«« »»

Jako na zemi, tak i na nebi – Odhalení (3. díl)

3. díl seriálu: Jako na zemi, tak i na nebi. Doposud vyšlo 5 dílů.

Celá Rada Universa – Gawain, Elnur, Ar-kaan, Phoebe, Sára, Arcus, Helene, Ivanna, Marran, Valoi, Ellain a Magg – zasedla spolu s Iltarem, aby si vyslechla Gawainovu zprávu o návštěvě u Adama a Evy. Když Gawain domluvil, nastalo dlouhé ticho. Všichni si uvědomovali vážnost toho, co vyslechli a pochopili, že selhali jako Strážci Universa, že jejich schopnosti jsou omezené pro to, aby mohli čelit Antisvětlu a včas odhalit jeho záměry. Iltar vnímal jejich myšlenky a spojoval je do jediné:
„Přišel čas, abych se opět spojil s naším Stvořitelem,“ oznámil do napjatého ticha. „Ocitáme se v situaci, kdy je potřeba Jeho pomoci. Děkuji Gawainovi, že varoval Homidi a prosím ostatní, aby pomocí Octaedrů pozorně sledovali, co se děje v jednotlivých světech, neboť nevíme, kam až sahají záměry sil temnoty. Nemáme sice prostředky, jak Antisvětlu zabránit v jeho působení, je však nutné alespoň vědět, kde se pohybuje.“
Když Io přišel po práci domů, zamířil do své pracovny, posadil se ke stolu a zaktivoval konzoli. Chtěl si vyhledat jednu informaci, která ho cestou napadla, když tu se mu, zcela nečekaně, objevilo na monitoru upozornění: Iltar prosí Pána Ioa o slyšení.
‚Tak Iltar’, pomyslel si, ‚jak dlouho s ním již nemluvil, jak dlouho se už nepodíval do Orfea. Kolik událostí proběhlo od chvíle, kdy ustavil nový systém Universa. Z počátku světy navštěvoval, ale když viděl, že Elefi úspěšně převzali úlohu jeho Strážců a vývoj jednotlivých světů probíhá v Lásce a harmonii, navštěvoval Orfea méně a méně. Věnoval se rodině, synovi Ronovi a pomalu cítil, že i svým věkem se přehoupl do druhé poloviny života. – Snad se něco nestalo, že ho volá jeho věrný Elefi‘, honilo se mu hlavou.
„Rone, můžeš přijít za mnou?“ zavolal na syna, který seděl ve vedlejší místnosti. „Iltar nás volá. Co by mohl chtít?“
Sotva Ron uslyšel o Iltarovi, v mžiku stál za sedícím otcem a sledoval monitor. „Nemám tušení, snad se neudálo něco v Orfeovi, co by potřebovalo naši pomoc,‘ pronesl zadumaně a čekal, až otec zaktivuje přístup do Orfea a vyvolá spojení s Iltarem.
Jakmile bylo spojení navázáno, uviděli Iltara, jak zamyšleně hledí do monitoru v přenašeči a čeká, až se objeví obraz Pána Ioa. Io pokynul Iltarovi na pozdrav a na obrazovce se objevila slova: „Zdravím tě Iltare, příteli! Četl jsem tvůj vzkaz a vidím, že o něčem přemýšlíš. Stalo se snad něco v Orfeovi?“
„I já tebe zdravím, Pane,“ odpovídal Iltar a Io s Ronem sledovali jeho myšlenky. „Ani nevíš, jak jsem rád, že ses objevil. Ano, stalo se něco velmi znepokojivého.“ Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: „Dvě bytosti Homidů se najednou začali chovat jinak, než ostatní. Mysleli jsme si, že onemocněly, ale žádný způsob léčby na ně nepůsobil. Využili jsme tedy tvého daru, Octaedru, abychom se pokusili nalézt něco, co by nám odhalilo příčinu jejich změněného chování.“
„A co jste zjistili?“ ptal se netrpělivý Ron.
„Ach, i tvůj syn je s tebou, jaké štěstí,“ řekl Iltar a pokračoval: „Zjistili jsme cosi naprosto neočekávaného, a to, že jejich těla jsou napojena, kromě Světla, i na Antisvětlo!“
„Cože?!“ prolétlo na obrazovce jako výkřik. Jakoby někdo Ioa zprudka zasáhl v bolestivém místě, tak hluboce jím otřásla Iltarova zpráva.
