«« »»

Létající talíře nad Bajkonurem

Jaký názor máte na UFO? Viděli jste už létající talíře? Rádi bychom vám představili ukázku z knihy, která se právě tímto tématem zabývá.

Dne 19. listopadu 1968 byl systém „částečné orbitální obrany“ s raketami R-36orb, připraven do služby. První pluk, ozbrojený raketami P-36orb, vstoupil do bojové připravenosti na kosmodromu Bajkonur 25. srpna 1969. Velitelem pluku byl jmenován V. Milejev. Pluk se skládal z 18 odpalovacích stanovišť, zkompletovaných do tří bojových komplexů (po 6 raketách v každém komplexu).

Odpalovací sila měla průměr 8,3  a výšku 41,5 m. Vzdálenost mezi odpalovacími sily byla 6 až 10 km. Pluk zůstal jediným zařízením strategických raketových jednotek, vyzbrojeném těmito raketami, jejichž design byl neúspěšný. V letech 1968-1971 nebyl start R-36orb prováděn více než 1 – 2x krát ročně, jen aby se zkontrolovala a udržovala bojová připravenost systému. Dne 8. srpna 1971 se uskutečnilo poslední vypuštění, po částečné orbitální trajektorii. Strategické místo obrany však nikdy není opuštěné. Nad základnu raketového pluku, vybaveného raketami P-36orb, které před čtyřmi lety vytvářely barevné srpky na jihu Ruska, začala létat skutečná UFO!

Voroněj V. Děnisov:

„Když jsme se vraceli z jídelny po obědě, v létě roku 1971 v Leninsku (města u kosmodromu Bajkonur), zastavili jsme se na ústředí jednotky, abychom si promluvili ve štábu, že někdo z naší skupiny důstojníků spatřil UFO, které se třpytilo v slunečních paprscích a vypadalo jako talíř. Zpočátku viselo v nadmořské výšce 2,5 – 3 km nad startovací plochou, pak zamířilo k nám. Viselo nad námi asi 5 minut, pak se otočilo o 80 stupňů a letělo směrem ke středu testovací plochy. Velitel základny, který byl v naší skupině, běžel do centrály k telefonu, aby zavolal velitele testovacího stanoviště: „Letí k nám UFO!“ Velitel odpověděl: „Já to vím, právě mi volali z plochy, že vidí ohnivý objekt, abych to vyřešil. Nemohl jsem však nic rozhodnout….“

Letiště u Bajkonuru

A nyní o případu, u kterého jsem nebyl svědkem. V noci dosedl na letiště u Bajkonuru, poblíž stanoviště hlídky létající talíř s průměrem asi 30 m. Velitel hlídky zakřičel „UFO“, ale bez odezvy. Velitel stráže několikrát vystřelil. Talíř se tiše vznesl a odletěl ve výšce asi 500 metrů a znovu přistál. Velitel stráže to oznámil dozorčímu na polygonu, který byl přesvědčen o reálnosti události, a spojil se s ústředím raketového vojska. Výsledkem bylo, že zástupce velitele raketového vojska vydal stejnou noc rozkaz nezveřejňovat žádné informace, a velitel základny byl odvolán z funkce.

V průběhu let se UFO staly známými hosty vojáků i civilních zaměstnanců kosmodromu. Začátkem ledna 1978 skupina vojáků (asi 8 lidí) a jejich velitel, zhruba ve 20:00 hodin pozorovala předmět visící na obloze ve výšce 100 – 200 metrů, který měl podobu „Něco mezi vzducholodí a vrtulníkem“. Údajně byl z lehkého kovu a nezářil. Na zjištění tohoto jevu vojáci upozornili personál základny, aby také okamžitě oznámil, zda uvidí nějaké nepochopitelné objekty.

Dne 28. května 1978, kolem 22:00 hodin, dostal velitel stráže, poručík B., vzkaz od hlídky, že nad budovou se objevil osvětlený objekt v nadmořské výšce 500 – 1000 metrů, který tam visel asi dvě minuty a pak zmizel. O dvě hodiny později, druhá hlídka ze stejné oblasti ohlásila, že viděla dvě světla, které se pak spojila do jednoho bodu.

Oranžový objekt – létající talíře?

Asi 20 zaměstnanců projekční kanceláře vidělo 28. června 1978 ve 22:00 hodin, jasně oranžový objekt. Zvětšil se, a visel 10 – 15 minut na místě, pak se od něj oddělily čtyři jasné tečky, které kroužily kolem něho. Poté objekt velmi rychle odletěl i se třemi body. Jeden z bodů letěl nezávisle na něm jiným směrem. Ve stejný den, ve 2:00 až 2:30 v noci, dva vojáci na stráži viděli zploštělé těleso jako doutník, které viselo asi 30 minut ve výšce kolem kilometru. Začalo na povrchu svítit neobvyklými barvami a pak zmizelo.

