Moje terapie tmou u Moniky Veselé

109006x 29. 06. 2018 1 čtenář

terapie tmou započala v sobotu večer 07.11.2015 někdy po 19:00 hodině a skončila o týden později v sobotu, 14.11.2015 někdy kolem 10:00 hodiny ráno. Během celého pobytu jsem měl velmi relativní představu o čase. Díky tomu, že Monika chodila každý den do práce jsem odhadoval, zda je den nebo noc a podle toho počítal dny. Z toho důvodu nikde v záznamech není uveden nějaký bližší časový údaj. Nebylo to jak ověřit a hlavně to ani nebylo smyslem.

Poznámky během terapie tmou

Během celého pobytu jsem si dělal poznámky k vizím a přímým osobním zážitkům, které mi přišly. Zprávy jsem psal vždy poslepu propiskou a pak předal Monice přes temné předávací okýnko. Monika byla první, kdo je četla. Bylo to pro mne dost symbolické. Tím, že jsem vše ze sebe vypsal a odevzdal, bylo to jako bych ze sebe odevzdal kus něčeho, co už patří minulosti a neslouží mi, nebo co už mohu odevzdat něčemu vyššímu a nemusím se trápit tím, jestli si to budu pamatovat a nebo to zapomenu. Byla to vždy obrovská úleva a pročištění sebe sama.

Spal jsem na matraci, kterou jsem si umístil na zem, neboť jsem zvyklý spát co nejníže zemi a tak být se Zemí ve spojení.

Prostředí

Místnost, ve které jsem byl, vypadala jako obyčejný pokoj s vlastní koupelnou a sociálním zařízením. Okno ven bylo zatemněno a předávání jídla probíhalo přes malé předávací okýnko s dvojitými dvířky, aby v místnosti byla zachována tma. Čerství vzduch v místnosti je zajištěn přes vzduchové výměníky, které ale nepropouštějí světlo.

Velké poděkování místu (krásné prostředí, krásný dům), tmavému pokoji, Monice i bytostem, které mne celou dobu doprovázely na mé cestě skrze tmu.

Zvláštní poděkování mému Spojenci, který byl se mnou od první noci až do konce mé cesty. Držel nad mnou ochranou ruku a vedl mne při prvních krocích jiného vedení. Učil mne a nasměroval. Jeho oblíbená a dobře mířená fráze byla: „Všechno je  pořádku. Buď v klidu a otevřený všemu, co přijde.“.

Konec mé terapie a nový začátek

Byli jsme s Monikou domluvení, že mne vypustí v sobotu ráno, abych stihl ranní svítání a mohl se přivítat s novým dnem. Bylo domluveno, že až přijde čas, Monika zaklepe a pak mne začne pozvolna rozlepovat dveře a pouštět první maličké paprsky světla dovnitř. Můj úkol byl zůstat i přesto v klidu a dát si tolik času, jak budu potřebovat na zpětnou adaptaci.

Nedokázal jsem sice určit hodinu, ale dokázal jsem odhadnout, který je den. Takže jsem měl tušení, kdy den vypuštění nastane. Probudil jsem se několik hodin před tím. Cítil jsem, že se blíží čas. Přesto mi ještě v hlavě dobíhaly nějaké obrazy a konstelace z posledního psaní, které se týkaly mého dětství. Ten poslední čas jsem strávil v jakémsi polospánku, až do chvíle, kdy přišlo ono zemité zaklepání, které bylo signálem k návratu do reality.

Monika mi připravila cestu, ale opravdu jsem měl moře času, který jsem si vychutnával, jak to jen šlo.

Hodně jsem dával na cairos. Nechal jsem v klidu doběhnout vizuální proces v hlavě, který byl v ten moment pro mne velmi léčivý a uklidňující. Pak jsem začal pracovat se záměrem, jak to bude dál? Jak se nachystat na tu cestu ven, protože ono už jen těch pár paprsků ostrého denního světla, bylo jako řež do očí.

Zvolil jsem symbolické vylíhnutí se housenky, která postupně se odhalovala z deky, pod kterou jsem spal. Pak jsem přešel ještě naposled do koupelny, která byla bezpečně temná a osprchoval se, abych tak smyl prach dnů minulých.

