Moskevské metro a jeho mystická tajemství (2. díl)

25743x 23. 06. 2018 1 čtenář

Jak působí metro na lidi? V mnoha lidech vyvolává sestup do podzemí úzkost. A to dokonce i tehdy, když se před nimi neobjevuje vlhká jeskyně, ale dobře osvětlená a mramorem zářící stanice metra. Není tady slunce, nebe, čerstvý vzduch a umělé osvětlení dělá z obličejů spolucestujících masky.

Metro 2

Moskevské metro není jenom tak dějištěm mnoha thrillerů a zdrojem hrůzných legend. Mezi nimi své čestné místo zaujímají historky o tajné síti zcela jiného podzemního metra, které je badateli nazýváno jako Metro 2. Lidé, kteří se snaží rozluštit jeho tajemství, tvrdí, že tímto záhadným metrem je protkána celá Moskva. V centru hlavního města se skutečně nachází množství podzemních komunikací, určených k nejrůznějším cílům. Obzvlášť mnoho jich vzniklo za Stalina, který byl znám svou posedlostí tajemstvím a podezíravostí.

Vadim Burlak (výzkumník a publicista):

„První světová válka ukázala, že existuje letectvo, letecké bomby a mohutná děla, která jsou schopna prostřelit jak silný beton, tak i mohutné cihlové zdi. A je potřeba se před nimi ukrýt, ale kde? Samozřejmě že v podzemí. Tehdy se začalo se stavbou Moskevského metra a dalším úkolem bylo vybudovat paralelní objekty pro případ budoucí války.“

Málokdo ví, že metro v Moskvě mohlo být vrstevníkem Londýnského metra. Již v roce 1872 inženýr Vasilij Titov předložil projekt podzemní železnice od Kurského nádraží po Lubjanské náměstí. Tehdy byl proveden průzkum půdy pro případ možné stavby metra. Nicméně městská duma a představitelé církve projekt zamítli.

Jeden z arcibiskupů tehdy rozhořčeně napsal moskevské radě: Je možné připustit takovýto hříšný sen? Neponíží se člověk vytvořený podle obrazu božího tím, že se spustí do podsvětí?

Vadim Burlak (výzkumník a publicista):

„K této myšlence se vrátili někdy před první světovou válkou, ale protože ta brzy vypukla, bylo jasné, že na to nebudou prostředky. Metro nebylo nutností. Tou bylo vítězství ve válce. Bolševická vláda se pak této myšlence plně věnovala od roku 1918 a poručila inženýrům tento projekt vypracovat.“

Metro pro potřeby vlády

Existují informace, že vůbec první dokumenty vztahující se ke stavbě Moskevského metra se objevily již několik let po říjnové revoluci. Vláda bolševiků si moc přála dát hlavnímu městu vzhled typického evropského města. Ale tím nejdůležitějším bylo, že se objevila jedinečná možnost neodkladně vytvořit řadu nejutajenějších podzemních objektů pro potřeby vlády a z důvodu národní bezpečnosti. Hlavním určením takovýchto objektů byl utajený a okamžitý přesun vlády a vojenského velení v případě státního převratu nebo nečekaného útoku nepřítele na zemi.

Vadim Černobrov (vedoucí vědecko-výzkumné společnosti Kosmopoisk):

„Dokonce i dnes v této klidné době se někdy objevuje nutnost rychlého přemístění se, tedy alespoň pro hlavy státu, kdy se musí nepozorovaně objevit na daném místě a v daný čas. Je to stejné jako sníh padající na hlavu, v tomto případě spíš tedy přicházející zespodu. To je někdy hodně efektní a vedoucí představitelé se k tomu občas uchylují.“

Rozhodnutí o stavbě metra bylo přijato na červencovém zasedání CK VKP(b) v roce 1931. Nejdříve se rozhodli postavit základní trasu a potom rozvíjet síť podzemky a rozšiřovat ji pod všechny části města. Na jeho stavbu bylo (bez zveřejnění) přikázáno dohlížet čekistům. Bylo rozhodnuto budovat cesty výhradně podzemním ražením, a to proto, aby byla možnost spolehlivě zamaskovat paralelně budované vysoce utajované objekty.

