Když se přirozené stane nepřirozeným

118540x 23. 06. 2013 1 čtenář

Takzvaná západní společnost se snaží samu sebe titulovat jako tu nejvyspělejší na planetě Zemi. Máme přeci ty nejmodernější technologie a možnosti. Přesto oproti tzv. méně rozvinutým zemím jsme se zapletli do konvencí a společenských pravidel, která se stávají pro nás mnohdy přítěží a potlačují věci, které pro nás dříve byly přirozené.

A než abychom se rozhodli každý sám za sebe, že něco takového mi neslouží, obracíme se k různým společenským frázím: „Co by tomu řekli lidi…?“.

Boty

Již od dětství se učíme chodit v botách. Stalo se to naší přirozeností prostě tím, že jsme ani nepřemýšleli o tom, že by to mělo být jinak. Chci-li chodit po tomto světě, musím mít přeci boty!? Mám dokonce na výběr: papuče na doma, v létě sandále na ven, sportovní boty do terénu a v zimě bufy. Boty jsou různě tvarované a polstrované. Zejména dámy mají velký výběr různě špičatých bot, nebo bot na podpatcích.

Pokud bychom se podívali do historie, pak by nám naši prapředci řekli, že mít jeden pár bot byla vzácnost. Nosili je jen při slavnostních příležitostech. Boty v duchu dnešní doby vznikly relativně nedávno, teprve 500 let zpátky. Dnes jsou společenským zvykem za všech okolností.

Podobně jako naše ruce, mají i nohy schopnost vnímat věci, kterých se dotýkají. Nošením bot se připravujeme o počitky z povrchů, po kterých se pohybujeme. Boty, zejména ty na podpatcích, navíc deformují přirozenou stavbu chodidla a nutí nás namáhat svaly na nohou a v páteři způsobem, který není při chůzi našemu tělu přirozený. Navíc chodidla obsahují mnoho reflexních bodů, které se v běžné botě nemají jak stimulovat.

Moderní doba myslí na všechno a nabízí speciální zdravotnickou obuv s různými akupresurními výčnělky. Největším nešvarem jsou pak boty, které se snaží nepřirozeně tvarovat prsty na nohou do různých špiček. Všimněme si, jak máme různě směstnané prsty k sobě. Někteří mají dokonce vyhnuté klouby palce u nohou.

Co takhle chodit bosou nohou ranní rosou?

Málokdo může říci, že ví, jaké to je chodit bosou nohou ranní rosou. Nebo jak chutná chůze po dlažbě nebo zahřátém asfaltu. Naučili jsme nebýt ve spojení se Zemí – s tím, po čem chodíme. (Možná bychom pak vykázali betonářskou lobby do patřičných míst.)

Odpůrci vám budou říkat: Chodit bez bot je nebezpečné! Co když šlápneš na střepy? Co když se poraníš o něco ostrého? Co když šlápneš do (psích) hoven? Co když se umažeš? Všem těmto pochybovačům můžete říci: Dívej se kam šlapeš! Velmi rychle totiž zjistíte, že svět není posypaný ani střepy ani výkaly, a že chůze (nejen) po trávě je velmi relaxující a nutí vás to ke správnému držení těla.

Dnes vznikají první vědecké studie o tom, že chůze naboso je zdravější než-li v botách.  Chození naboso je pro nás přirozené. Existují dokonce specializované parky, kde jsou udržované povrchy speciálně pro bosou chůzi. Vznikají zájmové spolky, které organizují skupinové procházky a běhy naboso.

Boty mají smysl jen tehdy, pokud je opravdu silný mráz a kůže by přimrzla k povrchu, nebo by bylo problematické se pohybovat pro necvičenou nohu pro hrubém povrchu. Ve všech případech je vhodné, aby obuv chodilo nikterak neformovala.

