«« »»

Kdo postavil Měsíc?

Kdo z vás se dívá každý večer na oblohu a pozoruje hvězdy nebo Měsíc? Kolik lidí vůbec přemýšlí o tom, co máme nad hlavou? Nebo si říkáte, že na nudném šedém Měsíci není nic zajímavého.

Naším nejbližším vesmírným souputníkem je těleso, kterému všichni říkáme Měsíc. Jeho vzdálenost od Země je přibližně 384 Mm. Měsíc oběhne Zemi přibližně jednou za 28 dnů. Během těchto 28 dnů prochází různými fázemi, jejichž extrémy jsou nov (Měsíc není osvětlen) a úplněk (Měsíc je zcela osvětlen Sluncem). Důvod proč Měsíc prochází těmito fázemi je způsoben tím, že Země více či méně blokuje světlo přicházející od Slunce a vrhá tak na Měsíc stín.

Stejně tak jak rychle Měsíc obíhá kolem Země, tak rychle se otáčí kolem své osy. Díky tomu vidíme stále stejnou stranu Měsíce. Průměr měsíce představuje přibližně ¼ průměru Země a je jistě jedním z nejdominantnějších vesmírných těles na naší noční obloze.

Radio Vmeste: Skrytá tajemství, záhady tohoto a jiných světů: Kdo postavil Měsíc? (1. část)

Radio Vmeste: Skrytá tajemství, záhady tohoto a jiných světů: Kdo postavil Měsíc? (2. část)

Měsíc svým působením významně ovlivňuje život na Zemi. Má na svědomí fáze přílivu a odlivu moří a oceánů. Ovlivňuje životní cykly rostlin, zvířat a lidí. Pomáhá stabilizovat rotaci Země.

John Brandeburg, Ph.D.: Bez Měsíce by Země vypadala jako opilý námořník. Země by byla mnohem více chaotická a rozbouřená. Rozhodně by to nebylo příhodné místo pro rozvoj vyšších forem života.

O samotném Měsíci se říká, že nemá dýchatelnou atmosféru a vůbec příhodné podmínky pro život, jaký známe na Zemi. Teploty na povrchu Měsíce se pohybují v rozmezí od -170°C do 135°C.

Tíha těles na Měsíci je 6x menší než-li na Zemi. (Pokud chcete zhubnout, leťte na Měsíc)

21. červenec 1969 je dnem, který vešel do historie současného lidstva jako dnem, kdy lidé vstoupily na jiné vesmírné těleso. Neil Armstrong, a následně za ním Buzz Aldrin, vylezli ze svého lunárního modulu na povrch Měsíce. Stali jsme se tak mimozemšťany na jiné planetě v našem solárním systému.

Už v té době mnozí namítali, že šlo pouze (na tehdejší poměry) o dokonalý Hollywoodský trik. Někteří badatelé se domnívají, že jsme sice na Měsíci přistáli, ale že to, co jsme na Měsíci našli, předčilo naše očekávání.

Michal Salla, Ph.D.: Během živého vysílání po přistání LM mise Apollo 11 bylo v přímém celosvětovém vysílání 2 minutové ticho, během kterého se odehrálo něco, o čem veřejnost dodnes nemá jasné oficiální zprávy. Je s tím spojeno hodně kontroverzí.

Mnoho radioamatérů v té době dokázalo zachytit tajné vysílání mezi LM a řídícím střediskem v Houstonu. Obsah tohoto vysílání nebyl nikdy oficiálně zveřejněn.

David Childerss: Astronauti podle všeho mluvili o tom, že vidí [cizí] mimozemské objekty na povrchu Měsíce a to včetně létajících talířů, které se nacházely na hraně kráteru kde LM přistál.

Michal Bara: Pravda je taková, že kromě veřejného komunikačního kanálu (jehož signál šel během živého přenosu do celého světa), měl každý astronaut svůj soukromý „zdravotní komunikační kanál“, který tak mohl posloužit pro komunikaci informací, které neměli jít ven. Říká se, že 30 minut po přistání, posádka oznámila, že vidí neznámé objekty, že nevědí, co mají dělat, zda mají jít ven.

