«« »»

Jsme uzavřeni v počítačové simulaci mimozemšťanů (2. díl)

2. díl seriálu: Jsme uzavřeni v počítačové simulaci mimozemšťanů. Doposud vyšlo 3 dílů.

Jsme v počítačové simluaci mimozemšťanů?

V roce 1965 ve věku dvanácti a půl roku skládal Jerry dříví při západu slunce, když se objevil nad borovicemi stříbrný disk. Velká mdlá světla pulzovala kolem prolétajícího UFO. Pak se obrátilo nehlučně zpět. Přesto se vrcholky borovic kymácely jako při silném větru. To znamenalo, že disk vyzařuje nějakou energii nebo pole, které pohyb způsobilo. Jerry slyšel telepaticky od toho, kdo byl ve stříbrném plavidle, že se neviditelní návštěvníci v budoucnu vrátí, aby se setkali s Jerrym znovu. O rok později, v červenci 1966 stál Jerry tváří v tvář vysokému blonďatému modrookému mimozemšťanovi jménem Zo.

Mimozemšťan jménem Zo

Zo sdělil Jerrymu, že pochází z humanoidní civilizace na planetě obíhající hvězdu Tau Ceti, přibližně dvanáct světelných let od Země. Během následujících pěti let se několikrát setkali i na palubě kosmické lodi.

Jerry říkal, že mimozemšťan Zo ovládal diskové těleso myslí panelem s otisky rukou. Stejný koncept je zobrazen na panelech s otisky čtyř šestiprstých rukou nalezených 31. května 1947 vedle mrtvých mimozemšťanů po nárazu UFO na jihozápadě od Socorra v Novém Mexiku. Bylo to mezi Aragonem a horou Elk na západním konci San Agustin. Pozdější pitva proběhla na letecké základně Wright-Patterson v Ohiu, nebo v námořním zdravotním středisku  Bethesda v Marylandu. Bytosti řídily loď myslí propojení přes ruce umístěné na panelech. Fotografie byla pořízena na 16 milimetrový film, který získal producent britské televize Ray Santilli v roce 1995 od původního vojenského fotografa.

Simulace – ovládací panely

Mimozemšťan z Tau Ceti také ukázal Jerrymu 1,2 metrů vysokou černou kostku, která holograficky promítla galaxii Mléčné dráhy z jiných částí vesmíru. Různé hvězdy ukazovala v různých barvách. Když Zo ukazoval hvězdné systémy, telepaticky sdělil Jerrymu, že lidé na Zemi nepocházejí z této planety.

John Keel

To samé mi v osmdesátých letech řekl John Keel v letadle. Řekla jsem mu na to:

„Vesmír musí být všudypřítomný, slyšela jsem o tolika různých typech ET.“

John Keel mně zaskočil větou:

„V tomto vesmíru je velmi málo těch, co nejsou humanoidi.“

Tím řekl, že nebude mluvit o žádných jiných typech. Uznávám Johna Keela, knihu ‚Our haunted planet (Naše strašidelná planeta)‘ považuji za jednu z nejlepších, co byla kdy napsána. A myslím, že to, co mi John Keel v osmdesátých letech řekl v letadle, a čemu jsem tenkrát nerozuměla, je velmi blízko k tomu, co tento údajný mimozemšťan z Tau Ceti řekl Jerrymu. Lidé na Zemi nepocházejí z této planety, což znamená, že existuje v tomto vesmíru spousta těch, kteří mají hlavu, ruce a nohy. Humanoidní DNA pochází z celého vesmíru.

Podle Zo je mnoho dalších dimenzí jako různé frekvence hudebních not, každá dimenze je oddělena od ostatních, ale mnoho dimenzí dohromady je jako hudební kvarta, kterou hrajete na klavír. Každá nota má jinou frekvenci, ale ze tří frekvencí C, A, G máte akord a ten se dále rozvíjí – hraje znovu. Začínám si myslet, že jsme zasazeni do mnoha rozměrů, podobně jako vnímáme akordy a hudbu, a že všichni jsou od sebe navzájem odděleni jako třeba na klavíru.

