Kvantová fyzika: Jak může vědomí ovlivnit světelná kvanta

8265x 27. 01. 2018 1 čtenář

Jedna z hlavních otázek v oblasti kvantové fyziky se týká úlohy pozorovatele, přesněji řečeno: jeho vědomí a jeho působení na hmotu.

Podle maďarsko-amerického fyzika a držitele Nobelovy ceny Eugena Wignera v začátcích kvantové fyziky „nebylo možné formulovat zákony kvantové mechaniky úplně bezesporu, bez vytvoření vztahu k vědomí“.

Od té doby se jen velmi málo odborníků ve fyzice podrobně a veřejně tímto problémem zabývalo, což může být částečně tím, že mnoho vědců následuje interpretace výzkumného stavu, které vůbec žádný problém nenechají vzniknout. A to, ačkoli většina vývojových pracovníků těchto interpretací pořád ještě vidí záhadu, jak ve své knize „The Quantum Enigma“ vyjadřují Bruce Rosenblum a Fred Kuttner.

Parapsycholog Dr. Dean Radin vytýkal na letošní konferenci Science of Consciousness v Tusconu, Arizona, že by sice mnoho vědců vytvořilo teorie o vědomí, ale málokdo z nich by prováděl experimenty, aby je ověřili. Jako reakci na tuto okolnost vybudoval Radin se svým týmem pokusnou sestavu. Chtěli experimentálně zjistit, zda existují důkazy, že vědomí může ovlivnit kvantový výkon.

Radin se rozhodl pro rozšíření známého dvojštěrbinového experimentu (neboli Youngův experiment):

„Jediný nový element v tomto experimentu: poprosili jsme člověka – konkrétně jednoho meditujícího – aby si dvojštěrbinu představil a svým duchovním okem vizualizoval, kterou z těch dvou štěrbin by foton procházel. Zdálo se nám to jako jediná možnost, abychom mohli přímo ověřit, zda vědomí dokáže způsobit změnu tvaru vln.“

Experimentu se zúčastnilo 137 testovaných osob, mezi nimiž byli jak zkušení meditující, tak i nemeditující. Průběh pokusu trval s každou osobou 20 minut a skládal se z třicetisekundových fází pozorování, které se střídaly s cca třicetisekundovými fázemi odpočinku. Vyhodnocení dat této pilotní studie se 250 pokusy s 137 různými probandy poskytlo významnou velikost účinku, především ve skupině zkušených meditujících.

Povzbuzeni těmito výsledky, provedli výzkumníci řadu dalších pokusů. K tomu náležela také na internetu spočívající varianta výše popsaného pokusu, která byla během tří let uskutečněna celkem s 12.000 pokusnými průběhy. 5000 s pokusnými osobami a 7000 s Linux-botem, který představoval kontrolní skupinu. Data znovu avizovaly významný vliv lidského vědomí na foton.

Dosud nejsou známa žádná nezávislá opakovaní tohoto experimentu, přesto podle Radina probíhá toho času kopie jeho pokusu na univerzitě v São Paolu. Tamější zodpovědný fyzik prý Radinovi sdělil, že v něm dosavadní výsledky vyvolaly silně smíšené pocity: „Váhám mezi ‚Ó můj bože‘ a ‚Počkej, něco musí být špatně‘.“

Detailní záznam provedení experimentů Dr. Deana Radina na konferenci Science-of-Consciousness:

Vědomí a dvojštěrbinový-interferenční příklad

Vzhledem k tomu, že to má – ať už je to náhoda nebo ne – ústřední význam pro interpretace kvantové mechaniky, obsahuje literatura, zabývající se fyzikou, mnohé filozofické a teoretické diskuse, týkající se jak problému kvantového měření, tak i dohady o úloze vědomí.

Očekávalo by se, že existuje relevantní experimentální literatura, která se těmito myšlenkami zabývá. Ta ale neexistuje, což není překvapující vzhledem ke skutečnosti, že představa, že by mohlo existovat spojení mezi vědomím a formou fyzikální skutečnosti, je spíše spjatá se středověkou magií nebo takzvanými myšlenkami New Age, než se střízlivou vědou. Kvůli vědecké kariéře je lepší se vyhnout těmto pochybným tématům a na ně navazujícími zřídka úspěšnými pokusy, které tyto záměry zkoumají. Ve skutečnosti je toto tabu tak silně vyhraněné, že platilo ještě před nedávnem pro všechny výzkumy základů kvantové teorie. Tyto studie platily přes 50 let pro seriózní vědce jako nevhodné.

To ale neznamená, že neexistuje žádná vědecká literatura, která se tímto tématem zabývá. Máme k dispozici stoletou empirickou literaturu ve sporné oblasti parapsychologie, která se zabývá spojením mysli a hmoty. Zde je víc jak 1000 studií posouzených odborníky:

(a) Pokusy, které zkoumají působení úmyslu na statické chování náhodných událostí, které vznikají kvantovou fluktuací (kolísání)

(b) Studie, které se zabývají makroskopickým náhodným systémem, jako jsou hozené kostky, a fyziologie člověka jako subjektu úmyslného ovlivňování

(c) Experimenty zabývající se sekvenčními pozorováními, aby se poznalo, zda druhý pozorovatel může poznat, zda kvantová událost byla pozorována prvním pozorovatelem, nebo zda by zpožděná pozorování dosáhla podobného účinku

(d) Pokusy, které zkoumají volné ovlivňování neživého systému, od molekulárních vazeb ve vodě až po chování fotonů v interferometrech

Velké množství této literatury je k nalezení v odborných časopisech. Vzhledem ke kontroverzní povaze tohoto tématu je však třeba poukázat, že některá literatura byla uveřejněna také ve známých časopisech jako British Journal of Psychology, ve vědeckém časopise Science, Nature nebo Proceedings of the IEEE, atd.