Po celou tu dobu jsem měl oči zavřené, protože otevřít je bylo, jako si sypat jehly do očí. Pak jsem přeci jen maličko pootevřel dveře a sáhl za ně, kde byly pro mne nachystané tmavé brýle. V životě sluneční brýle nenosím, takže tohle bylo snad poprvé po 25 letech, kdy jsem něco takového měl cíleně na očích jako naprostou nezbytnost.

Poděkování

Když už byly dveře téměř úplně otevřené, abych mohl projít, tak jsem se schoval naposledy na své ležení a poděkoval místu, které mi sloužilo a pomáhalo poslední týden na mé cestě různými zákoutími světů minulých, současných a možná i budoucích. Kličkami mé duše i minulými životy. Kontakty s bytostmi od jinud. S láskou, pokorou, ze srdce veliké díky.

Poděkoval jsem také svému Spojenci, že tu byl pro mne a pomáhal mi na mé cestě.

Pomalu jsem vyšel ven a potkal se s Monikou v přátelském objetí. „Vítám tě zpět do života“, řekla s velkou radostí a úsměvem na tváři. J Bylo to opravdu milé po takové době vidět zemitě živou duši a hlavně toho, kdo mi byl fyzickou oporou za tím předávacím okýnkem z druhé strany pokoje.

Když jsem prodýchal nový vstup do života, už bez brýlí jsem se vydal jen v bederní roušce a tričku na obrovskou zahradu. Šel jsem bosky a jako správný lev – dravá šelma (na tričku vlk) jsem si radostně zařval do světa. Whaaaa – ač v tom nebyla slova, byl v tom pocit: jsem tu rád na světě.

Tráva byla chladná, i když počasí se rýsovalo tepla. Na to že máme polovinu listopadu je to spíše jako na jaře.

Po krátké pauze jsme si spolu sedli a řekli si, že máme na sebe čas v podstatě celý den do slunka západu, kdy budu muset už jít. Po celou dobu si můžeme spolu povídat o čem budu chtít.

A o čem jsme si povídali? O tom je celý příběh, který by vydal na malou knihu…

Pokud si pořád říkáte, co na tom ti lidé mají, můžete se mne zeptat tady v komentářích. Rád odpovím na vaše otázky. Pokud si říkáte, že je tohle výzva, kterou stojí za to prožít, pak s láskou a pokorou doporučuji útočiště u Moniky Veselé. Můžete jí zavolat nebo napsat SMS: 733-399-006. Budu rád, když se zmíníte, že vás posílá Sueneé ;).

Živé vysílání 29.6.2018 od 20:00

A dnes 29.6.2018 Vás srdečně zveme od 20. hodin na setkání při živém vysílání s Monikou Veselou, která provozuje kousek za Prahou retriet pro Pobyty ve tmě. Neváhejte a připojte se k nám. Těšíme se na vás!

A o čem si budeme povídat?

* Proč pobyt ve tmě? Z jaké tradice tento rituál vychází?

* Co smyslem PvT?

* Je tato metoda vhodná pro řešení osobních a zdravotních obtíží?

* Proč nejčastěji chodí lidé do tmy?

* Sueneého vzpomínky na zážitky z PvT v roce 2015.

Máte zkušenosti s Terapií tmou?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...

Podobné články

10 komentářů k "Moje terapie tmou u Moniky Veselé"

  • Martin Horus Martin Horus napsal:

    Skvělé Sueneé, vítej mezi zasvěcenci.

    • Sueneé napsal:

      To byla zatim první ochutnávka. Chtělo by to na delší dobu… :) Určitě se tam chci vrátit.

      • Martin Horus Martin Horus napsal:

        Sueneé rád bych tě vyzpovídal po návštěvě v jiném Světě..co ty na to ?

        • Martin Horus Martin Horus napsal:

          Tak pojď Vesmírný Bratře s pravdou ven. Moje mysl je již na virtuálním trhu hodně otevřená, pokud otevřeš své nitro také dokořán, pomůže to i těm, kteří váhají jít pravdě naproti.

          Pokaždé když projdu některým z druhů iniciačních zasvěcení / a že jich bylo / posune mne to o pořádný kus dál. Nazval bych to singulárně spirituálním sprintem ku pravdě. Jak to cítíš ty ?

          • Sueneé napsal:

            Nevím, jestli zrovna sprintem, ale rozhodně pobyt ve tmě mi umožnil zklidnit mysl a uvolnit se. Za ten týden tam jsem se dozvěděl hodně zajímavých věcí a když jsem byl na konci cesty, cítil jsem, že jsem teprve na začátku.

