«« »»

John Wilkes Boot – vrah Abrahama Lincolna

Kdo byl John Wilkes Booth a jaký byl jeho tajný plán k odstranění Abrahama Licolna? 14.04.1865 Fordovo divadlo uvádělo premiéru představení „Náš americký bratranec“. Hra dosáhla uznání hned od svého debutu na jevišti, něco málo přes půl roku před svým uvedením ve Fordově divadle. Obsazení bylo plné talentovaných herců, hra byla uznávána jako kvalitně napsaná, zábavná a vtipná. Měla také dobrou reklamu, která jí přinášela další úspěch. Hru chválili i kritici a dostávalo se jí pozornosti v národním měřítku. Bylo to tu samou noc, kdy byl Abraham Lincoln zavražděn. Vyvolalo to národní smutek a tento den se stal klíčovou záložkou americké historie.

Vrazi dosahují historického významu

Silně se diskutuje o tom, že věnování pozornosti těm, kteří spáchají kruté skutky, povzbuzuje u dalších lidí podobné chování a kriminalita tak roste. Možná i proto se John Wilkes Booth změnil z populárního herce Linkolnovou smrtí v notorického vraha. Ostatní historičtí vrazi dosáhli také záporné slávy: Lee Harvey Oswald, James Earl Ray, and Charles J. Guiteau získali podobnou prestiž. Přestože tito další vrazi zanechali svoje vlastní otisky v historii, jména John Wilkes Booth a Abraham Lincoln se tyčí nad nimi. Možná je to také kvůli spletité historii mezi nimi. Může to být díky velkolepému vzestupu a pádu, který provázel Linkolnův úspěch, a jeho náhlé smrti, která tyto dva v historii neúprosně spoutala.

A co spoluspiklenci?

Jméno John Wilkes Booth je nejznámější z této neslavné vraždy, takže je jednoduché přehlédnout ty, kteří mu pomáhali. John Wilkes Booth nebyl sám a zabití Abrahama Lincolna nebylo jeho jediným úkolem, který naplánoval se svými společníky. Odstranění Lincolna bylo prvním krokem v jejich plánech za větším cílem. Ve skutečnosti to nebyl hlavní cíl. Účast Johna Wilkes Boothse na vraždění byla pouze malým kouskem skládačky puzzle. Za ním byli další společníci, kteří pomáhali a chtěli obnovit úsilí Konfederace v boji proti občanské válce. Cílem bylo ve skutečnosti konfederální tajné spiknutí.

Kdo byli prvotní spoluspiklenci?

Žádné velké spiknutí nemůže provést pouze jediný muž sám. Vždy se na události podílí více lidí. Ačkoliv je John Wilkes Booth tváří této vraždy, v pozadí příběhu figurují také jeho společníci, kteří mu pomáhali s akcí i útěkem.

1) David Herold – útěk

John Wilkes Booth urychleně opustil po vraždě na koni Fordovo divadlo. Byl zraněný a měl zlomenou nohu. Brzy se k němu přidal David Herold, jeden z jeho spluspiklenců. David Herold nebyl přímo zapojen do žádného z mnoha pokusů o atentát, které se uskutečnily této noci, spíše měl na starosti zajištění rychlého útěku. Měl na starosti také vniknutí dalšího spoluspiklence do domu ministra zahraničí Williama H. Sewarda. Jakmile začala akce, Herold opustil svého spiklence a odjel, později pomáhal Johnovi Wilkesovi Boothovi do bezpečí.

David Herold

2) Lewis Payne – vpád do domu ministra zahraničí

Lewis Payne byl té noci zodpovědný za jeden ze tří cílů. Doprovázený Davidem Heroldem, vpadl do domu Williama H. Sewarda. Tam zranil několik lidí a vážně zranil státního tajemníka. Nicméně od chvíle, kdy ho David Herold opustil, byl nucen se starat sám o sebe.

Lewis Payne

3) George Atzerodt – plán odstranění víceprezidenta

Poslední vrah, který se podílel na spiknutí, byl George Atzerodta. Jeho cílem měl být Andrew Jackson, tehdejší viceprezident. Před akcí se ale posilňoval alkoholem, ztratil nervy a následně odpadl. Po několika dnech byl zatčen poté, co se v jeho pokoji objevil dostatek důkazů o jeho zapojení do spiknutí.

George Atzerodt

4) Mary and John Surratt

Kdyby existovali jediní dva lidé, kteří by mohli být označeni jako „zodpovědní“ za organizaci Lincolnova spiknutí, byli by to pravděpodobně Mary a John Surrattovi. Duo matka a syn pracovalo celé roky jako společníci tajných služeb v jejich krčmě v Marylandu. Jejich taverna se stala komunikačním centrem pro Konfederaci, neustále shromažďovali pod svými křídly další spiklence. John Surratt pomáhal zejména při náboru nováčků do spiknutí. Mary Surratt získala kontrolu nad penzionem ve Washingtonu D.C., s úmyslem jej využít k ukrývání agentů a na pomoc při tajných činnostech.

