Hory, doly, terricony - stopy dávné těžby (3.díl)

5441x 08. 05. 2017 1 čtenář

Těžba vápence
Jsem přesvědčen, že současná civilizace je jen stínem té předešlé a ve srovnání s ní jsme teprve dětmi. Úroveň průmyslu našich dávných předků – a nemusíme tuto časovou vzdálenost počítat hned na tisíce let – však dokázat zatím nelze, protože vše bylo v průběhu času zužitkováno, přetaveno, zrecyklováno. Jako názorná zkrácená analogie poslouží příklad, kdy po rozpadu SSSR opilci vykopávali ze země kabely a vodovodní trubky, aby je pak mohli prodávat do sběren. Taky jistý druh „recyklace“. A nedělo se to samozřejmě jen v SSSR. Ostatně že úroveň civilizace se někdy mění i skokově, můžeme vidět na tomto malém příkladu týkajícím se našeho dnešního tématu – využívání a zpracování vápence.

Do 18. století se kamenné budovy stavěly především z něj. Pro jeho řezání byla používána pokročilá obráběcí zařízení a vytvořit dokonalé pravidelné kvádry bylo to nejmenší, co tehdejší kameníci uměli. Do spáry zdiva z těchto vápencových bloků nezasunete ani břit. Zde je fotografie podezdívky starého domu na Krymu, jehož první patro bylo zasypáno zeminou, zhruba 3 – 4 metry, stejně jako v mnoha dalších městech na území bývalého SSSR. V Sevastopolu, Simferpolu, Feodosii, Kerči – všechny domy, které jsou utopené v zemi na 3 – 4 metry, mají zdivo takovéto kvality:

Prošlo však 200 let a v době SSSR se za docela postačující považovalo tohle:

Zdivo jako na první fotografii už nikdo běžně nestaví. I takhle totiž někdy kráčí pokrok. Ale to jen tak pro názornost.

Vraťme se k našemu tématu. Jak tedy dokázat, že naši dávní předkové nebyli jen divokými lovci mamutů?
Lehce. Pokud byla minulá civilizace mnohem rozvinutější než naše, pak je jasné, že pro fungování svého industriálního, průmyslového a hutního odvětví potřebovala suroviny z celé periodické soustavy prvků. A všechny izotopy prvků. Téměř všechny prvky periodické soustavy se nacházejí v zemině a v horních vrstvách hornin. To znamená, že stačí najít a ukázat rozsáhlé stopy vytěžení hornin ze svahů hor, z povrchu země i z podzemí. Ale nejen to; také stopy zpracované hlušiny po jejím obohacení v důlních a zušlechťujících závodech minulosti. A to už můžeme názorně ukázat.
Podívejme se nyní, v jakých objemech a jak dlouho se na planetě těží vápenec jako základní stavební materiál, a to na příkladu Krymu, protože jsem odsud, a místní krajina a podzemí mě nasměrovaly na tuto cestu.
Tohle je Eski Kermen. Negramotní průvodci vám řeknou, že se jedná o jedeno z jeskynních měst Krymu, kde žili lidé:

A na můj dotaz ohledně těchto kolejí mi řekli, že byly vytvořeny koly vozů místní šlechty.

Zde je ještě jedno takové „jeskynní město“ Krymu, Čufut Kale:

A tady je k porovnání současný krymský lom k těžbě vápence; s vyřezanými místnostmi. Prý pro pracovníky. Zdá se, že se jim tam přinejmenším dobře schraňuje nářadí. Pomyslně nyní přesuňme tento lom o pár stovek, případně tisíců let do budoucnosti, přidejme efekt vodní a větrné eroze a co ve výsledku dostaneme?
Správně, další jeskynní město Krymu. Koleje na fotografii výše, jak jste jistě pochopili, zanechaly těžké důlní vozíky, v nichž se vyvážel natěžený kámen.

V post-jaderné éře by to mohlo být docela dobré místo pro ty, kdo chtějí přežít, nemyslíte? Pevné, bezpečné, těžko dostupné. Zdá se, že bývalé lomy byly používány jako obranná městečka.

Jdeme dále. Na Krymu jsou tisíce kilometrů katakomb, ve kterých se řezal vápenec. Objem je prostě neslýchaný. Oficiálně se tvrdí, že kámen se těžil od dob Řeků až do naší doby. Řezal se prý ručními pilami, sekáči, dláty a rýči. Byl jsem se podívat do slavného kamenolomu Adžimuškaj, kde jsou známé starověké katakomby. Bohužel jsem tam neudělal žádné fotografie. Takže alespoň popíšu, co jsem tam viděl. Na stropě jsou dobře vidět stopy kotoučových pil, přičemž tloušťka disku byla 4 mm a jeho diametr asi 2 metry – to je dobře vidět na stěnách: když blok po odpilování odlamovali, tak v místě, kde se disk zastavil, je dobře vidět, jaký měl diametr. Takže o těch starověkých „ručních pilách“ a „sekáčích“ mám vážné pochybnosti. Jestli někdy v těchto katakombách budete, věnujte tomu pozornost.
Na následující fotografii, která byla pořízena ještě v době před revolucí 1917, můžete vidět, že byl z vápencového svahu v Inkermenu precizně odřezán celý obrovský segment, na jehož dně je pak vedena železnice a jsou zde dokonce postavené i domy.

