«« »»

Jsme uzavřeni v počítačové simulaci mimozemšťanů (3. díl)

3. díl seriálu: Jsme uzavřeni v počítačové simulaci mimozemšťanů. Doposud vyšlo 3 dílů.

Jsme uzavřeni v počítačové simulaci mimozemšťanů? Teoretičtí fyzikové a astrofyzikové z University Southampton ve Velké Británii, University Waterloo v Kanadě a University Surrey v Itálii publikovali 30. ledna 2017 důkazy, že žijeme v holografickém vesmíru jako ne-lidské bytosti, jak řekl v osmdesátých letech Michael Talbot.

Planckova éra

Fyzici místo výrazu Planckova data přešli k označení Planckova éra. Podle pozorování v holografické kosmologii běží čas zleva doprava. Nejvíce vlevo je znázorněna první holografická fáze, o které si vědci myslí, že je skutečným počátkem tohoto vesmíru. První dva šedé ovály jsou malé a rozmazané, aby ilustrovaly jejich tvrzení, že prostor a čas nebyly ještě zcela definovány. Ve třetím oválu vesmír vstoupí do geometrické fáze, kterou můžeme popsat matematickými rovnicemi, jako je Einsteinova obecná teorie relativity z počátku 20. století.

Studiem našeho kosmického mikrovlnného pozadí, pozůstatků z dob Velkého třesku, odhalili vědci velké množství dat, nul a jedniček obklopených bílým šumem nebo mikrovlnami pozůstávajícími od okamžiku, kdy vesmír explodoval do této dimenze a stále rostl (reliktní záření)

Reliktní záření

Mohla by to být ta jiskra, ze které vyrostl náš vesmír, o které hovořil Jerry Wills v oné bílé laboratoři v listopadu 1998? Studiem dat reliktního záření dokázali vědci porovnat vlastnosti dat s moderní kvantovou teorií pole a zjistili, že některé z nejjednodušších teorií kvantového pole dokáží vysvětlit téměř všechna kosmologická pozorování raného vesmíru. Ve svém novém článku dospěli k závěru, že asi 375 tisíc let po geometrické fázi vesmíru (třetí ovál na obrázku) se začíná objevovat to, co nazývají ‚otisky informací‘ o tomto velmi raném vesmíru.

Předpokládali, že tím začal vývoj hvězd a struktury galaxií až k tomu, co nazýváme současným časem (vpravo na obrázku). Vypadá jako tmavá obloha s galaxiemi.

Profesor teoretické fyziky na univerzitě v Southamptnu (UK) Kostas Skenderis vysvětluje:

„Holografie je obrovský skok ve způsobu, jakým přemýšlíme o struktuře a vytvoření tohoto vesmíru. Einsteinova teorie obecné relativity velmi dobře vysvětluje téměř vše ve vesmíru, co se týká velkého měřítka. Ale při zkoumání jeho původu a mechanismů na kvantové úrovni se začne rozpadat.“

Vědci pracují po celá desetiletí na spojení Einsteinovy ​​teorie gravitace a kvantové teorie a někteří věří, že koncept holografického vesmíru má potenciál vyhovět oběma. Představte si, že všechno, co vidíte, cítíte a slyšíte ve třech rozměrech plus vaše vnímání času ve skutečnosti vychází z plochého dvourozměrného pole.

„Myšlenka je podobná myšlence hologramů v Disneyworldu, nicméně celý náš vesmír je kódován.“

Jsme zpět u původní otázky. Je to počítačem simulovaný vesmír? Tento fyzik říká nadšeně ano. Jsme v počítačem simulovaném vesmíru.

Tom Campbell

Tom Campbell (*9.12.1944) říká, že vytvořil více než 400 videí na YouTube k té samé otázce. Tom si rád říká aplikovaný fyzik, protože nikdy nedokončil svůj doktorát v oblasti experimentální jaderné fyziky na Universitě Virginia. Odešel z univerzity pracovat jako systémový analytik pro armádní technickou zpravodajskou službu v Centru zahraničních věd a technologií v Charlottesville, nyní Národní pozemní zpravodajské centrum. V roce 1972 Tom Campbell pracoval pro Roberta Monroa, autora knihy ‚Cesty mimo tělo‘(1971). Tom Campbell pomohl Robertu Monroemu vyvinout hemi-sync technologii pro výuku opuštění těla, kterou Monroe používá ve svém oficiálním Monroe institutu. Institut byl založen jako laboratoř ke studiu vědomí.

