«« »»

Jako na zemi, tak i na nebi – Virus (2. díl)

2. díl seriálu: Jako na zemi, tak i na nebi. Doposud vyšlo 4 dílů.

Roztřásli se zimou, ačkoli zima nebyla. Něco projelo jejich hlavou a oni pocítili náhlý chlad. Virus byl aktivován a bezpečnostní obal jejich těl byl narušen. První příkazy Ineho programu začaly pronikat do jejich řídícího mozkového centra. A odkudsi z hloubi Universa se začala ke Rhee blížit dvě vlákna Antisvětla. A kupodivu nebyla odpuzena, nýbrž nalezla své příjemce. Dva lidé na Rhee byli připojeni ke Zdroji Antisvětla.

„Adame, potřebovala bych zahřát,“ řekla Eva a usmála se na něho.

„Něco ti najdu,“ odpověděl jí a po chvíli přinesl dva přehozy z teplé látky, kterou dostali od elfů pro čas, kdy přichází zima. Oba se do nich zabalili a přivinuli se k sobě. Jejich myšlenky se nesly k dnešnímu setkání s hadem na louce. Tolik chtěli o tomto setkání někomu vyprávět, ale celou cestu domů nikoho nepotkali. Doma si udělali večeři a pak je, náhle, přepadl chlad.

„Možná bychom o našem setkání ani mluvit neměli,“ ozvala se z ničeho nic Eva.

Adam potřásl hlavou. „Nejspíš máš pravdu,“ přisvědčil. „Kdo ví, co by nám řekli.“

„Třeba, že jsme neměli jíst to jablko!“

„To by mne tedy zajímalo, proč bychom si nemohli sníst dobré jablko,“ pronesl Adam tónem, jaký od něho Eva nikdy neslyšela. Ale ten tón se jí líbil. Ano, byl takový hlubší, mocnější. Eva s obdivem pohlédla na Adama. Jakoby cítila, že se trochu, maličko, změnil. A cítila, že i ona je, možná, snad, trochu jiná – lepší!

„Máš pravdu, nikdo nám nebude říkat, co máme a co nemáme jíst,“ pronesla pevně.

To zase zarazilo Adama. Takovou Evu nezná. ‚Ano, má pravdu, jistě!‘ pomyslel si. Zadíval se na ni a v tom okamžiku mu připadala neskonale svůdná. A pak v jejích očích zachytil tu zvláštní energii touhy. Sám nevěděl, co dělá, ale to nutkání bylo neskutečně silné, že je nedokázal ovládnout. Uchopil konec jejího přehozu a jedním trhnutím ho z ní strhnul. Eva vykřikla úžasem i vzrušením a v jejich tělech zahořela vášeň. Byl to pro ně nový pocit, který je pohltil. Adam popadl Evu do náruče a malé jiskřičky prolétávaly kolem nich při aktu spojení.

 

Nebyla to sice doba Zlatého věku tak, jak ji Iltar pamatoval, ale přesto se mu zdálo, že v Universu vládne dokonalá harmonie a radost ve všem a se vším, co se v něm nacházelo. Rotování planet kolem Helianu, střídání světla a tmy, střídání tepla a zimy, otáčení Luny kolem Rhey, a pak všechno, co sami Elefi naprogramovali do systému, ano, vše probíhalo přesně tak, jak Pán Io určil.

Všech třináct členů rady odpovědně plnilo své poslání a prostřednictvím svých Oktaedrů kontrolovalo řád a běh programů jejich Stvořitele. Každý z nich měl samostatný úkol a společně se pak pravidelně setkávali, aby se informovali o vývoji Universa a radovali se z nových událostí.

S Láskou pak dohlíželi všichni Elefi na systém, který byl ustaven. Když bylo zapotřebí rady nebo pomoci, nechávali svá těla zhmotnit a přicházeli k obyvatelům jednotlivých světů, aby je učili. A ti vždy s úctou přijímali jejich poselství a jednali podle jejich pokynů. Neboť vše bylo tak zakódováno v programech, které běžely ve Světlu.

