Muži v černém (2. díl): O tom zážitku nebudeš mluvit!

4332x 25. 02. 2018 1 čtenář

Třiadvacetiletý amatérský pilot Carlos de los Santos Montiel se stal dalším nedobrovolným svědkem působení MIB ve světě. Ale co předcházelo tomuto příšernému zážitku ze setkání s těmito „agenty děsu“?

3.května 1975 se během cvičného letu se svým strojem Piper Pa-24 setkal s třemi šedými létajícími objekty, které ho za denního světla a proti jeho vůli doprovázely téměř až k místu přistání v mexické metropoli. Během tohoto setkání přestaly na palubě Carlosova letadla fungovat všechny elektronické přístroje. To, že se nezřítil, nebyl zázrak – jakási neznámá síla vycházela z těchto cizozemských lodí a umožnila mu pokračovat v cvičném letu rychlostí 192km/h. Teprve krátce před přistáním, po odletu vesmírných korábů do neznáma, začaly jeho přístroje opět fungovat a vyděšený pilot konečně mohl přistát. Že se mu to nezdálo, potvrdili svědci z kontrolní věže, kteří UFO dokonce viděli i na radaru.

Carlos se dobrovolně podrobil lékařskému vyšetření, které naštěstí potvrdilo, že je zcela zdráv. Jak už to tak bývá, novináři ucítili příležitost pro „sólo kapra“, a tak nešťastný Santos Montiel musel odrážet doslova nájezdy reportérů. Dokonce ho i přemluvili k vystoupení v TV – doufal totiž, že pak mu snad už dají všichni pokoj. V inkriminovaný večer bez velkého nadšení nasedl do automobilu a odjel na TV debatu s populárním televizním moderátorem Pedro Ferrizem. V hustém provozu mexického hlavního města si po jisté chvíli všiml černé limuzíny Ford Galaxy, která se producírovala stále před ním. Ale ke svému zděšení spatřil ve zpětném zrcátku stejné auto, které se mu drželo za zadkem. To se mu už hodně nelíbilo; bylo mu už jasné, že to není náhoda, ale že je to velká hrozba. Proto se se svým vozem zařadil do méně frekventovaného pruhu a i když se snažil ujet, nešlo to. Jakoby mu četli myšlenky…a za chvíli už byl zatlačen na krajnici. Pokusil se v panice rychle opustit auto, ale to se mu už nepovedlo. Z obou fordů vyskočily vysoké atletické postavy celé v černém a zablokovaly oboje dveře u jeho vozu. Poté byl osloven a varován rychlou španělštinou: „Dávejte si pozor, mladý muži! Pokud si vážíte života svého i své rodiny, pak v budoucnu s nikým nemluvte o svém zážitku. A to ani v televizi!“ Během pár vteřin tato šokující situace ustala. MIB opět naskočili do svých aut a odjeli.

Carlosi si po odeznění úleku uvědomil, že hlas zněl jaksi „mechanicky“. Jakoby ho varoval „odnikud“. Sýrově bledé obličeje se také moc nepodobaly místním tvářím…Určitě se nebudete divit, že místo do TV studia jel Carlos domů. Za dva dny k němu přijela návštěva – sám slavný Pedro Ferris. Zvědavě se ho ptal, co bylo příčinou jeho absence v TV debatě. Montiel mu zdráhavě podivnou příhodu na silnici vyprávěl, a tak známý moderátor vyhlásil jako téma příští televizní dizkuse právě jeho případ.

Do televize tedy přišel za pár dnů vzácný host z USA – profesor doktor J. A. Hynek. Ten, jak jistě dobře víte, spolupracoval na projektu Blue Book na oficiálním výzkumném programu americké vlády. K překvapení diváků i Ferrize samotného byl americký host o existenci a činnosti těchto „agentu děsů“ informován. Ferris po nasazení veškeré své výmluvnosti přemluvil Montiela, aby přijel do studia. Dizkuse v televizi byla velmi vzrušená a temperamentní. Na Hynka udělal Carlos velký dojem, a tak ho po skončení pořadu pozval na zítřejší ráno do hotelu, aby s ním posnídal a probral s ním i další věci. Mladému Mexičanovi zájem slavného vědce zalichotil, a tak slíbil, že dorazí na snídani. Bohužel pro Carlose, mu P. Ferris zalhal, že výhružek od MIB se nemusí bát, že ještě nikdy nedošlo k žádnému přepadení. J. A. Hynek však řekl moderátorovi pravý opak…

Ráno zaparkoval Mexičan auto u svého pracoviště a pěšky se vydal k hotelu. Ve skvělé náladě vyšel po schodech k hlavnímu vchodu, když v tom narazil na černě oděného vysokého muže s bledou tváří! Široce roztaženýma rukama bránil amatérskému pilotovi ve vstupu dovnitř. Zároveň jeho hlas s neskrývanou hrozbou sděloval: „Už jednou jsme vás varovali. Proč jste nedodržel náš přikaz, že už nikomu nemáte o svém zážitku říkat. Co tady pohledáváte?“ Po odpovědi – byl jsem pozván – „agent děsu“ pokračoval: „A vy chcete panu Hynkovi znovu vylíčit, co jste viděl!“ Po těchto slovech pokročil vpřed a oběma rukama Carlose odstrčil. Neznámý upřeně zíral na otřeseného pilota a „mechanickým“ hlasem pokračoval: „Poslouchejte Carlosi! Jestli i nadále nebudete dbát na naše varování, přivoláte si velké problémy. To všechno by pro vás bylo velice nepříjemné a litoval byste toho! Zapomeňte co nejrychleji na to, co máte v úmyslu. Okamžitě odsud zmizte a už se sem nikdy nevracejte!

Poté agent děsu přestal strkat do Mexičana; seběhl po schodech a vmísil se do davu. Určitě se nedivíte, že toho rána profesor Hynek na svého hosta čekal marně. Třiadvacetiletý pilot cítil, že je opravdu vážně ohrožen. Už nebude dráždit hada bosou nohou. Otočil se a raději spěchal na své pracoviště. Co mu ale nejvíce utkvělo v paměti. Když s ním muži v černém mluvili, upřeně a bez jediného zamrkání na něho civěli. Jejich pohledy měly prý téměř hypnotickou sílu.

Muži v černém

Další díly ze seriálu

Napsat komentář