Monte d'Accoddi: Mezopotámský zikkurat na Sardínii

1519x 07. 11. 2019 1 čtenář

Lokalita Monte D’Accoddi na Sardinii patří mezi nejpodivnější záhady moderní archeologie. Je to skutečná stupňovitá pyramida babylonského stylu, která stojí na pláni obývané po tisíce let jako připomínka dávných rituálů a ztracených civilizací. Sardinie jako taková je dávno zapomenutou pokladnicí hodnou prozkoumání, která se postupně otevírá. Nedaleko Porto Torres v severozápadní Sardínii se nachází opravdu unikátní naleziště – jedná se o pyramidální stavbu nazývanou Pravěký oltář (nebo megalit) Monte d’Accoddi, který nemá v Evropě obdoby. Díky svému tvaru a rozměrům byvá přirovnáván k babylonským zikkuratům (stupňovitým pyramidám) s protáhlou přední rampou sloužící k výstupu na nejvyšší stupeň.

Archeologický komplex Monte d’Accoddi

Celá archeologická oblast zabírající několik čtverečních kilometrů obsahuje megalitickou architekturu více méně současnou se stupňovitou pyramidou. Pravěký komplex Monte d’Accoddi je datován přinejmenším do čtvrtého tisíciletí př. n. l. – předchází tedy místní kultuře nuraghů. Sardinský zikkurat doprovází řada kultovních i obytných staveb. Archeologický výzkum, který byl zahájen v 50. letech 20. století, ukázal, že ohromná stavba Monte d’Accoddi byla postavena jako seřízlá pyramida 27 metrů široká a 5 metrů vysoká, na jejímž vrcholu se původně nacházel obrovitý oltář k vykonávání obětí. Stopy po něm lze dnes nalézt v omítnutých, okrem obarvených stěnách. V průběhu věků byla pyramida několikrát opuštěna a znovu přestavěna. Během třetího tisíciletí př. n. l. byla konstrukce překryta jinou stavbou tvořenou velkými opracovanými vápencovými balvany, které jí daly její současný vzhled.

Nové archeoastronomické studie a průzkumy

I přes počáteční skepticismus tradičních odborníků prozkoumal tým vědců vedených známým profesorem Giulio Maglim, fyzikem, matematikem a archeoastronomem z Milánské vysoké školy Politecnico, rozměry a orientaci pyramidy. Zjistili u ní podobnosti s egyptskými a mayskými stavbami. Výsledky těchto průzkumů byly publikovány v prestižním vědeckém časopise Mediterranean Archaeology & Archaeometry Magazine (MAA), který vydává The University of the Aegean od roku 2001. Při pohledu z vrcholku pyramidy směrem k velkému menhiru na jihovýchodě je možné pozorovat takzvané „body zastavení‟ Měsíce, Slunce a Venuše, tedy body, ve kterých se zastaví na horizontu. Tato tři nebeská tělesa jsou malou měrou ovlivněna fenoménem známým jako precese rovnodennosti (způsobené oscilací zemské osy v průběhu tisíciletí) a mohou být pozorována víceméně v té části nebe, ve které byla umístěna v době stavby a přestavby této lokality.

Hypotéza, kterou předložil amatérský astronom Eugenio Muroni je velmi zajímavá. Podle Muroniho byl oltář na Monte d’Accoddi orientován podle souhvězdí Jižní kříž, které už kvůli precesi není viditelné. Avšak před 5000 lety byl Jižní kříž v těchto zeměpisných šířkách viditelný, což zdá se podporuje tuto teorii, i když ne definitivně, na základě faktu, že stéla severně od památky nese vyobrazení bohyně matky ve tvaru kříže, nikoliv běžné lidské postavy. Je také známo, že byl chrám zasvěcen dvěma měsíčním božstvům, mužskému bohu Nannarovi a jeho ženskému protějšku bohyni Ningale. Když vyjdete na pyramidu zmocní se Vás záplava emocí, které jsou navíc umocněny pocitem toho, že stojíte na povrchu něčeho jedinečného, vzácného a přitom tak málo pochopeného. Takto se můžete cítit také když budete uvažovat nad tím, že civilizace, která postavila megality a zanechala své stopy po celé Evropě, ve Středomoří, kromlechy v Senegalu a na Filipínách, posléze zmizela, aniž by po sobě zanechala něco víc než obří stavby, které představují jediný důkaz její přítomnosti na Zemi.

Omfalos

Okolo pyramidy se nacházejí i další stavby. Omfalos, neboli pupek světa, velký oblý kámen, který můžete vidět na obrázcích níže, byl přenesen na své současné místo před několika lety. Byl nalezen v nedalekých polích, na kterých se nachází další megalitické prvky, jenž dosud nebyly řádně prozkoumány. Během přepravy se kámen zlomil a dnes je na něm vidět rozsáhlou prasklinu. V jeho blízkosti se nachází další oblý kámen podobného tvaru, ale menší velikosti. Oba mohou odkazovat na pokus o vytvoření bodu zprostředkovávajícího kontakt mezi božskou sférou a Zemí; bod, na kterém mohou bohové jednat se svými uctívači, pupek země lidí, jehož pupeční šňůra byla v dávných časech přestřižena, ale ze kterého je možné rozmlouvat s nebeskými bohy v souladu se starobylými tradicemi.