David Whitehead: Je hodně zajímavé se dívat na tiskovou konferenci, která proběhla s astronauty krátce po návratu z mise. Rozhodně nevypadají, jako lidé, kteří by se radovali z toho, že měli tu nejúžasnější možnost se procházet o cizím vesmírném tělese. Rozhodně neskáčou radostí. Jsou hodně zamlklí a působí hodně deprimovaně.

Viděli snad na povrchu Měsíce něco, o čem nemohli mluvit na veřejnosti, protože se obávali následků?

Edwin Buzz Aldrin (1969): Věřím, že tato země musí dříve nebo později připravit…

Michael Collins (1969): Je to poprvé co měl člověk příležitost chodit po jiné planetě…

Neil Armstrong (1969): Je to počátek nového věku.

Je zajímavé, že všichni tři protagonisté pronášeli svá prohlášení opravdu z pozice lidí, kteří jsou buď hodně unavení anebo hodně deprimovaní. Rozhodně chybí v jejich projevu elán a nadšení, který by se dalo očekávat od někoho, kdo učinil svůj životní objev – objev, který by měl být bezesporu velkým skokem v lidské historii.

Neil Armstrong na tiskové konferenci po návratu z Měsíce

Neil Armstrong na tiskové konferenci po návratu z Měsíce

Neil Armstrong, byť byl prvním člověkem na Měsíci, velmi nerad dával rozhovory. Říká se o něm, že byl silně věřícím člověkem. Steven M. Greer o něm několikrát uvedl, že nechtěl lhát: „Jeho přátelé a rodina mi řekli, … že to byl svého druhu čestný muž, a že prostě nechtěl být stavěn do situace, kdyby musel lhát veřejnosti…“

NASA poslala na Měsíc ještě dalších 5 misí: Apollo 12, 14, 15, 16 a 17. Celkem se tak díky NASA po Měsíci prošlo 12 pozemšťanů. Je bezesporu jednou z klíčových otázek, proč jsme od té doby na Měsíc nikdy nevrátili? Měli jsme k tomu prověřenou technologii.

Někteří argumentují tím, že na Měsíci není zase až tolik zajímavého a že není důvod se tam vracet. Jiní namítají, že šlo o čistě finanční problém, protože NASA přestala dostávat tolik finančních prostředků, kolik by pro realizaci tak náročných misí potřebovala. Bezesporu v tom hrála svoji roli politika – období tzv. studené války mezi východním a západním světem.

Dnešním pohledem můžeme říci, že Měsíc je strategickým místem pro další lety do vesmíru. Je to též vhodné místo pro pozorování celého Vesmíru, protože na rozdíl od Země má velmi řídkou (téměř žádnou) atmosféru. Finanční otázka je do značné míry velice relativní, protože na zbrojení a válečnou mašinerii se v současnosti vydává tolik energie, kolik by stačilo na několik vesmírných programů současně i pro lety na jiné planety nežli jen na Měsíc. Politický aspekt studené války nemá v současné době až takový význam. Teď je to spíše o otázkách vlivu nad nerostnými surovinami. Studená válka skončila před 27 lety.

Co tedy na Měsíci ukrývá a čeho se bojíme? Je tu snad nějaký důvod, proč bychom se na něj neměli vracet? Je tu snad někdo, kdo nám řekl již na počátku 70. let, nevracejte se!? Je tím důvodem třeba fakt, že astronauté nebyli na Měsíci sami?

Někteří badatelé tvrdí, že Měsíc nebyl na náš orbit umístěn díky přírodním silám, ale na základě něčího rozhodnutí.

Pravdou zůstává, že vědci v současnosti nejsou schopní s naprostou jistotou vysvětlit, jak se Měsíc dostal na oběžnou dráhu kolem Země. Bylo vysloveno mnoho teorií, ale žádná z nich není jednoznačně průkazná.

Paul Davis, Ph.D.: Když jsem byl studentem, byla populární teorie o zachycení. Mateřské těleso (Země) zachytí jiné menší těleso (Měsíc), které pluje volně vesmírem. Základní fyzika nám ale ukazuje, že něco takového jednoduše není možné. Takhle to nefunguje. Před 20 lety přišla nová teorie, která říká, že proto-Země (raná fáze vývoje planety Země) byla zasažena cizím masivním tělesem, které z něj uvolnilo velký kus hmoty, ze kterého se zformoval nám známý Měsíc.