Iltar rád naslouchal vyprávění Elefi o tom, jak obyvatelé jednotlivých planet zachází s dary, které jim dal Stvořitel a oslavují život, a Světlo, a Lásku. Zejména jej těšilo vyprávění jeho syna, Gawaina, o Homidech na Rhee, přestože v něm vyvolávalo teskné vzpomínky na jeho ženu. Proto k ní často sestupoval a naslouchal jejímu pulzování. A Rhea se vždy zaradovala, jakmile se jí dotknul. Dlouho pak spolu promlouvali o tom, co bylo, co je a co bude.

I Gawain rád mluvil s matkou. Děkoval jí za krásu květeny, která vyrůstá z její země a dává obživu lidem i zvířatům, za vodu, kterou nechává proudit po svém těle i za každičkou pomoc, kterou lidem poskytuje.

Život lidí na Rhee naplňoval elfy radostí ze stvoření, stejně jako skřítky, kteří trávili svůj život ve veselosti a bezstarostnosti v podzemí. Pomáhali lidem a ti je milovali. A časem někteří ze skřítků začali v domech lidí i bydlet a společně v nich s nimi žili ve vzájemné pospolitosti. Zároveň však si byli neustále vědomi svého nejodpovědnějšího úkolu, a to střežit v podzemí oheň tak, aby se nikdy nedostal na její povrch. Nebylo však nikoho v té době, kdo by měl zájem měnit běh věcí.

Elf Dilmund shlížel na Rheu a byl zasmušilý. Dobře si pamatoval na slib, který dal Ergínovi, že nalezne jeho syna Gordona, a ačkoli požádal o pomoc s pátráním i Gawaina, Gordona ne a ne najít. „Možná už odešel z tohoto světa,“ často přesvědčoval sám sebe, ale jakási vnitřní pochybnost mu nedovolila se s tím spokojit.

Ergín dlouho v sobě nosil naději, že se ještě se synem setká, ale s přibývajícím věkem se již Dilmunda neptal, zda nemá o něm nějaké nové zprávy. Smířil se s tím, že jeho syn již nežije a s touto myšlenkou dokonal svůj život.

„Ach Rheo, Rheo, jaká ukrýváš v sobě tajemství? Prozraď mi je, vydej Gordona,“ často prosíval Rheu Dilmund.

„Milý Dilmunde,“ odpovídala mu Rhea, „vím, co tě trápí a tolik bych ti chtěla pomoci. V podzemí planou velké ohně a skrývají mnohá tajemství. Ale vše je zastřeno temnotou a já nemám moc ji prohlédnout. Cítím ji, ale neumím ti pomoci.“

„Také ji cítím, matko Rheo, avšak nevím kam zaměřit svoji pozornost, kde hledat.“

„Nezbývá, než vyčkat věcí příštích. Vždyť to, co má být vyjeveno, se zcela jistě vynoří na povrch. Jde jen o to být připraven, Dilmunde!“

 

Druhý den po setkání s hadem vyšli Adam s Evou z domu, aby se vydali pro byliny, ze kterých jim Eva vždy dělala něco dobrého k jídlu. Těla měli zahalená do přehozů, protože chlad neustupoval.

„Ahoj Evo, ahoj Adame,“ zdravila je již z dálky kamarádka Sára, sotva je spatřila.

„Ahoj Sáro,“ odpověděli a jakési pochybnosti jim prolétly kolem hlavy. ‚Ta Sára je nahá,‘ napadlo je.

Sára mezitím přišla blíž a udiveně se ptala: „Pročpak jste ustrojeni? Vždyť je přece takové teplo!“

„Je nám chladno, tobě ne?“ zjišťovala Eva. „A není ti to nepříjemné, chodit takhle neoblečená?“

Sára se zarazila. Takhle Evu mluvit ještě neslyšela a nerozuměla jí. „Chladno?“ divila se. „Vždyť je přece slunečné období a nikdo na sobě nic nenosí, když není zima. – Nejste nemocní?“ dodala po chvíli.

‚Ach ano, je docela možné, že jsme nemocní,‘ pomyslela si Eva. „Možná máš pravdu,“ odpověděla jí. Rychle se se Sárou rozloučili a otočili se zpátky k domovu. Podivné obavy, jakýsi nepatrný strach, je zasáhly a oni by se jich rádi zbavili. Ale jak to udělat, aby o tom nikdo nevěděl?

„Zajdeme za skřítky, ti dokáží vyléčit všechno, určitě nám pomohou,“ rozhodl nakonec Adam.