Dne 23. září 1978, přesně ve 20:30, letěl kolem Měsíce objekt velikosti 1/6 až 1/5 průměru Měsíce nad Leninskem, od severozápadu k jihovýchodu, ve výšce asi jednoho kilometru. Koule letěla přímo a tiše asi 10 sekund, a pak zmizela rychlostí blesku. Nemohla letět nad mraky, protože obloha byla jasná a hvězdy byly během letu tělesa dobře viditelné.

Dne 26. prosince 1978, v 5:00 hodin, skupina pěti techniků z průmyslového podniku viděla elipsovité těleso, ohraničené 5 – 6 světly neurčitého tvaru a barvy. Letělo po dobu 1 – 2 minut a pak zmizelo za obzorem. Jasnost tělesa byla desetkrát vyšší než nejjasnější hvězdy.

Létající talíř (ilustrační foto)

Jasná hvězda

Dne 27. července 1979, ve 23:00 hod. byla zaznamenána velmi jasná „hvězda“, která se pohybovala chaotickým, pomalým pohybem po obloze všemi směry, zatímco za ní byla inverzní stopa. Pohyby objektu byly pozorovány téměř 40 minut, pak bylo sledování ukončeno. O hodinu později pozorování znovu začalo, ale podivný objekt už byl pryč. Tento objekt byl velmi jasný, dal se dobře rozlišit mezi všemi hvězdami na obloze.

Dne 12. srpna 1979, mezi 10:00 – 22:00 hod., sledovali přítomní lidé v městském tanečním parku oranžovou kouli, visící nad městem. Koule visela nehybně na jednom místě asi 30 minut a pak zmizela. Oleg Achmetov, zaměstnanec městských novin „Bajkonur“, viděl v roce 1984 doutníkový objekt s malými okénky. UFO letělo mezi městem a startovací plochou základny.

Výpověď bezejmenného vojáka:

„V roce 1987, jsem během své služby na kosmodromu Bajkonur, měl právě směnu. Večer důstojníci jako obvykle běželi domů, a já jsem zůstal sám. Byla tam nuda, nebylo tam žádné rádio, cigarety jsem vykouřil a byl jsem venku sám…Najednou jsem uviděl malou jasnou hvězdu, přímo nade mnou. Něco mě přimělo, abych se na ni podíval. Náhle se od hvězdičky oddělil malý paprsek a pomalu se začal točit ve směru hodinových ručiček. Šířka paprsku byla asi milimetr. Připadalo mi to divné, ale pak jsem si všiml, že se paprsek začal zvětšovat a točit, jedna otáčka trvala několik minut, nepamatuji se přesně. Když dosáhl velikosti 7 – 8 mm, všiml jsem si, že za paprskem je jakási záře.

Stejně jako na obrazovce radaru. Ležel jsem na ploše asi 2 hodiny a nezavíral jsem oči. Výsledkem bylo, že paprsek narostl až k obzoru a celé nebe mírně zářilo, dokonce bych řekl, že jako v mlze. Domněnka, že to byl nějaký druh tajného startu rakety se mi nezdála dobrá, to bych přeci poznal. V té době nebylo nic víc tajnějšího než raketa ‚Energie‘. Přemýšlel jsem o povaze toho, co jsem viděl po dlouhou dobu, ale nenalezl jsem odpověď. Čas od času si na to vzpomenu, ale nerozumím tomu.

Řekl jsem tento příběh přátelům. Mnozí z nich byli skeptičtí, když říkali, že jsem usnul a všecko se mi zdálo. Je však skutečností, že to nebyl start rakety, bylo to však ironické, když tam starty byly každý druhý den a já tedy vím, jak to vypadá.“

Historie letectví

Jedno z pozorování UFO nad Bajkonurem dokonce ovlivnilo historii letectví v Sovětském svazu. Podle technických požadavků na dopravu rakety Energia, navrhla Vesmírná výzkumná a produkční společnost postavit nákladní letadlo, které by mohlo přepravovat nejen raketové stupně, ale i raketoplán Buran na místo startu. Koneckonců, není možné přepravovat centrální stupeň rakety Energija o průměru 8 m po běžných silnicích.

Zpočátku sice bylo navrženo použít dvě helikoptéry Mi-26 schopné přepravovat náklad až do váhy 40 tun, ale poslední slovo měl profesor MAI Sergej Eger. Navrhl „termoplán“ – vzducholoď lehčí než vzduch, která vzhledem připomínala létající talíř. Inspiraci našli autoři projektu neočekávaně, když se nad Bajkonurem objevilo obrovské těleso dvojvypuklého tvaru. Velitel ostrahy na to upozornil vojáky na ploše a přikázal jim, aby zahájili palbu, ale UFO tomu nevěnovalo pozornost. Viselo nad kosmodromem a po chvíli zmizelo za obzorem.