Peruánský šaman Pedro

Dalším Jerryho učitelem byl peruánský šaman jménem Pedro, který byl obeznámen s branou Arama Muru u jezera Titicaca. Pedro nemluvil anglicky, ale přes překladatele se Jerry dozvěděl, že kamenná brána je obousměrný průchod mezi světy a dimenzemi. Pedro vysvětlil Jerrymu, že si má kleknout a položit čelo do malého mělkého odsazeného místa ve skále. Poté má zpívat specifický tón znovu a znovu, dokud tón nebude naprosto správně. Brána se pak otevře a kouzelník zmizí do jiných sfér.

Pedro také řekl Jerrymu, že viděl ty, které nazval starodávní. Bytosti procházející touto branou byly vysoké jako Jerry (185 cm), nebo vyšší. Starodávní byli oblečeni do oděvů podobných královským z dob Inků. Pedro také věděl, že vysocí starodávní si klekli před skalními dveřmi a začali zpívat čelem proti skalním dveřím a pak najednou zmizeli. Když ho Jerry vyslechl Pedra, chtěl zkusit ony tóny. V listopadu 1998, hned po sňatku s Kathy, odcestoval pár k jezeru Titicaca v Peru. U brány Arama Muru mu Pedro ukázal tři různé tóny, které měly zůstat uchovány v tajnosti. Kdyby Jerry dokázal vytvořit správně tóny, prošel by velkými kamennými dveřmi, kudy přicházeli starodávní.

Jerry prozradil, co se stalo 11. listopadu 1998 ve 23 hodin, když klečel před kamenným portálem. Kathy vše pozorovala opodál. Začal napodobovat tóny, které ho Pedro naučil. Nejprve cítil, jako by šel znovu na útes. Když vyrazil poprvé, cítil strašlivé sevření žaludku v hrudi. Začal vidět hvězdy a galaxie, které míjel, jako by byl v ochranné bublině, která se pohybuje vesmírem.

A nyní Jerry (J) sám popisuje, co dál dělo.

J: Cítil jsem se, jako bych procházel skrze cosi, co jsem mohl cítit. Byla tam jakási impedance. Zavřel jsem oči, protože to byl tak velký tlak, že bylo těžké dýchat. Najednou jsem byl na podlaze. Myslím, že to bylo jako velká bílá podlaha. Všechno bylo bílé. Nemohu říct, jestli tam byla zeď. Od podlahy ke stropu nic nebylo, žádné zakřivení, žádný rozlišující aspekt. Všechno bylo jako velký bílý oblak. Mohl bych dupnout na podlahu, cítil jsem nohou něco jako plast. Rozhodl jsem se zjistit, jestli tu existují nějaké akustické vlastnosti, takže jsem začal pískat vysoké a nízké tóny. Bylo mrtvo. Pak jsem začal křičet, jestli tu někdo je. Během sekundy se ozval hlas. Bylo to jako přes interkom. Byl to muž a zněl trochu překvapeně. Zeptal jsem se ho, kde jsem.

S: (interkom) : „Kdo jsi“.

J: „Jsem Jerry Wills. “

S: „Odkud jsi? “

J: „Byl jsem u dveří u našeho karavanu.

S: „Nevím, co to je. “

J: „To je na planetě Zemi, na jižní polokouli.

S: „Oh, Země. OK “

J: „Kde jsem? Je tohle skutečné? Opravdu to zažívám.“

S: „Oh, je to velmi skutečné. Chápu tvůj zmatek.“

Řekl, že jsem v jiném světě, který je mimo můj vesmír. Chtěl jsem pochopit, jak to je možné.

S: „Je mnoho vesmírů. Ze svého jsi odešel jen před dvěma hodinami. “

J: „Tak kde je tenhle vesmír? “

S: „Nepřineslo by mi to nic dobrého, kdybych se Ti snažil vše vysvětlit.“

J: „Jak jsem se sem dostal?“

Zřejmě tito lidé, ať už jsou kdokoli, byli velmi zvědaví na povahu vesmíru. Aby pochopili svůj vesmír, snažili se vytvořit jeho model za použití toho, co znali. Stalo se však, že když ho vytvořili, začal se jejich výtvor vyvíjet až k bodu, kde přestal růst. Je docela velký. Podařilo se jim vytvořit další vesmír, což neměli v úmyslu. A on se vyvinul. A poměrně rychle začal být fungující.