John Brandenburg, Ph.D.: Přišli s touhle hodně bizarní teorií, protože dosavadní konvenční teorie nedávají smysl. Aktuálně nejpravděpodobnější (vědecky uznávaná) fantasmagorická teorie je založená na málo pravděpodobné kolizi, která by zformovala podobu Země a Měsíce, jak je známe dnes. Problém je, že Měsíc je přesně tak (opticky) velký jako naše Slunce při pohledu ze Země. Disk Měsíce dokáže přesně zakrýt sluneční kotouč (říkáme tomu zatmění Slunce). Pravděpodobnost, že by se taková věc stala jen díky náhodě, je z astronomického hlediska tak nepatrná, že je to až znepokojující.

Jeví se to tak, že je velmi nepravděpodobné, aby Měsíc měl svůj rozměr a vzdálenost od Země jen díky náhodě a dokázal udělat tak zvláštní astronomický jev, jakým je právě zatmění Slunce. Stejně tak, aby Měsíc byl otočený na Zemi vždy jen jednou stranou. Něco takového nemá podle dosavadních vědeckých zkoumání v naší Sluneční soustavě obdoby, natož v námi prozkoumaném Vesmíru. Je to všechno skutečně jen náhoda?

David Childerss: Pravděpodobnost něčeho takového jako náhody jeden zillión ku jedné. Není to náhoda.

Michal Bara: Přesto jsou lidé, kteří jsou schopní věřit tomu, že je to jen náhoda. Já mám za to, že je v tom záměr.

Náš Měsíc obíhá v relativně blízké vzdálenosti vůči Zemi. Jiné měsíce v naší sluneční soustavě mají diametrálně menší oproti své mateřské planetě anebo obíhají v mnohem větších vzdálenostech s ohledem na svoji masu. Náš Měsíc má navíc naprosto dokonalou kruhovou dráhu kolem Země. Má velký význam pro stabilizaci fungování Země a to jak po fyzické stránce, tak na spirituální úrovni.

William Henry: Mnoho počítačových ukázalo, že Země by bez Měsíce měla jinou osu rotace a bez toho by nefungovaly roční období, jak je známe dnes. Bez ročních období by život na planetě Zemi byl velmi složitý. Bez Měsíce bychom zde nemohli žít – bylo by to obtížné.

Měsíc je tak zvláštní a tak divný, že je otázkou, jak se k nám vůbec dostal? Je to jen náhoda, nebo za jeho vznikem a umístěním stojí nějaká pradávná inteligence, která jej umístila na oběžnou dráhu Země? Je pak naše celá existence na planetě důsledkem nějakého experimentu mimozemšťanů?

Na počátku 5. století před naším letopočtem Římští i Řečtí autoři shodně psali o období, kdy Země neměla Měsíc. Doslova se píše o období, před tím než-li se Měsíc objevil na nebi. Odkazy na toto období lze dohledat i v Hebrejské bibli. Podle legend kmene Zulu byl Měsíc umístěn na orbit kolem Země před stovkami (lidských) generací v minulosti. Zulu uvádějí, že důvod, proč byl Měsíc umístěn na oběžnou dráhu Země je ten, aby dohlížel na lidské bytosti.

David Whitehead: Byl Měsíc přesunut na naši oběžnou dráhu odněkud jinde? Slouží nebo sloužil jako pozorovací základna mimozemšťanů?

Vědci poukazují na to, že mnohá měření naznačují, že Měsíc musí být dutý. Měsíc je zjizven tisíci krátery různé velikosti. Nejsou tu žádné Zemi podobné erozní síly, jako je voda nebo vítr, který by rozrušoval jeho povrch. Jsou tu známky jen velmi malé geologické aktivity v průběhu historie Měsíce.

Michal Bara: Je velice zajímavé, že i když jsou krátery různě velké do šířky, vypadá to, že mají všechny téměř stejnou hloubku, což by nemělo být. Je to velice zajímavé a nemáme pro to vysvětlení v konvencích současné geofyziky.