Nikolaj Nepomňjaščij (spisovatel a cestovatel):

„Podmínky k tomu vytvořené byly vyhovující. Obrovské množství pracovní síly, doslova šílené množství vojenských zajatců a ty bylo možné využívat absolutně beztrestně kdekoliv. Což se samozřejmě dělo i na stavbě obyčejného metra i při ražení tunelů a budování tras Metra 2.“

Gleb Bokij a mystika

Jednou do kanceláře zástupce předsedy OGPU Genricha Jagody, který dostal za úkol dohlížet na stavbu metra, zašel náčelník zvláštního a budoucího Devátého oddělení státní bezpečnosti Gleb Bokij. Tento člověk byl známý tím, že si do svého oddělení bral specialisty na astrologii, ezoteriku a jasnovidce. On sám inklinoval k mysticismu, a dokonce se účastnil i spiritistických seancí. Tím se vlastně vysvětluje i stupeň utajení, který doposud nebyl odstraněn z mnoha složek archivů zvláštního oddělení. V těchto dokumentech je příliš mnoho informací, které se neslučují se zdravým lidským rozumem a tradiční vědou.

Bokij se nejdříve dlouho díval Jagodovi do očí, doslova jako by chtěl pochopit, jestli stojí za to říct o tom svému přímému nadřízenému, nebo ne. Pak se rozhodl. Měl v úmyslu provést inventarizaci projektů metra s pomocí mágů a zkušených astrologů. V důsledku toho dal Jagoda za nejpřísnějšího utajení tajným laboratořím odpovídající zadání. Brzy se na stole zástupce OGPU objevila objemná zpráva.

Astrologové tvrdili, že nějaké neznámé síly z minulosti nadiktovaly stavitelům schéma kruhovité zástavby Moskvy. Metro bude funkční, pokud při budování tras bude zachována jeho kruhovitá struktura. Bylo přitom nutné rozdělit ji na dvanáct částí, které přesně odpovídaly znamením zvěrokruhu. Takové rozdělení silně zvyšuje energetiku hlavního města, ale nese sebou určité energetické zátěže pro jeho jednotlivé části, které jsou provázány se stanicemi metra a od nich vybíhajícími liniemi na okraj města a propojenými s dalšími.

Kruhová linie

Lze to považovat za pouhou náhodu, nicméně když se začalo s projektováním a později i se stavbou kruhové linie (trasy), bylo v ní přesně dvanáct stanic. Mělo to ale skutečně vliv na energetiku města? Ezoterici tvrdí, že ano, ale ve vyšší míře na jeho podzemní část. A tato energie má mít spíše záporný účinek. Moskevské metro je, podle některých, generátorem „jiných“ sil. Traťové úseky, stanice i slepé větve metra hlavního města jsou plné přízraků.

V noci tu můžete potkat přízrak traťového dozorce. Když ještě žil, pracoval v podzemí více než čtyřicet let. Nechtěl odejít do důchodu, ale po své smrti nemůže najít klid a jeho duch se toulá labyrinty metra. Ale nejlegendárnějším přízrakem metra je Černý strojvůdce. Ano, právě ten, který se nečekaně zjevil skupině výrostků počátkem devadesátých let a provedl je nočními tunely. Do Metra 2 ale zvědavé kluky nezavedl. Zdá se, že i pro přízraky je tato zóna zakázaným místem.

Vadim Burlak:

„V celém moskevském podzemí existují speciální objekty jak ministerstva obrany, tak i federální bezpečnostní služby. Prostě tam jsou a nikdo to neskrývá, ale nikomu není povoleno se do těchto prostor dostat. Souvisí s obranou a je pochopitelné, že když stavěli základní metro, byly budovány i tyto speciální objekty a musely k nim být i přístupy.“

Tajná místa

Tajná místa v Moskevském metru existovala ještě před jeho oficiálním otevřením v roce 1935. V projektu druhé fáze se stanice Sovětská nacházela mezi stanicemi Divadelní, v té době to bylo náměstí Sverdlova, a Majakovskou. Nicméně Stalin, který byl zasvěcen do všech detailů stavby, přikázal Sovětskou přeprojektovat a změnit ji na tajné velitelské stanoviště.

Proč ale tedy nebyla takto využita? A bylo to vůbec ve skutečnosti velitelské stanoviště? Možná šlo o vchod do ještě utajenějšího podzemí. Tunel, který sem vede přímo z Kremlu, musel mít své opodstatnění. Kam bychom se z tohoto tzv. hlavního stanoviště mohli dostat?!