Mimo to pokusy naznačují, že se interakce mezi myslí a hmotou vyskytují ve značném počtu fyzikálních cílových systémů. Pozorované působení má tendenci být v absolutní řádové hodnotě nízké a v případě potřeby se nedá snadno opakovat. Je proto třeba počítat s vysokou odchylkou a doprovodnými problémy, které se vyskytují při opakování, ježto se všechny tyto studie nevyhnutelně zaměřují na soustředěnou pozornost a záměr.

Stejně jako u každé formy lidské schopnosti výkonu je také schopnost zaostřovat svou pozornost nejen od člověka k člověku rozdílná, ale mění se i u každého jedince den ode dne a dokonce i během dne. Proměnné, které ovlivňují schopnost uskutečňovat duševní zadání, vycházejí z jednoduchých faktorů, jako podráždění nervového systému nebo rozptýlení. Jedná se o to, kdy člověk posledně jedl a o jaký typ stravy se jednalo. Mimo to se jedná o interakci mezi osobními přesvědčeními a povahou zadání, stavem geomagnetického pole atd.

Takové faktory způsobují, že u předpokládané interakce mysl – hmota je daleko obtížnější kontrolovat stranu mysli než stranu hmoty. Toto má za následek, že když je člověk připraven brát vážně tezi, že některé vlastnosti kvantových objektů nejsou zcela nezávislé na lidském vědomí, takovou studii nelze provést ani jako běžný fyzický experiment ani jako běžný psychologický experiment. Fyzickým experimentům chybí subjektivita, zatímco psychologické experimenty mají tendenci ignorovat objektivitu.

Při pokusu s přihlédnutím k oběma stranám navrženého vztahu jsme navrhli fyzikální systém s co možno nejstabilnějšími interferenčními pruhy a také vyvinuli testovací nastavení. Mimoto jsme účastníky povzbuzovali, aby byli otevřenější k myšlence rozšířené formě vědomí, vybírali jsme účastníky, kteří mají zkušenost se zaostřováním své pozornosti, a mnoho času jsme strávili rozmluvou s účastníky o povaze úlohy. Vynikající výsledky meditujících naznačují, že i přes nevyhnutelnou odchylku výkonu existuje možnost stanovit v budoucích studiích, které aspekty pozornosti a úmyslu hrají důležitou roli při vzniku hypotetického účinku.

Je třeba poznamenat, že některé techniky meditace, jako např. opakování mantry, jsou zaměřeny na zaostření nebo soustředění pozornosti, zatímco jiné techniky naproti tomu, jako např. meditace všímavosti, mají tendenci kapacitu pozornosti rozšiřovat.

Žádná z těchto předložených studií se nepokusila posoudit rozdíly mezi technikami meditace nebo nezávislým způsobem odhadnout schopnost účastníků, udržovat soustředěnou pozornost. Přesto není nereálné očekávat, že může být pomocí budoucích studií zjištěno, že rozdílné techniky meditace vedou k rozdílným výsledkům. Kromě toho by bylo měření schopnosti účastníků, udržovat soustředěnou mysl, zkoumání jiných mozkových nebo behaviorálních korelátů co se týče výkonu, sledování jednotlivých fotonů a vývoj přesnější metody analýzy, užitečným přístupem.

Souhrn výsledků dosavadních pokusů se zdá být v souladu s interpretacemi problémů kvantového měření vztahující se na vědomí. Vzhledem k výzvám, které takové interpretace s sebou přinášejí, budou nutné další výzkumy, aby potvrdily, systematicky replikovaly a rozšířily výsledky výzkumu.

Video: Dr. Dean Radin – Pokusy mysli a hmoty:

Dr. Dean Radin je inženýr elektrotechniky a zároveň psycholog. Bádá již skoro 20 let v mezní oblasti mezi myslí a hmotou. Jeho výsledky výzkumů byly již mnohokrát zveřejněny v mainstreamových časopisech pro fyziku a psychologii.

V této přednášce z října 2014 představuje řadu svých nových experimentů a výsledky výzkumů. Přitom se jedná zejména o pokusy, ve kterých pokusné osoby čistě svými myšlenkami mají ovlivňovat různé fyzikální systémy. Mimo pokusy v laboratořích prováděl Dean také pokusy s pokusnými osobami z celého světa přes internet, přičemž pokusná osoba měla za úkol ovlivnit svými myšlenkami pokusnou sestavu v Deanově laboratoři v Kalifornii. Pouze tohoto experimentu se zúčastnilo 5000 osob.

Časový záznam pro tuto přednášku:

00:45 Tři zorné úhly: Záhada fyziky, interpretace a experimenty
01:40  Problém měření v kvantové mechanice, pozorovací efekt
05:30 Experimenty – Změna činnosti vln pozorovacím efektem
10:25 Experimenty – Duševní ovlivňování dvojštěrbinového systému
13:00 Experimenty – Časové zpoždění mysli, porovnání se vzorem a měření
15:25 Experimenty – Internetový experiment s 5000 osobami ->vzdálenost nedělá žádný rozdíl
20:05 Experimenty – Pokusy s jedním fotonem se souběžným EEG-měřením
24:05 Experimenty – Burning Man 2013 – Pokus se 6 generátory náhodných čísel
25:05 Experimenty – Burning Man 2014 – Pokus s 10 generátory kvantového šumu
26:50 Souhrn výsledku, poděkování a Deanovy literární tipy

Podobné články

Napsat komentář