«« »»

JFK byl zastřelen tajnými agenty CIA (2. díl): Nezávislé vyšetřování KGB

2. díl seriálu: Vražda Johnna F. Kennedyho. Doposud vyšlo 2 dílů.

K vraždě JFK došlo v době, kdy v Rusku vládl Nikita Chruščov. Hned po incidentu se Ruská administrativa včele Chruščovem obávala, že by USA mohlo mít snahu Rusko do této akce namočit jako záminku k nějakému konfliktu. Chruščov se navíc obával, že by za incidentem skutečně mohla být nějaká frakce z KGB a proto nařídil vlastní tajné vyšetřování. Informace, které byly takto získané, zůstaly po 30 let uzavřené v trezorech a vyšly na povrch až po rozpadu Sovětského svazu.

KGB za dob Sovětského svazu podléhala přímo generálnímu tajemníkovi, který byl v jedné osobě současně prezidentem SSSR. Generál Nikolaj Leonov (KGB vedoucí operační důstojník ve výslužbě): Můj názor je ten, že Lee H. Oswalda použili jako štít, aby zakryli jiný zločin.

Robert J. Grooden: Když vznikla Warrnerova komise, nikdo její závěrečné zprávě nevěřil ani já ne. Byly v ní zásadní trhliny.

Lee H. Oswald (LHO): Jsem nevinný! Vůbec nechápu, v jaké situaci jsem se to ocitl. Nikdo mi nic nevysvětlil. Jediné co vím, že jsem obžalovaný z vraždy. A žádám, aby sem někdo přišel a poskytl mi právní pomoc.

Dva dny po vraždě JFK byl Jackem Rubbym zastřelen i LHO. Byl to jediný člověk, který v dané události mohl na kamery medií podávat jakékoliv svědectví. LHO byl odvezen do stejné vojenské nemocnice jako dva dny před tím JFK, Nemocnice byla pod kontrolou CIA. Je tedy důvod se domnívat, že LHO neměl přežít, aby se odvedla pozornost veřejnosti: Jediný svědek a vrah celého incidentu nežije – případ uzavřen.

LHO neměl vůbec šanci vypovídat před soudem. Je dost pravděpodobné, že by soudní řízení ukázalo vážné trhliny v celé obžalobě. Proto k soudnímu líčení vůbec nedošlo.

Stejný model používají tajné služby i v současnosti při fingovaných teroristických útocích. Dnes je výhodou, že je mnohem snadnější sdílet po internetu přímé svědectví. Bohužel záhadné smrtelné nehody těchto přímých svědků se stávají i dnes. Máme i tak většinou během pár hodin k dispozici videa prostřednictvím sociálních sítí a alternativních medií, která prokazují, že např. střelců bylo více; kamiony byly na dálkové ovládání; záběry zveřejněné mainstreamem jsou buď digitálně upravené anebo z půl roku starého simulovaného nácviku případného bombového útoku s herci, kteří vystupovali už v jiném incidentu nebo fiktivním vojenském konfliktu.

Jack Rubby zastřelil LHO v podzemních garážích policejního ředitelství. Samotná osoba JR budí kontroverzi. Jak bylo vůbec možné, že se někdo se zbraní v ruce dostal tak blízko? Uvádí se, že měl u policie dobré přátele. Podle mainstreamu byl JR známý též svými styky s Chicago mafií. Zbraň, kterou vystřelil na LRO mu podle dochovaných dokladů pořídil jeden policista z Dallasu.

JR se sice dostal k soudu, ale krátce po zahájení soudního přelíčení podlehl rakovině. JR stihl ještě na kameru prohlásit: Svět se nikdy nedozví o tom, co se doopravdy stalo a jaké byly moje skutečné pohnutky.

V rámci černých operací byla už v 60. letech vyvinuta technologie umožňující ovládat mysl lidí na dálku, vyvolat u nich infarkt nebo rakovinu. Tyto techniky využívaly právě tajné služby na likvidaci nepohodlných svědků.