Vypadá to, jako kdyby na dně kráterů bylo něco, co je naprosto odolné vůči nárazům. Něco co brání tomu, aby krátery byly více hluboké. Mohlo by to být způsobeno jedině nějakým tvrdým materiálem (skálou?) nebo nějakou kovovou sférou, která by tvořila základ Měsíce.

Někteří vědci a badatelé mají za to, že Měsíc bude nejspíše dutý.

V roce 1969 poslala posádka Apollo 12 k Měsíčnímu povrchu již nepotřebný LM, který tak do něj narazil volným pádem. Po nárazu do Měsíce se stalo něco velmi zvláštního. Seismografy, které zanechaly astronauti na povrchu Měsíce, zasílaly do řídícího střediska ještě hodinu po nárazu informace o tom, že se Měsíc chvěje jako zvon.

Apollo 14 tento pokus zopakovalo s ještě větší razancí (těžší náraz). Následkem toho Měsíc rezonoval ještě dalších 12 hodin. To mnohé vědce vede k myšlence, že Měsíc musí být dutý, neboť jeho povrchu je tvořen měkkými materiály a prachem, které by naopak nárazy měly tlumit.

Pokud je Měsíc skutečně dutý, kdo by měl takové technické možnosti, něco takového postavit? Je Měsíc svého druhu vesmírná stanice?

Dva ruští fyzicky a členové Ruské AV přišli s teorií, že Měsíc je umělé těleso vytvořené mimozemskou civilizací v dávné minulosti. Svoji teorii opřeli o myšlenku, že Měsíc je dutý. Dále uvedli, že povrch Měsíce je složen z látek, které jsou nejpříhodnější pro snížení podpovrchové teploty a radiace. Ve své teorii ruští vědci uvádějí, že Měsíc ve skutečnosti velká vesmírná loď maskovaná horninou, aby vypadal jako přírodní vesmírné těleso.

David Wilcock: Geologické průzkumy Měsíce ukazují, že staří Měsíce je mnohem větší nežli cokoliv v naší Sluneční soustavě. To potvrzuje myšlenku, že Měsíc se sem dostal odněkud jinud.

Michal Bara: Nelze zpochybnit myšlenku, že Měsíc může být zmodifikovaný přírodní objekt.

Máme tu historické záznamy, které jasně odkazují na dobu, kdy Měsíc nebyl na orbitu Země a kdy byl právě na orbit dosazen. Máme tu dva ruské vědce, kteří poukazují na to, že Měsíc musí být umělého původu. To je důvod k zamyšlení.

Před misemi Apollo na Měsíc, vyslala NASA k jeho povrchu dvě sondy Orbiter 1 a 2, které prováděly snímkování povrchu ve vysokém rozlišení s cílem určitě místo přistání pro mise Apollo.

Věže na Měsíci

Věže na Měsíci

David Wilcock: Na fotografiích z roku 1966 sody Orbiter 2 můžeme rozeznat stíny osmi věží, které sahají několik kilometrů do výšky nad povrch Měsíce. Věže se nacházely pouze 3 km od místa přistání v Moři klidu. Celá oblast kolem věží má podobnou architekturu (trosky), jakou můžeme vidět v dnešním Egyptě.

Je nemožné, aby něco tak velkého bylo přírodního původu. Nepřežilo by to nástrahy bombardování z vesmíru.

Od doby, kdy Amerika a Rusko začali zkoumat Měsíc, vznikly stovky fotografií, na kterých někteří badatelé rozpoznali prapodivné artefakty, které svým charakterem připomínají stavby – pyramidy, zikkuraty, nebo již zmíněné věže.

Dnešní teleskopy nám dokáží ukázat, že Měsíc není vůbec šedý, ale barevný. Že nás NASA klame, nám ukázaly fotografie z čínské mise sondy Nefritkový králík, kde fotografie ukázaly Měsíc v barvách. Povrch je na fotografiích do hněda.

Měsíc je

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...
Radio Vmeste: Záhady tohoto a jiných světů

Nalaďte si nás na www.radiovmeste.com

Zdroje: Ancient Aliens S11E11, Astrovm.cz, Observatory.cz
Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 08123 a SS: 100.