Vadim Burlak:

„Jednalo se o arzenály, sklady se zbraněmi, místa se spojovací technikou, telefony, rádii atd. Vlastně šlo o přípravu na válku. Jednalo se o takováto centra, podzemní bunkry, bezpečná místa. Ne náhodou jsme tu v roce 1941nebyli. Fašisté nás nenachytali na hruškách, protože podzemní Moskva byla připravena na obranu.“

Další tunel byl vykopaný od centra ke Stalinově chatě v Kuncovu. Když začala válka a zvýšila se frekvence bombardování Moskvy, Stalin tam přikázal postavit kryt, který vznikl v hloubce patnácti metrů. Aby byl vůdce v naprostém bezpečí, měl bunkr výztuhu z litinových kolejnic.

Popis krytu

Vchod do krytu jsou obyčejné dveře, které lze vidět v jakémkoliv vstupu s kódovým zámkem. Dokonale čisté schodiště se zábradlím vás vede do podzemí. Budí to dojem, že scházíte do sklepa běžného obytného domu. Stalin ale po schodech nechodil. Pro něj byl speciálně postaven výtah s parketami a stěnami obloženými dřevem. Aby byla vyloučena náhodná setkání obsluhujícího personálu a vůdce, bylo vybudováno několik chodeb.

V krytu probíhala setkání rady obrany. Kvůli tomu vznikla prostorná kancelář, které se říkalo Generálská. Její stěny byly obloženy mramorovými a žulovými deskami a uprostřed stál oválný dubový stůl. Podél stěn se nacházela místa pro důstojníky ve službě a stenografy. Malá chodba pak oddělovala kancelář od Stalinovy ložnice. Ta byla ale velmi malá. Stála v ní jenom postel a noční stolek.

Z tohoto bunkru byl 5. dubna 1953 dán do provozu záhadný hluboce zapuštěný úsek metra od náměstí Revoluce do stanice Kyjevská. Stalin se bál, aby se neopakoval případ, kdy letecké bomby v létě roku 1941 dopadly na strop tunelu na trati mezi stanicemi Smolenská a Arbatská. Úsek byl postaven v rekordně krátké době, a to méně než za dva roky bez ohledu na to, že trasa procházela v obzvlášť nevhodných hydrogeologických podmínkách. Existují svědectví, že na jeho stavbu byla vynaložena kolosální suma peněz. Někteří skeptici tvrdí, že takovéto výdaje byly zcela nepřiměřené. Zvláště v prvních poválečných letech, kdy byly potřeba obrovské prostředky na obnovu země. Bylo to ale skutečně tak?

Vadim Černobrov:

„Pokud chcete, aby vaše země byla skutečně nezávislou, je vaší povinností prostě riskovat a postavit podzemní systém komunikací a kromě těchto linií ještě pod ním vybudovat dopravní uzly. Třeba jenom proto, aby omezený kontingent, což nemusí být zrovna divize nebo pluky, ale aby se alespoň vedení a lidé mající pod kontrolou vojenskou a jinou činnost, měli možnost evakuovat nebo se přemísťovat kvůli operativním zákrokům do míst vzdálených desítky kilometrů.“

První zvěsti

První zvěsti o tom, že v Moskvě existuje nějaké jiné utajené metro, se začaly objevovat počátkem osmdesátých let minulého století. Prořekl se jeden z inženýrů tajného vědecko-výzkumného institutu, zabývajícího se rozvojem výpočetních komplexů určených pro potřeby ministerstva obrany. Později se zvěsti začaly obalovat podrobnostmi, a to zase jenom díky únikům informací, kterých se mohli dopustit zaměstnanci silových struktur nižších úrovní, kteří nepodepisovali dohodu o nevyzrazení státního tajemství a těmi byli uklízeči a dělníci.

Jednou se podřekl i razič, který sdělil, že některé konečné stanice metra, například Planěrnaja, mají svá utajená pokračování, směřující k letištím hlavního města, například k Šeremetěvu. Přitom se tento razič dušoval, že to tak je.

Planernaya (©www.walks.ru)

Nikolaj Nepomňjaščij:

„Vypověděl, že na tomto objektu pracoval deset až dvanáct let. Objekt byl dán do potřebného stavu a zakonzervován stejně, jako všechny takovéto objekty. Ale i když jsou zakonzervované, nacházejí se v ideálním stavu a jsou připravené, tedy doslova přizpůsobené k tomu, jako by měly být zítra použity v případě bojové pohotovosti.“

Co je tedy v domněnkách o druhém utajeném Moskevském metru výmyslem a co důvěryhodným faktem? Tajemno vždycky podněcuje bujnou fantazii, ale jakákoliv informace může být pravděpodobná. Těch je ovšem velmi málo. Je známo, že úplně první trať Metra 2 byla uvedena do provozu v roce 1967. Začíná u Kremlu a je dlouhá dvacet sedm kilometrů. Její první stanice se nachází pod Leninovou knihovnou a byla určena pro evakuaci všech čtenářů, kteří by se zde nacházeli v okamžiku vyhlášení atomového poplachu.