            Ne nadarmo ti, kteří tuto techniku praktikovali „profesionálně“, se nechávali zavřít i na 40 dnů. Říká se, že 40 dnů je i symbolicky čas nutný pro putování Duatem…. :) (Buddhisté tomu říkají jinak…)

            • Martin Horus Martin Horus napsal:

              Tím sprintem byl míněn proces z normálního strnulého lidského stavu k procitnutí.

              Nebudu to tedy napínat a jelikož se známe půjdu tedy rovnou k jádru věci.

              Poslední roky jsem prošel mnohými iniciacemi a kontext tzv. Egyptské knihy mrtvých / správné Kemtské pojmenování je Cesta ke světlu / s Biblí po zmíněném pobytu ve tmě, mi mimo jiné dalo k rozluštění dvě pro lidstvo zásadní otázky.

              Je Bible tím, za co jí někteří považují ? …ne není.

              Je příběh Ježíše Krista pravdivý tak jak je lidem podáván ? …ne není.

              Bibli můžeme probrat jinde v samostatném tématu, ale proč se také zmiňuji o Ježíši ?

              Když se pozorně podíváš na zde : https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4b/%C3%9Altima_Cena_-_Da_Vinci_5.jpg  Poslední večeře je nástěnnou malbou z 15. století, jejíž autorem je Leonardo da Vinci. O jejím smyslu se vedou diskuze již od samého počátku uvedení díla. Název “ Poslední večeře “  je pravdivým vyjádřením skutečnosti samotné, ovšem v jiných souvislostech. Já tuto fresku pokládám za důkaz toho, že Ježíš podstoupil několika denní pobyt ve tmě a nebyla to tedy večeře před ukřižováním, nýbrž před pobytem ve tmě. Když se pozorně podíváš na dílo mistra Leonarda, je tam vše co souvisí s iniciačním procesem, každý detail / výrazy osob, interiér místnosti / tohoto díla je upomínkou této skutečnosti.

              Longinus byl ten jež probodl Ježíše kopím osudu. Poté svatý apoštol Petr. Další logické indície, která vyvrací oficiální verzi. Vše je jinak a tyto lži změnili chod lidských dějin.

              Když ponechám faktický smysl této skutečnosti, kterou lidem Leonardo ve svých dílech s oblibou zanechával, tak mířím s otázkou na Tebe Sueneé….cítil jsi se před iniciací ve Tmě podobně jako Ježíš ?

               

              • Sueneé napsal:

                Nevím, co prožíval Ježíš, ale já jsem v podstatě cca ještě 3 hodiny před vstupem do té temné místnosti měl pocit, že je to všechno okej, že je to úplná pohoda.  Až když se to začalo až příliš přibližovat  – až když jsem si vzal věci a odcházel jsem z našeho bytu, tak mi teprve tehdy začalo přicházet na mysl, co to dělám za šílenost… :D Ale přišlo mi, že je to přesně to, co potřebuji, že to ve finále bude v pořádku. Že tím projdu a potkám se s něčím, co je světlem ukryto…

                Takže na jednu stranu strach a bázeň. Na druhou stranu radost a očekávání byť s otevřeným koncem. Tj. i když byla určitá očekávání. Snažil jsem se nelpět na tom, co přijde.

                I když třetí den jsem byl lehce nevrlý. jak malé dítě, že pořád vidím v té tmě blbě. :D

                Pak se to rozjelo a začalo velké dobrodružství. V podstatě teprve ke konci mi to začalo fungovat. Chápu, proč někteří zůstanou déle než-li 7 dnů.

                V tebou zmíněné Kemet knize Cesta ke světlu je proces na 40 dnů. Tibetská tradice, ze které se současná terapie tmou odvozuje, také pracuje se 40 dny jako minimum. 40 dnů je tuším že doba po kterou Ježíš měl být v poušti.

                40 dnů je zjevně doba, kterou potřebuješ na plnou adaptaci na nové podmínky. Lidé, kteří se trénují v pránické výživě se učí, že teprve 21 den se ukáže, zda skutečně jednou na pránu či nikoliv.

                Takže začátečníkům doporučuji si dát minimálně 7 dnů a pak si dát druhé kolo na 14 dnů… a pak to každý rok prodlužovat…. nebo i rychleji? Záleží jak moc člověk je šílený… ? :D

Napsat komentář