Jihoamerické artefakty otce Crespiho

4463x 27. 06. 2018 1 čtenář

 „… Několik badatelů, především z USA, se snažilo Crespiho sbírku prozkoumat. Nebývalý zájem o něj projevili také představitelé americké mormonské církve. Dramatická historie sbírky ovšem neumožnila provést jakýkoliv seriózní výzkum.…“

Carlo Crespi Croci

Carlo Crespi Croci se narodil v roce 1891 v Itálii v malém městečku poblíž Milána. Pocházel z prosté rodiny, ale Carlo si už v raném dětství vybral cestu kněze, a proto pomáhal místnímu otci v kostele. Již ve svých patnácti letech se stal novicem v jednom z klášterů patřícímu řádu salesiánů, založeném v roce 1856. Získal i necírkevní vzdělání na univerzitě v Padově – původně se specializoval na antropologii, později ale dokončil také studium strojírenství a současně i hudby.

Crespi přijel do Ekvádoru poprvé v roce 1923, ovšem nikoliv jako misionář, ale proto, aby získal různé doplňující informace pro mezinárodní výstavu. V roce 1931 byl jmenován členem salesiánské mise v Makasu, městečku v ekvádorské džungli. Dlouho tady však nepobyl a o dva roky později se přestěhoval do města Cuenca, které se nachází přibližně dvě stě třicet kilometrů od hlavního města Ekvádoru, Quity. V Cuencu (původně Guapondelig, za inků Tumipampa) zřídil ve své době kulturní a náboženské centrum Inka Tupak Yupanki, který v 70. letech 15. st. připojil Ekvádor k inckému impériu.

Činnost Carla Crespiho

Zde otec Crespi zahájil bohatou misijní činnost. V průběhu deseti let dokázal ve městě založit zemědělskou školu i institut, který připravoval mládež k průzkumu východních (amazonských) oblastí země. Založil také školu Cornelio Merchan poskytující vzdělání dětem z místních chudých rodin a stal se i jejím prvním ředitelem. Kromě své misijní činnosti se věnoval hudbě: stál u zrodu místního orchestru, který hrál zejména díla napsaná samotným Crespim. A v roce 1931 natočil dokumentární film o indiánech kmene Chívaro, kteří žili na horním toku Amazonky.

Jeho hlavní zásluha spočívala ale v tom, že svou činnost zasvětil péči o místní obyvatele, a to především výuce dětí z nemajetných rodin. V roce 1974, tedy ještě za jeho života, dostala jedna z ulic v Cuencu jeho jméno. Byly to právě jeho antropologické zájmy, které ho přivedly k tomu, že od samého počátku své misijní činnosti začal od místních obyvatel vykupovat předměty, které lidé nacházeli na polích nebo v džungli. Velká chudoba zdejších obyvatel mu umožnila za pár drobných odkoupit starožitnosti úžasné hodnoty. Přitom od indiánů kupoval i novodobé padělky a předměty křesťanského umění, aby alespoň něčím podporoval své farníky.

Sbírka otce Crespiho

Důsledkem bylo, že jeho sbírka zaplnila tři velké místnosti ve škole Cornelio Marchan. Lidé mu nosili snad všechno – od incké keramiky až po kamenné desky a trůny. On sám tyto předměty nikdy nespočítal a ani se nevěnoval jejich katalogizaci. Právě proto je problematické nazývat je sbírkou. Byly to vlastně shromážděné věci, jejichž celkový počet nikdo neznal. Obecně je ale lze rozdělit na tři části.

1) První část představují předměty současnosti – padělky místních indiánů, kteří buď vytvářeli napodobeniny dávného ekvádorského umění, nebo ty, které byly vytvořeny v duchu křesťanské tradice. Můžeme do ní zahrnout i četné předměty, které vznikly v 16. – 19. století.

2) Druhá část je nejpočetnější a jedná se o výrobky různých předkolumbovských kultur Ekvádoru, které místní obyvatelé nacházeli na svých polích nebo při nepovolených vykopávkách. Takže v této kolekci byla představena keramika všech indiánských kultur na území Ekvádoru, s výjimkou té nejranější, a tou byla kultura Valdivia.

3) Největší zájem ovšem vyvolává třetí skupina, k níž patří výrobky, které nemohou mít vztah ani k jedné ze známých kultur Ameriky a jedná se především o předměty z mědi, měděných slitin a někdy i ze zlata. Většina těchto artefaktů byla vytvořena metodou tepání kovových listů. Byly tu masky, koruny, náprsní disky apod. Nejzajímavějšími byly nepochybně četné kovové desky s vyobrazením nějakých příběhů … a nápisů. Otec Crespi jich shromáždil více než stovku a některé z nich měly opravdu nemalé rozměry – a to až jeden a půl metru na šířku a jeden metr na výšku. Existovaly i menší desky a kovové kryty, evidentně využívané pro ozdobu dřevěných výrobků.