Osud LHO by sám o sobě velmi zvláštní. Snažil se prosadit a získat uznání od svých vrstevníků. Jako 16 letý kluk vstoupil do US armády. Tam jej ale šikanovali. Byl 2x postaven před vojenský soud. Byl několikrát zavřen a nakonec z armády vyhozen. Odešel proto v roce 1959 do Ruska, kde si požádal o Ruské občanství.

Oleg Kalugin (generál a šéf KGB zahraniční kontrarozvědky ve výslužbě): Něco takového se stávalo jen velmi zřídka a vždy šlo o špiony, kteří byli vysazeni na našem území. Před tím jsme nikdy neměli nikoho, kdo by si sám o sobě požádal u nás o politický azyl. Za pomocí veškeré dostupné technologie tehdejší doby si KGB ověřila, že není špionem. Stejně tak si ověřili, že se nehodí ani do role špiona pro KGB. Byl k ničemu. Nebyl v CIA a nehodil se na špiona. Nedokázal vykonávat KGB žádnou činnost. Všechno by zbabral. Nebyl schopný nám poskytnout ani nějaké informace jako bývalý námořník US Army.

Následkem toho byl Lee H. Oswald z Ruska vyhoštěn. On sám si svůj pobyt rozhodl prodloužit tím, že se pokusil o sebevraždu. Byl převezen do nemocnice. Rusové byli z toho v rozpacích. Byla by to pro ně špatná reklama, kdyby v komunistickém světě umřel člověk (civilista) s americkým občanstvím. Obávali se, že by to zkusil znovu a proto mu nabídli přechodný pobyt. Chtěli tak předejít špatné reklamě, že nedovolují lidem imigrovat na Ruské území. Šlo o politické rozhodnutí.

Odsunuli jej do zapadlého ruského městečka Minsk, kde si našel práci jako dělník. Oženil se s místní dívkou a po třech letech z Ruska sám utekl z těžkých podmínek se slovy: Amerika je pro mě menší zlo.

V roce 1962 se svojí ženou a nově narozenou dcerou opustili Rusko a odstěhovali se do Dallasu v USA. Zde se mu také nedařilo, a proto o necelý rok později odcestoval do Mexika, kde se pokusil o comeback do Ruska.

Nikolaj Leonov: Řekl mi, že se jmenuje Oswald Lee. Mě to nic neříkalo. Snažil se mi vysvětlit, proč se chce vrátit do Ruska. Stěžoval si, že jej v USA neustále někdo pozoruje. Neustále ho někdo pronásledoval. Měl obavu, že se mu něco stane. Řekl mi, že teď bydlí v Mexickém hotelu, kde jej neustále někdo kontroluje a sleduje. Náhle vytáhl pistoli. Požádal jsem jej, aby svoji zbraň skryl a vyndal z ní náboje.

NL: Když se snažil náboje vyndat, nešlo mu to. Přišlo mi, že je tak trochu blázen. Že je pomatený a neví, co dělá. Požádal mne, abych mu pomohl získat letenku do Moskvy. Vysvětlil jsem mu, že něco takového není možné, protože na něco takového by potřeboval Ruské víza. Snažil jsem se mu vysvětlit, že musí podat oficiální žádost Nejvyššímu sovětu o Ruské občanství. Věděl jsem, že je to zdlouhavý byrokratický proces.

NL: Vím, že se tu žádost pokusil naspat minimálně jednou. Nešlo mu to. Třásla se mu ruka. Byl velmi nervózní a rozrušený. Po chvíli se LHO začal chovat až agresivně, když jsem mu řekl, že nedokážu ten zdlouhavý proces zkrátit. Začal mne slovně napadat a vyhrožovat mi, že na Kubánském velvyslanectví se k němu budou jistě chovat lépe. Doporučil jsem mu, ať to tedy zkusí.