„Ano, Pane, v inverzním obrazu Octaedru jsme spatřili, jak ke hlavám jejich těl jsou připojena vlákna Antisvětla. Srdce mají stále spojená se Světelnými vlákny, přesto je patrný vliv Antisvětla na jejich chování. Vím, že jsme tě zklamali jako Strážci, protože jsme Rheu nedokázali ochránit, ale prosíme tě o pomoc. Není v našich schopnostech poradit si s touto situací.“
‚Tak Antisvětlo je zpět na Rhee,‘ procházelo Ioovou myslí. „To snad není možné!“ zaznělo pokojem a Io se hněvivě zvedl ze židle. „Co se to tam děje? My se ho snad nezbavíme!“ láteřil na celý dům, že to přivolalo i Eiu.
„Tati, uklidni se,“ mírnil ho zaskočený Ron, „nejdříve musíme zjistit všechno o tom, kde se tam Antisvětlo vzalo a pak budeme přemýšlet nad tím, jak se ho zbavit.“
Eia, která okamžitě všechno pochopila, vzala Ioa za ruku. „Ron má pravdu, je to hrozná situace, ale je potřeba mít víc informací. A Iltar čeká na odpověď.“
Eia vždy dokázala Ioa uklidnit. Usmál se na ni a opět zasedl ke konzoli.
„Děkuji ti, že jsi mne hned zavolal, Iltare,“ vzkazoval mu. „Svoji roli Strážců jste splnili, protože jste odhalili napadení a zavolali jste mne.  Ale dříve, než se sám podívám na události, které se staly, řekni mi dopodrobna vše, na co jste přišli,“ vyzval ho.
A Iltar informoval Ioa o všem, co se událo na Rhee kolem Adama a Evy. Když skončil, objevilo se na monitoru: „Nejsou to, Iltare, příznivé zprávy, které přinášíš. Antisvětlo si opět vynucuje naši pozornost. Dobře tedy. – Svolej radu Universa a vyřiď jí mé poselství: Elefi jsou dobrými Strážci a jejich Stvořitel jim děkuje. Dál sledujte veškeré dění ve všech světech a buďte ostražití. Já pak zahájím kroky
k tomu, abych zabránit Antisvětlu v jeho šíření. – Tebe, Iltare, prosím, abys byl připraven na spojení. Nyní, ve jménu Světla, jdi v pokoji.“
Komunikace byla ukončena a Io s Ronem a Eiou se na sebe podívali. Jejich rodinný klid byl narušen a oni věděli, že je čeká vyřešit složitý úkol – zjistit příčinu toho, co se stalo a zasáhnout.
Zapomněli na jídlo a soustředěně začali procházet úroveň po úrovni jednotlivých programů, jejich matrice a obrazy. V inverzním módu pak pátrali po Antisvětlu. A objevili, že část nitra Rhey je zahalena temnou hmotou, takovou, jakou pamatovali z doby, kdy stín zahalil celou Gaiu, aby zamezil možnost sledovat, co se za temnotou odehrává. Ale Io si již uměl poradit s touto překážkou a tak záhy spatřili, že hluboko v nitru Rhey se skrývají podivná stvoření, která jsou napojena na drobná vlákna Antisvětla, vycházející z toho nikdy neprobádaného a neproniknutelného prostoru Universa, ve kterém se nalézá jejich Zdroj. Zároveň však uviděli velkého hada a pak, k jejich překvapení, i jednoho Homida.
„Tati, podívej,“ zvolal Ron, „ten Homid je napojený i na Antisvětlo. Kdo to jen může být?“
„Jmenuje se Gordon,“ pronesl Io, když si o něm vyvolal v systému bližší informace. „Podle našich programů měl vyjít s ostatními na povrch Rhey, ale jak se tak dívám, jeho program byl narušen a změněn. Podle toho, jaké informace dostávám, tak tento Homid má nyní  naprogramováno, že z něho bude vládce Homidů na Rhee. – Synu, to snad není možné! Koho jen mohlo napadnout takhle zasáhnout do programu?!“
„To bude mít jistě souvislost s tím jeho napojením na Antisvětlo. A to mne zajímá! Jak k tomu mohlo dojít?!“
„Počkej, počkej, vidíš ještě támhleta vlákna?“ ukazoval Io Ronovi na monitoru další dvě vlákna Antisvětla směřující na jinou část Rhey. „Ta vedou k těm dvěma Homidům, o kterých mluvil Iltar, k Adamovi a Evě.“
Eia, která do této chvíle vše mlčky a otřeseně sledovala, zašeptala: „Io, ach Io, co se to zase děje? Co je to za bytosti v podzemí? Kde se tam vzali? Kde se tam vzalo Antisvětlo? Vypadalo to, že se už nemusíme o naše stvoření bát, že jsou v bezpečí. Ale teď vidím, že to zase začíná.“
Io se k ní otočil a s největší láskou, jakou byl ve svém rozpoložení schopen, ji pohladil.