Podle výpočtů měl být průměr kruhové nosné vzducholodi, aby zvedla náklad 500 tun, asi 200 m. V důsledku toho nebylo na postavení nákladního letadla dosti peněz. Možná by se  potřebná částka ještě nalezla, ale projekt Buran byl pro tentokrát ukončen.

Ačkoli toto „sovětské UFO“ nikdy nevzletělo, stalo se nad startovací plochou systému Energia-Buran mnoho dalších událostí. V listopadu 1990, od půlnoci do 4:00 hodin se pravidelně objevovalo UFO. Ačkoli se objevovalo 10 dní po sobě, žádný ze specialistů nedokázal určit, jaký objekt nad nimi visí. Byli si jisti jen jedním, že to není družice, ani kometa, ani část hořící rakety nebo špionážní satelit. Radary ani další technické prostředky objekt nezaznamenaly.

Dne 3. dubna 1990 se v oblasti č. 6 (území meteorologické služby) objevil objekt podlouhlého, elipsovitého tvaru s hnědým okrajem. Letěl tiše od severovýchodu k jihozápadu. Po nějaké době následovaly se stejným směrem a ve stejné nadmořské výšce, rychle za sebou  další dva stejné objekty.

Viděli jsme něco divného

Vedoucí meteorologické služby kosmodromu, major Alexandr. V. Poljakov říká:

„Stalo se to v 16:30 místního času, přicházím právě na stanici a vojáci říkají: ‚viděli jsme něco divného‘. Pak se na obloze se objevil elipsovitý objekt šedé barvy s úzkým hnědým okrajem.“

Na příkaz Poljakova byl objekt sledován radarem MRL-5. Pozorování provedl operátor V. Dolbilin, za přítomnosti vedoucího výzkumného pracovníka B. Ščepilova. „Saša běžel a křičel: Zapněte radar,“ si později vzpomněl operátor. Rychlost letu objektu byla až 500 km/h. Ptali jsme se na to letového ředitele, který oznámil, že v atmosféře je momentálně pouze jeden vrtulník. Ale my jsme viděli čtyři cíle! Postupně se objekty spojily do jednoho cíle a opustily detekční zónu.“

Na kruhové obrazovce radaru byly cíle větší než běžné letouny. Po dvou minutách pozorování se tři vzdálené objekty spojily do jednoho. Světlo objektů nebylo lokální, jak by to vypadalo, kdyby na obloze letěla letadla, ale vypadalo jako pevný sloup, 1,5 km vysoký od povrchu země. Jako kdyby se po zemi valil obří železný sloup…

Možná to byl případ z roku 1993, když si generál-plukovník V. Ivanov, velitel Vojenských vesmírných sil, vzpomínal:

„Před pěti lety došlo k události, když se ve vysoké nadmořské výšce objevily nad Bajkonurem tři objekty, které byly jasně viditelné na obrazovce radaru. Co to bylo stále nevíme, ale jisté je, že to nebyla letadla. Jednoduše ne proto, že bych odmítal existenci UFO, jako všichni ostatní, ale že mi tento problém nebyl lhostejný.“

V roce 1990 se také stalo, že N. Jalanská viděla UFO nad Leninskem:

„Viděla jsem objekt v podobě obdélníku, který létal tiše a velmi rychle cikcak po obloze. Po jeho obvodu zářila jasná světla. Bylo to děsivé, téměř jsem nedýchala. O týden později, na rybářském výletě, visela nad našim autem velká lesklá koule. Byla osvětlená žárovičkami a pak zmizela. Lidé říkají, že se před neúspěšným startem raket na obloze objevuje UFO …“.

Výbuch rakety

Takové rozhovory se neobjevovaly náhodou. Raketový technik Alexandr Gurjanov, který přežil výbuch rakety na komplexu Zenit, si  vzpomínal na objevení UFO:

„Stalo se to 4. října 1990. Den byl plný náhod a nepochopitelných událostí. Těsně před startem rakety jsem slyšel psí vytí. Zasmáli jsme se tomu a přemýšleli jsme, odkud pochází na stepi tolik psů. Na obloze tehdy viděl jeden z kluků UFO …Šli jsme do podzemních řídících místností a pustili se do práce. Na monitorech bylo zcela zřejmé, co se děje na povrchu. Ležela tam raketa na kolejích, opouštěla hangár, vztyčovala se k obloze na rampě a na ohnivém chvostu se zvedala nad zem… Pak se to všechno stalo…