Podle dochovaných zápisů se skutečně vydal i na Kubánské velvyslanectví. Ani tam neuspěl a povolení na vstup do Ruska nezískal. Vrátil se do Dallasu, kde se mu podařilo získat přechodné zaměstnání ve skladu školních učebnic. Bylo to přibližně měsíc před tím, než došlo ke střelbě na JFK.

V té době probíhaly intenzivní testy v černém projektu MK Ultra na ovlivňování mysli. Jeho cílem bylo vzít náhodného člověka a pomocí kombinace omamných látek, hypnózy a psychologického nátlaku jej naprogramovat k tomu, aby splnil rozkaz svých věznitelů. Takoví lidé mohli posloužit jako náhodní střelci, kteří netuší, co se vlastně děje a proč to dělají. Šlo většinou o lidi, kteří v životě hledali sami sebe – měli nízké sebevědomí. O to snáze se nechali z mást.

Lidé, kteří podstoupili takovou proceduru, měli shodné příznaky: Po proceduře MK Ultra vykazovali nervozitu a zkratkovité jednání. Stěžovali si na bolení hlavy a pocity úzkosti. Po incidentu si nedokázali vybavit, co se vůbec stalo a jakým způsobem v tom hrají roli.

Stejný model chování pachatelů můžeme najít i v případech vraždy Roberta F. Kennedyho a Johna Lennona.

Vladimír Semichastny (generál předseda KGB ve výslužbě): Podle záběrů z kamer bylo vidět, že výstřely na JFK přišly nejen zezadu, ale též ze předu. A určitě ne jen z toho skladu z učebnicemi.

Tvrzení Rusů je podpořeno několika svědectvími lidí, kteří tvrdí, že výstřely přišly i ze předu – oblasti známé jako travnatý kopec.

Svědek: Čtyři svědci potvrdili, že výstřely (resp. dým po nich) přicházely z poza živého plotu na travnatém kopci. Policista na motorce, který to uviděl také, upustil motorku na zem a utíkal směrem k živému plotu. Šel jsem se podívat za roh, zda se někdo za tím živým plotem skrývá. Tam jsem se setkal ze zvláštním agentem, se kterým jsme na místě hledali nějaké stopy. Na místě jsme našli nedopalky cigaret, což nasvědčovalo tomu, že tam někdo musel dlouho stát a čekat.

Svědek: Stáli jsme s přáteli za plotem a čekali, až pojede prezidentská kolona. Viděli jsme stát u ohrady muže v uniformě. Mysleli jsme si, že je součástí ochranky. Pak jsem se na chvíli ohlédl jinam, protože jsme slyšeli, že se kolona už blíží. Náhle padly výstřely. Otočil jsem se tím směrem. Rozeběhli jsme se podívat k plotu, co se stalo. Ten muž v uniformě zmizel. Ať už to byl kdokoliv, stál tam dlouho a měl na celou scénu velmi dobrý výhled.

Dr. Robert Clelland: zadní pravá část lebky byla úplně prázdná. Nebyl tam žádný mozek.

Robert J. Groden: To odpovídá výpovědím mnoha svědků, kteří tvrdí, že výstřel přišel zepředu.

Střela pronikla čelem a při nárazu o vnitřní stranu lebeční kosti explodovala. Jak uvedl Milton W. Cooper, explozivní náboje měla v té době k dispozici jen CIA a možná ještě armáda.

Podle dochovaných pitevních zpráv to ovšem nesouhlasí. Milton W. Cooper vysvětlil, že pitevní zpráva byla agenty CIA zaměněna, stejně tak důkazy – poškozený mozek JFK byl nahrazen jiným.

Cyril H. Weche (soudní patolog): Publikované fotografie a rentgenové snímky z pitvy JFK jsou podvrh. Nesouhlasí s tím, co vypověděli stovky očitých svědků z řad zaměstnanců pohotovosti Parklendovo nemocnice, kam byl JFK převezen. Všichni svorně potvrdili, že JFK měl velkou hlubokou ránu na pravé straně lebky. Osobně jsem přesvědčen, že publikované fotografie nejsou autentické.