14 Responses to Kdo postavil Měsíc?

  1. fero napsal:

    Zdravím Vás Stando,

    osobne si myslím, že Mesiac môže byť umelý. Je pre mňa príliš veľkou zhodou náhod, že dokáže akurát prekryť Slnko aj to nie vždy.  Rovnako, že sa otáča okolo Zeme tak, aby jedna strana vždy zostala chrbtom a to aj napriek tomu, že Mesiac nemá atmosféru a prípadné dopady väčších asteroidov by mohli jeho dráhu obehu podľa smeru dopadu zrýchliť alebo spomaliť . Rovnako zvláštna mi príde aj rezonancia mesiaca, ktorú skúšali už niekoľko krát.

    Ale to je môj názor, ktorý opieram o existenciu megalitických stavieb na Zemi. Sú tak fantastické, že mi nejaká teória o skonštruovanom Mesiac vôbec nepríde divná.

    Hmotnosť a gravitácia (tiaž) sú prepojené veličiny. Vlastne je možné povedať, že hmotnosť spôsobuje gravitácia a teda že hmotnosť je len relatívna veličina. Ale dobre, že ste na to upozornili, pretože sa jedná o dve rozdielne veci.

    • Standa Standa napsal:

      Najde se tu i řada rozdílů:

      Měsíc mění svou velikost na obloze od 29,5 do 32,9 úhlové minuty. Slunce jen od 31,5 do 32,5. Proč to není stejné? A proč to nemá stejnou střední hodnotu, když se má jednat o inženýrský projekt?

      To, že se Měsíc obrací k Zemi jen jednou stranou není zase až tak vyjímečné. Podobně se chovají desítky těles (měsíců planet) ve sluneční soustavě. Trpasličí planeta Pluto se svým měsícem takhle na sebe dokonce koukají jen jednou stranou oba. takže článek, který toto chování popisuje jako něco jedinečného, prostě keccá.

      Je to vysvětlitelné prostou mechchanikou – těleso (planeta, její měsíc), které rotuje, je tím druhým bržděné. Země takhle zabrzdila rotaci Měsíce, Měsíc postupně brzdí rotaci Země  – ale protože je menší, ještě to nestihl dokončit. Kinetická energie, kterou ze zemské rotace Měsíc „odsáva“ jej postupně odnáší dál od Země. V součsnosti se vzdaluje o necelé 4 cm za rok.

      Hmotnost, gravitace a tíha jsou tři dost různé věci, byť jsou spolu svázané.Relativní veličina je v tomto smyslu tíha. Hmotnost (klidová) je naopak v jistém smyslu absolutní.

      K té resonanci Měsíce je to na delší rozbor. Ale jinak se obávám, že dávýte příliš velkou váhu básnickému přirovnání celkem dobře vysvětlitelného jevu.

       

       

      • Martin Horus Martin Horus napsal:

        Kdybys chápal Vesmírnou mechaniku podle integrálního smyslu, nemůžeš slučovat dva naprosto odlišné jevy. To že planeta Pluto se svým měsícem na sebe působí jen jednou stranou je ve vakuu přirozenější než když se Pozemský Měsíc neotáčí zcela vůbec, a vlastně by měl že, když ne něj musí působí rotace této Planety, a přesto se tak neděje..takže kde je zakopaný pes…že by ten tzv. Měsíc bylo tedy něco jiného než jen pouhým Měsícem ?

        • Standa Standa napsal:

          S nebeskou mechanikou ani integrály nemám nejmenší problém. Právě proto například vím, že tvrzení o tom, že Měsíc se neotáčí, je nepravdivé.

          Měsíc se otáčí a jedna jeho otáčka trvá stejně dlouho, jako oběh Měsíce kolem Země. Proto se díváme stále přibližně na jednu jeho stranu.

          Pozemský Měsíc působí na Zem a Zem na Měsíc také skrz vakuum – stejně jako Pluto a Charon.

          Důsledek obou působení směřuje k synchronizaci oběžné doby s dobou rotační. Protože Země je větší, působí na Měsíc mnohem víc, než Měsíc na Zemi. Proto je také Měsíc Velkým působením Země už synchronizován a Země malým působením Měsíce ještě ne.