Oblečení

Ženy spolu drží basu přes propast času

Další společenskou konvencí se stalo oblečení. Zvykli jsme si zahalovat svoje těla od narození až do smrti. Někteří lidé vám řeknou, že by se nejraději narodili i s oblečením, protože vlastní nahota jim je nepříjemná. Přitom přirozená nahota léčí tělo i duši.

Naši předkové se neoblékali proto, že by chtěli něco zakrýt, ale proto že se chtěli zahřát. Stačí se podívat mezi domorodé africké a amazonské kmeny. Místní lidé se učí zakrývat svá těla značkovým oblečením až s příchodem misionářů. Do té doby si vystačí maximálně s bederní rouškou. A tu nemají proto, aby něco zahalovali, ale aby ochránili své intimní partie při práci.

Projdete-li se po ulicích, vidíte zástupy lidí, ze kterých lije pot – paří se v několika vrstvách oblečení a lamentují na nesnesitelná vedra. Objevit se na veřejném prostranství byť jen ve spodním prádle je pro mnohé tabu.

V našich končinách se alespoň toleruje nahota novorozenců, batolat a malých dětí a to ještě jen za určitých okolností. Omlouváme je, že jsou příliš malí na to, aby chápali, že se musí obléci. Když jsou už schopné mluvit většinou totiž argumentují: „A proč…?“. Odpovědi typu: „Nelítej tady nahatej, ještě tě někdo uvidí.“, nebo „Prostě se to tak dělá.“, děti moc nechápou.

Naučili jsme se být v zajetí další společenské konvence, ač nám je v ní mnohdy vedro až k omdlení. Příliš mnoho vrstev oblečení způsobuje nadměrné pocení a tím i velký zápach odumírající tkáně na povrchu kůže. Naprostá většina nechápe, že právě v oblečení se tělo zapaří nejvíce! (To je jeden typických argumentů odpůrců nahoty – přeci nebudu páchnout.)

Někteří dovedli společenskou konvenci k dokonalosti, že s oblečením i spí. Na internetu pak čteme různé vítězoslavné vědecké studie o tom, jak je prospěšné spát nahý – jak se tělo uvolní od stahujících gum a pásků… Například: Spěte nazí: sedm výhod pro vaše zdraví.

Uvědomme si, že dýcháme nejen nosem a ústy, ale též celým povrchem těla. Naše tělo pak ochuzujeme o přirozenou cirkulaci vzduchu.

Pokud máte strach z úpalu, pak je to stejné jako s čímkoliv jiným. Pokud nejsme zvyklí, spálíme se. Je to jen o zvyku.

Rozpomeňme si, že oblečení má především funkční význam – tam, kde to má reálný smysl a účel. Naučme se znovu cítit sami sebe – své tělo třeba tím, že budeme spát nazí, chodit doma nazí a koupat se nazí nejen v koupelně; zvláště, když je nám vedro k padnutí.

Zvláštní kapitolu pak tvoří to, čemu říkáme spodní prádlo. Ženy budou jistě hájit kalhotky, jako nezbytnou součást oděvu zejména době menstruace. Tohle jistě může dávat smysl a historie i v době Egypta se omotávaly tam dole látkami, když měly své dny. Jenže se dostáváme opět z extrému do extrému. Naše babičky či spíše už prababičky by svým (pra)vnučkám řekly, že nic takového se v jejich době běžně nenosilo (kromě oněch pár dnů v měsíci). Nosily se dlouhé sukně, takže nikdo neřešil, co pod nimi nosí. Věřím, s trochou nadsázky, že by vám řekly: Ženy, zahoďte kalhotky! Sex není jediný důvod, proč je sundat.

Tělo potřebuje dýchat a zejména naše přirození. To platí jistě i pro muže, kteří potřebují hodně prostoru a volnosti. Opak nahrává v dospělosti různým neduhům.

Plavky

Naturisté u moře

Existují zájmové skupiny naturistů, kteří pořádají různé společenské akce, při kterých se mohou scházet nazí. Vše se děje pod pláštěm pořekadla: Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.