„Miláčku, vím, jak tě to ranilo, stejně jako mne a Rona. Mrzí mne, že jsem nedokázal zabezpečit světy Orfea tak, aby se Antisvětlo již nebylo schopno nikdy vrátit. Bohužel, podpora, které se mu dostává, je, zdá se, nevyčerpatelná. A, bohužel, má takové schopnosti, že překonává veškerá naše zabezpečení a ochrany.“ Eia se po těch slovech k němu přitiskla, aby načerpala alespoň trochu energie z jeho přítomnosti.
Přivinul ji k sobě, usmál se a ledabyle prohodil: „Mám však pro vás jedno překvapení.“ Eia s Ronem se na něho tázavě zahleděli. „Nevím, jestli to byla předtucha či varování, možná to byl nápad vyšších sil, kterým mne obdařili. Ale ve chvíli, kdy jsem utvářel současný systém
Universa, připravil jsem si i jednu knihovnu.“
„Knihovnu?“ podivil se Ron.
„Ano, synu, knihovnu – tajnou knihovnu! Knihovnu, o které jsem až do této chvíle nikomu nic neřekl. Nyní přišel čas ji otevřít.“
„A co je to za knihovnu?“ vyzvídala Eia. „Nenapínej nás!“
„Je to knihovna veškerých událostí, které se staly, probíhají a které se stanou v Universu. Jakýsi archiv všeho, co bylo, je a bude. Nikomu jsem o ní neřekl, abych měl jistotu, že nikdo po této knihovně nebude pátrat, popřípadě ji chtít měnit. Teď vidím, že jsem udělal dobře. Díky ní můžeme pohlédnout do minulosti, projít jednu událost za druhou, zkoumat, jak se ty podivné bytosti dostaly na Rheu, proč je Gordon v podzemí a hlavně, kde se vzalo to spojení s Antisvětlem. – Pomůžeš mi s tím?“ obrátil se na Rona.
„S radostí,“ usmál se Ron.
„Děkuji, víš, jsem rád, že mám takového syna a bude mi potěšením předat ti jednou správu nad Orfeem.“
„A já se budu snažit být tak dobrým stvořitelem jako jsi ty, tati.“ Objali se.
Eia se na ně nemohla vynadívat. Oba je milovala. „Nejdříve si ale pojďte odpočinout a posilnit se, máte před sebou mnoho práce,“  prohlásila.
Knihovna A-ka-ši, knihovna veškerých událostí v dimenzi Orfeus. Takový záměr měl Io, když ji koncipoval a nyní poprvé otevřel. Ze všech záznamů vybral souslednost událostí na Rhee a spolu s Ronem prověřovali jednotlivé záznamy. Brzy zjistili, že v okamžiku naběhnutí systému, v době, kdy lidé vyšli z podzemí, jeden člověk tam zůstal. Byl to Gordon, jenž za doprovodu zvláštního tvora zamířil do prostoru za temnou bariéru. Zde pak, v posloupnosti událostí, spatřili, jak v plamenu ohně se před Gordonem objevil Ine a rozmlouval s ním. Ještě mnohokrát navštívil Ine Gordona a ubezpečoval ho o svých nejlepších záměrech, i o tom, jak se jednou, s jeho pomocí, stane vládcem lidí. A tvor stínu často dával Gordonovi ochutnávat z pokrmů, které Ine vytvářel. A pak se stalo, že Gordon snědl jablko z jabloně, kterou Ine v podzemí vypěstoval.
