«« »»

Je náš mozek holografický přístroj?

Jedním z předních vědců, kteří dokázali, že náš mozek vnímá holografický vesmír, byl neurolog a profesor psychologie a psychiatrie Karl H. Pribram (1919 – 2015). Mimo jiné byl také činný na Georgetownské, Stanfordově a Yaleově univerzitě, a po celý svůj profesní život se věnoval výzkumu kognitivních (poznávacích) funkcí lidského mozku a neurologickým funkcím paměti, emocí, motivace a vědomí. Profesor se snažil zjistit, jak se v mozku ukládají vzpomínky a do kterých oblastí.

Jak funguje náš mozek

V průběhu své práce došel k závěru, že náš mozek je holografické podstaty (Ukázka jeho práce). Vzpomínky nejsou ukládány do konkrétní oblasti mozku, ale jsou zjevně rozmísťovány do všech jeho „koutů“. Mozek sám je zřejmě spíše přijímač a není schopen tak komplexní funkce provádět samostatně. Šokující skutečnosti přinesly studie, které dokazovaly, že existují lidé, kteří vedou naprosto normální život, ačkoliv nemají žádný mozek, nebo jen velmi malých rozměrů. Něco takového je ale vlastně nevysvětlitelné.

Studie „malého“ mozku

Ve studii, uveřejněné v lékařském časopisu The Lancet v roce 2007 (Lancet-Studie), je popsán případ Francouze, který si stěžoval na slabost levé nohy a následně podstoupil vyšetření v nemocnici. Při testech bylo zjištěno, že v důsledku onemocnění v kojeneckém věku, se u 44letého Francouze nikdy nevyvinul normální mozek a zůstal velmi malých rozměrů, zakrněl. Muž přesto vedl úplně normální život, byl ženatý a měl dvě děti.

Při neuropsychologických vyšetřeních se ukázalo, že jeho inteligenční kvocient je 75 a jeho verbální IQ bylo dokonce 84 bodů. Lékaři byli z výsledků velmi překvapeni, protože podle snímků bylo naprosto zřejmé, že lebka je z podstatné části vyplněna tekutinou! Tento muž žil pouze s 10% normálního lidského mozku. Přesto se jeho vědomí vyvíjelo naprosto normálně, mozek plnil všechny potřebné funkce a dokázal se přizpůsobovat. Což znamená, že náš mozek je velmi přizpůsobivý a dokáže taková poškození, vzniklá v raném dětství, sám vyrovnávat. Různé části mozku mohou přebírat funkce a úkoly jiných jeho oblastí!

Studie nedovyvinutého mozku

Podobný případ byl zdokumentován neurologem Dr. Johnem Lorberem (1915 – 1996) na univerzitě v Sheffieldu. V 70. letech minulého století měl jednoho studenta s neobvyklým tvarem hlavy, byla větší, než je normální. Místo mozku, jak jej známe, měl pouze vrstvu silnou 1 milimetr (!) a zbytek lebky byl vyplněn mozkomíšním mokem! V případě vodnatelnosti hlavy nemá mozek místo, aby se mohl vyvíjet, a u mnoha dětí to vede k úmrtí během prvních měsíců života, nebo k vážným postižením. Nikoliv však u tohoto studenta!

Byl naprosto normální a zdravý, měl dokonce IQ 126 a absolvoval studium bez jakýchkoliv problémů. Dr. Lorber pokračoval ve shromažďování údajů o podobných případech a zjistil, že stejný problém mají stovky lidí, ale žijí úplně normálně, ačkoliv anatomicky jejich mozek neodpovídá normálu!

Tyto skutečnosti dovedly Dr. Lorbera k otázce, zda k životu skutečně potřebujeme mozek, anebo k zajištění všech běžných a potřebných funkcí stačí pouze jeho malá část. Lékaři tyto případy nedokážou vysvětlit a tvrdí, že za normálních podmínek je to nemožné. To samé se týká i mnohých lidí, kterým byla část mozku chirurgicky odstraněna – nevykazují většinou žádnou ztrátu paměti, a to nezávisle na tom, která oblast byla odoperována. Vzpomínky nemohou být smazány, protože jsou zřejmě přítomny současně ve všech částech mozku. Jak by mohlo být tedy všechno vysvětleno?