Vyobrazení na těchto deskách neměly rozhodně nic společného s kulturními tradicemi starověké Ameriky, byl tu ale přímý vztah ke kulturám Starého světa, tedy přesněji k civilizacím na pobřeží Středozemního moře a na Blízkém východě.

Přímý vztah ke kulturám Starého světa

Na jedné z desek byla vyobrazena (nikoliv stupňovitá) pyramida, podobná těm z planiny Gízy. Podél jejího spodního okraje se táhne nápis v neznámém písmu a v dolních rozích jsou dva sloni. V dobách vzniku prvních civilizací Ameriky se tu již sloni nevyskytovali. Jejich vyobrazení nejsou ve sbírce Crespiho vůbec ojedinělé a neznámá abeceda se vyskytuje i na jiných předmětech.

Daný druh písemnosti není současným vědcům známý. Na první pohled má určitou shodu s písemností Mohendžodáro. Na jiných deskách se nachází odlišný druh písma, který připomíná podle názoru několika málo výzkumníků buď raně libyjské, nebo protominojské písmo. Jeden z amerických výzkumníků Crespiho sbírky předpokládal, že nápisy byly napsány „neofénickým“ nebo krétským písmem, ale v jazyce kečua. Není mi ale známo, že by se někdo opravdu pokusil tyto nápisy rozluštit.

Prozkoumání Crespiho sbírky

Několik badatelů, především z USA, se snažilo Crespiho sbírku prozkoumat. Nebývalý zájem o něj projevili také představitelé americké mormonské církve. Dramatická historie sbírky ovšem neumožnila provést jakýkoliv seriózní výzkum.

A představitelé oficiální vědy? Ti ji jednoduše ignorovali a někteří její představitelé prohlásili, že všechny tyto předměty jsou soudobými výrobky místních rolníků. Přitom byly však (podle některých útržkovitých informací) mnohé artefakty ze sbírky otce Crespiho po jeho smrti tajně vyvezeny do Vatikánu.

Je zřejmé, že fakta, která odporují oficiální koncepci, jsou buď ignorována, nebo zamlčována. Ale obrovské množství předmětů z této sbírky nás nutí přehodnotit naše představy o kontaktech Starého a Nového světa v hluboké minulosti. Je známo, že sbírka obsahovala kovové kryty se zobrazeními dobře známých okřídlených býků z paláce v Ninive, ale také okřídlených gryfů, kteří jsou jasnými zástupci starobabylonského umění.

Na jedné desce je znázorněn kněz s tiárou, která je podobná tiáře papežské nebo koruně Dolního Egypta. Na velkém množství desek jsou vyobrazeni svíjející se hadi, symboly kosmických hadů a většina desek má v rozích otvory. Je evidentní, že sloužily jako obklady dřevěných nebo kamenných předmětů či stěn.

Kamenné tabulky

Kromě desek z mědi (nebo ze slitin mědi) je možné ve sbírce najít poměrně značné množství kamenných tabulek s vygravírovanými nápisy v neznámých jazycích. Je pozoruhodné, že podle Crespiho právě tuto kategorie předmětů nacházeli indiáni v džungli v podzemních prostorách. Crespi tvrdil, že od města Cuenca se džungli táhne dávný systém podzemních tunelů o celkové délce více než dvě stě kilometrů.

O podobném systému psal také v roce 1972 Erich von Däniken ve své knize Zlato bohů. Právě on seznámil veřejnost s prvními vyobrazeními předmětů z této sbírky.

Díky žháři shořela místnost plná artefaktů

V roce 1962 byla škola Cornelio Merchan díky žháři zničena požárem. Větší část předmětů se podařilo zachránit, ale v ohni shořela celá jedna místnost, která obsahovala ty nejcennější a vysoce umělecké artefakty.

Na místě školy pak byl postaven kostel Marie Auxiliadory, který zde stojí dodnes. Samotný otec Crespi zemřel v roce 1982 ve věku jednadevadesáti let. V roce 1980, nedlouho před svou smrtí, prodal větší část své sbírky Muzeu Centrální banky v Cuencu (Museo del Banco Central), a to mu vyplatilo částku 433 000 amerických dolarů. Peníze pak byly použity na stavbu nové školy.

Muzeum pak začalo věci ze sbírky třídit se záměrem oddělit cenné předměty minulosti od soudobých padělků. V průběhu tohoto procesu „šlo množství artefaktů stranou“. Je jasné, že si muzeum pro sebe vybralo předměty patřící ke známým archeologickým kulturám Ekvádoru.

Podle některých údajů většina tepaných kovových desek byla navrácena do kostela Marie Auxiliadory, kde se možná nacházejí dodnes. Bohužel nedisponuji jakoukoli podrobnou informací o současném stavu Crespiho sbírky. To je otázkou budoucího výzkumu.

Podobné články

Napsat komentář