J: „Dobře, nerozumím tomu. Myslíme si, že vesmír je miliardy a miliardy let starý.“

S: „To je v pořádku, tam, odkud jsi, se čas měří hodně jinak. Čas je jiný v každém vesmíru.“

J: Dívali jsme se na minulost a on pokračoval pojmy, které pro mě neměly žádný smysl. Několik desetiletí pro něj v jeho vesmíru, několik miliard let v mém vesmíru. Čas pro mě mnohem pozoruhodnější, než pro něj.

S: „OK. Podívej se asi 30 metrů před sebe.“

Byla tam jakási velká černá želatinózní věc vznášející se ve vzduchu.

S: „Vidíš všechny ty světelné body? “

Promíchávali se do světlých a tmavých oblastí

J: „Co je to? “

S: „Vesmír, z něhož jsi přišel. “

J: Ta věc měla tyče, které zářily jako neon. Malé kuličky světla se pohybovaly uvnitř, něco jako fluorescence. Uvnitř se pohybovaly jakési tmavé oblasti. Tyče se nacházely po jejím obvodu. Ani nevypadaly, že by byly jakkoli spojeny.

J: „Ty tyče jsou masivní. “

S: „Drží to na místě, které udržuje rovnováhu. Myslíme si, že to je důvod, proč se přestal vyvíjet.“

Linda: „Takže se pokusili záměrně zastavit vývoj tohoto vesmíru?“

J: „Myslím, že ano. Opravdu se obával, že bude pokračovat v růstu a prostě je pohltí. Co by se stalo s nimi?“

Linda: „Takže jsou v jiném vesmíru a tam si vytvořili laboratorní vesmír, aby ho testovali, nebo se něco dověděli. A pak se ten jejich laboratorní testovací vesmír nějak přetvořil v náš vesmír, ve kterém jsme.“

J: „Říkal, že zkoušeli pochopit své místo ve svém vesmíru a objevili, že sami jsou uvnitř jakéhosi vesmíru, stejně jako my jsme uvnitř jejich. Jsou to vrstvy a vrstvy. Dělí nás jen velmi málo. Tohle zjistili.

Linda: „Vesmír z našeho pohledu o velikosti 13,9 miliard světelných let je uvnitř vesmíru s bílým pokojem s hlasem. Je to jako ruské panenky složené do sebe?“

J: „Je to jako ruské panenky.“

J:„Jaký stroj jste k tomu použili?“

S: „Nejblíže tomu je Large Hadron Collider v Evropě.“

J: Hovořil o tom, jak kolidovali částice a nějak se objevila jiskra. A jiskra nezmizela. Místo toho začala růst a jak se zvětšovala, začala se hromadit a vytvářet sama sebe.

S: „Představ si to jako bílou díru, jako místo, kde se stvoření projevuje uvnitř proudů energie, které se pohybují současně dovnitř i ven.“

Linda: „Experimentovali tedy v jiném vesmíru.“

J: „Zjistili, že život začal naplňovat celý jimi vytvořený vesmír. Byli fascinováni a zvědaví, jak je to možné. Brány, jakou jsem prošel, mají v celém vesmíru na různých místech. Posílají jimi vědce, aby studovali vesmír, protože to je úplně nová oblast vědy. Když začali objevovat zdejší život, byli docela šokovaní. Zřejmě nejsem jediný člověk, který kdy přišel k této bráně. A zdá se, že tyto brány jsou i na jiných místech na této planetě, stejně jako na jiných planetách. Naučili se své cestování ovládat. Podle toho hlasu existuje způsob, jak určit, kam cestujete. Ale můj jediný zájem v tomto okamžiku byl, jak se v pořádku vrátím.“

Linda: „Je možné, že by tyto bytosti, o nichž Pedro mluvil byly průzkumníci? Průzkumníci, kteří sledují tento překvapující laboratorní vesmírný experiment, díky kterému se tu vyvinul život?