Omfalos

Dolmen nebo obětní oltář

Další zajímavou stavbou se nacházející se na východ od pyramidy je takzvaný obětní oltář, malý dolmen tvořený vápencovou, zhruba 3 metry dlouhou deskou, která je položena na nosných kamenech a opatřena řadou otvorů. Většina odborníků věří, že na tomto kameni byla uvázána zvířata (otvory sloužily pro uvázání lana) určená k obětním obřadům. Ve skutečnosti se zdá, že tyto otvory byly opravdu vytvořeny pro tento účel a kámen byl rovněž opatřen sítem, kterým mohla krev protékat do komory pod ním. Nachází se zde sedm otvorů, které mohou naznačovat odkazy na otevřenou hvězdokupu Plejády, jejíž zobrazení se nachází na mnoha místech po celé Itálii, především však ve Valle d’Aosta. Toto číslo může také odkazovat na posvátnou numerologii, které si lze u těchto starověkých civilizací povšimnout.

Dolmen nebo obětní oltář

Menhir

Přítomnost menhiru, či samostatně vztyčeného kamene, který je také vytesán z vápence a vytvarován do čtyřúhlého tvaru klasického pro Sardinské menhiry, je vskutku úchvatná. Obvykle bývají menší, měřící 4,4 metru na výšku, o váze o něco více než pět tun. Často bývají tyto kameny spojovány s falickými rituály, známé v Mezopotámii jako Baalovi posvátné kůly. Ve středověku byly využívány neplodnými ženami k usměrnění magické síly: ženy se třely svými břichy o povrch kamene s nadějí, že jim duch žijící v kameni nadělí potomka. Má se za to, že menhiry byly jedním ze způsobů, jakým si megalitické kultury představovaly život po smrti; zemřelý vstoupil do kamene a žil v něm – ve víceméně stejném smyslu v jakém byly cypřiše spojovány se starověkými pohřebišti.

Menhir

Tisíce mušlí

Všude v okolí pyramidy lze najít malé bílé mušle, které jsou tradičné spojovány s posvátnými obětinami. Narazíte na ně prakticky na každém kroku. Po staletí se zde místní obyvatelé, synové a dědicové těch, kteří vedli obřady na vrcholu pyramidy před tisícovkami let, shromažďovali a udržovali dávno zapomenuté rituály.

Nezodpovězené otázky

Dojmy, které tato lokalita vzbuzuje, jsou úchvatné: ale co dělá zikkurat na Sardinii? Žádný archeolog dosud nenašel uspokojivou odpověď: někteří tvrdí, že se jedná o běžnou stavbu „homo religiosus,‟ vyskytující se po celém světě a že konstrukce vyvýšeného chrámu má napomoci přivést člověka blíže k Bohu. Pyramidální stavby existovaly po tisíce let a lze je nalézt v mnoha zemích, ale unikátnost Monte d’Accoddi tkví v tom, že se jedná o jedinou stupňovitou pyramidu zikkuratového stylu v Evropě. Málo se ví. Málo bylo zkoumáno. Tak je to s většinou starověké historie Sardinie.

Jsou potřeba zdroje

Před časem jsem byl se svou ženou v této úžasné zemi a náhodou narazil na objev (nebo opětovný oběv) takzvaných obrů z Monte Parma. Byli jsme u vytržení, stejně jako byli archeologové a obyvatelé této oblasti a napsal jsem o tom článek, protože žádná Italská národní média si neuvědomovala neobvyklou povahu tohoto nálezu – nejstarší sochy v Evropě. Částečně to přepsalo dějiny. Až poté, co tento článek vyšel na internetové stránce, která má desetitisíce návštěvníků během několika hodin, si někdo z nejvýznamnějších novin objevu všiml a zmínil ho v tisku; to však zapůsobilo jen málo.

Bohužel nejsou v Itálii zdroje přidělovány místním asociacím a univerzitám a v mnoha případech se musí starat o ochranu památek vlastními silami. Bolí mě, když to vidím. Například v archeologickém parku Pranu Mutteddu jsem viděl průvodce, archeologa, nuceného pracovat sám, jak zvedá ze země velké menhiry a napřimuje je jen za pomocí vlastních rukou. Promluvil jsem si s ním a vysvětlil mi, jak se věci ve skutečnosti mají. Je to člověk, který z čistého zápalu pro historii a lásku ke své zemi ohýbá záda a špiní si ruce tím, že vyzdvihuje megalitické stavby a zasluhuje tedy veškerou podporu a úctu. Plní úkol, který mu nenáleží, ale vykonává ho s odhodláním a nasazením i přes vysokou cenu v podobě jeho zdraví.

Bylo by dobré spojit všechny nadšence a badatele všech národů, zkontaktovat patrony a finančníky v Evropě i jinde; vytvořit zapálenou a schopnou komunitu, která by dokázala zajistit prostředky a lidi umožňující spolupráci s místními úřady, aby se mohlo postoupit ve zkoumání a archeologických výzkumech, které by vedly k pozvednutí oblasti, která nemá ve světě obdoby.

Tip na knihu z eshopu Sueneé Universe

Michael Tellinger: Tajná historie Anunnaků

Vědci dlouho věřili, že první civilizace na Zemi vznikla před 6000 lety v Sumeru. Michael Tellinger však odhaluje, že Sumerové a Egypťané zdědili své vědění po dřívější civilizaci, která žila na jižním výběžku Afriky a započala s příchodem Anunnaků před více než 200 000 lety. Tito dávní anunnačtí astronauté, vyslaní z planety Nibiru na Zemi, aby zde těžili zlato na záchranu nibirské atmosféry, stvořili první lidi jako druh otroků právě za účelem těžby zlata. Tak začíná naše celosvětová tradice posedlosti zlatem, otroctví a boha jako panovačného vládce.

Michael Tellinger: Tajná historie Anunnaků

Podobné články

Napsat komentář