«« »»

Jaroslav Dušek: Změna životního stylu

Jak zdravě žít? A jaký jídelníček má Jaroslav Dušek? To se dozvíte v následujícícm rozhovoru.

Velmi by mě zajímalo, jak vypadá denní jídelníček Jaroslava Duška?

Denní jídelníček? Vypadá tak, že v něm víceméně bývá jedno jídlo a někdy je to třeba jen polévka. Postupem času jsem zjistil, že tři jídla denně nedokáži vůbec sníst, že to je strašně moc jídla. Prostě jsem vypozoroval, že jím zbytečně mnoho a začal jsem jíst méně a menší porce. Dnes bych již jen tak bez přípravy nedokázal sníst klasické jídlo včetně polévky a dezertu.

Zajímá mě, to jedno jídlo je v poledne?

Většinou to tak vychází, že to je v poledne nebo po poledni. A k tomu jsem tak postupně dospěl. Protože téměř každý večer hrávám na jevišti a před představením nejím, aby mě trávení při hře nerušilo. Jednu dobu jsem zkoušel jíst obden, ale špatně se mi to dodržovalo. Třeba jsem se přistihl, že jsem v půstový den uzobl automaticky pár oříšků. Tak jsem se rozhodl, že budu jíst denně, ale málo. Cítím se tak lépe.

Říkal jste, že jíte bezmasá jídla. Moc by mě zajímalo, jak se to stane, že se člověk přeorientuje z „všežravce“ na „býložravce“, pokud to tak smím říci?

Já jsem to měl velmi jednoduché. Před pár lety jsem začal zkoumat, proč mě občas pálí žaludek. Zda je to po kávě, protože mě napadlo, že to způsobuje káva. Ta to ale nebyla. Pak jsem zjistil, že to dělá maso. A když jsem začal to maso vyřazovat, přestal mě žaludek pálit, bylo mi lépe a celkově mi to prospělo. No a jak jsem začal jíst méně, začal jsem zvažovat, co vlastně budu jíst. Když jíte hodně, sníte vše, na co přijdete. Tam zobnete, tu zobnete, tam ochutnáte, dáte si, proč by ne. Pak vás trošku bolí břicho, říkáte si „to jsem to dnes ale přehnal, zítra se to už nesmí opakovat!“ Jenže když jíte míň, už si začnete vybírat, zda to či ono opravdu stojí za snědení. Řeknete si, že určitá plnidla vám nestojí za to, abyste si jimi zaplácli žaludek.

Takže takhle jste se tedy zbavil masa?

Takhle to maso samo nějak pozvolna odcházelo a definitivně odešlo loni, 6. února 2006, kdy jsme se vrátili z hor z Rakouska. Tam je hodně masitých jídel v restauracích, takže jsem maso pojedl a opět jsem zjistil ověřený poznatek, že mi to zase nedělá dobře. Když jsem se vrátil, tak jsem udělal takový obřad, dal jsem si v jedné restauraci candáta a tím jsem se s masem rozloučil. Poděkoval jsem mu za všechno dobré, co pro mě udělalo a vysvětlil jsem mu, že teď již budu bez něj. I svým buňkám v těle jsem to sdělil, aby nebyly zmatené. Na masu je často mentální závislost.

Dalo by se to vlastně nazvat „Jednoduchá cesta k vegetariánství“.

Já o sobě ale neříkám, že jsem vegetarián. Nelpím na takovém označování. To bych musel být opravdu důsledný a to by mě asi trochu vyšinulo. Já to nemám úplně prozkoumané a nevím, v které čokoládě je nějaká emulze, která je z masa. Vím, že jsou lidé, kteří to důkladně zkoumají a upozorní vás na to, že ve sladkostech je želatina z masa. To jsou, podle mého, opravdoví vegetariáni. Já to zase takhle nemám. Já jdu spíš jenom intuicí. Vidím potravinu, která se mi zdá pro mé tělo vhodná a sním ji, tu co se mi nezdá nejím. Radím se se svým tělem. Někdy se mi stane, že něco dám do pusy, ale zjistím, že tělu to nechutná, tak to vyplivnu.

Právě v době, kdy jsem od toho masa několikrát opakovaně odcházel, byly takové recidivy, že jsem uviděl salám, který jsem měl dříve rád a říkal jsem si, že si jedno kolečko dopřeji. A ono se fakt stalo, že jsem hodil to kolečko do pusy, se starou dobrou chutí jsem skousl a najednou se mi v puse rozlilo něco tak odporného, že jsem to musel vyplivnout. V tu chvíli jsem si řekl, že se to ode mě vzdálilo a já se od téhle potraviny posunul jinam.

Je všeobecně zažitý názor, že z jídla čerpáme energii. Když vás ale poslouchám, u vás to tak není, nebo se pletu?

Mně se líbí vysvětlení, že blíže ke světlu je rostlina. Potřebujeme do těla dostat energii a většinou jde o tu sluneční, světelnou. A my jí dostáváme přes to jídlo. No, a rostlina je blíže k slunci než maso, protože je vlastně z toho světla a vody utkána. Maso vznikne až o kousek dál od slunce, protože zvíře musí tu rostlinu sníst nebo musí dokonce sníst i jiné zvíře. A často žere různé léky, odpady či dokonce kaly. A to si my potom vpravujeme zase do svých těl.

Dokonce existuje názor, který říká, že jídlo vám energii odčerpává. Že jídlo jíme, když máme energie moc a potřebujeme ji srazit dolů. To se mi líbí, neboť si dobře pamatuji stavy únavy po větším jídle či dokonce po nějaké žranici. Začalo mi to být divné a nepříjemné, že když se najím, cítím se těžce a unaveně. Tak jsem jídlo omezil a bylo mi lépe, celkově. Opět jde o mentální návyk, třikrát denně se přejíst, přitom když jíte málo, klidně obden, je vám výborně.

