«« »»

Experiment! Může člověk projít stěnou?

V každé víceméně podrobné učebnici atomové a jaderné fyziky je popsán klasický experiment průchodu elektronů dvěma štěrbinami. Vzhledem k tomu, že mnoho návštěvníků tohoto webu nemusí být fyzici, je třeba stručně připomenout podstatu tohoto experimentu.

Může tedy člověk projít stěnou? Experiment..

Zhotovíme poměrně širokou zástěnu, vyřízneme v ní dvě štěrbiny, postavíme ji vertikálně, před ni umístíme elektronový zářič a za ni obrazovku. Nyní zářič zapneme. Pokud předběžně uzavřeme jednu štěrbinu, pak emitované elektrony procházejí zbývajícím otvorem a na obrazovce se ukáže svislý pás. To znamená, že se chovají jako malé kuličky nebo zrnka písku.

Logicky – pokud odkryjeme druhou štěrbinu, na obrazovce by se vedle zobrazení první štěrbiny měl objevit druhý pás. Tedy podle naší každodenní logiky. Nicméně mikrosvět má zcela jinou logiku. Když odkryjeme druhou štěrbinu, obraz na obrazovce se dramaticky změní – nyní bude celá obrazovka zaplněna střídavě světlými a tmavými proužky, jejichž jas bude postupně slábnout od středu obrazovky k jejímu okraji.

Vysvětlení jevu

Fyzici vysvětlují tento jev takto: Elektron není malý míček, jak se myslelo v 19. století, ale vlna elektromagnetického pole, jehož intenzita klesá z maxima na místě zdroje, na nulu v nekonečné vzdálenosti. V různých podmínkách se tato vlna může projevovat různými způsoby, což ukazuje zcela odlišné vlastnosti. Někdy se může projevit jako vlna s čistě vlnovými vlastnostmi a někdy jako částice (nebo těleso) s vlastnostmi hmoty.

Když elektron prochází přes jednu štěrbinu, projevuje se jako částice, to znamená, že nám ukazuje své diskrétní vlastnosti. Když se otevře druhá štěrbina, elektron se začne chovat jako vlna a kreslí na obrazovku interferenční obraz, který je vlastní pouze vlnám, ale nikoli částicím. Proč se to děje, vědci nezjistili. Proto je dnes tato skutečnost jednoduše přijata tak jak je, aniž bychom se ji pokoušeli vysvětlit.

Jen málo lidí ví, že tento experiment má pokračování. Navíc pokračování tak neobvyklé, že dává tak úžasný výsledek, který nezapadá do všech zákonů objektivní reality, což v žádné učebnici fyziky není zmíněno. Pokračování experimentu je následující.

Pokračování experimentu

Pokud by u obrazovky stála osoba, pak se výsledný obraz ze dvou štěrbin nezmění, dokud je člověk odvrácen, ale jakmile by se podíval na štěrbiny, elektrony by okamžitě ztratily své vlnové vlastnosti a začaly se zobrazovat jako diskrétní stopy částic, to znamená, že na obrazovce se zobrazí dvě štěrbiny! Jakmile by člověk zrak odvrátil, elektrony znovu získají vlnové vlastnosti a opět se začne ukazovat interferenční obraz.

Takže osoba změnila pouhým pohledem povahu elektronu z vlny na částici. Ale jak může lidská mysl působit na elektrony, jakým mechanismem? Tento fenomén moci lidského vědomí nad hmotou dobře nezapadá do rámce moderní vědy, takže se o tom vědci ani nepokoušejí mluvit.

Mé vysvětlení jevu

Zde je moje vysvětlení k tomuto jevu. V mnoha mých článcích na tomto i na jiných místech vyslovuji tuto myšlenku: Člověk přijímá energii pro svoji životní aktivitu nejen z potravy, ale i z fyzikálního vakua, neboli jak to bylo nazýváno dříve – z éteru. Energie nemůže existovat sama o sobě, vždy potřebuje nějaký druh nosiče. Získávání energie z éteru znamená získání samotné podstaty. V noci čerpáme energii z éteru, který nás obklopuje, a v denní době ji používáme v průběhu každodenních činností.