Io s Ronem se zachvěli, když spatřili, jak se, po snědení jablka, tenké vlákno Antisvětla napojilo na Gordonovu hlavu. Virus, obsažený v  jablku prolomil vnitřní zabezpečení řídicího systému v Gordonově mozku a vytvořil zde pole s vibrační frekvencí Antisvětla, aby tím umožnil vláknu Antisvětla se připojit. A ve chvíli, kdy vlákno dosáhlo kontaktu, začaly ze Zdroje postupně přecházet do Gordonova mozkového řídícího centra informace, umožňující viru zasáhnout některé matrice Ioových programů. Tato narušení pak způsobila  odchylku od původního programu, čímž začalo docházet ke změně Gordonova chování. Gordon se ocitl jak pod vlivem Světla, tak i Antisvětla.  „Podívej, to je ten had!“, zvolal náhle Ron a ukazoval otci na monitoru dlouhé černé lesklé tělo, jak vylézá z temnoty do světla ohně.
Io celou dobu nepromluvil, jen upřeně, s ohromeným výrazem, hleděl na monitor a sledoval průběh událostí. Nemohl stále uvěřit tomu, že je to opravdu jeho bratr Ine, kdo stojí za zásahy Antisvětla do života Universa. Ani když sledoval, jak Ine instruuje hada, aby donesl jablko lidem na povrch země, nechtěl uvěřit. Teprve, když si vyvolal archiv přístupů do systému a zjistil, že všechny příkazy, řídící události Antisvětla, byly zadány z Ineho konzole, pochopil, že to nemůže být jinak. Že Aia měla pravdu.
„Tak tohle Inemu nedaruji,“ řekl tvrdě. Ron se na otce podíval a viděl jeho bolest.
I Ronovo zklamání bylo obrovské. „Proč?,“ pronesl, „proč nám to Ine jen dělá?“
„Zeptáme se ho! Nejen Aie dluží omluvu, ale všem! A jestli bude zase mlčet, nevadí. V Orfeovi se odmlčí nadobro, protože právě teď jsem ztratil bratra. Ach synu, jestli by nebylo lepší celou hru ukončit,“ povzdechl si.
„Ještě počkej, tati, ukončit hru můžeš kdykoli.“
„Dobře. Jdeme svolat ostatní!“

Bylo to již dávno, kdy se Vyvolení sešli, aby řešili otázky týkající se Orfea. Základní programy byly nastaveny, jejich řízení a správu převzali Elefi a oni se již chodili pouze dívat na vývoj života jednotlivých světů. A jelikož se všem zdálo, že běh událostí pokračuje v harmonii a podle zákonitostí, které tam nastavili, neměli důvod do běhu zasahovat či ho měnit. I proto byli zvědaví, co zajímavého jim chce Io sdělit, když je požádal, aby se k němu dostavili na setkání.
Jedině Ineho Ioova žádost mírně znepokojila. Pozorně sledoval činnost Elefi a věděl tedy, že zjistili přítomnost Antisvětla na Rhee a informovali o tom Ioa. Hned mu bylo jasné, co se bude na schůzce probírat. ‚Musí se na ni pečlivě připravit. Co kdyby zase někdo přišel s obviněním, že za to může on.‘

Jakmile se Vyvolení usadili kolem stolu v Ioově pracovně, zaaktivoval Io konzoli a otevřel program Orfeus. Všichni spatřili na monitoru známé světy a radovali se z obrazu, který viděli. Celý systém Universa se na první pohled jevil jako dokonalý ve své harmonii. Nikdo z nich si nedokázal představit, že by ji mohlo něco nebo někdo narušit.
Když Io přiblížil obraz Rhey, sledovali na monitoru, jak Homidi sbírají ovoce a zeleninu, aby si udělali zásoby na dobu, až přijde zima. Přitom se usmívali a byli spokojení, stejně jako ti, kteří je pozorovali.
Avšak Io se zachmuřil a pravil: „Přátelé, není vše tak krásné a idylické, jak to na první pohled vypadá.“ Všichni se k němu otočili. „Ano, pod krásnou slupkou se skrývá temný červ, který čeká na svoji chvíli, aby mohl vylézt na povrch.“ Při těch slovech přepnul obraz do inverze a Vyvolení spatřili vlákna Antisvětla vedoucí na Gaiu. I to, že tři z nich jsou napojena na Homidi.
„No tohle!,“ zvolal Roy, „kde se tam ta vlákna vzala? A jak to, že se jim podařilo připojit se na Homidi?“
„I tuhle otázku jsem si položil a znám na ni odpověď,“ řekl Io a udělal dlouhou pauzu, při které upřel svůj pohled na Ineho.