J: „Myslím, že to je velmi možné, protože jak jsem zmínil, čas je tam mnohem jinačí, než je tady. Možná si tam mysleli, že uspějí jako Inkové, oblečeni jako při jejich posledním příchodu. Jsou králové. Chodí, kam chtějí, žádný problém.“

Linda: „Ale nejsou to králové, jsou to vědci z jiného vesmíru.“

J: „Ano, přesně. Hlas, s nímž jsem mluvil, mi řekl, že je zaujalo to, že se život šíří samovolně dál a dál. Také věci byly identické. Atom i galaxie…Může se jednat o Teorii holofraktografického vesmíru?

J: „Zkoušeli pochopit své místo ve vesmíru. Nečekali, že zjistí, že existuje vesmír, kde jsou uvnitř a zároveň existuje vesmír, který obklopují. Bylo to pro ně naprosto úžasné.

Linda: „Pokud zjistili, že jsou uvnitř jiného vesmíru a že si vytvořili vesmír, který obklopují, možná v sobě hnízdí nekonečné množství vesmírů.“

J: „Myslím, že tenhle fakt určuje, proč není horní spodní hranice.“

Linda: „Jaký je nyní vztah mezi jejich vesmírem a tímto? “

J: „Nemám tušení. Nedokázal jsem porozumět jeho definici času. Jediná věc, kterou si dokáži představit, je, že pohyb z jednoho místa do druhého je mimo dynamiku času. Tyto dveře jsou okamžité průchody na jiná místa, která znáte. Můžete někde být, a v okamžiku jste jinde. “

Linda: „Říká se, že cestování těmito branami je cestováním v čase.

J: „Když dojde na průchod těmito věcmi, nevím, jak čas pracuje. Je to stejná situace jako se Zo. Říkal, že by mohli přijít odtamtud sem téměř okamžitě. Během průchodu není žádný čas. Čas se zastaví a pak se znovu nastartuje, když dorazí. “

Linda: „To, s čím jsi přišel, vypadá teď, jakobychom byli v simulovaném vesmíru.“

J: „Všechno mi dává smysl. Za nejpozoruhodnější považuji, že alespoň v těchto vesmírech existují bytosti, které si jsou vědomy sebe a jejich okolí. Tahle jiskřička života nás spojuje, bez ohledu na to, ze kterého vesmíru pocházíme. Občas je tu závoj, občas je tu bariéra, kterou jsem dvakrát prošel. Ale tato společná vlastnost života je inspirativní bez ohledu na to, kam jdete. Je tam jiskra inteligence a jiskry života. Může to být docela dobré.

Holografický vesmír

Kolik z vás slyšelo nebo četlo knihu ‚Holografický vesmír‘ od Michaela Talbota. Možná pár z vás. Doporučuji všem, abyste si ji přečetli. Poprvé byla vydána v roce 1991. Ve stejné době jsem mluvila na konferenci na středozápadě s Buddem Hopkinsem, který se zabývá výzkumem únosů lidí. V knize je publikována ohromující hypotéza, že náš vesmír byl vyprojektován něčím z jiné dimenze.

Po konferenci jsme se vraceli stejnou linkou přes New York. Mluvili jsme s Buddem o některých nových případech únosů a on mě překvapil, když řekl:

„Řeknu ti něco důvěrně. Michael Talbot byl jeden z mých případů únosu UFO, ale nikdo to neví. Nikomu to neřekl a nechce, aby to někdo věděl. Bojí se, že kdyby lidé znali pravdu, že by nečetli jeho knihu. Michael mi řekl, že pravdu, že je celý vesmír holografický koncept, se dověděl telepaticky od mimozemšťanů, kteří ho unesli. „

Michael Talbot zemřel o rok později ve věku 39 let na leukémii. Budd Hopkins zemřel v roce 2011. Nyní, v roce 2017, se počet vědeckých článků a titulků, které se ptají na tyto otázky, stále zvyšuje. Žijeme v holografickém vesmíru vytvořeném počítačovou simulací?

Jedná se o přepis rozhovoru:

Pokračování: Jsme uzavřeni v počítačové simulaci mimozemšťanů (3. díl) [3795x]

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 25538 a SS: 100.

Napsat komentář