Ukazuje se něco jako éterické dýchání: vdechujeme v noci, ve dne vydechujeme. Ale jak přesně využíváme éter načerpaný v noci? Stejně ve všech směrech? Pokud ano, pak je mnoho projevů lidského vědomí nemožných. Ve skutečnosti vylučujeme éter ze sebe hlavně z hlavy, a to z velmi významné části – z našich očí. Stává se to nepřetržitě každou vteřinu. Ale proud éteru vystupující z našich očí je tak slabý, že může ovlivnit pouze ty nejmenší a nejlehčí objekty, například elektrony. Když experimentátor stojí u obrazovky, pohledem na štěrbiny vyzařuje z očí proud éteru, který působí na elektrony, takže se začínají projevovat jako částice. S největší pravděpodobností proto, že člověk se nepovažuje za vlnu, ale za prostorově ohraničený diskrétní objekt s jasně definovanými hranicemi. Pak automaticky nastaví elektrony na přesně stejný program.

A) elektron jako částice B) jako vlna

Kromě fyzického těla má člověk i duši

Kromě fyzického těla má člověk i duši. Pokud fyzické tělo může být stále považováno za složené z hmoty (i když pro mě je toto zjištění velkou otázkou), je nemožné si představit naši duši jako hmotu. Duše je spíše jako pole informace, tedy zhuštěnina nějaké energie. Existují speciální techniky, které přenášejí duši ven z fyzického těla (astrální projekce nebo zkušenost mimo tělo – OBE). Když vystoupíme z našeho fyzického těla, náš starý stereotyp identifikace s fyzickým tělem přestává fungovat (i když ne okamžitě, ale po chvíli přestane). Pak se začínáme identifikovat s duší, a duše, jak jsem právě napsal, působí na hmotu. A jestliže v takovém stavu působíme na elektrony, dáváme jim jiný program, ten hmotný. V tomto případě stačí prostě umístit požadovaný předmět uvnitř své duše, například uvnitř své astrální ruky.

Na základě vlastních zkušeností s pozorováním jsem přesvědčen, že naše duše (nebo astrální tělo) připomíná tvarem fyzické tělo – ruce, nohy, trup a hlavu. Proto, natáhnutím astrální paže takovým způsobem, že požadovaný objekt je zcela v této ruce, dosáhneme toho, že všechny elektrony, neutrony a protony tohoto objektu změní svou povahu z částic na vlnu, a vlna proniká bez problémů skrze všechny stěny a stropy.

Únos UFO

Připomeňme si, jak někdy očití svědci popisují únos pozemšťanů létajícím talířem – UFO: ze spodku lodě vyzáří paprsek, zachycuje osobu a zvedne ji na palubu lodě přes její stěny. Naše oficiální věda zatím nerozumí povaze tohoto paprsku. Jsem si jist, že takový paprsek není nic jiného, než jakási astrální projekce jednoho z posádky UFO. Jsem si tím jistý, protože sám jsem opakovaně vytáhl své astrální končetiny na vzdálenost až 10 – 15 metrů. Je pravda, že se mi stále nepodařilo něco přenést touto astrální rukou, ale pro mě ještě takový čas nenastal. Navíc se mi několikrát podařilo v tomto stavu zvětšit mé astrální tělo tak, že obsáhlo téměř celý prostor místnosti, v níž jsem byl. Co kdyby v takovém stavu bylo možné přenést nejen cizí předmět, ale také naše vlastní fyzické tělo? Pak získáme možnost projít stěnami, a všechno se stane v přísném rámci fyzikálních zákonů.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 25978 a SS: 100.

Napsat komentář