Tajný plán proti Linkolnovi

Jak již z historie víme, konečný plán ohledně Lincolna byl určen až v době vraždy. To však nebylo původním účelem, který John Wilkes Booth a jeho společnost zamýšleli se svým spiknutí. Atentát na Abrahama Lincolna byl v podstatě činem ze zoufalství, místo aby byl výsledkem úspěšné vojenské strategie. Atentát byl ve skutečnosti třetím pokusem o spiknutí na Lincolnovu prosperitu.

Když John Wilkes Booth začal prosazovat konfederační centra ve své oblasti, jeho počátečním záměrem byl únos prezidenta. První spiknutí se začalo rozvíjet na podzim roku 1864, kdy konfederace ztrácela půdu a válku. Argumentem bylo, že Jefferson Davis sám schválil všechna spiknutí ohledně Lincolna, nikdy ale nebyly nalezeny dostatečné důkazy k jejich propojení. Přestože se prezident prezident konfederovaných států Jefferson Davis oficiálně nepřihlásil k pokusům o atentát na Lincolna, ti, kteří se jich zúčastnili, byli konfederační vojáci a sympatizanti. Pro zvýšení nadějí na zesílení jihu v občanské válce John Surratt a John Wilkes Booth zaměřilii své úsilí v plánu unést Lincolna 18.01.1865 z Fordova divadla.

Tento první plán únosu byl zrušen ještě předtím, než začal. Původně John Wilkes Booth plánoval přemoci Lincolna se svými pomocníky, svázat ho a pak ho schovat na jevišti, než uniknou do noci. Většina lidí se shodne, že tento plán byl nepraktický, plný děr a neměl by šanci na úspěch. Už se nikdy nedozvíme, zda John Wilkes Booth ve skutečnosti plánoval pokračovat v této frašce, protože Lincoln nakonec strávil noc doma kvůli špatnému počasí. O dva měsíce později byl vymyšlen druhý plán únosu, představující mnohem rozumnější plán.

Plán

17.03.1865 měl Abraham Lincoln navštívit představení „Tichá voda břehy mele“ ve vojenské nemocnici. Představovalo to příležitost, kterou John Wilkes Booth a jeho společnost nemohli promeškat. John Wilkes Booth přijal šest pomocníků, kteří se měli účastnit únosu. Plán byl zaútočit na Lincolnův kočár v době, kdy se nacházel na cestě na představení ještě na okraji města. Nejen, že by byl bez smysluplné ochrany, ale také by jim to dalo příležitost uniknout přes řeku Potomac do oblasti Konfederace. Tento druhý pokus o únos se také neuskutečnil. Přestože jejich druhé tajné spiknutí mělo lepší výhled na dokončení a určitě mělo alespoň nějakou šanci na úspěch, jejich plán byl zmařen. Abraham Lincoln se znovu rozhodl změnit plány na poslední chvíli, a místo aby se zašel podívat na představení, sledoval regiment indiánských dobrovolníků, kteří se vraceli do města.

Jaké byli záměry tajného spiknutí?

Na podzim roku 1864, kdy John Wilkes Booth začal spolupracovat se svými spoluspiklenci, jih bojoval předem ztracenou válku. S přerušením obchodování s válečnými zajatci byl Jih oslabován nedostatkem vojsk k doplnění svých sil. Konfederační agenti, včetně Johna Wilkes Bootha a jeho společnosti, se chtěli postarat o to, aby pomohli armádě jakýmkoli způsobem. Kdyby se pokusy o únos Lincolna podařili, odvedli by ho na jižní území. Tam by mohl být propuštěn jako výkupné do Unie a společnost by požadovala, aby výměnou za bezpečné vrácení prezidenta propustili konfederační vojáky. Vzhledem k tomu, že největší slabost konfederace v té době byla nedostatečná pracovní síla, tato výhoda by prodloužila občanskou válku na dobu neurčitou.

Sever proti jihu

Zatímco pokusy o únos by v očích Johna Wilkesa Bootha přinesly konfederaci vítězství, neúspěch obou únosů vyvolal zoufalou situaci. S vyprchávajícím časem se naděje konfederace na vítězství snižovala a atentát se stal Boothovou konečnou volbou. Doufal, že odstraněním tří nejvýznamnějších a nejsilnějších představitelů Unie ve stejnou noc by ochromilo jejich morálku a strukturu a vzkřísilo by zároveň naděje Jihu na vítězství.

Konečný výsledek

Zatímco John Wilkes Booth uspěl v zavraždění prezidenta, jeho spoluspiklenci selhali. Andrew Jackson a William H. Seward přežili noc a spiklenci, kteří se podíleli na Lincolnově vražedném spiknutí, byli chyceni a pověšeni. Zatímco jejich pokusy o únos mohly dosáhnout určitého stupně úspěchu při pomoci selhávající vojenské síle Jihu, vražedné spiknutí vyústilo v trochu víc než tragédii.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 30158 a SS: 100.

Napsat komentář