Později Tom Campbell pracoval pro strategickou obrannou iniciativu známou jako SDI v Reaganově administrativě a pro skupinu nazvanou Vesmírný a protiraketový úřad, odkud odešel v polovině 90. let. I po odchodu do důchodu Tom Campbell pracuje na své myšlence, že je vesmír simulovaný čímsi, co projektuje informace z jiné dimenze, která způsobila počátek digitálního Big Bangu. Tom je spoluautor nového dokumentu, který bude brzy publikován ‚Testování hypotézy simulace‘. Jeho spoluautorem je matematik Houman Owhadi z Caltech, fyzik Joe Sauvageau z Jet Propulsion Laboratory Pasadena a David Watkinson, který produkuje digitální animace simulací virtuální reality v Hollywood Studios.

Koncept Toma Campbella tvrdí, že celý náš vesmír byl simulován nějakou inteligencí, aby byl učitelem redukce entropie pro Duše.

Entropie

Dovolte mi pár slov, než dáme slovo Tomu Campbellovi. Začnu s entropií. Obvykle zastává názor, že vše v tomto vesmíru se stále pohybuje od řádu k neuspořádanosti a tím se snižuje energie. Druhý zákon termodynamiky říká, že entropie se vždy zvyšuje. To znamená, že když se přenáší nebo mění energie, spotřebovává se energie. Takže existuje přirozená tendence izolovaného systému snížit energii do větší neuspořádanosti/entropie. Základem druhého zákona termodynamiky je, že nemůžete složit zpět rozbité vejce. Uložení vajec do krabiček pomáhá udržovat řád – chrání vajíčka.

Udržení řádu je to, co fyzik Tom Campbell nazval snížením entropie. Domnívá se, že úkolem duše v tomto vesmíru je naučit se jak snížit entropii, což znamená potlačit neuspořádanost a pohybovat se směrem k řádu, lásce a udržovat život namísto neuspořádanosti nenávisti a zabíjení. Tom Campbell se také domnívá, že fyzická podstata, kterou zažíváme v tomto vesmíru je iluze. Ve skutečnosti neexistuje žádná hmotná fyzičnost tohoto vesmíru. Pokud bychom opravdu pochopili, že cokoli velký tajemný počítač generuje je vědomí z jiné dimenze. To odlišuje tuto teorii od holografu. Holografický je jakýsi druh fyzického substrátu v jiné dimenzi, který projektuje světlo a energii v tomto vesmíru trojrozměrným způsobem.

Tom Campbell si myslí, že samotné vědomí v této dimenzi vytváří vše, co se děje.

Pro Toma Campbella tento sen ani nepotřebuje holografii, aby dokázal náš vesmír vysvětlit. Napsal třísvazkovou knihu ‚My big toe ‘(2003). Fyzikové používají výraz jako akronym – má teorie všeho. Uvádí v ní, že vše je počítačový kód, který počítá naši realitu tady a teď.

Rozhovor – Tom Campbell (C)

C: „Dobrá, pokud je to simulace, kdo je za ni odpovědný. Kdo je programátor. Odkud je to simulováno? Je to podmnožina něčeho většího! To vyvolává všechny tyto znevěrohodňující metafyzické otázky, a tak v podstatě potvrzuje, že je virtuální realitou, kterou nelze vypočítat uvnitř této virtuální reality. Musí to být počítače odjinud, z jiného realitního rámce. Je to počítačový kód, který počítá naši realitu.

Linda: „Pokud žijeme v počítačově simulovaném vesmíru a projektor je venku v další dimenzi, je počítačový projektor bůh tohoto simulovaného vesmíru?“

C: „Žádný počítač není bůh. Projektor není bůh. Hráč není bůh. Jsou to jen kusy tohoto systému většího vědomí. Pokud máš náboženský pohled, pak jednotlivé části vědomí jsou duše a větší vědomí je Bůh – zdroj všeho ostatního. Odkud to přišlo? Mám jen dva předpoklady pro mé teorie, zbytek je logický. Jeden předpoklad – vědomí existuje. Druhý – evoluce existuje. Evoluce pouze jako proces výběru věcí, které fungují dál, a věcí, které nefungují.“

Linda: „Odkud přišlo primární vědomí?

C: „Vytvořilo samo sebe.“

Linda: „Co je reinkarnace, recyklace duše?