Ten to pochopil jako výzvu. Vždyť byl připraven. „Aha, tak opět je tu zpátky moje obviňování,“ připomněl Ine, „to jsem si mohl myslet. Sotva se objeví Antisvětlo, ihned jsem do toho zapleten já, že?“
Io byl klidný. „Ty víš, že jsem ti věřil, bratře. A nejen já. Všichni Vyvolení, kromě Aii a Eii, uvěřili tvým slovům o tom, že jsi skončil se svým spojenectvím s Antisvětlem.“ V místosti zavládlo napětí a všichni čekali na další Ioova slova.
„Dostal jsi od nás nevýslovnou důvěru, Ine, a ty jsi nás všechny zradil!“ zvolal Io a Ine se uraženě postavil.
„To jsi přehnal, bratře,“ zasyčel. „Co máš proti mně tentokrát? Co nového sis na mne zase vymyslel, že tě to opravňuje mne takto urážet?“
„Když jsme se rozhodovali naposled, stála proti sobě dvě tvrzení – tvrzení Aii o tvém spojení s Antisvětlem a tvrzení tvé, kterým ses hájil. My jsme hloupě podlehli tvým slovům a Aie nevěřili.“ Io se k ní obrátil. „Tímto se ti, Aio, omlouvám. Mojí chybou bylo, že jsem věřil víc bratrovi, než poselství tvého Anděla.“ Aia na Ioa nevěřícně hleděla.
Io se otočil k ostatním a pokračoval: „Stojím tu před vámi, abych vám přednesl důkaz o tom, že nás Ine podvedl. – Víš Ine,“ obrátil se zpět k němu, „tentokrát jsem se na setkání s Antisvětlem připravil a ty jsi o tom nevěděl. A tak mám důkazy. Mám záznamy událostí, které se staly a mám k nim i soupis přístupů, kdo je vytvářel.“
Ine zesinal. Všichni na něho i na Ioa překvapeně zírali.
„Když jsem utvářel současný řád na Rhee,“ vysvětloval Io, „napadlo mne, že vytvořím záznamovou knihovnu, kterou jsem nazval A-ka-ši. V této knihovně se uchovávají všechny záznamy o tom, co se stalo, co právě probíhá a co se stane v prostoru Universa. Abych měl však jistotu, že po této knihovně nebude nikdo pátrat, neřekl jsem vám o ní. Činím tak až nyní, v době, kdy je potřeba odhalit pravdu, která je pro mě tak krutá.“ Odmlčel se na chvíli a pokračoval: „Když jsem byl zpraven od Elefi, že v prostoru je opět Antisvětlo, nahlédl jsem do této knihovny a zjistil hroznou věc, a to, že za Antisvětlem a jeho šířením v Universu stojí můj bratr Ine. – A já ti tolik věřil, bratře!“ vykřikl Io.
Zaraženi seděli Vyvolení na svých místech a v jejich tvářích bylo možno spatřit zděšení.
Ine byl připraven na různé varianty Ioova chování, ale knihovnou A-ka-ši ho Io překvapil. Snad to byl pokyn Stína, to, co ho v tu chvíli napadlo a pro co se rozhodl. Byla to myšlenka, která by nemohla mít, za normálních okolností, šanci na realizaci, ale nyní se Inemu jevila jako ta nejlepší. Po prozrazení jeho spojení s Antisvětlem si uvědomil, že ztrácí přátele. Partnerku neměl a s rodiči si příliš nerozuměl. Byl ve svém světě osamocen a jediné, co ho naplňovalo, byla práce v Orfeovi. Jenže po dnešku by určitě přišel i o to, co je mu nejmilejší. To nesmí připustit! Tentokrát se svých výtvorů nevzdá! – Ačkoli nebyl vnitřně klidný, přinutil se k úsměvu. „Možná se tvoje záznamy v knihovně mýlí,“ pronesl do napjatého ticha a pokračoval: „Rád bych ti něco ukázal, bratře. Můžeš otevřít vstupní bránu do Orfea a přistavit k ní přenašeč? Zatímco ty jsi Orfea příliš nenavštěvoval, já neustal v pátrání po Zdroji Antisvětla. A myslím, že vím, kde se nalézá. Navedu tě k němu. Ale potřebuji se dostat do dimenze.“
„Cože?“ podivil se nevěřícně zaskočený Io. „Ty jsi objevil Zdroj Antisvětla a chceš nám ho ukázat? Proč bys to dělal, když jsi s ním spojený? Ledaže víš, že ho nejde zničit.“
„Chcete ho vidět nebo nechcete?!“ zeptal se stroze Ine.