Nyní následuje důležitý snímek z nedalekého inkermanského lomu vyfotografovaný v roce 1890. Je na něm zachycen prořezaný průchod skrz kopec široký 100 a vysoký 80 metrů. Ve stěnách odřezu jsou vidět ohromné výklenky, v nichž stojí celé domy. Pod vertikální stěnou dole jsou navalené drobné kusy vápence nestandardního tvaru a vápencová drť, která se sypala od pily. Některé z těchto výklenků se zdají být začátkem katakomb, které se odtud táhnou na stovky kilometrů do hloubi poloostrova. Probíhala zde rozsáhlá podzemní těžba vápence. Za druhé světové války se pak v těchto katakombách nalézalo velitelství, nemocnice, výrobna oblečení, sklady. Dovnitř bez problémů vjížděly celé nákladní automobily. Při ústupu pak byly vchody odstřeleny. Nicméně dřívější katakomby jsou pod jakýmkoliv městem na planetě. Zagůglujte si a uvidíte. Pod Oděsou jich například je 2.500 km!

A nyní odhalíme další manipulaci. To, co vám vydávají za skály, kaňony a soutěsky, nejsou často nic jiného než – lomy. Jak lomy z dávné minulosti, tak i relativně mladé.
Bílá skála – Bělogorsk, Krym. To vše jsou vápencové lomy. Stěna vznikla v důsledku odřezání svahů kopců. U úpatí stěny je zpravidla charakteristický násep z vápencové drtě a kamenů amorfních tvarů, který se s průběhem času zvětráváním zvětšuje.

A vidíte tento průchod, prostup, z něhož odebrali masu vápence v Bachčisarajské oblasti? Tak tohle se prosím vydává za „dolinu“. Svahy vápencové drtě pod původně velmi vysokými stěnami již porostly dubovými lesy.

Srovnejte tuto fotografii „soutěsky“ s fotografií z Inkermanu v 19. století. Náspy u vertikálních stěn z vápencové drtě ještě nejsou tak vysoké a nejsou ani porostlé lesy.

A obrázek z roku 1855 z téhož místa, ale s akvaduktem z druhé strany. Na pozadí jsou také vidět gigantické dřívější těžební práce ve vápencovém lomu. Pro zvětšení klikněte zde.

Totéž místo, Bachčisarajská oblast.

Na tomto snímku je vidět vesnice. Nachází se na dně bývalého lomu, kterému ale říkají dolina, a tvrdí se, že ji vytvořila říčka. To je však nesmysl. Naopak, po těžařském prohloubení se na dně lomu rozlila voda z přerušené vodonosné vrstvy nebo se sem stočil potok, který dříve tekl jiným korytem. To je pravidlem v jakémkoliv lomu. Voda na své cestě nemůže promlet horský hřeben stojící jí v cestě. Naopak, ten bude pro ni hrází, přes kterou nemůže. Jistě jste viděli vodopády, stékající z vertikálních vápencových stěn. Jejich koryto se sice za dlouhá léta poněkud zvětšilo, ale to je také vše. Tato dolina široká stovky metrů rozhodně tedy není dílem oné drobné říčky v údolí.

Tak co, udělal na vás rozsah těžby kamene na malém Krymu dojem? Trochu předběhnu a řeknu vám, že toto je zatím jen drobnost. Dívám-li se na povrch Země s tímto vědomím, mám někdy dojem, že na této planetě je jen málo míst, kde by každý kubický metr horniny, pravděpodobně do hloubky 100 metrů, nebyl svého času vytěžen, rozemlet, rozdrcen a – ochuzený ponechán na haldách osudu. Toto není planeta, toto je gigantický důl, v němž se tím nejbarbarštějším způsobem těžily všechny myslitelné suroviny.

Vápenec k průmyslovým účelům
Nyní přejdeme k těžbě vápence pro průmyslové potřeby, bez kterého není možné odstranit strusku při vytavování kovu z rudy. Obvykle se sice předpokládá, že tento kámen je používán především ke stavebním účelům, daleko víc je ho však třeba v průmyslu. Již dříve jsem poukázal na to, že kovů se těžilo mnoho. To znamená, že i vápence bylo potřeba obrovské množství. Dnes se používá jako tavidlo, pro výrobu sody, páleného vápna, je potřebný i jako prostředek k neutralizaci pH odkališť, čímž se snižuje úroveň ekologického rizika. Vápenec je nezbytný pro hutnictví, potravinářství, papírenství, dále ve sklářském, koksárenském i barvícím průmyslu. A výčet by mohl pokračovat dál.