C: „Začínáme chápat náš účel zde. Jsme jednotlivými jednotkami vědomí. Naším cílem je snížit entropii našeho vědomí. Tak se může náš systém dále vyvíjet. Vytvořili virtuální realitu, kde můžete získat zpětnou vazbu, kde jsou následky a nastavená přesná pravidla. Ve virtuální realitě jako naše má všechno důsledky, takže jsme získali tento trenažér pro redukci entropie, který nazýváme naším vesmírem. A děláte volby a těmito volbami se snažíte snížit, nebo zvýšit svou entropii. Snížením entropie se vyvíjíte a jdete vpřed, a systém s vámi, protože jste jeho součástí. Takže to váš cíl.“

„Celý systém chce neustále pracovat, aby udržel svou entropii nízkou, aby mohl pokračovat v existenci. Teď se to ukazuje v sociálním systému všech těchto individuálních jednotek vědomí. Když vytváříte více informací o spolupráci, starostlivé práci s ostatními, vzájemné pomoci, nazývám to stranou lásky.“

„Způsob, jak zvýšíte entropii nebo degenerujete, je nespolupráce, je to všechno o mém JÁ. Upřednostňuji sebe, nebo si vezmu něco tvého, když můžu, a nechám si to. To pak vytvoří entropii /de-evoluci. Děláme rozhodnutí, abychom vyrostli, stali se milujícími, pečujícími, spolupracujícími, což je naše poslání. Jsme vědomí činící rozhodnutí. Snažíme se vyvíjet, což znamená, že se snažíme stát se milujícími. To je to, co teď děláme.“

Vše přichází a plyne

„Nemůžete to udělat v jednom záběru, to nefunguje. Vše přichází a plyne. Začínáš s tím, co jsi dělal naposledy a přidáváš k tomu další. Učení je ta cesta. Učení je kumulativní. Nemůžeš si ve třech letech vzít kalkulačku. To nebude fungovat. Musíš začít s aritmetikou. Popořadě se učíš, musí to být kumulativní proces. Rosteš tím, co hromadíš v životních zastávkách.“ „Pokaždé, když procházíš životem, snižuješ entropii, pokud jsi trochu úspěšný. Nebo pokud se trochu de-evoluješ, začínáš příště tam, kde jsi se naposledy zastavil. Proto procházíme těmito cykly, abychom udrželi náš systém a sebe životaschopnými. Naším posláním je stát se milujícími. Tam směřujeme.“

Linda: „Je tu potenciální ironie, že fyzici této planety budou ti, kteří potvrdí Krista a zlaté pravidlo lásky.

C: „Přesně tak. Je to jeden z divných AHA momentů, které jsem nečekal. Jako fyzik pracuji na této myšlence, která se snaží pochopit vědomí. Když jsem to nakonec zjistil, uvědomil jsem si, že spousta věcí v náboženské filozofii jsou skutečně pravdivé. Jsou to tito lidé, kteří viděli skutečnou povahu naší reality a jak to funguje. To, co chápali, museli dát do terminologie. Takže jsme vědomí, které dělá rozhodnutí. Snažíme se vyvíjet, což znamená stát se více milujícím.“

Linda: „Poslední část dokončím sama. Něco jsem někde rozbila.

Tom dále řekl: „Avataři historie jsou lidé, kteří pochopili povahu naší reality a jak to funguje.To, co chápali, museli převést do terminologie, která odpovídala jejich době a tehdejším lidem. Musíte komunikovat v jazyce, který dokáží chápat.“

Jing a jang je metaforou pro entropický vesmír

Zeptala jsem se, zda si myslí, že symbol jing a jang je metaforou pro entropický vesmír, ve kterém je všechno smotáno a temnota versus světlo se vždy zdá být v konfliktu.

… Temnota a světlo vždy v konfliktu? Ano. A důvodem je povaha svobodné vůle. Máme dobro versus zlo jako naše téma, a pro každou věc, filmy, literaturu je dobro versus zlo klíčová věc. To tady děláme. Snažíme se vyvíjet v pozitivním směru, což je láska, která je pozitivní. Máme ty, kteří mohou udělat opačnou volbu, mají svobodnou vůli. Mohou si zvolit být sobecký. Takže důvodem, proč máte zlo, je svobodná vůle, ne rovnováha mezi zlem a dobrem.

