«« »»

Megalitická kultura Malty a její záhady

Maltské souostroví a jeho záhady leží uprostřed Středozemního moře. Lidé, kteří ho kdysi osídlili, přišli zřejmě ze Sicílie (zhruba 90 km severně od Malty) a usadili se zde v rozmezí 6. – 5. tisíciletí př.n.l. Nevybrali si ale právě nejvlídnější místo pro život.

Megalitické stavby

Na nevelkých ostrovech, které tvoří souostroví, je velmi málo řek, skalnaté pobřeží a nejsou tu ani podmínky, vhodné pro zemědělství. Je těžké pochopit, proč byla Malta osídlena již v neolitu. Další záhadou je skutečnost, že kolem roku 3 800 př.n.l., zhruba 1000 let před vytvořením Cheopsovy pyramidy, začali místní obyvatelé budovat ohromné megalitické chrámy.

Svatyně Ġgantija

Ještě asi před 100 lety byly tyto stavby považovány za památky fénické kultury a teprve nové metody datování umožnily upřesnit jejich stáří. Až do objevu Göbekli Tepe, byli archeologové přesvědčeni, že maltské kamenné chrámy jsou nejstarší na světě. Vědci doposud pokračují v bádání a sporech o tom, kde kultura těchto staveb vznikla – přišla na ostrovy odněkud z východu nebo byla vytvořena místními obyvateli…

28 chrámů

Celkem je na Maltě a přilehlých ostrovech 28 chrámů. Jsou obklopeny zdmi z kamenných bloků, které částečně připomínají Stonehenge. Délka těchto zdí je v průměru 150 metrů. Chrámy jsou přesně orientovány na jihovýchod a ve dnech letního slunovratu dopadají paprsky slunce přímo na hlavní oltáře. Některé z chrámů jsou umístěné pod zemí.

Za úplně nejstarší jsou považovány dva chrámy, které dohromady tvoří svatyni Ġgantija na ostrově Gozo. Vystavěné na pahorku, vysokém 115 metrů, byly velmi dobře viditelné i z dálky. Obě dvě stavby jsou obehnané společnou zdí.

Starší, jižně položený, chrám je tvořen pěti půlkruhovými apsidami, které se rozkládají kolem vnitřního dvora v podobě trojlístku. V některých apsidách jižní stavby a v jedné severního chrámu můžeme ještě vidět, kde se nacházely oltáře. Výška vnější zdi dosahuje místy 6 metrů a váha některých vápencových kvádrů je více než 50 tun.

Magická moc chrámů

Kameny jsou spojeny něčím podobným maltě. Dochovaly se také stopy po červené barvě. V nejstarších kultech byla této barvě připisována magická moc; mohla označovat znovuzrození a návrat do života. Tady byl také objeven fragment ženské sochy, vysoký 2,5 metru. To byla jediná vysoká socha, nalezená na Maltském souostroví.

Ve všech ostatních starověkých chrámech byly objeveny většinou jenom sošky, které nebyly vyšší než 10 – 20 cm. Podle mínění některých badatelů byl Ġgantija Vatikánem neolitu., centrem duchovního a i světského života maltské civilizace. Podle všeho byla svatyně kdysi opatřena klenbou, která se nedochovala. Analogicky jsou postaveny i chrámy na ostrově Malta.

Víme velmi málo o lidech této megalitické kultury. Nevíme, kdo byli, jaké bohy uctívali a ani jaké obřady byly prováděny v těchto svatyních. Většina vědců tvrdí, že místní chrámy byly zasvěceny bohyni, která byla známá pod jménem Velká matka bohů (Kybeleé). Tuto hypotézu potvrzují i archeologické nálezy.

Kamenné kvádry

V roce 1914 byly při orání pole náhodou nalezeny kamenné kvádry. Později se ukázalo se, že patřily ke svatyni Ħal Tarxien, která se po dlouhou dobu skrývala pod zemí. Ředitel Národního muzea, Themistoklés Zammit, se již po zběžné prohlídce rozhodl zahájit vykopávky. Po šesti letech práce byly objeveny čtyři, vzájemně propojené, chrámy a také velké množství sošek. Mezi nimi byly i dvě půlmetrové figury, nazvané Maltskými Venušemi.