CHW: Samotný průběh pitvy byl hodně podezřelý. Podle zavedené praxe měl pitvu provést soudní lékař z Dallasu. Tak by to bylo v souladu se zákony města Dallas státu Texas. Neexistoval žádný právní důvod, proč by tělo mělo být vyvezeno z dané jurisdikce.

CHW: Doktor Rouds, který byl specialistou na forenzní patologii (byl v ní uznávaným odborníkem) protestoval, když se snažili jistí lidé odvést tělo JFK. Oponoval jim, že na to nemají právo, že se to nesmí. Byl tam i jeden člověk, nejspíše jeden z agentů, velký hromotluk. Vzal doslova Dr. Roudse v pase a odstranil jej ze dveří místnosti se slovy: „Zůstaňte tam, kde jste!“.

CHW: Pitvu měl provést ten nejschopnější patolog v krajině. Všechny možné odborníky v oboru ale vyloučili. Byli to totiž civilisti.

Kromě JFK byl vážně zraněn i člověk sedící před ním (guvernér státu Textas, John B. Connally) v prostřední řadě sedadel. Ten měl celkem pět zranění: na zadní a přední straně hrudníku; na přední a zadní straně pravého zápěstí; na levém stehnu.

Oficiální zpráva konstatovala, že všechna zranění na těle JFK a Connallyho způsobil jediný náboj vystřelený z pušky, kterou držel v ruce Lee H. Oswald. Nazvali to teorií zbloudilé kulky, neboť zásahy nebyly ani v přímé linii za sebou. Jde o naprosto ojedinělý případ, který nemá ve známé fyzice obdoby.

Teorie zbloudilé kulky ignoruje zásah do hlavy

Nikolaj Leonov: Můj první dojem byl, že šlo velmi precizně provedený atentát naplánovaný velkým týmem lidí.

Media se snažila Lee H. Oswalda vylíčit jako pomateného blázna, který se chtěl zapsat do dějin tím, že zastřelil JFK. Až po mnoha letech si někdo dal tu práci, aby se zeptal se lidí v okolí LHO, jaký opravdu byl. Mnozí svorně potvrdili, že LHO v dobrém slova smyslu obdivoval JFK. Naopak co se podařilo zjistit je fakt, že všude tam, kde se LHO pohyboval, najdete stopy po aktivitách tajné služby. Jak LHO sám tvrdil, cítil se být neustále pronásledován.

Celé to bylo zinscenované tajnými službami. Vybrali si ho v armádě jako bezvýznamného pěšáka, do kterého se každý mohl trefovat, a který může posloužit na nějakou špinavou práci. Vzali ho a poslali ho do Moskvy, aby mohli tvrdit, že tam má kontakty a že dělá pro KGB. Pak jej donutili, aby se vrátil zpět do USA a začali jej programovat pro jasný cíl: Posloužit jako zástěrka vraždy JFK. Nasměrovali jej, aby si našel práci ve skladu učebnic, kde jej v den atentátu také našli, jak se snaží po zadním schodišti odejít z budovy.

Dva nejlepší ruští experti na balistiku provedli na rozkaz KGB vlastní vyšetřování incidentu. Prozkoumali různé video záznamy, dokumenty a fotografické materiály – podplukovník Nikolajev Martinikov a plukovník Felix Hiskurov.

NM+FH: Fyzika střelby je jasná. Kulka vytvoří na místě vstupu menší otvor než na místě výstupu. Z toho je jasné, že první výstřel přišel zezadu. Střelec se zjevně netrefil, protože místo hlavy zasáhl krk. Následovaly další výstřely. Nejsme si jistí, zda padlo celkem 3 nebo 4 výstřely. Poslední výstřel byl ten zepředu, který rozdrtil JFK lebku. Ze zkoumaného materiálu nelze ověřit, že střelbu způsobil Oswald. Naopak je zjevné, že střelu způsobily jeden, spíše dva střelci. Jeden musel střílet zepředu.

