Hory, doly, terricony – stopy dávné těžby (8.díl)

15706x 13. 06. 2017 1 čtenář
Odkaliště
Vrátíme se k městu Purmamarca v Argentině. Podívejme se na fragment pohoří And v oblasti tohoto městečka ze satelitu. Souřadnice: -23.654545, -65.653234. Udělal jsem screenshot oblasti široké přibližně 150 km.
 Červenou jsem označil nevelký fragment And, diametr okolo 100 km. To jsou ony barevné haldy a haldy od důlní a hutní činnosti, které jsme už viděli v jedné z předchozích částí. Dobývalo se zde zcela určitě, a nejen železo, ale celá periodická tabulka.
Zelenou jsou označil dno solného jezera v sousedství. Nazývá se Salinas Grandes (-23.715660, -66.010649) a na délku měří 45 km. Jeho vzdálenost od oceánu je 450 km.
Zde je fotografie jezera a okolí:
 
Hezké, co?
O tomto saliništi (a tisíci jemu podobných na planetě) byste měli vědět dvě věci:
1. Opakovaně na něm probíhá těžba. Těží se tu sůl, uhličitan draselný, borax a soda;
2. a druhá věc, která má přímý vztah k těmto jezerům, spočívá v následujícím:
Metody chemického opracování rud je možné rozdělit do dvou základních skupin: na kyselé a alkalické. Rozdrcená natěžená surovina procházející obohacením je rozpuštěna a zájmové prvky a jejich sloučeniny vytvářejí roztok, ze kterého se potom zahušťovacími a vakuovými filtry extrahují. Zbývající solanka je následně vypouštěna do sedimentační nádrže – odkaliště.
Odkaliště jsou základním druhem povrchových skladišť, která jsou postavena na jedno nebo vícestupňovém principu tvoření přehrad, břehů a kalového skladiště. V odkalištích probíhají přírodní procesy: hromadění atmosférických srážek, rozvoj mikroorganizmů, průběh oxidačních a jiných procesů, to znamená samoregenerační proces.Nicméně s výskytem velkého množství solí a s celkovým nedostatkem kyslíku trvá tento samoregenerační proces desítky až stovky let.
Zadejte si do vyhledavače „tailing poinds“ (odkaliště) a prohlédněte si fotografie těch největších. Je v nich nahromaděno nepředstavitelné množství tekutých a často i toxických odpadů.

Zde je schéma konstrukce odkalovací nádrže (šedivá barva označuje kal). Hráz může být průběžně zvyšována.

Varianty konstrukce odkališť

Odkalovací přehrada Tanjinshan, Čína. Pro zřízení odkaliště jsou tu vytvářeny hráze a dno je zajištěno nepropustnou fólií.
Konstrukce hráze odkaliště Highland Valley Copper EYNAKR.
Odkalovací nádrž The Sierrita Copper Mine (31.862114, -111.069172) u měděného dolu Sierrita, Arizona:
Odkaliště Běloruskalij (52.856884, 27.532275) – budoucí hory na horizontu a vyprahlé solné jezero. Přemýšlejte, jak asi bude tento terén vypadat za pár set nebo tisíc let…
Tar Sands Tailings Pond, Alberta. Velké objemy hlušiny zde jsou vedlejším produktem těžby asfaltu z ropných písků a správa těchto hlušin je jedním z nejtěžších environmentálních problémů, kterým čelí průmysl této země:
Odkaliště Ernest Henry Mine, Queensland, Austrálie (-20.451796, 140.731307), těžba zlata, stříbra a mědi (na následném satelitním snímku je odkaliště o rozměrech 1,9 x 1,9 km vpravo dole):
Velké Solné jezero, Utah, USA (41.174671, -112.573648). Délka 117 km:
Délka oporné hráze činí 17 km:
Odkaliště „Bílé moře“, Berezinki, Permský kraj, RF (59.435571, 56.728634). V místě je soustředěn jeden z největších provozů na výrobu draselných solí a průmyslových hnojiv na světě. Krom toho se tu těží i sodík, hořčík a titan.
V důsledku intenzívní důlní činnosti zde v posledních desetiletích došlo hned k několika velkým propadům země, které přímo ohrožují obytné oblasti. Bezohledné drancování přírodních zdrojů některými ruskými oligarchy nese své nebezpečné ovoce:
Velkým nebezpečím je i provalení hrází odkališť, kdy toxický kal zaplaví osídlení ležící níže. K takové ekologické katastrofě došlo například v roce 2010 u Ajky v Maďarsku, kde jsou provozy na zpracování bauxitu. Silně zásaditý žíravý červený kal obsahující těžké kovy tehdy zaplavil několik obcí a zamořil vodní toky. Tehdy zahynulo 10 lidí a více než 130 jich bylo chemicky popáleno nebo jinak zraněno:
Následky protržení hráze v Brazílii:

The Bento Rodrigues district is pictured covered with mud after a dam owned by Vale SA and BHP Billiton Ltd burst in Mariana, Brazil, November 6, 2015. A dam holding back waste water from an iron ore mine in Brazil that is owned by Vale and BHP Billiton burst on Thursday, devastating a nearby town with mudslides and leaving officials in the remote region scrambling to assess casualties. The mining company Samarco, a joint venture between top iron ore miners Brazil’s Vale and Australia’s BHP, said in a statement it had not yet determined why the dam burst or the extent of the disaster at its Germano mine near the town of Mariana in Minas Gerais, south eastern Brazil. REUTERS/Ricardo Moraes – RTX1V1JZ

Velká část vodních nádrží se zemními hrázemi jsou bývalé lomy a povrchové doly předtím mnohdy využívané jako zavodněná odkaliště. Díky dlouhé době, kdy v ních probíhaly samočistící procesy, však už dnes nejsou nebezpečné. Zabývám se podvodním lovem a na Krymu jsem se potápěl v mnohých z nich. V Partyzánské vodní nádrži, v Simferopolské nádrži, Sčastlivjenské nádrži. Všude byl k vidění jeden a tentýž obrázek – podvodní římsy, velké plochy horizontálních polic, například v 5 – 7metrové hloubce, které jsou ve značné vzdálenosti od pobřeží náhle odříznuty strmými svahy do hlubin. Složení dna – bílý vápencový kal a drobná vápencová drť. Často se nedá potopit až na dno, protože průzračnost v hloubce 7 – 12 metrů se snižuje na nulu kvůli bílé vápencové emulzi, která stojí v horizontální úrovni jako plocha.
Zde je Sčastlivjenská nádrž (44.5806, 34.0836) na Krymu. Kopce v pozadí jsou dávné sypké odvaly:
K potvrzení mám zajímavou informaci. Po navrácení Krymu k Rusku se přešlo na ruské standardy. A tak u jezera Gasfort (44.5278378N, 33.6798853E) pod Sevastopolem, ve kterém jsem se rovněž potápěl, došlo ke změně statusu z vodní nádrže na status odkaliště. Přitom jezero Gasfort zásobuje vodou Sevastopol:
A dokonce i malinké jezero v Pirohorce u Bachčisaraje, hluboké 16 m, kde jsem pod vodou lovil štiky, se ukázalo být zavodněným odkalištěm. Na dně je bělošedé mazlavé bahno. Na jedné straně je zemní hráz a na druhé buď ořezané vápencové terasy anebo odvaly vápencové drtě.
Panenský Krym, perla Ruska…
V současné době už úroveň těžby samozřejmě klesla. Dříve však býval rozmach kolosální.