Nyní je mezi těmito dvěma boj, jelikož jdou v opačném směru. Negativní deevolující část miluje chaos těch, kteří se snaží pracovat v opačném směru. Snažíme se proti tomu bránit, protože to je přirozenost evoluce. Je to namáhavé a vysilující, protože věci, které fungují, se mění na nefungující, práce se nakonec sama zničí. Takový je přirozený rámec naší reality. Takže se znovu vracíme ke konceptu holografického vesmíru Michaela Talbota, který mu telepaticky předali mimozemští únosci v roce 1980.

Zatímco Michael Talbot dostával informace o našem vesmíru od cizí inteligence, brilantní fyzik David Bohm vydal v roce 1980 průkopnickou knihu ‚Wholeness and the implicit order (Celistvost a skrytý řád), jednu z nejdůležitějších, které jsem kdy v životě četla. Bohm vysvětlil, že implicitní znamená stále přítomný skrytý řád, který je obsažený ve všech objektech a projevech tohoto vesmíru od subatomických částic až po obrovské galaxie.

Veškerá hmota je zmrazené světlo

Bohm také dospěl k závěru, že: „Veškerá hmota je zmrazené světlo.“

Koncept uznávaného fyzika Davida Bohma je shodný s konceptem zprostředkovaným Talbotovi cizí inteligencí.

Michael Talbot napsal:

„Jedno z Bohmových nejvíce překvapujících tvrzení je, že hmotná realita našeho každodenního života je opravdu jakousi iluzí, jako holografický obraz. Vlastně je to hlubší řád existence, obrovská a primární úroveň reality, která dává vznik všem objektům a vnějším okolnostem našeho fyzického světa. V podstatě stejným způsobem jako část holografického filmu dává vznik hologramu.“

Bohm nazval tuto hlubokou úroveň reality skrytým řádem (pozn. překladatele: https://www.psychologiechaosu.cz/kvantove-vedomi/holograficky-model-vesmiru/)

Naši úroveň existence, například v této místnosti právě teď, přirovnává k projevenému řádu, který je projevem skrytého zdroje. Jinak řečeno, elektrony a všechny ostatní částice nejsou o nic víc reálné a trvalé, než forma, kterou má vodotrysk v kašně. Vidíme tvar, ​​ale ten je iluzí z padajících kapek. Pro fyzika Davida Bohma jsou subatomické částice udržované stálým přílivem z implicitního skrytého řádu základního počítačového kódu, který je vložen ve všem. Jedničky a nuly jsou matematickým jazykem našeho vesmíru uloženými do implicitního řádu. V jednotlivých kouscích holografického filmu je vlastní film implicitní, protože obraz je zakódován v interferenčních vzorcích a skryt i obsažen v celém filmu. Hologram promítaný ve filmu robot v odpovídajícím pořadí je projevení jeho vnitřního obrazu.

Náš vesmír by předcházel dalšímu místu, další dimenzi, která by nás promítala. Nepřetržitá výměna mezi těmito dvěma řády může vysvětlit, jak se mohou částice jako elektron měnit z jednoho druhu částice do druhé.

Elektron se vrací zpět do implicitního řádu, zatímco foton se rozkládá a zaujímá místo elektronu. Tím by se také dalo vysvětlit, jak může být kvantový foton částice i vlna.

Ale je to vědomí hráče v kosmické počítačové simulaci, která interaguje se všemi implicitními možnostmi a určuje, co se odvíjí a co zůstává skryto. Všechny neustálé momenty projevené a pohlcené vedly fyzika Bohma k označení našeho vesmíru spíše jako ‚nehybný pohyb‘ namísto hologramu.

Která hypotéza simulace může být správná?

Která hypotéza simulace může být správná? Holografický vesmír? Informace a poznání Toma Campbella? Nebo něco jiného pro nás nepochopitelného?

Zdánlivě neporovnatelný pohled získal Paul – oběť mimozemského únosu spolupracující s Buddem Hopkinsem. Paul je majitelem a manažerem laboratoře pro kontrolu kvality vody v New Jersey. Na jeho 32. narozeniny byl se svými rodiči, sestrou a jejím manželem na večeři v New Yorku. Kolem půlnoci vyjeli z města na dálnici I-95. Paulův otec řídil auto, Paul byl na sedadle spolujezdce, ostatní seděli vzadu. Paulův otec se najednou zeptal, kdy postavili restauraci na věži, a ukázal kruh červených světel na obloze. Paul prohlásil, že to není restaurace na věži, ale něco na obloze.