Megalitická kultura Malty a její záhady

Vnitřní stěny chrámů jsou ozdobené reliéfy, zobrazujících vepře, krávy, kozy a abstraktní obrazce, například spirály, které byly považovány za symbol vševidoucího oka Velké matky. Vykopávky prokázaly, že v těchto místech byla obětována zvířata.

Nejstarší ze svatyní byla vybudována kolem roku 3 250 př.n.l. Při stavbě chrámového komplexu, který se rozkládá na ploše 10 tisíc metrů čtverečních, byly použity kvádry vápence, vážící okolo 20 tun.  K jejich přemístění používali kamenné válce, podobné těm, co archeologové našli poblíž jednoho z chrámů.

Na jihovýchodním okraji Valletty se nachází podzemní svatyně Ħal Saflieni (3800 – 2500 př.n.l.). V roce 1902 tady zahájil vykopávky archeolog a jezuita Emmanuel Magri. Po jeho smrti pak v práci pokračoval Themistoklés Zammit, který odkryl katakomby, kde bylo nalezeno více než 7000 lidských těl.

Spirály a různé ornamenty

Místy jsou na klenbách katakomb viditelné ornamenty, nejčastěji spirály, namalované červenou barvou. Nyní již víme, že tento komplex byl jak chrámem, tak i nekropolí. Celková plocha odkryté svatyně je asi 500 metrů čtverečních, je ale možné, že se katakomby prostírají pod celým hlavním městem Vallettou.

Ħal Saflieni je jediná svatyně z období neolitu, která se dochovala celá. Můžeme se pouze dohadovat, co se v těchto místech skutečně odehrávalo. Přinášely se zde krvavé oběti? Chodili si sem lidé pro odpovědi orákula?  Stýkali se tu s démony z podsvětí? Prosili duše mrtvých o pomoc anebo zde byly zasvěcovány mladé ženy a stávaly se z nich kněžky bohyně plodnosti?

Možná, že se tu léčilo a jako poděkování přinášeli pak lidé bohyni do chrámu sošky. Nebo se tady prováděly pouze pohřební rituály? A třeba se stavba používala daleko prozaičtěji a do podzemí se ukládalo sklizené obilí z širokého okolí…

Spící pramatka

Z tisíců sošek, které byly v Ħal Saflieni nalezeny, je nejpopulárnější Spící pramatka, někdy také nazývaná Spící dáma. Odpočívá na loži a leží pohodlně na boku. Pravou ruku má pod hlavou, levou si tiskne k hrudi a její sukně obepíná mohutné boky. Dnes se tato 12 centimetrů velká soška nachází v Archeologickém muzeu Malty.

Tento a i další nálezy nás mohou vést k předpokladu, že před 5 000 lety byl na Maltě matriarchát a v podzemní nekropoli pohřbívali významné ženy, jasnovidkyně, kněžky nebo léčitelky. Ne všichni ale s tímto výkladem souhlasí a dodnes se kolem toho vedou spory.

Ve skutečnosti je v řadě případů velmi těžké zjistit, jestli soška představuje ženu nebo muže. Podobné figurky z doby neolitu byly nalezeny i při vykopávkách v Anatólii a Thesálii. Bylo také objeveno sousoší, které nazvali Svatou rodinou, složené z muže, ženy a dítěte.

Výstavba chrámů skončila kolem roku 2 500 př.n.l. Je možné, že důvodem zániku megalitické civilizace na Maltě bylo dlouhodobé sucho anebo vyčerpání zemědělské půdy. Jiní badatelé jsou přesvědčeni, že v polovině 3. tisíciletí vtrhly na Maltu bojovné kmeny a obsadily ostrovy velikých mágů, léčitelů a jasnovidců, jak se o souostroví vyjádřil jeden z historiků. Kultura, která vzkvétala po mnoho staletí, byla pak zničena téměř v okamžiku.

Archeologové mají před sebou k rozluštění ještě nemálo záhad. Je možné, že na těchto ostrovech lidé vlastně nikdy nežili? Jenom sem připlouvali z pevniny, aby v chrámech provedli obřady nebo pohřbili zemřelé a poté opouštěli „ostrovy bohů“? Mohla být Malta a Gozo jakýmsi posvátným územím pro lidi z období neolitu?

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 07480 a SS: 100.

Napsat komentář