„Myslím, Io, že by to mohlo být dobré, vědět, kde se nalézá,“ poznamenal Roy.
„Máš pravdu, Royi, jen aby to ale nebyla nějaká léčka,“ namítla Aia, která s velkou nedůvěrou sledovala Ineho počínání a upřela na něj svůj pohled. Ine však byl připraven, čekal Aiin výpad proti němu a tak opět dokonale zastínil své úmysly.
Sám Io váhal. ‚Místo toho, aby se Ine přiznal, aby se omluvil, aby udělal něco, čím by chtěl vysvětlit či snad dokonce očistit své nařčení, místo toho nabízí Zdroj Antisvětla,‘ přemítal. ‚Kdyby po něm už tak dlouho nepátral… tolik si přál, a nejen on, vědět, kde se nachází.‘
„Dobře tedy, ukaž nám místo, kde se nachází Zdroj Antisvětla, bratře,“ souhlasil a zaktivoval vstupní bránu do Orfea. Pak nechal přistavit přenašeč a otevřel dveře do propojovací chodby.
Ine byl rozhodnut. Šeptání Stína o temném světě, který je ukryt daleko v zapadlém koutu dimenze a čeká na svého Pána, se mu nesl myslí. ‚Nový svět, můj svět, ve kterém budu Pánem, kde mne budou všichni milovat a poslouchat, ano, toto si žádá! Jen kdyby nebyla ta pochybnost, zda v něm najde dostatek energie pro svůj život…‘ Hlas Stína jej však uklidňoval: „nejdůležitější je, abys měl svůj aktivační čip, nic víc nepotřebuješ, všechno ostatní si stvoříš.“ ‚Ano, udělá to, odejde!‘
Vykročil. Před bránou se ale ještě zastavil, otočil se a postupně přelétl pohledem všechny Vyvolené. „Počkejte na mne, až se vrátím. Pak spolu zúčtujeme,“ řekl a zmizel v tunelu.
Dveře spojovací chodby se za Inem zavřely a přenašeč se odpoutal od vstupní brány. A Vyvolení sledovali na monitoru, jak se přemisťuje do hlubin dimenze. Náhle však byl obraz prázdný. Přenašeč se ztratil z monitoru a místo něho se objevil text: „Milý bratře, odhalil jsi mne, ano, to se ti podařilo! Jsem tím, kým jsem. Jsem bratrem svého bratra, který byl vždy lepší a šťastnější, než jsem já, a jeho rozhodnutí mi nikdy nedovolovala realizovat to, co jsem si přál v dimenzi Orfeus. Nyní ale přichází čas, kdy se všechno změní. Rozhodl jsem se totiž, že se již nevrátím do vašeho světa, ale že zůstanu zde, se svými bytostmi. Nemám ve vašem světě nic, co by mne těšilo, zatímco zde je celé moje dílo. Bavte se a zkoušejte mne zastavit. Zkoušejte zabránit Antisvětlu uchvátit moc na Rhee a ve světech Universa. A budete-li mít odvahu, můžete se i vydat za mnou. Ale předem vám říkám: je to zbytečné. Nenajdete mne! Ve stínu budu ukryt a řídit běh věcí až do okamžiku, kdy vzdáte veškeré vaše snažení a kdy všechny bytosti Universa budou ovládány Antisvětlem. Jediné, co vám dovolím, je sledovat všechno, co budu konat, aby se celá knihovna A-ka-ši zaplnila mými činy. Nikdo mi už nedokáže zabránit ovládnout Universum! Konečně nebudu druhý, budu první! Sbohem bratře!“
Vstupní brána do Orfea zůstala otevřená v prostoru Ioova bytu a věštila chmurnou zprávu: čas poklidu, radosti a harmonie v této dimenzi skončil.
V naprostém údivu četli Vyvolení Ineho vzkaz. „Bála jsem se, že má v úmyslu nás nějak oklamat, ale tohle mne nenapadlo,“ řekla potichu Aia.
„Tohle nemohlo napadnout nikoho z nás,“ pronesl otřesený Io. „Budeme se s tím muset nějak vyrovnat. Jen nevím, co řeknu matce.“

Pokračování: Jak na Zemi tak i na nebi: Všechno je propojené (4. díl) [1515x]

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 12634 a SS: 100.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.