Médii protěžované fotografie zobrazující Oswalda s puškou na zahradě před domem byla zfalšovány. [Více o falešných důkazech ve třetím díle].

Několik profesionálních odstřelovačů se pokusilo zopakovat střelbu na stojící terč ve stejných úhlových a povětrnostních podmínkách se stejným typem zbraně. Uvedli (např. bývalý člen SEAL a guvernér Jesse Ventura), že za tak krátký čas bylo nemožné provést více jak jeden výstřel. Cíl by se od střelce vzdaloval.

Když se jiný tým nezávislých profesionálních vyšetřovatelů pokusil provést rekonstrukci přímo na místě činu s použitím laserového paprsku, bylo zjištěno, že by střelec musel být vyložený z okna a poloha pro střelbu byla velice nepohodlná – natož docílit opakované střelby na velkou vzdálenost. V podstatě to prohlásili za neproveditelný zázrak. Pokus vůbec neřešil problematickou teorii bloudící kulky a samotný finální zásah do hlavy, který musel přijít zepředu.

NM+FH: Připouštíme i možnost, že náboje, které se našly na místě činu, byly podstrčené a ty skutečné jsou dávno ztracené. Nelze též potvrdit, že výstřely vyšly z předložené pušky. Výsledky byly totiž postaveny na nábojích, které byly nalezeny v autě na podlaze. Z těch zasažených osob nebyla získána jediná kulka. Je tu též možnost, že v čele byli nachystání další střelci, kteří buď netrefili anebo nestříleli, když už bylo zjevné, že hlavní zásah padl.

Otevřené archivy KGB potvrdily, že KGB provedla v 60. letech vlastní série testů, aby potvrdila nebo vyvrátila teorii o jednom střelci. Cílem pokusu bylo ověřit, zda je fyzicky možné z daného typu zbraně vypálit 3 přesné rány za dobu kratší jak 6 sekund. Test se prováděl na stojící cíl (auto se ve skutečnosti pohybovalo). Jeden střelec uspěl až na několikátý pokus.

Na místě incidentu se našla značně opotřebovaná puška typu Menlicher Carcano. Její největší nevýhodou je uzávěr, který je třeba po každém výstřelu natáhnout. Tím se natáhne pálící mechanismus, což jde velmi ztuha. Současně se tím vyhodí prázdná nábojnice. Natahování zbraně zpomaluje střelce v jeho rychlosti reakce. S každým výstřelem se musí znovu soustředit a znovu zamířit. Mechanismus natahování zbraně MC měl navíc tendenci se při rychlém natahování zasekávat.

Stejný pokus jako KGB udělala i FBI se třemi profesionálními střelci. Jen jednomu ze tří se podařilo na několikátý pokus vypálit tři rány na statický cíl za měně jak 6 sekund. Navíc ani v jednom případě se nepodařilo trefit na siluetě hlavu nebo krk terče.

Výsledky obou testů byly tedy velmi nepřesvědčivé, protože i za ideálních podmínek nebylo možné dosáhnout spolehlivého výsledku. Sice byl Oswald (LHO) označen za zkušeného střelce, nikoliv však za experta – profesionálního odstřelovače. To znamená, že i když to nedokázali profesionální experti, je dost nepravděpodobné, aby LHO za mnohem těžších podmínek uspěl.

Nikolaj Leonov: Když jsem ho v říjnu 1963 (měsíc před atentátem) potkal, byl naprosto nepříčetný. Možná kdysi dávno byl dobrý střelec, ale tehdy byl naprosto nepoužitelný. Byl šílený, roztěkaný a rozrušený. Nevěřím tomu, že by to Lee H. Oswald udělal. Nebyl toho psychicky schopen.

