Je lhát dětem dobré?

14991x 27. 07. 2013 1 čtenář

Před 4 lety jsem náhodou nahlédl do diskuse na serveru VaseDite.cz, kde se jedna z čtenářek ptala ostatních: „Je lhát dětem dobré?“. Diskusi jsem si schoval, protože tohle téma má rozsáhlé souvislosti, zejména pokud si uvědomíme, že mnohdy dětem zaměňujeme pohádky za realitu. A protože děti ještě nechápu pojmy jako lež, úskok, lest, fikce, …berou naše slova naprosto upřímně a vážně. Přeci jsme ti velcí rodiče, kteří vědí, jak to na tomto světě chodí.

Takže si dovolím odcitovat některé části příspěvků z vlákna, které již ani na výše zmíněném serveru neexistuje. Nicméně věřím, že toto téma je stále aktuální.

 

Lien, 3. 11. 2009 v 12:37

Dobrý den, pročítám si tady … různé diskuse a odpovědi v poradnách a včera a dnes jsem narazila na dva názory, které jsou mi z jedné strany milé a z druhé ne. Tak se ptám. Je lhát dětem dobré?

Jeden případ je od HP o spací víle, jak její malá hezky usíná, když jí ráno spací víla nechá na stole čokoládový peníz. Zdá se mi to super, ale vlastně dítěti lžu, to už tak super není.

Druhý: Radíte mamince syna, který má kamaráda, jemuž umřela maminka, aby se s ním o tom bavila a uvedla mu jako příklad sebe, když se v dětství její kamarádce stalo totéž. Dobrý nápad, ale opět je to lež předložená dítěti, byť v dobrém úmyslu.

Ráda bych svému dítěti nelhala vůbec, myslíte si, že je to nemožné nebo nesprávné?

 

Horempádem (3. 11. 2009 v 13:01)

Ahojky Lien,

nemyslím, že výchova dítěte je o lhaní v určitém smyslu, ale spíš o tom, pokud něco slíbím, tak to dodržím, to je zase moje krédo.

Co se týká toho v uvozovkách lhaní, víš dříve se hodně děti poučily na příkladech pohádek, kdy se snažily tímto způsobem rozlišovat dobro od zla, nebo nespavedlnost od spravedlnosti.

Víš byli jsem před rokem na jednom pobytu se známými, kteří měli skoro pětiletou slečnu. Bylo to dítě jako každé jiné, ale něco na něm bylo jinak. Byla příliš realistická. Pohádky jí vůbec nic neříkaly a dost se to projevovalo na její fantazii. Takže nebylo možné se s ní bavit na dětské vlně, ale pouze na vlně dospělácké, což mi připadalo na její věk dost nepřirozené. Už tehdy jsem si řekla, že takhle asi ne:-)

Proto u nás třeba ta víla. Eli dost reaguje na pohádkové příběhy a pohádky si i ráda vymýšlí. Pokud dokáže svou mysl orientovat na tento druh fantazie, tak se mi s ní i líp pracuje. Ano teď tu máme vymyšlenou vílu, která jí za odměnu nosí čokoládové dukátky, když se jí něco podaří. Ale nemyslím si, že by to byl něco špatného. Je ještě ve věku, kdy netrvá na tom, že jí nutně musí vidět, jinak neuvěří, že existuje :-)))) Naopak je hezké, když ráno přijde a ptá se, jestli byla natolik hodná, že jí tu víla něco nechala. Opravdu to funguje a moc se snaží, aby si od ní něco vysloužila :-)

Jak jsem říkala na začátku, tak spíš lpím na tom, abych si dávala dobrý pozor na to, co jí slíbím. Myslím, že na tohle děti reagují mnohem více, tedy na nesplnění slibu. Takže pokud jí něco slíbím, tak si dávám sakra bacha, aby to bylo splnitelné, popřípadě pokud to nesplnění souvisí s nepřízí počasí, tak spolehlivou odpověď , proč to zrovna nejde.

Takže za mě, takto malým dětem by se měly číst co nejvíce pohádky, protože hlavně v těch klasických se najde spousta příkladů ze života a děti si tak odposlouchají, co je dobré a co je špatné, a jaké životní situace mohou nastat. U dcerky už teď vidím, že si některé věci z pohádek spoujuje s reálným životem a není to o tom, že by bůhvíjak fantazírovala :-) Nemyslím tedy, že jí bůhví jak lžu, jen se jí snažím pomocí pohádkových postaviček motivovat :-)

 

Sueneé  (4. 11. 2009 v 11:31)

Já bych řekl, že základní myšlenka by měla být, zda chceš své dítě naučit lhát? Děti v tomhle věku se teprve učí rozlišovat pojmy: dobré/špatné, pravda/lež. O to větší je pro ně zklamáním, když zjistí, že je vlastně podvádíš a neříkáš jim pravdu. Lhát v jakém si vyšším zájmu, „aby měla krásné dětství“ mi přijde nesprávné.

Navrhl bych ti, abys neříkala nic, za čím si nestojíš. Tedy nic – čemu sama nevěříš a co si neumíš obhájit, a že se tě jednou zeptá: „A maminko, proč jsi mi říkala, že je Ježíšek existuje, když to není pravda?“. V ten moment, totiž zrazuješ její důvěru v tebe.

Mě osobně připadá lepší dítěti ukázat, že v pohádkách a představách můžeš mít cokoliv co tě napadne. Víly, draky, skřítky… Prostě v té pohádkové fantasii můžeš mít co si budeš přát. Pohádka je směsicí reality a fikce a může každého bez rozdílu věku inspirovat.

Určitě bych u ní podporoval fantasii a tvořivost. Zda bude věřit tomu, že skřítkové jsou i v reálném světě bych nechal na její fantasii. :) Základní myšlenka: Nelži, pokud nechceš, aby jednou lhala tobě.

Učit dítě: „Když budeš hodná, víla ti dá čokoládový peníz“, mi přijde jako sprosté citové vydírání.

 

Zdroj: VaseDeti.cz (zkráceno)

 

Podobné články

Jeden komentář k "Je lhát dětem dobré?"

  • Alue napsal:

    S článkem rozhodně souhlasím. Jako dítěti mi velice vadilo, když mi někdo lhal. Dodneška jsou to pro mne nepříjemné vzpomínky. Budu-li mít někdy děti, rozhodně je podobným způsobem vychovávat nebudu a nebojím se, že by trpěly nedostatkem fantazie, nebo byly méně hodné.

    Když chci dítě odměňovat, můžu to dělat i sama za sebe a bez lhaní. A nemusí to být čokoláda, některé děti líp reagují na pochvalu a pohlazení, než na kus žvance.

Napsat komentář