Toto jsou křídové haldy Slavjanska na Ukrajině. Těmto jehlancovitým haldám se někdy říká také terricony:

Je zřejmé, že místní obyvatelstvo je potichoučku rozebírá – křída se hodí k bílení, nebo jako aditivum do půdy.

Ona podlouhlá halda časem slehne, obrovským tlakem ztuhne, následně zaroste vegetací a jednou, až znova vznikne potřeba, na ní možná opět otevřou těžbu. Vznikne tu například takovýhle lom:

A teď si prohlédněte tohle. Říkají tomu „šichan“.

Ruská wikipedie k tomu uvádí:
Šichan je osamělý kopec (sopka) v reliéfu dobře viditelný, s pravidelnými svahy a vrcholem. V Zavolží a Západním Přiuralí představují šichany pozůstatky dávných mořských útesů, skládajících se z vápence… Šichany se často nacházejí v údolí řek a jsou vysoké 150 – 200 metrů. 

Abyste si udělali správnou představu, zde je pohled z výšky. Skutečně vám to připadá jako „pozůstatek útesu“? Není to spíš dávná zvětralá a zarůstající halda – terricon?

A když trochu zagůglujete (do vyhledavače si zadejte Шиханы Башкирии a otevřete obrázky), podobných „pozůstatků útesů“ najdete spoustu:

Kolem těchto zákonem chráněných „přírodních památek“ – unikátních šichanů, se soustavně dějí skandály. Jako například tento:

„Přírodní památka nebo surovina pro akciovou společnost „Soda“?
Vláda Baškortostanu chce zbavit přírodní památku – horu Juraktau – ochranného statusu, aby se zde mohla zahájit těžbu vápence.
Odebrat status přírodní památky jedné ze čtyř vyvýšenin v Cterlitanské oblasti chtějí proto, aby mohli využívat horu Juraktau jako zdrojovou základnu pro akciovou společnost „Soda“.  To povede k faktické likvidaci unikátního přírodní objektu.
Proti tomuto rozhodnutí a za ochranu unikátního přírodního objektu vystupuje prezident republiky Rustjem Chamitov, vědci Ufimského vědeckého centra RAN, obyvatelstvo republiky, a dokonce i Oddělení pro používání podloží Baškortostanu.“

Po přečtení tohoto článku vám asi bude jasné nakolik důvěryhodní asi jsou vědci z RAN (Ruská akademie věd). Jestli je budeme brát jakou autoritu, rozdíl mezi šichanem a terriconem – a důsledky z toho vyplývající – patrně nikdy neobjevíme.

Nyní zadejte do gůglu меловые горы (křídové hory) a prohlédněte si obrázky. Uvidíte následující:

Tohle vše jsou odvaly a haldy vápencové drtě. Částečně se rozpadající, s odhaleným spresovaným vnitřním objemem a místy znova rozebrané jak pro obnovenou těžbu, tak i pro hospodářské a domácí potřeby vynalézavých obyvatel žijících v okolí.

A tohle je křídový lom Bělyj koloděc ve Voroněžské oblasti.
Je skutečně tak těžké si představit, že stolové hory v Arizoně nejsou hříčkou přírody, ale jsou to pozůstatky dávného gigantického povrchového dolu?

Tento podivný kámen v blízkosti lomu je podobný pastovému zahuštění hlušiny od obohacení nebo prostě jen betonu. Samozřejmě, pokud je současný…

Na mnohých místech, kde k tomu byly podmínky, se vápenec dobýval přímo na pobřeží. Je to velmi výhodné, protože to umožňuje, aby se vedl dopravníkový pás pro surovinu přímo do nákladní lodi.
Vápencové bělohorské lomy:

Bílé útesy, Dover, Anglie
Bílé skály doverské lemují anglickou břehovou linie průplavu Pas-de-Calais. Jsou součástí vrchoviny North Downs. Svahy dosahují výšky až 107 metrů.
Na této fotografii je oficiální starý vápencový lom Hedbury Quarry:

A tomuhle se říká křídový útes. Není však těžké si představit, že to je pozůstatek podobného, ale zřejmě daleko staršího a nesrovnatelně většího vápencového lomu.
Beachy Head Cliffs.

Porovnejme například se stejně rovnými svislými stěnami v zatopeném lomu v Ikermanu u Sevastopolu:

A znovu křídové útesy podél La Manche:

Zde jsou dokonce patrné přímé čáry od těžby/ 1:

 

Informace o tom, že by se zde těžila křída, jsem sice nenašel, ale analogie je zcela zřejmá. Stačí si připomenout výše uvedenou krymskou Bílou skálu nebo útesy v Ikermanu. Ale stejně tak mnohá a mnohá další místa na světě, která jsme tu kvůli úspornosti opominuli.
A ať nám potom vyprávějí, že to bylo jen a jenom moře, co takto břeh okousalo…

 

Hory, doly terricony

Další díly ze seriálu

Napsat komentář