Znovu jste zmínil, že jíst nepotřebujete. Jak je to s tekutinami?

Piji a piji hodně. Hlavně vodu a čaj, vypiji i kávu, tak jednu denně, někdy ani to ne. A potom samozřejmě ovocné a zeleninové šťávy, které si vozíme z Bio farmy.

Nákupy na Bio farmě budou naše čtenáře zajímat, prozradíte víc?

K tomu jsme postupně časem doma dospěli. Řeknete si, proč bych si nezajel nakoupit na Bio farmu, byť je to relativně o něco dražší, ale zase jak se to vezme. Ta potravina je mnohem intenzivnější. Já mám hrozně rád základní potraviny jako brambory, rýži. Miluji brambory se zelím. A ani nejsem přítelem moc velkého a přemrštěného kořenění, kdy koření přebíjí chuť té potraviny. Také se doma vracíme k opomenutým potravinám, jako je pohanka, jáhly, červená čočka.

Velkým objevem je dýně Hokkaidó, úžasná osobnost. Je to oranžová dýně plná betakarotenu a dělá se z ní vynikající polévka. Něco na způsob hrachové polévky – pyré. Rozkrájíte dýni na kusy, vydlabete z ní vnitřek, jadýrka a takové to voštinaté, kupodivu tam necháváte slupku, rozsekáte ji na kousky a hodíte na orestovanou cibulku. Pak vše zalijete vývarem z würzelu (bylinná směs na vývar) a rozvaříte na měkko. Pak už jen šlehačem rozmixujeme do pyré a jemně dochutíte balzamikem nebo zázvorem a podáváte. Samozřejmě, že za nákup na této farmě zaplatíte nějakou sumu, ale zcela jistě se vyplatí investovat do zdraví, neboť jídlo je podstatnou součástí našeho života a zejména našeho těla.

Já sama patřím k těm, kteří si život bez masa neumí představit. Tohle vaše povídání mě ale celkem nalomilo a proto se chci zeptat, není pak jídelníček jednotvárný?

Není. Stačí se trochu rozhlédnout a hned najdete širokou paletu a škálu vynikajících potravin a chutí. Mám moc rád houby, například hlívu ústřičnou, ze které připravíte velmi chutnou falešnou dršťkovou polévku, k nerozeznání od pravé. Pohanka, jáhly, cizrna, kus-kus, sejtan, robi, kroupy, kukuřice, přece vám to tu všechno nemusím vyjmenovat. Baví mě objevovat nové chutě a necítím se nijak omezen. Někdo říká, že bez masa si nepochutná, ale já to dnes již mám obráceně. Já si nepochutnám na mase.

Zdroj: Vareni.cz

Kniha Stanislav Skřička: Oprawme se

Rádi bychom vám doporučili knihu Stanislav Skřička: Oprawme se, kterou si můžete objednat našem eshopu Sueneé universe.

Stanislav Skřička: Oprawme se – Eshop Sueneé Universe

Živé vysílání na YouTube 30.7.2018 od 20:00!

Chcete se dozvědět o této knize více, než si ji objednáte? Připojte se k nám! S autorem této knihy Stanislavem Skřičkou si budeme živě povídat na našem YouTube kanálu. Pprobereme zásady zdravého životního stylu a stravování. Těšíme se na vás v pondělí 30.7.2018 od 20.hodin.

2 Responses to Jaroslav Dušek: Změna životního stylu

  1. OKO OKO napsal:

    Rozhovor s panem Duškem je trošku postarší (asi 11 let), ale je to dobré téma.
    Je možné, že panu Duškovi taková strava a frekvence vyhovovala. Podstatné ale je, že každý jsme jiný. Máme jinou genetickou výbavu a tedy i predispozice. Nelze to tedy brát jako dobrý příklad a inspiraci pro každého.
    Kupříkladu já jsem vysoký se silovými predispozicemi. Pokud tuto svou vlastnost nepodporuji tréningem, tak tloustnu. Je to problém, protože se živím hlavou, ale tělo očekává něco úplně jiného, očekává pobíhání po lese s těžkým kyjem, neustálý boj. Moje tělo si „myslí“, že když nevyvíjím fyzickou aktivitu a přitom přijímám potravu, tak jsem v tom mezičase, kdy zrovna něco k jídlu mám, a je tedy potřeba to maximálně využít a uložit na časy, kdy takové štěstí mít nebudu. Zkrátka. Je třeba respektovat své predispozice. Obecně platí, že tělo potřebuje přijímat kompletní set aminokyselin ve správném poměru a v závislosti na aktivitě. Čistě rostlinnou stravou toho lze asi nějak docílit, ale je to poměrně náročné (jde o poměr potřebných živin ku příslušnému objemu rostlinné stravy a současně udržení rozumného energetického příjmu – například).
    O pomyslný stupínek na žebříčku lidskosti se myslím posuneme, až přestaneme zabíjet jiná zvířata pro svou obživu (natož zábavu). Například vepři jsou nejspíš inteligentnější než psi. Když se nad tím zamyslím…je to peklo, co těm inteligentním tvorům děláme.
    Věda nás v tomto může posunout. A samozřejmě i příslušný motivující společenský tlak (poptávka – to je totiž ten ukazatel snahy o posun). Maso se už dnes dá pěstovat bez zvířete-mozku, ale je to velmi drahé.
    Abych se vrátil zpět na zem. Je nutné hlídat si příjem vs výdej a hýbat se (tuto predispozici máme asi všichni). A to je celý recept.

Napsat komentář