsal případ desetiletého filipínského chlapce Indo Igaro, který ve stavu transu začal hovořit zuluštinou, kterou v životě neslyšel.

K další události došlo v důsledku havárie. Do roku 2007 hovořil český plochodrážník Matěj Kůs lámanou angličtinou. V září roku 2007 utrpěl vážná zranění, když mu jeden ze závodníků přejel přes hlavu. Lékaři a další svědci na místě nehody byli překvapeni, že Kůs začal mluvit čistou angličtinou s britským přízvukem. Nicméně, tato schopnost „nevydržela“, vytratila se a Kůs pokračuje ve studiu angličtiny běžnými metodami.

Někteří vědci se domnívají, že podobné příhody mohou vycházet z genetické paměti. Jiní předpokládají, že lidé jsou telepaticky propojeni s nositeli daného jazyka. Každopádně výzkum a důkazy tuto hypotézu nepodporují a vedou nás spíše k teorii doktora Stevensona.

Tuto teorii podporuje i australský psycholog Peter Ramster, autor knihy Hledání minulých životů, který zjistil, že může se svojí studentkou Cynthií Hendersonovou komunikovat ve staré francouzštině. Ovšem pouze, pokud se Cynthia nacházela v hypnotizovaném stavu, jakmile vyšla z transu, měla pouze začátečnické znalosti.

Ve snaze najít vysvětlení xenoglosie se někteří vědci přiklonili k teorii doktora Stevensona o minulých životech, kdy po prožití traumatu nebo pod vlivem hypnózy, vystupuje do popředí osobnost z minulosti. A u člověka se začínají projevovat znalosti, které v současném životě nemohl získat.

Sám doktor Stevenson měl ze začátku více než skeptický přístup k případům, které se vztahovaly k regresivní hypnóze. Postupem času se ale na tomto poli stal jedním z nejznámějších odborníků. Později se začal věnovat hlavně malým dětem.

Zjistil, že „malí lidé“ jsou schopní se daleko lépe rozpomenout na předešlá vtělení a nepotřebují k tomu ani hypnózu, ani traumatické zážitky, aby mohli povyprávět o věcech ze vzdálené minulosti.

Doktor Stevenson si pečlivě zapisoval vyprávění dětí o minulých životech a porovnával je s údaji o těch zemřelých, o kterých děti tvrdily, že jsou jejich pokračovateli. Zajímal se dokonce i o fyzické znaky, jako byly jizvy nebo mateřská znaménka. Všechny tyto údaje dovedly Stevensona k závěru, že se jedná o důkazy existence minulých životů.

Ale ani minulé životy nedokážou vysvětlit všechny případy xenoglosie. V některých z nich hovořili lidé jazyky, které byly možná z jiných planet. To může souviset s tím, co někteří nazývají posedlostí nebo, pokud by se jednalo o „hodné“ bytosti, s kontakty s vyšší formou života.

Celá záležitost začíná být ještě zajímavější, když lidé získávají neuvěřitelné schopnosti, například hovořit nebo psát jazykem obyvatel Atlantidy nebo Marsu. Takový případ byl zdokumentován švýcarským psychologem Théodorem Flournoyem v roce 1900, kdy publikoval výsledky své práce s médiem Hélène Smithovou (vlastním jménem Catherine-Élise Müllerovou). Hélène hovořila hindsky, francouzsky a jazykem, o kterém tvrdila, že se jedná o marťanštinu.

Kromě příběhů, ve kterých figurují jazyky ztracených kontinentů nebo jiných planet, u kterých nemáme prozatím žádné možnosti porovnání, se může xenoglosie projevit i ve formě již mrtvých jazyků nebo vzácně se vyskytujících dialektů.

I když jsou projevy xenoglosie velmi zajímavé, stejně fascinující jsou i úvahy na téma odkud tyto schopnosti pochází. Pokud jsou teorie doktora Stevensona a dalších badatelů, kteří v sobě našli odvahu zabývat se touto záhadou, pravdivé, pak nás to zavádí do ještě záhadnějších oblastí.

Má xenoglosie původ v minulých životech, anebo se jedná o působení bytostí z jiných dimenzí?  Pokud by to byly bytosti odjinud, jaké k tomu mají pohnutky? Chtějí se s námi pouze podělit o své zkušenosti nebo nás vedou k lepšímu porozumění světa a vesmíru? Všechny tyto otázky zůstávají otevřené…

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 15658 a SS: 100.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.