Odstavili auto u dálnice nedaleko New Yorku a pozorovali červené světlo. Paul náhle cítil fyzický pocit rozdělení na dvě části. Jedna část prošla předním sklem a stoupala. Chtěl vidět auto a jeho stoupající já se okamžitě dívalo zpět dolů na auto. Viděl svého otce, své tělo na sedadle spolujezdce, věděl, že ostatní sedí vzadu. Jak jeho odpoutané tělo stoupalo, viděl Paul červené blikající světlo a zamířil k němu. Červené světlo bylo okolo lodě ve tvaru donutu. Paul se cítil přitahovaný do středu tohoto donutu. Pak uviděl několik v kruhu stojících šedých bytostí s velkýma černýma šikmýma očima. Všichni hleděli na Paula jak sestupoval z červeného světla přímo doprostřed kruhu. Byl vyděšený, začal křičet a mlátil nohama, aby změnil směr. Stejně se choval i při hypnóze na pohovce v bytě Budda Hopkinse.

Paul stál přímo uprostřed šedých bytostí. A pak nastal střih v jeho paměti. Ležel na stole. Po pravici vyčnívala z tmavých stínů ruka se šedou kůží, se čtyřmi dlouhými hubenými prsty držícími stříbrný nástroj, který Paul přirovnal k elektrickému zubnímu kartáčku. Ale zářilo to velmi krásným nebesky modrým světlem, které se blížilo k Paulově hrudi.

Paul byl praktikující buddhista a do té doby věřil, že mysl znamená víc než hmota. Usilovně se soustředil na ruce a svaly a podařilo se mu položit ruce přes srdce. K jeho údivu se jeho ruce od sebe odtáhly a vytvořily kruh s prsty přes jeho srdce. Přesně tam se mimozemšťan dotkl jeho kůže stříbrnou tyčí s modrým světlem. Paul pocítil obrovský šok, jako by se dotkl elektrického plotu.

Paul v místnosti s trojrozměrným obrazem hvězd

A pak další scéna, kterou si Paul pamatuje. Byl místnosti s velkým trojrozměrným obrazem hvězd a galaxií. Šedá bytost ho vzala blíž k obrazovce a ukázala mu deset vesmírů uspořádaných v pěti párech. Ukázal na jeden z vesmírů a telepaticky Paulovi vysvětlil, že jeden z deseti vesmírů je náš a že je spárován s jiným vesmírem, kde je všechno opačné. V okamžiku biologické smrti v tomto vesmíru naše duše vstoupí do tunelové zóny, aby změnila náboj z tohoto vesmíru a vstoupila do vedlejšího vesmíru.

Jak Paul vysvětlil, záporně nabité elektrony a pozitivně nabité protony v tomto vesmíru by se měly změnit přesně naopak v sousedním vesmíru – kladně nabité elektrony a záporně nabité protony, aby duše mohla vstoupit do tohoto protilehlého vesmíru. Paul řekl, že 3D obraz se změnil z pěti párů vesmírů dovnitř opačného vesmíru. Byl v tomto vesmíru a viděl bílé nebe s černými tečkami hvězd a galaxií. Planety měly zářící odstíny barev, které Paul nikdy neviděl. Šedivák ukázal Paulovi, že elektrony v tomto jiném opačném vesmíru byly pozitivně nabité a protony byly nabité negativně. Vektor času v tomto opačném vesmíru jde do minulosti, kde se nic nepoškodí, nic se nestárne a nic se nemůže zničit. Paul řekl, že se dokonce dotýkal trojrozměrné obrazovky a znovu se objevilo deset spárovaných vesmírů. Šedá bytost ukázala na náš vesmír a telepaticky vysvětlovala.

Paul cituje:

„Když vaše tělesné kontejnery ve vašem současném vesmíru zemřou, projdou tmavým tunelem, aby změnili náboj předtím, než vstoupí do celobílého světelného jasu vesmíru spárovaného s vaším, naprosto opačným. Váš vesmír, kde jde čas do budoucnosti se řídí entropií, kde všechno ztrácí energii a umírá. Druhý spárovaný vesmír je ovládán non-entropií, čas se pohybuje do minulosti a vše se vyvíjí k mládí a novosti a nic neumírá.“

Šedá bytost udělala dlouhými šedými prsty pohyb v 3D obrazovce z našeho vesmíru k opačnému vesmíru spárovanému s naším. Paul mi řekl, že pohyb vedl po ležaté osmičce , která spojila naše dva vesmíry dohromady, pravděpodobně poznáváte symbol nekonečna. Paul také viděl scény, které se dostaly do jeho mysli starší lidské duše v tomto vesmíru. Vstupem do tohoto tunelu se jako by na pásu dopravníku mění náboj. Šedá bytost mu na tomto snímku vysílala do mysli, jak duše vstoupí do tělesného kontejneru ve vesmíru vedlejším. A pak se toto tělo stává mladším a mladším a mladším. A pak prochází zpět tunelem a mění náboj předtím, než se tato duše ze sousedního vesmíru znovu narodí v tomto vesmíru.