Holografický koncept

Profesor Pribram byl přesvědčen, že kromě holografické koncepce žádné jiné vysvětlení neexistuje. I v hologramu jsou všechny informace uloženy v každé jeho části. Veškeré jeho součásti, jakkoliv malé, obsahují celou komplexní podobu originálu. A proto se musí naše mozky a vzpomínky chovat a pracovat holograficky. Naše vzpomínky nejsou uloženy v určitých místech, ale soustavně proudí jako impulzy celým mozkem – podobně jako laser, který v určitých místech filmu ukazuje holografický obraz. Pokud jsou tedy vzpomínky obsaženy v celém mozku, pak se logicky musí jednat o hologram!

Naše téměř nadpřirozené schopnosti vyvolat si okamžitě libovolnou informaci z našeho mozkového úložiště, jsou na roveň schopnostem hologramu, který má také enormní kapacitu. Mnoho neurofyziologů již s profesorem Pribramem souhlasí a jsou toho názoru, že to vše souvisí s kvantovou fyzikou. Nejnovější teze jsou blízké tomu, že náš mozek je ve skutečnosti kvantový počítač. Existuje spousta aspektů a funkcí lidského mozku, které nejsou jinak vysvětlitelné. Vědci se této oblasti chtějí plně věnovat a tady pak vyvstává otázka, kým vlastně člověk jako takový je. Klíč k pochopení našeho vesmíru se skrývá ve vědomí člověka, které ještě pořád nedokážeme úplně pochopit. Vše může být ale vysvětleno a pochopeno pomocí kvantové teorie.

Mozek jako kvantový počítač?

Teoretický fyzik Matthew Fisher pracuje v současné době jako vedoucí vědeckého projektu Quantum-Brain-Project(QuBrain) na Kalifornské univerzitě a celý jeho tým se snaží získat důkazy, že naše mozky pracují jako kvantové počítače. V některých testech již mohl Fisher určit strukturu biologických komponentů a precizně uspořádat klíčové mechanizmy, které by mohly sloužit jako základy kvantového zpracovávání v mozku. V příštích letech by měl být tento výzkum dokončen. Pokud se tyto teze ukážou jako správné, pak se můžeme konečně dostat k tomu, že existujeme v bezčasovém prostoru, kde má každý člověk a každá živoucí bytost svůj jedinečný kvantový kód. V procesu umírání pak jednoduše přejdeme z jedné kvantové úrovně do jiné, a proto nemůže ani existovat skutečná nebo definitivní „smrt“.

Abychom tomu celému mohli porozumět, musí v brzké budoucnosti dojít k úplné změně paradigmat. Platnost naší všední reality je těmito novými poznatky narušena a ukazuje se, že naše vnímání vesmíru spočívá ve skutečnosti na iluzích. Vesmír jako takový má zřejmě tu vlastnost, že se projevuje podle toho, kdo jej pozoruje – a my všichni jsme pozorovateli! Naše realita a časoprostor stojí na základech našeho pozorování a myšlenek. Tato doposud neznámá vlastnost je ve Vesmíru všudypřítomná a působí ze „zákulisí“ pomocí kvantové provázanosti. (Kvantové pole – wikipedie)

Kvantová fyzika

Kvantová fyzika nám v podstatě dokazuje, že naše objektivní realita vůbec neexistuje! Současná věda nás o těchto skutečnostech informuje velmi nerada, protože to znamená, že by definice objektivity a reality musely být přeformulovány. Náš současný obraz objektivní reality může být zachován pouze v tom případě, že budeme tyto odchylky a zvláštnosti kvantové fyziky zcela ignorovat. Doposud se tak dělo, protože tyto anomálie bylo možné pozorovat pouze v laboratorních podmínkách. Mezitím ale již s určitostí víme, že existují, a jsou bez dalších pochybností potvrzené!

Pokud tedy věříme, že pozorujeme objekty a události, které nejsou propojené, pak jsme od pravdy značně vzdáleni! Vše pochází z univerzálního ducha a události ve Vesmíru jsou pevně propojeny s našimi pozorováními. Což znamená, že Vesmír mimo našeho ducha vlastně ani existovat nemůže a vědomí je ve skutečnosti podstatou a základem!

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 20567 a SS: 100.

Napsat komentář