Zvláště teď v létě jsou velmi populární plavky. Jejich vliv v novodobých dějinách začal teprve v 18. století. V té době šlo spíš o koupací úbor, který zahaloval celé tělo. Dnes je tendence vytvářet zejména pro ženy mini plavečky. Jakýsi kompromis mezi konvencí, vyzývavostí a nepraktičností.

Plavky mají jediný vizuální smysl asi těch 30 metrů, které musí jejich nositel absolvovat mezi místem, kde si odloží věci a vodní plochou, kam se jde koupat. Pod vodou stejně není jasné, co na sobě nosí. Po koupání plavky studí. Mohou se v nich usadit různé řasy a nečistoty, které následně dráždí kůži na těch nejcitlivějších místech.

Do vany taky nenosíme plavky, přesto lpíme na něčem, co nemá praktický význam. Argumentace, že do bazénů a na pláže je to nutností, je zavádějící. Pravidla společnosti určuje společnost sama. Je to o nabídce a poptávce. Pokud chceme se cítit svobodně, musíme si hlídat svůj svobodný prostor každý v nás.

Je pak velmi zvláštní, když tak něco naprosto přirozeného si musí získávat své místo skrze naturistické akce přes odpor pokrytců.

Odpůrci křičí: Mezi úchyly nepůjdu, ještě by mne někdo očumoval. Je to stejné, jako kdybychom začali křičet do světa, mezi zloději žít nebudu, ještě by mne někdo okradl. Přitom něco v jejich nitru volá po sebepřijetí.

Podprsenka

Bez podprsenky

Historie podprsenek sahá do 19. století. Jejími předchůdkyněmi byly šněrovačky. Podíváme-li se hlouběji na motivaci jejího vzniku, budeme možná překvapení. Jako v mnohých případech vše začalo u tzv. vyšší společnosti – šlechty  jako ideál krásy.

Ženská ňadra mají přirozenou tendenci zbytnět v přítomnosti muže, je-li jeho přítomností žena vzrušena. Podobě je to s líčením a malováním si tváří. Ženská tvář má přirozenou schopnost zčervenat, když je důvod. Dá se tedy konstatovat, že muži jsou tak po mnoho generací mateni a ženy neustále vzrušeny.

Sponzoři podprsenek vám budou argumentovat, že prsa jsou příliš těžká a podprsenka ženě pomáhá nést tu tíhu na svých bedrech. Realita je ale jiná. Pokud žena nosí podprsenku již od dětství, prsa mají tendenci se podprsenkám přizpůsobovat. Kazí se tím přirozená schopnost poprsí držet tvar podél těla. Váha prsou se podprsenkou přenáší na ramena, z čehož následně mohou bolet i záda.

U některých přírodních národů si ženy omotávají prsa pruhem látky, aby si neublížily při práci v předklonu. S estetikou to nemá nic společného a proto: Ženy! Ve jménu zdraví zahoďte podprsenky a oslavujte svá prsa

 

Takhle bychom mohli pokračovat v úvahách třeba i o smysluplnosti dětských kočárků, postýlek s ohrádkami pro děti, kojení na veřejnosti, …atd. U mnohého zjistíme, že forma s jakou se s danými věcmi setkáváme změnila svůj praktický účel na společenskou konvenci bez přímého užitku. Věci by nám měly sloužit tam, kde mají opravdový smysl. V opačném případě bychom je měli odložit na smetiště dějin.

Podobné články

Jeden komentář k "Když se přirozené stane nepřirozeným"

  • Almond Almandyn napsal:

    proc se snazi z nas delat jini nesvepravne bytosti? proc jim stale neco vnucuji, psychika se da tak snadno narusit, jinymi tahy, ze vas cini neschopnymi, ze to ci ono musite mit pro vas prospech, to je natlak jak hrom. delat lidi nesvepravnymi, to je zlocin!! a jeste se jim za to plati, neuveritelna vec!!

Napsat komentář