          Velká část měsíců prakticky všech planet Sluneční soustavy má svou rotaci také synchronizovánu s oběhem – a stejně jako pozemský Měsíc hledí na svou mateřskou planetu stále jednou stranou.

      • fero napsal:

        Z druhej strany Mesiaca je obrovský krater s priemerom 2240 km a hĺbkou 13 km. To je veĺa chýbajucej hmoty, čo posúva aj ťažisko planéty bližšie k Zemi. Možno aj preto sa Mesiac točí okolo Zeme takým spósobom.

        Pokiaĺ ide o Pluto a Cháron, su v pomere priemerov asi 2:1, čo má vplyv na spósob ich obehu. Okrem toho ma Pluto este ďalsie tri mesiace.
        Zem a Mesiac sú priemerom v pomere asi 4:1, objemom asi 50:1 a hmotnosťou asi 80:1, teda spósob obehu Mesiaca musi byť iný.
        Na Mesiaci sú viditeĺné aj lavové vytoky, čo by naznačovalo tekutú magmu pod povrchom, avšak v súčasnozti je Mesiac neaktivny. Existuje teda možnosť, že Mesiac mohol byť pri svojom zrode buď súčasťou Zeme alebo sa so Zemou zrazil, čoho mementom by mohol byť prave kráter z opačnej strany. Ale, stále su tu cielene pokusy zhadzovať na povrch Mesiaca predmety za účelom rezonančnej odozvy. Čo je dóvodom týchto pokusov netuším, ale jedna z možností móže byť snaha o zistenie, čk js Mesuac dutý a v pripade, že by sa táto verzia potvrdila, Mesiac by sa posunul dk polohy umeleho telesa. Ďalšim dóvodom móže byť snaha o vyvolanie nejakej mesačnej aktivity, keďže na povrchu je hmota pripominajúca vyvretú lávu. Pre mňa je Mesiac stále velkou zahadou, najmá občasné úplné zatmenie Slnka, ktoré spósobuje, je akurát načasované do obdobia našej civilizácie.

        • Standa Standa napsal:

          Vázanou rotací se točí velké množství měsíců ve Sluneční soustavě. Je to dáno tím, že pokud se točí těleso jinak rychle, putují po povrchu slapové vlny, které rotaci brzdí. Kráter, o němž píšete, může mít vliv nanejvýš na konkrétní polohu, v níž se Měsíc zastavil, nikoliv na samotný mechanismus brzdění rotace.

          Pluto a Charon kolem sebe létají velice blízko. Proto jsou slapové síly mnohem větší, než mezi Zemí a Měsícem, ač jsou ta tělesa menší. A proto je také výrazně větší brzdění jejich rotace.

          Co se týče házení přemětů: sloužilo to k seismickému průzkumu vnitřku Měsíce. Stejným způsobem se zkoumá i geologie Země. Některé výpravy Apollo pro účely takového měření vezly dokonce malý minomet (odpaloval se na dálku po odletu).

           

           

          • fero napsal:

            Pokiaĺ ide o slapove sily, tie dodnes spósobujú zemetrasenia, ktoré sa kryju so zatmenim Slnka. Otazne je, prečo nie sú pri zatmeni Mesiaca zemetrasenia aj tam. Existujú nejaké štúdie tohto druhu o Mesiaci?

            Pohyb Pluta a Chárona potom naznačuje, že aj pohyb Zeme a Mesiaca mohol byť vo vačšej blizkosti iný.

            • Standa Standa napsal:

              Při novu a při úplňku se sčítá slapové působení Slunce a Měsíce na Zemi. Zatmění Slunce nebo Měsíce je k tomu už jen třešnička na dortu s nevelkým rozdílem proti tomu, když při úplňku nebo novu zatmění není. Napíná to zhruba 2-3x více zemskou kúru, než když je Měsíc ve čtvrti. Takže se snáze uvolní síly, vznikající deskovou tektonikou.

              Měsíc je z velké části vychladlé těleso, kde nevznikají takové síly. Díky tomu, že je jeho rotace vázaná s oběhem, nezpůsobuje zemská gravitace téměř žádné změny slapových sil. Působení Slunce je výrazně menší, než působení Měsíce na Zemi. Měsíc navíc 28x pomaleji rotuje.