„Nevím, vůbec si s tím nevím rady,“ bručel si pod vousy skřítek Grim, který vždy dokázal najít lék na nemoc či zranění, která se lidem stala. „Teplotu nemáte, všechny orgány pracují tak, jak mají, pouze kolem hlavy cítím jemné a poněkud jiné vibrace, než by měly být. Ale to by snad nemuselo mít za následek změnu pocitu vnímání tepla a chladu. – Nepřihodilo se vám něco od včerejška, něco mimořádného?“ vyzvídal.

„Ne, ne,“ dušovali se Eva i Adam, „všechno, co jsme dělali, bylo jako obyčejně.“

„Tak na toto jsou moje vědomosti krátké, musíme poprosit o pomoc elfy.“

„Elfy? Proč?“ zalekl se Adam. „Však my to zvládneme sami a ono to jistě za pár dní přejde.“

„No, když myslíte, ale stejně to s nimi budu konzultovat,“ prohlásil Grim.

„Myslíš, Adame, že elfové na něco přijdou?“ zeptala se Eva, když přišli domů.

„Nevím, ale oni nás řídí, asi dokáží poznat, co s námi je.“

„Jestli to způsobilo to jablko….“

„Spíš mám obavy o ty vibrace kolem naší hlavy. Co to jen může být?“

„Víš co, Adame, ať je to, co je to, je to jedno. Když se zahalíme do přehozu, je nám teplo. A ostatně, člověk by neměl chodit neodhalený,“ prohlásila rezolutně Eva. Vzápětí si ale uvědomila, co řekla a zarazila se. ‚Proč jí teď napadají takovéto zvláštní myšlenky?‘ uvažovala.

I Adama znepokojila její slova. Stejně, jako jeho odpověď Grimovi. ‚Nedokázal mu přece říci pravdu o jablku a přitom to řekl tak bezprostředně, jako by to pravda byla. Zvláštní,‘ pomyslel si. Ale mlčel. Místo toho chytil Evu za ruku a objal ji. Pocit strachu, pocit, který dřív neznali a kterého se nebyli schopni zbavit, se neustále vracel.

 

Gawain hleděl překvapeně do Octaedru a nemohl uvěřit tomu, co viděl. Až k němu se dostala žádost, aby prověřil možnou příčinu nemoci dvou lidí, Adama a Evy, protože nikomu ze skřítků ani elfů se nepodařilo ji odhalit. Matrice chování Adama i Evy v hlavním řídícím programu se zdála být neporušená. Zaměřil tedy na ně pozornost prostřednictvím Octaedru a to, co uviděl v inverzní rovině, ho zaskočilo. Dvě tenká vlákna Antisvětla, vyvěrající z hlubiny Universa, byla spojena s mozkovými centry těchto dvou lidí.

‚Jak je to jen možné? Jak se to mohlo stát? Žádný člověk nemá možnost přijímat frekvenci Antisvětla, a nyní toto?‘ Udiveně zkoumal jednotlivé procesy a pak si všiml, že některé vzorce matrice programů Adama a Evy vytváří jiné obrazce, než u ostatních lidí. ‚S tímto musí okamžitě seznámit radu Universa‘, pochopil. ‚Jestli je to skutečně tak, jak se mu jeví, Rhea je v ohrožení.‘

Zaraženě a nevěřícně hleděli členové rady Universa do Octaedrů a sledovali vlákna Antisvětla napojená na Adama a Evu.

Do nastalého ticha řekl Iltar: „Uplynulo velmi mnoho událostí od doby, kdy lidé vyšli na povrch Rhey a celý ten čas jsme trávili v lásce, radosti a klidu. Celý ten čas však, nás, kteří víme, že Antisvětlo se stále nachází kdesi v Universu, tížilo, že může přijít okamžik, kdy se znovu zjeví. Ten okamžik je tady. – Víme ovšem také to, že se silami Antisvětla neumíme soupeřit. Jediné, co můžeme, je zkusit upravit programy těchto dvou lidí tak, aby je vliv Antisvětla nenutil udělat něco, co by narušilo harmonii a řád na Rhee.“

„Navrhuji je izolovat od ostatních lidí,“ zvolal Elnur.