—————

A co nám tu zanechali naši předkové?
Na následující fotografii je Mrtvé moře, Izrael. Obrovské starověké odkaliště. A ještě předtím – důl. Ale když byla hornina vytěžena, začali důl používat jako odkaliště. To je přeci logická a rentabilní praktika:
Současná úroveň hladiny je níže než dříve, proto si myslím, že původní hráz byla postavena mnohem výš, než kam sahá současná hladina. Nachází se zde:
S časem se staré a vyprahlé odkalovací nádrže mohou rozpadat a ztrácet tak formu. To přináší možnost vydávat takový objekt za solončak (slanisko), což je sníženina v terénu nebo dno vyschlého jezera, pokryté vrstvou hlíny a vrstvami soli.
Příklady jsou zde:
Tuz Gölü, Turecko (38.753178, 33.340264). Délka 80 km, šířka 50 km (rozměry se mění podle roční doby) a leží 900 metrů na mořem.
Průměrná hloubka je okolo 2 metrů. Probíhá zde těžba chloridu draselného:
Když se porozhlédnete kolem, tak s vašimi zkušenostmi už nyní jistě neomylně najdete doklady staré důlní činnosti: odvaly, terricony i opětovnou těžbu na odvalech. Jedna malá ukázka z Google Earth:
Nau Co Lake (32.842467, 82.187618), Čína. Nachází se ve výšce 4.378 metrů nad mořem. Vedle jistě objevíte rozsáhlé barevné odvaly:
„Hory“ kolem něj totiž hrají snad všemi barvami. Z jedné strany do modra:
…z druhé jsou ty „kopečky“ nařádkované jak podle pravítka do hněda:
Jezero Natron, Tanzanie (-2.357405, 36.043397) – natron je soda, směs uhličitanu sodného a hydrogen-uhličitanu sodného. Silně alkalické jezero s délkou více než 50 km, šířkou 22 km a největší hloubkou 3 metry leží 600 metrů nad mořem. Hodnota jeho pH se pohybuje v rozmezí od 9 do 10.5.  Pokud prozkoumáte jeho okolí, i zde najdete známky dávné těžby. Což nechávám na vás.
Jezero Baskunčak (48.196332, 46.895606) a hora Bagdo, Astrachanská oblast, RF. Jeho rozloha činí 115 km2 a je 21 metrů pod hladinou světového moře. Vysoce kvalitní sůl (NaCl) se tu těží od nepaměti a pokračuje i dnes.
Barevné odvaly slané hory Bagdo a na pozadí odkaliště:
Na leteckém snímku téhož místa jsou jasně vidět zbytky dávného obrovského odvalu, který byl dlouhý asi 3 a půl kilometru a ještě dnes je v nejvyšším místě vysoký 100 metrů.
Baskunčak
Bonneville Salt Flats, Utah, USA (40.693925, -113.898203). Poušť Bonneville s rozlohou 240 km2, známá těžbou kuchyňské soli (tvoří 90 % celkové těžby v USA) a také dalších minerálních solí – draslíkové, hořčíkové, lithiové, sodíkové:
A takhle to vypadá shůry. Pochybuje ještě někdo, že tu kdysi byl obrovský povrchový důl a následně odkaliště?
A jak se vám líbí tento pravěký, postupně se rozpadající odval? Najdete ho kousek vedle:
A ještě jednou Velké Solné jezero.
Ze satelitních snímků (ale tentokrát si obrázek najdeme na mapy.cz, protože pan Google v těchto místech poněkud „mlží“) je naprosto jasně vidět, že celá tato oblast byla kdysi gigantickým povrchovým dolem.

Myslím, že nápovědí bylo již dost.
Celkový princip jste jistě pochopili. Jestli vám to přijde zajímavé, zapněte si Google Maps nebo Google Earth a hledejte na kontinentech bílé solné skvrny. Přibližte si je a hledejte pozůstatky hrází. Vedle budou odvaly a haldy se stopami eroze na svazích. Podívejte se pak na mapy přírodního bohatství, které se nyní těží v těchto oblastech, jaké jsou zjištěné užitečné nerosty a… obrázek se začne rýsovat.
Musíme ale vzít na vědomí, že existuje i jiná opodstatněná verze toho, jak se dostala slaná voda z oceánů do vnitrozemských částí pevniny, a sice uvíznutí přílivové vody z dávných kataklyzmatických tsunami; proto solná jezera rozkládající se v blízkosti pobřežní linie mohla vzniknout právě díky této příčině. Z toho důvodu, aby bylo vše jasné, začněte nejdříve analyzovat solná jezera a pouště položené vysoko v horách. Například v Tibetě je 250 solných jezer…
Zkuste třeba, co všechno najdete kolem jezera Drangkhok Tso 31.7791269N, 89.4366197E.
Mnoho štěstí při vašem, nyní už samostatném pátrání vám přeje autor!A ještě PS:
Někdy se mě čtenáři ptají, kam se poděla dávná vysoce výkonná těžební technika. Přece není možné, aby tu něco nezbylo!
Odpovídám jim tímto úryvkem z filmu Ozbrojený baron:

Hory, doly terricony

Další díly ze seriálu

Jeden komentář k "Hory, doly, terricony – stopy dávné těžby (8.díl)"

Napsat komentář