              Takže: Na Měsíc působí menší síly a pomaleji než na Zemi, navíc tam téměř nevzniká napětí v kůře. Tyto důvody podle mne stačí, aby zemětřesení byla mnohem méně častá, než na Zemi.

              Pohyb Charona a Pluta ukazuje, že v minulosti mohl Měsíc rotovat a Země mohla rotovat rychleji. (Rychlejší rotace Země byla prokázána i paleontologickými metodami.) A ukazuje také to, že se bude rotace Země dále zpomalovat.

              • fero napsal:

                Mne sa skór zdá, že pri vzajomnom posobeni planét ide o plochu. Pri zatmeni Slnka je to akoby človeku stupil niekto opatkom na nohu. Malá plocha Mesiaca pósobi priliš velkou silou a sila móže intenzitu v zavislosti od miesta pósobenia, keďže povrch Zeme tvorí niekoĺko tektodosiek. Pri zatmení Mesuaca je to ine, kedže plocha Zeme je ďakeko váčšia ako plocha Mesiaca a celý ho ordkryje, teda pósobí ne celu plochu Mesiaca. Akoby na človeka jiekto hodil deku.

                Mňa skór pri Mesiaci zaujima ten kráter. Na svoju plochu je príliš plytký. Akoby niečo pod tým povrchom bolo. Niečo pevné, čo kráter hlbšie nepustilo. Ak by aj v minulosti došlo k zrážke medzi Zemou a Mesiacom, planety by sa len tak obtreli. Potom je však zvláštne ako Zem mohla pri takom ĺahkom dotyku Mesiac zachytit, keďže obe telesá mali svoju rýchlosť.

                • Standa Standa napsal:

                  Slapové síly nezávisí na ploše, ale na hmotnosti protějšího tělesa, na vzdálenosti těles a na velikosti tělesa, na které je působeno. Vzorec je F=2*M*G*R/L^3 , kde F je slapová síla na jeden kilogram povrchu, G je gravitační konstanta, L je vzdálenost mezi tělesy a R je poloměr tělesa, na které ta síla působí.

                  Slapová síla působí vždy  zároveň na přivrácené i odvrácené straně tělesa a vždy směrem pryč od jeho středu. Proto jsou také na Zemi dvě přílivové vlny – jedna vzdutá směrem k Měsíci a druhá vzdutá na protější polokouli směrem od něho. Stejně je napínána na protějších místech i zemská kůra.

                  Pro vznik zemětřesení je ale důležitá změna těch sil, a nikoliv síly samotné. Proto také Země nepůsobí na Měsíci skoro nic (směr té síly, působené Zemí, se vzhledem k povrchu Měsíce téměř nemění, Měsíc se už dávno přizpůsobil tvarem), zatímco Měsíc vyvolává zemětřesení (Země se otáčí a Měsíc na její povrch působí každou chvíli z jiného směru).

                  Co se týče srážky Země a Měsíce: je to otázka zákona zachování hybnosti a přeměny energie v teplo. Ale to by bylo na delší debatu a několik výpočtů. Na Webu lze dohledat simulace.

                  • fero napsal:

                    Obeh telies okolo Slnka pripomína centrifúgu.  Iné je si melón položiť v centrifúge na koleno a iné priložiť si ho na srdce.  Súhlasím, že Mesiac je už Zemou vyvalkaný do vhodného tvaru, ale predsa len by si mal z času na čas vydýchnuť. Lenže on je akosi ticho.

                    Nasimulovať sa dá čokoľvek, len či je to pravda a to bez ohľadu na to, že platia nejaké zákony. Ak by došlo k zrážke dvoch veľkých telies, kde sú zbytkové úlomky?

                    • Standa Standa napsal:

                      Přirovnání k centrifuze není úplně přesné. Odstředivá síla je vyrovnána gravitací, takže (až na relativně slabé slapové síly) se tělesa chovají, jako by byla v beztíži.

                      Měsíc je chladné těleso. Neprobíhá v něm prakticky pohyb, způsobující velké pnutí, jako ve žhavé Zemi. Proto si nemá moc z čeho „vydechovat“

                      Zbytkové úlomky spadnou na ta tělesa, nebo jsou vymrštěny do vesmíru. Nezapomeňte také, že Měsíc se už dlouho postupně vzdaluje od Země, takže prostor mezi nimi důkladně „vymetl“.