„Možná,“ připustil Iltar. „Nejdříve je však potřeba zjistit, co se událo v jejich životě takového, že Antisvětlo mohlo proniknout do jejich systému – abychom zabránili tomu, že se situace bude opakovat i u dalších lidí. Až toto budeme vědět, budu celou věc konzultovat s naším Stvořitelem, Pánem Ioem. Jistě nám poradí. Vždyť jedině On může zasáhnout do programu stvoření tak, aby opět zahnal Antisvětlo zpět do temných koutů Universa.“ ‚I když je otázkou, na jak dlouho,‘ pomyslel si v duchu.

 

Adam s Evou seděli zahaleni na lavici před svým domem, když tu se, z ničeho nic, před nimi objevily tři nádherné bytosti. Všechny tři měly na sobě dlouhá roucha. Každé vydávalo jinou barvu, jedno bylo bílé, druhé modré a třetí žluté. Z jejich těl vyzařovalo světlo a jejich pohledy byly plné lásky a milosti. Ihned pochopili, kdo je navštívil – elfové. Takto se lidem zjevovali. Nepřicházeli často, ale jejich návštěvy měly vždy nějaký důvod. A Adam s Evou vytušili, proč přichází tentokrát, a pocítili nepatrný, ale zřejmý, strach.

Byli to Gawain s elfkou Noemi a elfem Dilmundem, jejichž pohled okamžitě zaregistroval, jak se světelný obal, který měli Adam i Eva kolem svých těl, rozvibroval na neharmonické frekvenci a na jeho samém okraji, přímo u hlavy, se objevil malý tmavý stín.

Pak Gawain sáhl pod roucho, vytáhl Octaedr a elfové v inverzním obraze spatřili, jak právě v místě stínu v obalu lidí, kteří tu stáli před nimi, jsou na jejich těla napojena vlákna Antisvětla. Gawain schoval Octaedr a všichni se upřeně zadívali na Adama a Evu.

Ti, do této chvíle, seděli nehnutě se zatajeným dechem na lavici a s výrazem mísícím údiv s překvapením v obavách hleděli na elfy. Jejich pohyb byl čímsi paralyzován. Až teprve pak, potom, co se na ně elfové zadívali, se něco kolem nich uvolnilo a oni vydechli. Okamžitě vstali a hluboce se uklonili příchozím.

„Vítáme vás v našem příbytku, vážení hosté,“ promluvila Eva. „Jsme potěšeni, že jste nás navštívili – pojďte dál a posaďte se,“ zvala je.

„Děkujeme ti, Evo, za tvé přivítání,“ řekl Gawain, „rádi vstoupíme do vašeho domu a popovídáme si. – Jistě tušíte, proč jsme přišli. Ano, až k nám se dostala zpráva o vaší nemoci. Proto jsme tady, abychom vám pomohli.“

„Vážíme si toho, pane,“ řekl Adam. „Samotné nás trápí, že jsme najednou něčím jiní. A chtěli bychom být opět zdraví, jako dřív. Budeme rádi, když nás uzdravíte.“ Pak otevřel dveře a elfové vstoupili do domu.

Adam s Evou obývali malý domek na okraji města. Města elfové postavili lidem, aby měli kde bydlet potom, co vyšli z podzemí. Každá rodina dostala jeden dům, který byl vkusně zařízen a který si lidé v dalším období svého života zvelebovali. A jak děti v rodinách dorůstali, odcházeli a sami si stavěli své domy tak, jak je to elfové naučili. I Adam s Evou si postavili svůj dům poté, co se rozhodli žít spolu. Za dva dny stál na okraji města hezký domek s malou zahrádkou, kde plánovali Adam s Evou založit rodinu. Těšili se na své potomky, ale věděli, že je potřeba se nejdřív na takovouto událost připravit.

Všichni se usadili na židle u kulatého stolu, který byl v pravé části hlavní místnosti domu, jež sloužila jak k vaření, tak se v ní scházeli hosté, hrály se hry a povídalo se o životě. Eva by ráda nabídla elfům něco k jídlu a pití, ale marně vzpomínala, co mohou takoví elfové jíst. Noemi viděla její rozpaky a uklidňovala ji: „Netrap se, Evo, tím, čím nás pohostit. Místo toho se posaď a vyprávěj nám, co jste za poslední dobu prožili, kde jste byli či koho jste potkali. Zejména v době před tím, než jste onemocněli.“

„Řekněte nám všechno,“ připojil se Dilmund, „ať se stalo cokoli, jsme tu proto, abychom společně objevili příčinu vaší nemoci a mohli tak hledat způsob, jak ji vyléčit,“ povzbuzoval je.