Raketa ‚zatančila‘ vyšel z ní kouř a viděli jsme, jak se naklání k jedné straně, přímo do šachty odvádějící zplodiny motoru. Kamery zasáhla ohnivá vlna, oblak prachu a stlačeného vzduchu. V místnosti bylo mrtvé ticho, všichni, kteří byli u obrazovek, byli bledí jako stěna, pak zhasla světla, a pod nohama se nám roztřásla podlaha, takže jsem se zhroutil na kolena. Nepamatuji si, jestli to bylo od překvapení, nebo od toho zuřivého třesení. V temnotě jsme ze všech stran slyšeli skřípění konstrukcí, jak horké plyny trhaly šachtu a snažily se dostat k nám. Nad námi bylo 20 metrů betonu, ale zdálo se to jen jako bezvýznamná ochrana, když nahoře vzplály stovky tun kerosinu! Nemohu říct, kolik sekund to trvalo, čas se jakoby zastavil …

Jakmile jsme si uvědomili, že konstrukce vydržela, strach ze smrti ustoupil a všichni se vrhli ke své práci. Když jsem vykročil na chodbu, všiml jsem si, že se kolem pohybují všichni zaměstnanci. Zdálo se, že mnozí nepochopili, co se stalo a proč běží. Hnal jsem se k přístrojům a snažil se zjistit něco ze senzorů, až jsem si uvědomil, že nahoře prostě žádné senzory nejsou, protože byly spáleny na popel.“

Noční můra

Když oheň nahoře dohořel, lidé vyšli na povrch a uvědomili si, že pokud by neexplodovala raketa na rampě, ale o něco výš, oběti by byly nevyhnutelné. Ocelové vazníky byly zkroucené jako spálené zápalky. Trup rakety to roztrhalo na kousky velikosti dlaně, které se rozptýlily.

Obraz zkázy vypadal jako ‚noční můra‘. Základna startovací rampy o hmotnosti 663 tun byla odtrhnutá od armatury tlusté jako ruka a vržena vzhůru, odkud dopadla na spouštěcí zařízení, společně s rourami a kabely. Když se zřítila, tak probořila dvě podlaží. V prvním patře vypálila vše, ale hasicí systém zablokoval oheň, který se nešířil dál. Šestipodlažní podzemní stavbou prošla vzduchová vlna. Obrněné dveře lítaly jako papír a zametaly všechno na jejich trase. Jeden ze čtyř stožárů osvětlení kolem místa startu byl uražen v polovině a vypadal jako zmačkaná roztavená svíčka. Televizní kamera na něm zmizela. Druhý stožár byl silným úderem sražen. Stometrové hromosvody však odolaly. V nedalekých budovách, zapuštěných do země, byly dřevěné dveře rozbité, na některých místech byly vstupy zcela zničeny.

Rozbitá okna – žádná zranění

Lidi, kteří se dívali na start ze vzdálenosti 4 – 5 km, vyhodila vlna od výbuchu do vzduchu. Všechna okna v budově obytné zóny byla rozbitá, ale žádný z lidí okolo nebyl zraněn.

Valerij Bogdanov, podplukovník zdravotnické služby, který sloužil ve vojenské nemocnici na Bajkonuru od roku 1979 do roku 1996 řekl:

„V létě 1991 viděli stovky lidí nad kosmodromem UFO, včetně mé dcery Mariny. Za jasného denního světla se nad naší nemocnicí objevil světle růžový sloup, dokonalého válcovitého tvaru. Nejprve stál vzpřímeně, a pak se pomalu otočil o 90 stupňů. Několik hodin visel na nebi, pak zmizel. Ve městě o tom mluvili celý týden …“

Nejednou se ohnivé koule objevily ve stepí vedle kosmodromu, čímž přerušili elektřinu na raketové základně. Oficiálně všichni, kteří se snažili zjistit něco o návštěvách UFO v Leninsku a na Bajkonuru, obdrželi lakonickou vojenskou odpověď:

„V důsledku mnohaletého pozorování atmosférické situace v prostoru kosmodromu Bajkonur nebyly zaznamenány žádné spolehlivé údaje o vzhledu neidentifikovaných létajících objektů. Podpis: první zástupce velitele vojenské jednotky 57275, G. Lysenkov.“

Pozn. překladatele: Klasické vysvětlení všech jevů, které jsou tajné, zejména vědci a vojáky vlastně potvrzuje, že tyto jevy se staly, výpovědi svědků je potvrzují, ale podle nařízení ‚shora‘ nelze připustit jejich existenci. A tak to je se záležitostí UFO vždy a všude…

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 31253 a SS: 100.

Napsat komentář