                       

  2. Standa Standa napsal:

    Několik uvedení na pravou míru:

    1. Článek tvrdí: „Důvod proč Měsíc prochází těmito fázemi je způsoben tím, že Země více či méně blokuje světlo přicházející od Slunce a vrhá tak na Měsíc stín.

    To je nesmysl. Stín Země způsobuje jen jediný jev, a tím je občasné zatmění Měsíce. Měsíční fáze jsou způsobeny tím, že Slunce postupně osvětluje Měsíc z růsných stran, zatímco my ze Země pozorujeme stále (přibližně) jen jednu stranu.

    2. Článek tvrdí: „Hmotnost těles na Měsíci je 6x menší než-li na Zemi.“

    To je nesmysl. Hmotnost těles je na Měsíci naprosto stejná, jako na Zemi. Co je na Měsíci 6x menší, je tíha těles. Tíha a hmotnost jsou různé veličiny.

    3.  Článek sděluje: „Je hodně zajímavé se dívat na tiskovou konferenci, která proběhla s astronauty krátce po návratu z mise.“

    Ta konference proběhla přibližně 3 týdny po přistání. Probíhala ráno po prvním volném dnu a večeru mimo dohled lékařů. Jak asi ti chlapi mohli vypadat ráno po oslavách s přáteli?

    4. Článek: „Problém je, že Měsíc je přesně tak (opticky) velký jako naše Slunce při pohledu ze Země. Disk Měsíce dokáže přesně zakrýt sluneční kotouč (říkáme tomu zatmění Slunce). Pravděpodobnost, že by se taková věc stala jen díky náhodě, je z astronomického hlediska tak nepatrná, že je to až znepokojující.“

    Jediné, co je na tom zajímavé, je skutečnost, že takovou věc pozorujeme právě my. Měsíc se od Země zvolna vzdaluje, takže taková konfigurace musela někdy nastat. Stejně jako někdy v minulosti byla doba, kdy byl Měsíc 2x větší než Slunce, a někdy nastane situace, kdy bude 2x menší.

    Navíc to přesné zakrytí nastává jen někdy a jen z některých míst. Obvykle se jeví Měsíc o něco menší nebo o něco větší než Slunce, takže často nastane prstencové nebo naopak úplně zatmění.

    5. Vypadá to, jako kdyby na dně kráterů bylo něco, co je naprosto odolné vůči nárazům. Něco co brání tomu, aby krátery byly více hluboké.

    To „něco“ je normální chování kapaliny. Horniny, roztavené nárazem, zalijí kráter a ponechají v něm po zatuhnutí víceméně rovinu.

    —–

    A podobně je to v článku i s dalšími tvrzeními.

    • Standa Standa napsal:

      Jsem rád, že je v článku už správně tíha místo hmotnosti. Dík za opravu.

      Ještě dodám několik postřehů a upřesnění:

      1. Tisková konference, kde se tvářila posádka Apolla 11 tak zkroušeně, proběhla 12. srpna 1969 v 10 hodin dopoledne tamního času. Přistání proběhlo 20. července, na Zemi přistáli 24. července. Z karantény byli propuštěni hodně pozdě v noci z 10. na 11 srpna.

      2. Krátery na Měsíci jsou různě hluboké – od stovek metrů až po nulu.  Podobné je to i na dalších tělesech Sluneční soustavy.

      3. Měsíc nemá dokonale kruhovou dráhu, jak tvrdí článek, ale eliptickou dráhu. Proto je také největší vzdálenost Měsíce od Země (apogeum) přibližně o 10% větší, než ta nejkrartší (perigeum).

      4. Článek bagatelizuje finanční otázku. Jenže ta je naopak dost klíčová. Let na Měsíc je zhruba 10-20x dražší, než let na nízkou oběžnou dráhu. Přitom pro přístroje, které potřebují být mimo atmosféru je celkem jedno, kde létají. Je proto celkem logické, že se umisťují na oběžné dráhy a ne na Měsíc, kde by to bylo dražší.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.