V dalším střihu se Paul vědomě probudil v posteli zpátky v New Jersey. Už to nebyla noc, byl jasný slunečný den. Volal rodiče, ale nikdo neodpověděl. Objevil na nohách a na podlaze špínu a listy. Zmatený vstal a bosý zamířil k předním dveřím. Na chodníku před domem se radostí rozběhl. Před rodinou skrýval zranění ze cvičení, kvůli němuž se nemohl téměř hýbat. Když šel po chodníku bez bolestí na hrudi, nemohl tomu uvěřit. Se slzami v očích říkal, že mu mimozemšťani opravili srdce. Paul stále pracuje v laboratoři a snaží se dělat to, co mu cizí inteligence nahrála z koulí světla do jeho mozku, vzorce a plány na technologii, která dokáže neutralizovat gravitaci.

Žijeme ve vesmíru simulovaném počítačem

Nedávno slyšel, že pracuji na této prezentaci o tom, že žijeme ve vesmíru simulovaném počítačem.

22. března tohoto roku (2017) mi Paul napsal:

„Vzpomínám si na třetí narozeniny, kdy jsem otevřel dárek a neúmyslně se papírem pořezal na tváři. Maminka mi řekla, abych šel do koupelny a pustil na ránu studenou vodu. Při bolestivém ošetření desinfekcí jsem měl vizi sebe, než jsem vstoupil do tohoto těla. Začal jsem si prsty tlačit na tvář a hruď, zatímco jsem se díval do zrcadla a pomyslel jsem si, co to je, jsem z pevné hmoty a teď cítím bolest. Vrazil jsem do obývacího pokoje a řekl své matce“:

„Proč jsi mě dala do tohoto těla, teď cítím bolest.“

Moje matka se zasmála a řekla mi:

„Paule, jestli chceš žít, musíš mít tělo.“

Byl jsem se rozzloben a řekl ne, že to je špatně. K životu nepotřebujete tělo. Na této planetě, kde žijeme, je něco špatně.

Vzpomínám si na Basilej, kde můj kolega, vědec, použil výraz ‚experimentální letadlo nazvané Země‘. Něco experimentuje s naším typem životní formy ve svůj prospěch bez jakéhokoli zájmu o nás. Tato Edenská zahrada je jejich výtvorem a experiment mohou změnit kdykoli chtějí. Podívejte se na všechny rasy, které byly vyhnány, nebo zmizely. Pravděpodobně zjistili v zahradě Edenu nesrovnalosti v jejich experimentech a simulacích a rozhodly se začít s novými tím, že zničí některé existující. Jak dlouho bude trvat, než experimentátoři udělají to samé nám. Mohli bychom také zničit sami sebe. My lidé jsme programovatelní.

Labyrint v Cornwallu, U.K.

Od té doby, kdy jsem začala navštěvovat Anglii a zabývat se kruhy v obilí (1992) pro mě labyrint, vytesaný do žuly a vápence hodně znamená. Představuje cyklické obnovování života, kolo smrti a znovuzrození, cesty duše do a z minulých, přítomných a budoucích forem. Labyrinty z doby nejméně 4000 let před Kristem byly nalezeny v Anglii, Irsku, v oblasti Jaderského moře, v oblasti patřící Hopi, v Indii, Řecku a na Krétě. Spirální labyrint představuje cykličnost a životní cyklus. A v mé vlastní existenci mě některé z nejdramatičtějších zážitků mého života naučily, že za vším, co vidíme na povrchu mateřského světa, je pulzující světlo. To je pro mě pravdou. Zdá se, že fyzika začíná dospívat ke zjištění, že tento vesmír je simulován. Je naším úkolem pokusit se dospět k hlubokému porozumění kdo a proč to udělal. Má Tom Campbell pravdu. Je tu pro naše duše trenažér pro redukci entropie?

Jedná se o přepis rozhovoru:

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 25626 a SS: 100.

Napsat komentář