Ilja Semjonovič Pavlovskij: Sepisoval jsem závěrečnou zprávu z našeho vyšetřování (KGB). Naprosto souhlasím s Nikolajem Lenovem. Stejně tak se shodla celá vyšetřovací skupina, že LHO to nemohl udělat. Nebyl psychicky způsobilý něco takového zvládnout.

Nikolaj Leonov: V některých hlavních evropských městech se sešli zástupci KGB a CIA. Obě strany se navzájem ujistili, že nepodniknou žádné surové kroky proti agentům druhé strany. I když panovala studená válka, byly tu mezi agenty jasné hranice a do určité míry vzájemný respekt.

JFK kromě snahy odhalit existenci Majestic-12 a jejich zájmů ohledně mimozemské přítomnosti na Zemi si také znepřátelil některé bohaté a vlivné lidi. Ti těžce nesli jeho snahou o smířlivou politiku vůči Rusku. Stejně tak jako restriktivními opatřeními právě vůči těmto bohatým lidem. (Např. progresivní daně.)

Důkazy posbírané KGB potvrzují, že do atentátu musela být zapojena CIA. Pavlovskij vysvětluje, že JFK byl zastřelen profesionálním vrahem, kterého si najala CIA.

Dokumentární rekonstrukce
Filmový štáb točicí dokumentární pořad na téma vraždy JFK dostal jedinečnou příležitost na chvíli uzavřít provoz na silnici, kde k atentátu před 35 lety došlo. K zopakování události byly použity co nejpřesnější podmínky jako poprvé. Místo střelných zbraní byly použity přesné lasery, které napodobovaly dráhu kulky.

Při rekonstrukci byl přítomen Anthony Larry Paul, který má více jak 30 leté zkušenosti s rekonstrukcemi míst činů. Působil jako lektor balistiky pro FBI a policejní složky.

Aby pokus byl úspěšný, byl tým sestaven z těch nejlepších odborníků: na laserovou technologii (Heinz Thummel), forenzní patolog (Dr. Vincent Tybajo), expert na fotografování (Robert Groden; velmi intenzivně se zabýval studiem vraždy JFK ze záznamů), kriminalista (Ronald Singer).

Heinz Thummel: pro tuto rekonstrukci jsem sestrojil zvláštní laser. Některé lasery dokáží určit dráhu střely, odkud letěla a kde skončila. Je to dané tím, že laser umí vytvořit velmi dlouhou přímku rovnou i na velké vzdálenosti.

Využili jsme práci zaměřovačů (zeměměřičů). Ti určili klíčové body:

  1. místo těsně před prvním výstřelem
  2. místo, kde JFK dostal první zásah zezadu skrze krk
  3. místo, kde dostal zepředu čelní zásah do hlavy

Zaměřovači pracovali nezávisle na údajích Warrnerovy komise a FBI. Při určování míst vycházeli zejména z informací získaných ze Zapruderova filmu.

Začali jsme tedy ze stejného místa, kde Zapruder postavil svoji kameru. Měření potvrdila hypotézu, že jedna střela jistě přišla zezadu. Připustila ale možnost, že nemusela jít od skladu učebnic (oficiální verze), ale ze sousedního domu budovy Dal-Tex přes ulici, kde byl na cíl mnohem lepší výhled – byť příslušný balkón byl ještě asi o necelých 100 metrů dále.

Dále byla shoda v tom, že padly i další výstřely, které přišly z jiného směru. Zde se skupina odborníků nedokázala jednomyslně shodnout, zda další výstřely šly také zezadu nebo ze předu. Teorii Miltona W. Coopera (a jiných výzkumníků a informátorů), že řidič byl současně střelcem, nevzali vůbec do úvahy.

Naproti tomu KBG vyloučila, že Lee H. Oswald byl pachatelem celého incidentu. Spíše se klonili k myšlence, že šlo organizovanou skupinu pod záštitou CIA, kde LHO sehrál roli obětního beránka, kterému bylo naprogramováno, aby byl ve správný okamžik na špatném místě.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory a překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 15912 a SS: 100.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.