Další stanicí na této linii může být docela dobře obytný dům s věží na Smolenském náměstí, který je projektem akademika Želtovského. Je to zvláštní budova, ve které se nachází vstup do metra na Filjovské linii. Mimochodem kvůli verzi o tom, že tam prochází ještě jedno tajné metro, kolovaly legendy o utajených stanicích nacházejících se téměř pod každým nomenklaturním domem v Moskvě. Ovšem ne všechny tyto legendy můžeme považovat za pohádky.

Zakázané metro

Nikolaj Nepomnjaščij:

„Nedávno se mi podařilo odhalit jednu takovou budovu, která se nachází nedaleko od místa, kde jsem se učil. Je to přímo v centru Moskvy, vedle staré MGU (Lomonosova univerzita, pozn. překl.) a ve dvoře této budovy stojí ještě jedna podivná stavba, na které je nápis, že objekt metra je chráněn státem a vstup do něj je přísně zakázán. A právě zde, jak mi říkali starousedlíci z okolních domů, se tajemným způsobem objevovali lídři ruského státu, zvláště pak v posledních letech, a aniž by nasedli do nějakých aut nebo vrtulníků, odcházeli do tohoto domku a za půl hodiny se objevovali u sebe v práci, na druhém konce Moskvy.“

Pokud je to tak, pak můžeme s velkou pravděpodobností tvrdit, že stanice tajného metra se musí nacházet pod rezidencí prvního i posledního prezidenta SSSR v Leninských horách. Tam, tedy přesněji pod nimi, se nachází velké podzemní město Ramenki. Ve své podstatě je to velký bunkr.

Lomonosovova univerzita (©Dmitry A. Mottl)

V případě války je město schopné pojmout patnáct tisíc obyvatel a ochránit je před zbraněmi hromadného ničení. Od tohoto města vede pěší tunel k hlavní budově Moskevské státní univerzity a také k akademii státní bezpečnosti a institutu kryptografie, spojení a informatiky FSB Ruska. Tato obrovská cihlová budova se nachází u vjezdu do olympijské vesnice. V jedněch zřídka kdy otevřených křídlech vrat budovy lze spatřit dlouhou chodbu, táhnoucí se hluboko dovnitř, která je po stranách osvětlena malými světly.

Metro generálního štábu

Ale svoji stanici tajného metra má bezpochyby i akademie generálního štábu. Náhradní východ této větve se nachází kdesi v Soncově, v oblasti vládního letiště Vnukovo 2, kde se ale nachází konečná stanice linie není známo. Ovšem výzkumníci mají svou verzi. A dokonce i o tom, kolik linií může toto tajné metro mít.

Vadim Černobrov:

„Předpokladů je mnoho, a pokud se orientujeme opět na dostupné zdroje, které mají možnost vyjádřit své představy, pak nám ve své podstatě logika napoví, že počátek Metra 2 je v centru Moskvy, tady mám na mysli Kreml, a táhne se na východ tím směrem, kde se nachází vojenská letiště a druhá linie musí být paralelní s jihozápadní, tzv. červenou linií metra, prochází kolem budovy Ministerstva obrany a pokračuje někam za Moskvu, do oblasti Serpuchova. To je prostě jedna z možných variant.“

Metro hlavního města je plné tajemství a záhad a ochránci těchto tajemství se nechystají nic zveřejnit, bez ohledu na zoufalé pokusy výzkumníků přijít záhadě na kloub. A to má svůj smysl. Metro je strategický objekt a nejspíš ten nejdůležitější v Moskvě. A k jakémukoliv strategickému objektu je přístup obyčejným lidem bez jakýchkoliv kompromisů uzavřen. A tím spíš ke druhému tajnému metru, které nese větší zatížení, než metro obyčejné. Proto tajemství Metra 2 nebude nikdy odhaleno. A toto musíme brát jako fakt.

Záběry z Moskevského metra a jeho historii můžete najít v následujícím videu:

Moskevské metro a jeho mystická tajemství

Další díly ze seriálu

Napsat komentář