„Bojíme se o tom mluvit,“ ozval se do nastalého ticha Adam.

„Bojíte?“ zeptal se překvapeně Gawain. „O tomto pocitu jsem slyšel z vyprávění svého otce. Kdysi, v dávných dobách, o něm hovořili ti, kteří byli vyslanci temnoty – ten ale není zakódován ve vašich tělech a myslích.“

„Nevíme, co se s námi děje,“ přidala se Eva.

„To to jablko! To to nejspíš způsobilo!“ zvolal z ničeho nic Adam.

„Adame!“ okřikla ho Eva.

„Moji milí, co jen to s vámi je?“ zeptala se Noemi s takovou láskou v hlase, že se oba dva rázem uklidnili. „Vyprávějte nám příběh o jablku,“ vybídla je.

„Když to máte tak,“ začala pomalu Eva. „To odpoledne jsme si udělali výlet na nedalekou louku. Často tam chodíváme, když je venku krásně, lehnout si do trávy plné okouzlujících květin a nechat se uspávat jejich vůní. Máme to tam moc rádi.“ Odmlčela se.

„No a co se stalo tentokrát?“ vyzvídal Dilmund.

„Měla jsem krásný sen, ale najednou mne něco probudilo, spíš tedy někdo.“

Elfové se zarazili. „Kdo to byl, Evo?“ zeptal se Gawain.

„Takový zvláštní tvor, nikdy dřív jsem ho neviděla. Řekl, že se nazývá had.“

‚Tak přece. Otec měl pravdu, když říkal, že se museli setkat s někým z podzemí,’ pomyslel si Gawain. „A dál? Pokračuj, jak probíhalo vaše setkání?“

Když Eva dovyprávěla vše, co se jí s Adamem přihodilo na louce, elfové dlouho mlčeli. Pak Gawain promluvil: „Měl jsi pravdu, Adame, když jsi říkal, že to způsobilo to jablko. Vypadá to, že v tom jablku bylo obsaženo něco, co zapříčinilo vaši nemoc. Vaše nemoc bude tedy stejně zákeřná, jako síly ukrývající se ve tmě. Tím je situace mnohem závažnější, než si my všichni, v tuto chvíli, dokážeme představit. Co je tou příčinou, zatím nevíme, ale slibujeme vám, že uděláme vše pro to, abyste se zase uzdravili, ačkoliv nedokážeme říct, zda vaši nemoc budeme umět vyléčit. Co však víme určitě, je, že musíme oznámit všem lidem na celé Rhee, že jim hrozí nebezpečí. Protože síly z podzemí
vyslali na zem posla, aby otrávil lidský rod a je potřeba mu jeho plány překazit. Tímto úkolem pověřuji Dilmunda. Vás chci požádat, abyste zůstali ve svém domově a nestýkali se s ostatními do doby, než opět přijdeme.“

„Ano, pane, slibujeme, že zde zůstaneme a budeme vás čekat,“ prohlásil Adam. „Naši otcové čekali dlouhý věk v podzemí, bude to pro nás lehčí zkouška čekat na zemi.“

„Mýlíš se, Adame! Bude to pro vás mnohem těžší zkouška, než pro vaše otce. Vaše nemoc vám totiž může zastřít vaše smysly stejně, jako vaše činy. Říkám vám to proto, abyste to věděli. Budeme vás sledovat a chránit, ale nedokážeme vás ochránit před sebou samými.“

Gawainova slova zasáhla do podvědomí Adama i Evy, avšak jakoby nějaký vir jim nedovoloval je přijmout se stejnou radostí, pokorou a laskavostí jako dřív. Koho nebo čeho se nyní mají bát víc? Nemoci nebo elfů?

„Buďte bdělí,“ řekl na rozloučenou Dilmund a elfové zmizeli. Jen tři prázdné židle po nich zůstaly a venku se začalo stmívat.

Pokračování: Jako na zemi, tak i na nebi – Odhalení (3. díl) [1852x]

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 12194 a SS: 100.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.